Markingy pro P-40N 1/48
COL A
82nd TRS, 71st TRG, Borokoe Airfield, Biak, summer 1944
Letoun s atraktivními pin-up kresbami po obou stranách přídě patřil původně do stavu 49th FG, kde létal s číslem 10. V červnu 1944 sloužil pravděpodobně jako osobní stroj velitele 49th FG, kterým byl Lt.Col. Furlo Wagner. V té době nesl číslo 00. Wagner sloužil v letech 1942 až 44 na velitelských postech v rámci 35th FG a 22. listopadu 1942 si připsal na P-39 svůj jediný sestřel (Zero). U 49th FG sloužil jen krátce od 3. června do 19. července 1944. Poté se vrátil k 35th FG. Zobrazená podoba znázorňuje letoun krátce poté, co byla 49th FG na podzim 1944 přezbrojena na P-38 a své původní P-40 ponechala na Biaku. Do svého stavu jej převzala 82nd Tactical Reconnaissance Squadron, 71st Tactical Reconaisance Group a následně došlo k určitým změnám jeho zbarvení, zejména vrtulového kuželu, který dostal žlutou barvu namísto modro-bílého provedení. Není zcela jisté, zda zůstal vrchol SOP modrý s černou linkou. Je možné, že bylo toto označení, vztahující se k předchozímu uživateli, rovněž zatřeno. U 71st TRG letoun sloužil nejprve s původním kódem 00, později dostal číslo 15 a žlutý kužel byl opět přetřen, nejspíše olivovou barvou. Na Biaku již měly Warhawky natřeny bílou barvou i horní plochy VOP.
COL B
1/Lt. Arthur A Bridge, 45th FS, 15th FG, Makin Atoll, Gilbert Islands, December 1943
Tradičním působištěm 15th FG byly havajské ostrovy, kde byla 1. prosince 1940 aktivována a sloužila jako součást systému obrany Havajských ostrovů. Během války nicméně odesílala své jednotlivé squadrony na různá místa v centrálním a jižním Pacifiku. K bojovým akcím startovaly Warhawky 45th FS z atolu Makin, na který se jednotka dostala oklikou. Peruť byla nejdříve odeslána na ostrov Baker, kde působila do října 1943, poté se přesunula na ostrov Abemama. Na opakované žádosti velitele byl nejprve odvelen detašmán a poté celá jednotka na atol Makin, kde již několik týdnů operovaly Airacobry 46th a 72nd FS. Protože standardní zbarvení neplnilo na korálových atolech svůj účel, namíchal technický personál na atolu Canton barvu, která odpovídala tamním podmínkám. Na černobílých fotkách působí někdy nátěr tak, že pískovou byly natřeny i spodní plochy, ale při bližším zkoumání je na letounech vidět rozhraní barev a spodní plochy tak nejspíše byly přetřeny světle modrou barvou, kterou namíchal pozemní personál z modré na výsostné znaky a bílé. Popisky na horních plochách byly při přetírání zamaskovány a mají tedy olivový podklad. Warhawk pojmenovaný Miss Cappy měl přidělen Art Bridge, ale k bojovým letům jej používalo více pilotů a počet bomb pod kabinou znázorňuje všechny mise, kterých se Miss Cappy účastnila. Lt. Art Bridge odlétal během nasazení na atolu Makin 20 bojových misí, nejvíce ze všech pilotů. Na jaře 1945 se už v kabině Mustangu účastnil několika VLR misí z Iwo Jimmy.
COL C
8th FS, 49th FG, Biak, Papua/New Guinea, jaro 1944
V době, kdy už mělo americké letectvo v oblasti Nové Guinei vzdušnou nadvládu, byly některé letouny zbaveny kamuflážního nátěru a sloužily v barvě kovu. Warhawk číslo 69 byl navíc ozdoben kresbou spoře oděné slečny a nápisem „Nita“. V září 1944 se tento letoun nacházel ve stavu 82nd TRS / 71st TRG, kde s ním létal člen „A“ Flightu Lt. Moffitt. V té době peruť používala až 18 P-40, které postupně nahradily původně používané P-39 Airacobra. Lt. Mike Moffitt si na přídi svého Warhawku ponechal kresbu slečny, ale nápis „Nita“ nechal odstranit, protože se jeho žena jmenovala Reba. Je pravděpodobné, že si Moffitt jméno manželky později nechal namalovat na příď stejně, jako učinil u své Airacobry, se kterou létal původně. Taková podoba jeho P-40N ale není fotograficky doložena.
COL D
Lt. Otto Miller, 26th FS, 51st FG, Yunnanyi, China, 1944
Ještě jako 51st Pursuit Group byla tato jednotka aktivována 15. ledna 1941 a v průběhu výcviku sloužila jako součást sil, střežících západní pobřeží USA. V lednu 1942 se přesunula přes Austrálii a Ceylon do Indie, kde se stala součástí 10th AF. Úkolem jednotky byla ochrana letecké zásobovací trasy, vedoucí z Indie přes Himaláje do Yunnanyi, Kunmingu a dalších oblastí v Číně. Dostala název „the Hump“ (hrb) a je dodnes považována za nejnebezpečnější trasu pro letecké zásobování, jaká kdy byla provozována. V říjnu 1943 se skupina přesunula do Číny, kde byly převelena pod 14th AF. Odtud bránila východní část zmíněné zásobovací trasy, útočila na japonská plavidla v deltě Rudé řeky a podporovala čínské pozemní síly v jejich postupu k řece Salween. Na podzim 1945 se 51st FG vrátila do Indie a 13. prosince byla deaktivována. K reaktivaci došlo o 10 měsíců později na Okinawě. S letounem The Seducer (svůdník) létal Lt. Otto Miller, který dosáhl svého jediného vzdušného vítězství 11. listopadu 1944. Podle některých pramenů mohl se strojem létat i Lt. J. A. Robbins, obtisky proto nabízejí obě jmenovky.
COL E
Col. Ivan W. McElroy, CO of 80th FG, Tingkawk Sakan, Burma, 1944
Ivan McElroy velel „Burma Banshees“ neboli 80th FG v letech 1943 a 1944. Jednotka narušovala japonské aktivity podél proslulé Barmské cesty a po celé severní Barmě. 27. března 1944 zachytil 80th FG nálet 15 bombardérů a 25 stíhaček a sestřelila všechny nepřátele kromě jednoho bombardéru bez vlastních ztrát. Po válce zůstal McElroy ve službě a vystřídal řadu štábních a velitelských funkcí, včetně zástupce náčelníka štábu operací velitelství amerického letectva. Na jeho pestře zbarveném letounu je určitou záhadou flek pod plnicím hrdlem nádrže, který svou siluetou trochu připomíná nějakého ducha, držícího v natažené ruce bombu. Na různých fotografiích se jeví různě. V některých případech to vypadá, jako by byla barva narušena a setřena až na plech, na jiných se zdá, že to je jen mokrý nebo mastný flek, jenže je vidět, že je očouzený od výfuků, musel by tedy být na letounu delší dobu.
COL F
Capt. Xu Hua-jiang, 7th FS, 3rd FG, Laohokow, China, January 1945
Po rozpuštění AVG na začátku června 1942 převzala její úkoly China Air Task Force (CATF) pod velením dosavadního velitele AVG, brigádního generála Claire Chennaulta. CATF sestávala ze čtyř stíhacích squadron s P-40 od 23rd FG a jedné bombardovací s B-25 od 11th BG. Po zformování 14th AF v březnu 1943 navrhl Chennault zformování Chinese-American Composite Wing (CACW). Vzhledem k nízké úrovni vycvičenosti čínských pilotů bylo rozhodnuto ponechat velení a část stavu pilotů v americké režii. Svou bojovou činnost zahájila CACW v říjnu 1943 a na konci války měla na svém kontě 190 sestřelených japonských letounů, 301 zničenýcch na zemi a k tomu přes 2500 zničených kusů pozemní techniky nebo různých zařízení, mnoho poškozených mostů, silnic nebo železničních tratí. Tento letoun patřil jednomu z čínských pilotů a znaky na přídi lze číst jako Tai-Gong Ling, což znamená „pod velením Tai-Gonga“. Jiang Tai-Gong byl generál a stratég ve starověké Číně (1100 let před Kristem) a Číňané jej považují za jednoho z bohů. U letounu je v řadě zdrojů udáván jako jeho pilot Capt. Wang Guang-Fu, nicméně podle vyprávění synovce Xu Hua-jianga se jednalo o letoun jeho strýce. Prý mu tehdejší velitel 7th FS, Maj. Reed řekl, že je zvykem ozdobit si letoun nějakým osobním symbolem a případně mu dát jméno. Xu si vybavil román, který četl v dětství, ve kterém figuroval zmíněný bájný generál a vybral si pro svůj letoun jeho jméno. Není ale zcela jasné, zda byl nápis na přídi červený, nebo žlutý. My jsme se přiklonili ke žluté verzi.
COL G
P-40N, Lt. Roger Farrell, 7th FS, 49th FG, Dobadura, New Guinea, spring 1944
Nejvýznamnějším provozovatelem Warhawků byla v rámci USAAF 49th FG, která s nimi vstoupila do bojů již na jaře 1942, kdy bránila severní oblasti Austrálie proti japonským náletům. V říjnu téhož roku se přesunula na Novou Guineu, kde pomáhala zastavit japonský postup od severu směrem na Port Moresby. V březnu 1943 se pak zapojila do bitvy o Bismarckovo moře. V červenci 1944 byla 49th FS přezbrojena na P-38 a její P-40 převzaly jiné jednotky. Lt. Farrell dosáhl za války tří sestřelů, a to v období mezi říjnem 1943 a únorem 1944. Jeho letoun s výrazným nose-artem a názvem Island Dream nesl obvyklé zbarvení té doby včetně bílé zádě, kde byla v období bojů nad Novou Guineou ponechána horní strana vodorovných ocasních ploch v barvě Olive Drab. Nelze vyloučit, že stíhačka měla také modře zbarvenou špičku směrové ocasní plochy.
COL H
Maj. Arthur W. Cruikshank, 74th FS, 23rd FG, Hengyeng, China, June 1944
Arthur Waur Cruikshank byl za války nejprve přidělen k 157th Project Task Force a v březnu 1942 byl jedním z prvních pilotů USAAF, který vzlétl z paluby letadlové lodi Ranger s P-40 během operací v severní Africe. V červnu se přemístil do oblasti CBI a byl přidělen k 23rd FG, která byla zformována po zániku AVG. V září 1943 Cruikshank převzal velení 74th FS a postupně dosáhl osmi sestřelů jistých a šesti pravděpodobných. Sám byl dvakrát sestřelen nad nepřátelským územím a dostal se zpět ke svým díky pomoci čínského odboje. Do USA se Cruikshank vrátil v srpnu 1944 a stal se testovacím pilotem. V prosinci 1945 pak převzal velení letecké základny Eglin Field na Floridě a postupně zastával řadu významných funkcí a byl povyšován až do generálské hodnosti. Zemřel 5. května 1999. Během své druhé operační túry od května 1944 létal Arthur Cruikshank s letounem pojmenovaným Hells Belle. S ním byl také 15. června 1944 sestřelen protileteckou palbou.
COL I
F/Sgt. D. A. Smyth, No. 78 Squadron RAAF, Noemfoor Island, August 1944
Australská No. 78 Sqn byla zformována 20. července 1943 a se svými Kittyhawky se v říjnu toho roku přesunula na ostrov Kiriwina jako součást No. 73 Wing. Její piloti útočili na cíle v Nové Británii nebo doprovázeli bombardéry. V lednu 1944 se jednotka přesunula na Nazdab a v březnu na Cape Gloucester v Nové Británii. I zde tvořily útoky na pozemní cíle hlavní bojové vytížení, přidaly se k nim také průzkumné lety. Svou chvíli slávy zažila squadrona 3. června 1944, když nad Biakem zaútočila na formaci japonských letounů a sestřelila šest Ki-43 Oscar a dva torpédové bombardéry B5N Kate při ztrátě jednoho vlastního stroje. Následoval přesun na sever Nové Guinei, po určitou dobu vzlétali piloti No. 78 Sqn z ostrova Noemfoor. V prosinci 1944 se squadrona přesunula na Morotai. Letoun F/Sgt Smythe nesl standardní zbarvení s doplněným nástřikem ocasních plocha a náběžných hran křídel bílou barvou. Nestandardně byl bíle zbarven i spodní díl kapotáže přídě. Na zádi bylo patrné přestříknutí bílé barvy mimo maskovací pásku směrem dopředu. Kresbu nahé dívky s nápisem „Watch my form!“ (Koukej na moji figuru!) doplněné o další nápis Lucky 13 (Šťastná 13).
COL J
No. 3 Squadron RAAF, Foiano, Jesi, October 1944
Na počátku války byla No. 3 Sqn jednou z 12 stálých Squadron australského letectva a 24. července 1940 se 21 jejích důstojníků a 271 dalších příslušníků vydalo na palubě lodi Orontes vstříc bojům v Evropě pod velením S/Ldr. Iana D. McLachlana. Na Střední východ dorazili 23. srpna a poté se přesunuli do Egypta, kde vyměnili své Gladiatory a Lysandery za Tomahawky, tedy P-40B/C a později za novější Kittyhawky. Tento letoun setrval u No.3 Sqn jen krátce, protože krátce po jeho převzetí zahájila jednotky přeškolování na Mustangy. Byl také jedním z mála, který měl na směrovce namalováno stylizované souhvězdí Jižní kříž na modrém pozadí.
COL K
F/O Stanley Broadbent, No. 18 Sqn RNZAF, Torokina, Bougainville, spring 1944
Tento letoun byl třetím v pořadí, který nesl jméno Gloria Lyons, což byla mladá pacientka, léčící se v nemocnici v Christchurch s tuberkulózou. Dopisovali si s ní dva mechanici od No. 4 Servicing Unit RNZAF dislokované na Šalamounských ostrovech, kteří také po nechali pojmenovat letoun s kódovým písmenem G. První Glorií byl letoun NZ3148, verze P-40N-1, který byl 9. února 1944 zničen při přistání. Jeho úkol převzal stroj NZ3167, což už byla verze P-40N-5. Ten byl 17. května zasažen nepřátelskou palbou při útocích v severní oblasti Bougainville a pilot z něj musel vyskočit. Třetím strojem byl tento NZ3220 a ten se již dočkal konce války. Zde je znázorněn v podobě, která odpovídá konci jeho bojové služby před návratem z Torokiny na Nový Zéland. Namalované bomby na trupu znázorňují počet misí všech Glorií. Na Novém Zélandu čekala letoun další služba u výcvikové jednotky a také několik změn markingu i nápisu.
COL L
Sgt/Plt G. F. Davis, No 112 Sqn RAF, Cutella/Sant Angelo, Italy, March 1944
Slavná „žraločí“ squadrona RAF byla založena 30. července 1917 a jejím úkolem byla ochrana vzdušného prostoru nad Londýnem. Jednotka byla 13. června 1919 deaktivována a k její reaktivaci došlo 16. května 1939 na palubě letadlové lodi HMS Argus, která mířila do Egypta. V červnu obdrželi její piloti zastaralé Glostery Gladiator, se kterými se krátce po vstupu Itálie do války zapojili do bojů. V průběhu července 1941 se squadrona stala jednou z prvních, které byly vyzbrojeny Tomahawky. Příď letounu s velkým vstupem chladiče inspirovala příslušníky jednotky k namalování žraločích tlam po vzoru německých Bf 110 od ZG 76. V prosinci toho roku vyměnila squadrona Tomahawky za Kittyhawky Mk. I a postupně přebírala modernější verze až po Mk. IV. V rámci jednotky působili příslušníci různých národností. Vedle Britů to byli zejména Australané, Poláci, Kanaďané a Novozélanďané. Později se v řadách příslušníků „žraločí“ squadrony objevovalo také stále více Jihoafričanů. Po invazi na Sicílii se No. 112 Sqn přesunula v září 1943 do Itálie a v prosinci toho roku přezbrojila na Mustangy Mk. III. Na konci války hlásila jednotka 206 zničených letounů protivníka ve vzduchu a 62 na zemi. Zobrazený letoun byl dodán v americkém zbarvení, které bylo modifikováno tak, že olivová barva byla doplněna barvou Middle Stone, zatímco Neutral Grey spodních ploch byla přetřena Azure Blue. Na horních plochách přitom došlo k prohození barevných polí oproti běžným zvyklostem pouštního schématu.