Markingy P-40E Pacific Star 1/48
P-40E-1, 41-25164, Capt. Ben S. Irvin, 9th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, 1942
Poručík Ben S. „Bitchin' Ben“ Irvin sloužil na Filipínách a po japonské invazi pokračoval v bojích na Jávě u 17th PS (Provisional). Podařilo se mu 18. února 1942 sestřelit japonský bombardér při obraně nizozemské námořní základny v Surabaji a o týden později si připsal jedno Zero. Z Jávy se přemístil do Austrálie a 17. března se připojil k 9th FS/49th FG. Když 28. srpna převzal velení 9th FS, byl povýšen do hodnosti kapitána a vedl jednotku až do 31. října. Během této doby se 9th FS přesunula z Austrálie na Novou Guineu. Jen několik dní poté, co se „Flying Knights“, jak se 9th FS přezdívalo, usadili na základně poblíž Port Moresby, přišel rozkaz, aby se všichni piloti, kteří se zúčastnili kampaní na Filipínách a Jávě, vrátili do USA. Irvin se tedy 1. listopadu 1942 vzdal velení 9th FS a vrátil se domů, přičemž na místě zanechal svůj osobní P-40E-1, který byl ozdoben velkou kresbou Pegasa na levé straně a nesl jméno „Rebel“. Pilot, který po něm letoun převzal, přidal na levou stranu směrového kormidla jméno „Bessie“. Dne 26. prosince 1942 vzlétl 1/Lt John D. Landers s „Rebelem“ jako lídr „bílého roje“ na hlídkovou misi nad Dobodurou. V nastalém souboji s japonskými Ki-43-I Oscary z 11 Hikō Sentai byl sestřelen. Pilot vyskočil a letoun se zřítil do džungle, kde odpočívá dodnes.
„Rebelova“ cesta do řad 49th FG byla dost klikatá, protože byl původně postaven v rámci programu Lend-Lease pro RAF jako ET488. Byl však dodán USAAF s tím, že letoun bude dále předán nizozemskému letectvu (NIEAF). Místo toho skončil u RAAF jako Kittyhawk A29-92. Jenže o dva dny později bylo toto sériové číslo zrušeno a letoun se vrátil do USAAF, kde byl přidělen k 9th FS/49th FG. Irvin na něm létal v době, kdy velel 9th FS od 19. září do 3. listopadu 1942.
P-40E, Lt. Robert Harry Vaught, 9th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, 1942
Poručík Robert Harry Vaught se narodil 15. června 1918 v Johnson City ve státě Tennessee. Sloužil od 21. února do 31. října 1941 jako Flying Cadet a poté, co byl 31. října zařazen do služby jako pilot, vstoupil do řad 49th PS/14th PG. Dne 16. prosince se přesunul k 49th PG do Austrálie. Svého prvního vítězství dosáhl 28. března 1942 (bombardér Mitsubishi 97), dvě Mitsubishi 96 sestřelil 7. prosince. Vaughtova přezdívka „Snake Bite Bob“ má původ v incidentu, ke kterému došlo 16. července 1942. Toho dne krátce po vzletu z dráhy v Livingstonu zjistil, že má na podlaze k útoku připraveného hada. Vaught proto provedl několik prudkých manévrů, které jeho nechtěného pasažéra paralyzovaly, takže ho mohl chytit za hlavu a když zjistil, že se jedná o jedovatý druh, vyhodil ho z kabiny. Vaughtův osudný den nastal 5. března 1943, kdy, nyní již s P-38G-13-LO, odstartoval z letiště Dobodura k misi nad Salamauou. Sestřelil dvě Zera, ale protože byl jeden motor jeho Lightningu v boji poškozen, rozhodl se doletět na Wau. Při závěrečném přiblížení ale selhal i druhý motor a pilot byl při následné havárii vážně zraněn. Vaught byl poslán zpět do USA a k létání se již nevrátil, ačkoli ve službě zůstal až do roku 1959 a do důchodu odešel jako podplukovník. Zemřel v červnu 1978. Jeho P-40E byl ozdoben žraločí tlamou a „Létající lebkou“ po obou stranách trupu, stejně jako jménem „Bob’s Robin“. Ve výsostném znaku na trupu i na křídle mírně prosvítal červený střed staršího provedení znaku.
P-40E, Col. Bruce K. Holloway, CO of 23rd FG, Kweilin, Čína, 1942
Bruce Keener Holloway se narodil 1. září 1912 v Knoxwille v Tennessee, v roce 1937 absolvoval Vojenskou akademii Spojených států (West Point) a v roce 1938 získal pilotní odznak. Holloway poté sloužil u 6. PS, 18. PG, na Havaji před studiem leteckého inženýrství. Poté byl vyslán do Čchung-čchingu v Číně, kde začal získávat bojové zkušenosti jako stíhací pilot u Létajících tygrů americké dobrovolnické skupiny. Když byla AVG v červenci 1942 rozpuštěna, nahradila ji 23rd FG a Holloway převzal v lednu 1943 její velení od Roberta L. Scotta. Během svého pobytu v Číně sestřelil Holloway 13 nepřátel a v roce 1944 se vrátil do USA. Zůstal ve službě, v roce 1951 absolvoval National War College a dále povyšoval a stoupal klíčovými pozicemi USAF. Již jako generál převzal v červenci 1965 velení amerických vzdušných sil v Evropě a setrval zde až do svého jmenování zástupcem náčelníka štábu amerického letectva, kterým byl od 1. srpna 1966. To ale ještě stále nebyl na konci své kariéry. Dne 1. srpna 1968 se stal vrchním velitelem Velitelství strategického letectva a tuto funkci zastával až do odchodu do důchodu 30. dubna 1972. Generál Holloway zemřel ve věku 87 let v Orlandu na Floridě 30. září 1999. Zde vyobrazený P-40E nesl několik oprav a změn původního značení, včetně čerstvého přetření britskými kamuflážními barvami a oprav barvou Olive Drab na pravé straně přídě, vrtulového kuželu.
P-40E, Lt. Col. John S. Chennault, 11th FS, 343rd FG, ostrov Umnak, Aleutské ostrovy, podzim 1942
Jako jedno z deseti dětí slavného Claire Lee Chennaulta, velitele Létajících tygrů americké dobrovolnické skupiny, následoval John Stephen „Jack“ Chennault, narozený 20. května 1913 v Eudoře v Arkansasu, kroky svého otce a v roce 1942 se stal velitelem 343rd FG. Jednotka byla aktivována 3. září 1942 na Aljašce a Lieutenant Colonel John Chennault se stal jejím prvním velitelem o osm dní později. Tuto funkci zastával až do 16. listopadu téhož roku. Podařilo se mu sestřelit jedno Zero a také těžce poškodit japonskou ponorku. Obou vítězství však pravděpodobně dosáhl na P-38. Jeho 343rd FG se dostala přezdívku „Aleutští tygři“ díky stylizovaným tygřím hlavám, zdobícím přídě letounů P-40. V náročných podmínkách na severní výspě Pacifiku měla 343rd FG za úkol pomáhat vytlačit Japonce z ostrovů Attu a Kiska na západě Aleut. Pod Chennaultovým velením prokázala 343rd FG pozoruhodnou efektivitu ve vzdušných bojích a navazovala na schopnosti improvizace a taktické vynalézavosti, jakou prokázali i Létající tygři jeho otce. John Chennault zemřel 4. prosince 1977 ve věku 64 let.
41-36396, P-40E-1, Lt. Robert E. Smith, 16th FS, 23rd FG, Čína, podzim 1942
Robert Eugene Smith, přezdívaný „Gene“, vstoupil do armádního letectva před druhou světovou válkou. Byl to spíše účelový krok, neboť měl v úmyslu tím splatit svá předchozí studia, ale rychle se stal jedním z nejúspěšnějších pilotů v počátcích bojové činnosti 16th FS/23rd FG, když sestřelil čtyři nepřátele. Během jedné z misí musel nouzově přistát poblíž malé vesnice. Vesničané, kteří nevěděli, kdo nebo co je zač, se jej chystali napadnout, ale naštěstí měl s sebou malou americkou vlajku, kterou mával a dával tak najevo, že je Američan a stojí na jejich straně. Na jaře 1944 již působil Smith u 394th FS/367th FG v Anglii. Dne 17. června 1944 si nárokoval poškození Bf 109, ale o pět dní později zahynul, když byl jeho P-38 sestřelen flakem poblíž Cherbourgu ve Francii během útočné mise. Jeho letoun se zřítil na pláži v Normandii, Smith zůstal v kokpitu. Během svého pobytu u 23rd FG létal na P-40E-1, který nesl obligátní žraločí tlamu a také jméno KatyDid na přídi.
P-40E, Capt. George E. Kiser, 8th FS, 49th FG, Filipínské ostrovy, 1942
George Edward Kiser se narodil 8. května 1918 v Pocatellu ve státě Idaho. Nejprve vstoupil do armádních záloh, poté byl 20. prosince 1940 byl povýšen do hodnoti Second Lieutenant a 31. prosince se připojil k 17th PG/4th Composiote Group. Po útěku z Filipín, kde se mu podařilo sestřelit dvě Zera, sloužil na Jávě u 17th PS (Prov) a následně se připojil k „Black Sheep“ Squadron, jak se přezdívalo 8th FS/49th FG. Kiserův slavný den nastal 27. dubna 1942, kdy poblíž Darwinu zachytil nepřátelskou formaci čtyřiadvaceti bombardérů. Přestože byl pronásledován doprovodnými stíhači, zapojil se do boje s bombardéry, narušil jejich formaci a dva z nich zničil. V následném boji s nepřátelskými stíhači jeden sestřelil. Tento úspěch mu zajistil Záslužný kříž za službu spolu s dalšími vyznamenáními, která mu byla udělena v průběhu služby. Celkem získal devět vzdušných vítězství a po válce zůstal ve službě. Do výslužby odešel jako plukovník amerického letectva a zemřel 1. dubna 1991 (ve věku 72 let). P-40E z dob jeho působení u 49th FG byl ve standardní kamufláži Olive Drab/Neutral Gray a na levé straně trupu měl nakresleného lva s modlícím se japonským pilotem v pravé přední tlapě, zatímco levou drtil japonské Zero.
P-40E, kapitán William J. Hennon, 7th FS, 49th FG, Jáva, 1942
William Joseph Hennon se narodil 13. června 1919 v Hennepin County v Minnesotě. Pilotní odznak získal v roce 1941 na Kelly Field v Texasu a na začátku války působil na Filipínách u 21st FS. Nad Jávou sestřelil pět japonských letadel a po ústupu z Jávy do Austrálie byl přidělen k 7th FS/49th FG, kde přidal další dvě vítězství. Na směrovce měl jeho Warhawk kresbu Bunyipa jako ocenění podpory, kterou místní domorodá komunita poskytovala při záchraně pilotů z míst havárií po celém severním teritoriu Austrálie. Bunyip je mytologická australská vodní příšera, žijící v potocích, řekách a mokřinách. Později v roce 1942 přijala 7th FS tohoto „křičícího démona“ za znak své jednotky a po zbytek války jej používala na svých P-40 a později i na P-38 Lightning. Není známo, jakou barvu měla přední část vrtulového kužele. Přikláníme se k tmavě modré barvě Insignia Blue, ale jako možná se jeví i červená barva. „Bill“ Hennon se spolu s dalšími veterány filipínské a jávské kampaně vrátil do USA koncem roku 1942. Následně nastoupil k 326th FG, ale 28. prosince 1942 byl převelen k 21st FS/352nd FG jako její velitel. Dne 31. března 1943 byl na rutinním letu s cvičným letounem BT-14 z Farmingtonu do Grotonu v Connecticutu (vzdálenost pouhých 75 mil), aby vyzvedl kolegu Franka Greenea, který byl právě propuštěn z nemocnice. Hennon ale během cesty zmizel a nikdy nebyl nalezen. V té době mu bylo 23 let.
P-40E, A29-78, No. 76 Squadron RAAF, letiště Gurney, Nová Guinea, srpen 1942
No. 76 Squadron byla zformována na letišti Archerfield v Queenslandu 14. března 1942 jako druhá jednotka RAAF provozující letouny P-40. Výcvik dokončila v červnu, kdy obdržela plný počet 24 letounů pro svých 38 pilotů. V průběhu července 1942 byla squadrona nasazena do bojů na Nové Guineji a 22. července piloti pod velením Squadron Leadera Petera Turnbulla (který 27. srpna téhož roku zahynul při havárii) vzlétli na svou první bojovou misi. Zobrazený letoun byl získán od USAAF ve standardní kamufláži Olive Drab/Neutral Gray. Pro napodobení britské kamufláže dostaly horní plochy dodatečná pole Earth Brown a příď byla ozdobena názvem „Bloody Mary“. Insignie, původně americké, byly nahrazeny britskými kokardami, ty byly na horních plochách vyměněny za australské v době, kdy byl letoun odeslán na Novou Guineu. Kokarda na směrovém stabilizátoru byla shora částečně zatřena čerstvou kamuflážní barvou. Letoun byl zničen při pozemní srážce s Hudsonem (A16-218) na vzletové dráze 15. srpna 1942.
P-40E, A29-63, No. 82 Squadron RAAF, Bankstown, Austrálie, 1943
No. 82 Squadron byla zformována 18. června 1943 a byla vyzbrojena letouny P-40. Byla jednou z pěti Squadron, které mohly být nově zformovány díky dodávce 399 Kittyhawků. Jednotka operovala ze základen v Queenslandu a na Nové Guineji. Do dubna 1944 prováděla výcvik v Bankstownu, poté se přesunula k dalšímu výcviku do Townsville. Koncem srpna 1944 došlo k přesunu do Port Moresby a v polovině září k dalšímu přesunu do Noemfooru. Tam se No. 82 Squadron, která se právě stala operační, připojila k No. 76 a 77 Squadron a vytvořila No. 81 Wing. Její piloti pak obvykle prováděli útočné mise proti japonským pozemním cílům. V březnu 1945 se jednotka přesunula do Morotai a zajišťovala doprovod spojeneckých konvojů. Odsunutí 1st Tactical Air Force do oblasti operací, které obcházely hlavní spojenecký tah na Filipíny a Japonsko, vedlo ke špatné morálce, která vyvrcholila takzvanou Morotaiskou vzpourou v dubnu 1945. Letoun, který je zde vyobrazen, byl použit při výcviku v Bankstownu v roce 1943. Byl na něm namalován domorodý muž, který hází bumerang a sestřeluje jím Zero. Letoun byl kamuflován barvami RAAF Foliage Green a Dark Earth s bíle natřenou zádí. Dobové fotografie ukazují, že byl letoun naleštěný, s minimálním olétáním.
P-40E-1, NZ 3095, No. 15 Sqn RNZAF, Nový Zéland, 1944
V říjnu 1942 byla No. 15 Squadron RNZAF vyslána na Tongu, aby převzala 23 letounů P-40 od 68. stíhací perutě USAAF a uvolnila tak americkou jednotku pro frontovou službu. Tyto letouny P-40E (NZ 3091 - NZ 3098, NZ 3100 a NZ 3108) a P-40K-15 (NZ 3090 a NZ 3099) byly původně vyrobeny pro RAF, ale USAAF si je na začátku války v Pacifiku ponechalo. V době převzetí Novozélanďany už ale byly v žalostném stavu (pět z nich nikdy nedostalo sériové označení RNZAF). Většina provozuschopných letounů byla v únoru 1943 odeslána k obraně Espiritu Santo na ostrovech Nové Hebridy a deset přeživších se ještě téhož roku vrátilo na Nový Zéland. Tyto letouny se staly známými jako P-40 „Tonga“. Po návratu na Nový Zéland byly stejně jako řada dalších letounů na místní základně v této době přebarveny na zelenou Foliage Green a šedou Sky Grey, jako řada dalších letounů v té době.