Z Atolu na Atol

Nasazení některých leteckých jednotek v Pacifiku bylo provázeno dlouhými obdobími bez střetů s nepřítelem. Mezi takové příklady patří bojová kariéra 15th Fighter Group. Tato jednotka, ještě pod označením 15th Pursuit Group, byla součástí obrany havajských ostrovů v době útoku na Pearl Harbor.

#R0025BOXART STORY

Nasazení některých leteckých jednotek v Paci-

fiku bylo provázeno dlouhými obdobími bez střetů

s nepřítelem. Mezi takové příklady patří bojová

kariéra 15th Fighter Group. Tato jednotka, ještě

pod označením 15th Pursuit Group, byla součástí

obrany havajských ostrovů v době útoku na Pearl

Harbor. Disponovala směsicí strojů P-36 a P-40B

a skládala se z 45th, 46th a 47th Pursuit Squadron.

Během překvapivého japonského útoku v neděli

7. prosince 1941 se části pilotů 15th PG podařilo

vzlétnout a zasáhnout proti nepříteli. Letci z 46th

a 47th PS si připsali deset potvrzených sestřelů,

jeden japonský letoun pravděpodobně sestřelený

a dva poškozené. Mezi několik letců z 45th PS, kte-

rým se podařilo dostat do vzduchu, byl i budoucí

nejúspěšnější stíhač na evropském bojišti, Francis

„Gabby“ Gabreski. Více se k tomuto tragickému dni

můžete dozvědět v magazínu INFO Eduard 12/2021

v článku Carla Moleswortha.

Na dlouhou dobu to byly jediné úspěchy, které si

jednotka, mezitím přeznačená na 15th FG, připsala.

V březnu 1943 k ní byla připojena 78th FS na Havaji

a také 6th NFS s nočními stíhacími letouny P-70 se

základnou v Port Moresby na Nové Guinei.

Výcvik a rutinní hlídky kolem Havaje pro piloty

Curtissů P-40 z 45th FS skončily na podzim 1943.

V září se jednotka přesunula na Bakerův ostrov,

anglicky Baker Island, což je neobydlený atol ne-

daleko rovníku uprostřed Tichého oceánu, ležící

asi na polovině trasy mezi Havají a Austrálií.

Na konci listopadu následoval přesun na atol

Nanumea ležící jižně od Gilbertových ostrovů.

V polovině ledna 1944 se jednotka přesunula na

atol Makin a operovala z něj až do konce března.

V dosahu tohoto letiště byly základny japonského

námořního letectva v západním Pacifiku, napří-

klad atoly Mili nebo Maloleap.

Tyto a další základny se od listopadu 1943 staly

terčem náletů, které podnikaly čtyřmotorové bom-

bardéry B-24, dvoumotorové B-25 a střemhlavé

bombardovací A-24. Stíhací krytí, především pro

střední a střemhlavé bombardéry poskytovaly le-

touny P-39 a P-40. Japonské základny neunikly ani

pozornosti letounů US Navy.

Při jednom z těchto útoků je zobrazen stroj, za

jehož řízením sedí 1/Lt. Arthur A. Bridge z 45th FS.

Na obrazu zachytil výtvarník Gareth Hector situaci

z náletu na atol Mili při útoku na Zera z Kōkūtai 281,

která se na obraně tohoto atolu podílela.

Příležitostí k leteckým soubojům v této oblasti

nebylo mnoho. Japonské námořní letecké jednotky

byly rozptýlené na řadě základen a ty byly těžce

decimovány opakovanými nálety. Například atol

Mili se od listopadu 1943 do dubna 1944 stal ter-

čem téměř stovky náletů. Ojedinělá příležitost ke

změření sil s japonskými letci pro 45th FS přišla

26. ledna 1944 při náletu na atol Maloleap. Ameri-

čané do útoku vyslali devět bombardérů Mitchell

s doprovodem P-40N z 45th FS.

Na japonské straně byla na útočníky připrave-

na nečekaně velká skupina obránců, jednalo se

o 25 Zer z Kōkūtai 252 (dřívější stíhací jednotka

Genzan Kōkūtai). Formaci velel podpor. Sumio

Fukuda. Většina jeho formace již používala sek-

ce po čtyřech letounech. Fukuda byl zkušeným

veteránem s jedenácti sestřely na kontě. Prošel

službou ve stíhací jednotce letadlové lodi Junyō

během bojů o Guadalcanal, později byl přeložen ke

Kōkūtai 204 zapojené do obrany Rabaulu, dočasně

byl dokonce jejím zastupujícím velitelem. V listo-

padu 1943 byl přeložen ke Kōkūtai 252 a během

bojů v oblasti Gilbertových ostrovů si letci pod jeho

velením připsali asi padesát vítězství.

Při americkém náletu na Maloleap japonští let-

ci korektně hlásili střetnutí s devíti letouny B-25

a třinácti stroji P-40, na které zaútočili v letové

hladině 3 000 metrů. Po boji ohlásili čtyři P-40 se-

střelené jistě a jeden B-25 pravděpodobně. Sami

přišli o čtyři letouny a jejich piloty.

Americký doprovod pravděpodobně vedl maj.

Harry M. Thompson, který si připsal jeden se-

střelený Zeke. Jeho kolegové po evidentně hodně

hektickém boji nárokovali dalších osm Zeke jako

sestřelených a jeden zničený pravděpodobně.

Připsali si i jeden jistý a jeden pravděpodobný se-

střel bombardéru Kate. Na americké straně zřejmě

k žádným ztrátám nedošlo.

Na dlouhou dobu se jednalo o jediný úspěch

15th FG v leteckém boji. Během roku 1944 jednotku

čekalo na Havaji přezbrojení na typ P-51D Mustang

a výcvik pro dálkové doprovodné mise. Od dubna

1945 byla nasazena na Okinawě k obraně ostrova

i v rámci náletů na Japonsko. Během nich si výše

zmíněný 1/Lt. Arthur A. Bridge připsal dva polo-

viční podíly na sestřelu japonského stíhacího le-

tounu. Celkem 15th FG během druhé světové války

dosáhla 128 jistých vítězství, 23 pravděpodobných

a 43 japonských strojů v soubojích poškodila.

Šest jejích pilotů se stalo esy.

Sumio Fukuda zahynul 24. října 1944 během bi-

tvy v zálivu Leyte jako velitel Hikōtai 163 v rámci

Kōkūtai 634. Posmrtně byl povýšen do hodnosti

korvetního kapitána

Text: Jan Bobek

Ilustrace: Gareth Hector

Z Atolu na Atol

INFO Eduard36

Srpen 2025