Ze Středomoří do Německa
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Antonis Karydis
Když v dubnu 1943 došlo ke změně na pozici komodora Jagdgeschwader 27, žádná část této letecké jednotky se již nenacházela v Africe. Její I. Gruppe, u níž se proslavil stíhací letec Hans-Joachim Marseille, byla v listopadu 1942 stažena do Německa a od ledna 1943 byla bojově nasazena ve Francii. Štáb JG 27 a její II./JG 27 v dubnu 1943 operovala ze Sicílie, zatímco III. a IV. Gruppe měla základny v okupovaném Řecku nebo na jeho ostrovech. Břímě vrcholících leteckých bojů v Tunisku nesly JG 53 a JG 77 a II./JG 51. Všechny výše uvedené jednotky byly vyzbrojeny Messerschmitty Bf 109, převážně verze G-6.
Na pozici komodora JG 27 došlo ke změně 22. dubna 1943. Dosud ji vedl dvaatřicetiletý Obstlt. Eduard Neumann, veterán z občanské války ve Španělsku. Z bojů ve Španělsku měl na kontě dvě letecká vítězství a během druhé světové války k nim přidal dalších jedenáct. Po druhé světové válce se Neumann stal vůdčí osobností veteránské organizace této jednotky. Jeho pozici zaujal major Gustav Rödel, jenž byl dosud velitelem II./JG 27 a na jeho kontě bylo více než 70 protivníků. Do čela II. Gruppe za něj bylo třeba vybrat vhodného nástupce. Volba padla na velitele 8.Staffel, jež náležela k III./JG 27, která se v té době nacházela na Krétě. Byl jím Hauptmann Werner Schroer, na jehož kontě bylo 63 vítězství a byl již nositelem Rytířského kříže.
V dubnu 1943 měla Schroerova II./JG 27 základnu v Trapani na Sicílii a prováděla především doprovody konvojů a dopravních letounů na trasách do Tuniska. Ztráty Ju 52 a Me 323 byly tak vysoké, že dopravu paliva pro německé jednotky v Tunisku dokonce zajišťovaly osádky letounů Bf 110. Během března a dubna ztratila II./JG 27 v boji 21 letounů, ale kvůli haváriím odepsala dalších 39.
První úspěchy u nové jednotky si Hptm. Schroer připsal 29. dubna, když dosáhl vítězství nad dvěma piloty Lightningů u ostrova Marettimo západně od Sicílie. Ve stejném prostoru 5. května sestřelil jeden bombardér B-24, ale vzhledem k průběhu bojů v tomto prostoru nelze vyloučit, že jde o chybu v záznamech a jednalo se o B-25 Mitchell.
Do boje s formací 26 Liberatorů a stíhacím doprovodem, který zajišťovaly Lightningy, se II./JG 27 dostala v odpoledních hodinách 9. května mezi Capo San Vito a Capo Gallo. Schoerova jednotka při tomto boji nárokovala tři B-17, což byl patrně omyl v identifikaci a dva P-38. Hptm. Schroer si na konto připsal jeden B-24, ale ztráty na spojenecké straně tomuto boji ale neodpovídají.
Po skončení bojů v Tunisku se při obraně Sicílie dostávala II./JG 27 do střetu se čtyřmotorovými bombardéry stále častěji. Americký stíhací doprovod, který měly na starost tři stíhací skupiny s letouny P-38, se tomuto úkolu teprve učil. Na německé straně bylo ve stádiu značné improvizace jak navádění stíhacích jednotek proti bombardérům, tak i taktika boje. Němečtí letci se na Sicílii, bez předchozích zkušeností s bojem proti čtyřmotorovým bombardérům ve velkých výškách a bez konzultací s kolegy ze západní Evropy, dostali pod značný tlak velení Luftwaffe, které vyhrožovalo i polními soudy za nedostatečné výsledky.
Werner Schroer při bojích nad Sicílií a později po přesunu do Itálie zaznamenal od dubna do července 1943 celkem dvacet vítězství, z nichž polovinu představovaly čtyřmotorové bombardéry. Jednotka pod jeho velením docílila téměř 100 vítězství, ale 41 pilotů padlo, zůstalo nezvěstných, byli zajati nebo zraněni. To představovalo v podstatě 100% ztrátu tabulkového stavu leteckého personálu. Mimo již výše uvedených ztrát techniky přišla II./JG 27 během května až července 1943 činností nepřítele o 74 stíhacích letounů a dalších 47 bylo odepsáno z jiných příčin.
Na počátku srpna 1943 předala Schroerova jednotka 17 zbývajících Bf 109 jiným útvarům v Itálii a stáhla se do Německa na základnu Wiesbaden-Erbenheim. Na konci srpna 1943 se II./JG 27 přesunula s novou technikou na základnu Eschborn a byla připravena zapojit se do obrany proti náletům amerických bombardérů. Do prvního bojového střetu se na tomto bojišti Schroer se svou jednotkou dostal 6. září při náletu, který směřoval do oblasti Stuttgartu. Jednalo se o první nálet do německého vnitrozemí od mise Schweinfurt-Regensburg a Američané při něm nasadili více než 300 bombardérů. Šlo o dosud největší počet osádek, který vyslali do akce. Mise byla po svém skončení americkým velením oficiálně označena jako „Costly Fiasco“, protože z různých příčin bylo ztraceno 45 B-17 a 10 dalších muselo být po přistání odepsáno. Schroerova jednotka po boji ohlásila devět vítězství nad letouny B-17, z nichž si Hptm. Schroer osobně připsal jeden sestřel a dva další stroje donutil k opuštění formace, byla to jeho vítězství č. 86 až 88. Právě tato letecké bitva je námětem boxartu Antonise Karydise.