Strana 37
#70162
BOXART STORY
Rok 1944 vystavil Luftwaffe řadě výzev, které
dostaly dosud silnou leteckou složku pod značný
tlak. Především v západní Evropě čelila v denních
obranných operacích jedné porážce za druhou
a negativní vývoj pro Luftwaffe nabral ještě vět-
ší dynamiku během bojů nad Francií po invazi
v Normandii. Němci se v leteckých bojích dostali
do plné defenzívy a jejich schopnosti napadnout
cíle v hlubokém týlu protivníka byly velmi ome-
zené, ať už na východní frontě, v západní Evropě
či ve Středomoří.
Během roku 1944 velení Luftwaffe došlo
k rozhodnutí přeorganizovat řadu bombardo-
vacích útvarů nebo jednotek těžkých stíhacích
letounů (Zerstörer) na stíhací jednotky s jedno-
motorovými letouny. Jednou z Kampfgeschwader,
která tímto přechodem na jednomístné stroje
prošla, byla KG 1 „Hindenburg“.
Od roku 1941 působila KG 1 převážně na vý-
chodní frontě a její výzbrojí byly po několik let
dvoumotorové Junkersy Ju 88 A. Od roku 1943
však její čtyři Gruppe začaly postupně přezbrojo-
vat na čtyřmotorové bombardéry Heinkel He 177
„Greif“. Úspěšné nasazení tohoto neobvyklého
letounu však bylo komplikováno řadou technic-
kých potíží i nedostatkem pozemního a leteckého
personálu.
Pokud se podařilo na východní frontě bom-
bardéry He 177 nasadit, díky jejich vysoké letové
hladině je Sověti nemohli příliš ohrozit. Při jed-
nom z náletů se KG 1 podařilo v bombardovacím
svazu vyslat téměř devadesát strojů, ale jednalo
se o ojedinělý úspěch. Luftwaffe zkrátka díky
koncepčním chybám v předválečných letech
nedisponovala dostatečným počtem strategic-
kých bombardérů a jejich stíhacím doprovodem.
V srpnu 1944 ze Stab KG 1 vznikl Stab JG 7,
z II./KG 1 vznikla I./JG 7 a III./KG 1 byla přeznačena
na II./JG 7. Rozpuštěny byly I. a IV./KG 1. Stíhací
jednotku JG 7 si čtenáři jistě spojují s proudo-
vými letouny Me 262. V době vzniku JG 7 však
její plánovanou výzbroj tvořily Bf 109 a v případě
II./JG 7 to měly být letouny Fw 190.
Prvním velitelem II./JG 7 byl Maj. Manfred von
Cossart, který u KG 1 bojově létal od roku 1940
a od února 1944 byl velitelem I./KG 1. V září 1944
byl přeložen z operačně výcvikové Erg. JGr. Ost
a v listopadu se vrátil k JG 7, v té době se již plá-
noval její přechod na Me 262.
Kdo byl následujícím velitelem II./JG 7 není
známo, ale jednotka nebyla v operačním stavu,
neboť nedostala žádné stroje Fw 190 a nemohla
tedy zahájit operační výcvik. Dalším velitelem
II./JG 7 se na konci listopadu stal Hptm. Wilf-
ried Schmitz. Až do podzimu roku 1943 sloužil
u I./KG 4 na východní frontě. Za svou službu ob-
držel Ritterkreuz a v říjnu 1943 se stal velitelem
2./KG 100 v západní Evropě s letouny He 177.
Od května 1944 se Hptm. Schmitz přeškoloval
na jednomístné stíhací letouny a když se v listo-
padu 1944 ujal velení nad II./JG 7, došlo současně
ke dvěma změnám. Jednotka byla přeznačena na
IV./JG 301 a místo letounů Fw 190 A se měly její
výzbrojí stát Messerschmitty Bf 109 G-14 a G-10.
Prvních deset strojů verze G-14 však dostala až
v prosinci, takže během roku 1944 tato Jagdgruppe
vůbec nebyla bojově nasazena. Dříve již částeč-
ně zformovaná jednotka s označením IV./JG 301
existovala, byla krátce nasazena v Rumunsku
v síle jedné Staffel, ale v létě 1944 byla rozpuštěna.
Schmitzova jednotka se stala součástí JG 301, jež
byla dříve nasazena při operacích Wilde Sau. Bě-
hem roku 1944 ale již bojovala jako denní stíhací
Geschwader a kvůli neuspokojivým výsledkům
v boji proti přesile amerických bombardérů a stí-
hačů se stala společně s JG 300 terčem kritiky
ze strany Hitlera. Proto byly obě Geschwader na
konci ledna nasazeny do boje na východní frontě.
První dva stroje IV./JG 301 padly za oběť so-
větskému flaku 4. února 1945 a jedním z pilotů,
kteří zahynuli byl Hptm. Schmitz, na jehož kontě
bylo přes 350 bojových letů. Po dobu nasazení na
východní frontě přišla IV./JG 301 ještě o několik
letounů a všechny padly za oběť flaku.
Během nasazení proti Sovětům, jež trvalo při-
bližně měsíc, ale IV./JG 301 v rámci Luftflotte Re-
ich poprvé startovala také proti americkým bom-
bardérům. Došlo k tomu 14. února 1945 a přišla
při tom o jeden stroj a jednoho zraněného pilota.
Podruhé se do střetu s Američany dostala
IV./JG 301 dne 2. března 1945 při obraně proti ná-
letu na německé rafinerie. JG 300 a JG 301 při
této akci čelily pěti stíhacím skupinám s letouny
P-51 Mustang a utrpěly těžké ztráty. Nejen že se
IV./JG 301 nepodařilo získat ani jedno vítězství,
ale přišla o 15 letounů, dalších 5 bylo poškozeno,
osm letců padlo a dalších pět bylo zraněno. Mezi
piloty, kteří v této akci přišli o život, byl i velitel
13. Staffel Oblt. Johann Patek. A právě letouny
z jeho Staffel jsou vyobrazeny na boxartu Piotra
Forkasiewicze.
Po tomto debaklu byla IV./JG 301 rozpuštěna
19. března 1945. Ostatní části JG 301 pokračovaly
v bojové činnosti až do konce války.
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Z Greifů na Stodevítky
Text: Jan Bobek
INFO Eduard
37
Srpen 2025