Souboj nad Rennes
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Když se v ranních hodinách 6. června Spojenci vylodili v Normandii, Luftwaffe byla na tuto situaci připravena. Měla plán, jak posílit šest stíhacích Gruppe, jež ve Francii operovaly v rámci Luftflotte 3. Přípravy k obraně proběhly pod krycím názvem Dr. Gustav West (Drohende Gefahr West – Hrozba přicházející ze západu) a tak měly být do večera 6. června přesunuty z Německa do Francie dvě Nahaufklärergruppe, pět Kampfgruppe, dvě Schlachtgruppe a jeden Geschwaderstab, osm Nachtjagdgruppe a dva Geschwaderstaby a konečně dvě Jagdstaffel a devatenáct Jagdgruppe s pěti Geschwaderstaby. Z výše uvedených devatenácti bylo osm Jagdgruppe převedeno do podřízenosti II. Fliegerkorpsu jako Jabo Gruppe (Jagdbomber – stíhací bombardovací) a zbylé stíhací útvary podléhaly II. Jagdkorpsu. V Luftflotte Reich nadále operovaly mimo druhořadých jednotek jen čtyři Jagdgruppe a útvary "Wilde Sau".
Velení Luftwaffe si nejdříve ověřilo, že v Normandii došlo skutečně k očekávanému vylodění a že se nejedná o průzkum bojem, podobný vylodění v Dieppe v roce 1942. Proto byly rozkazy k přesunu do Francie vydány až kolem poledne 6. června. Ne všechny Jagdgruppe se podařilo do Francie přesunout podle plánu, a tak bylo večer 7. června na invazním bojišti jen 17 stíhacích Gruppe, což představovalo tabulkový stav cca 1100 strojů, ale reálný počet provozuschopných letounů byl čtvrtinový - 278 stíhaček. Ve skutečnosti měla řada Gruppe poloviční, nebo i nižší početní stav, a ne všechny letouny byly provozuschopné díky spěšnému přesunu (chybějící pozemní zabezpečení) a chaosu, panujícím na většině francouzských letišť.
Německé letecké útvary operovaly nad bojištěm proti početní a kvalitativní převaze Spojenců a samy se na svých základnách stávaly pravidelně terčem útoků hloubkařů i cílem kobercových náletů čtyřmotorových bombardérů. Luftwaffe se již nepodařilo zvrátit situaci ve svůj prospěch. Stíhači, buď úplní nováčci, nebo piloti, kteří po řadu měsíců i roků bojovali proti spojeneckým letcům, zvláště proti formacím čtyřmotorových bombardérů, nebyli schopni efektivně provádět bitevní útoky pumami. Proto bylo zmíněných osm Jabo Gruppe již 12. června zbaveno bombardovacích úkolů a převedeno do podřízenosti 5. Jagddivision Obersta Hentschela, jež podléhala II. Jagdkorpsu. II. Fliegerkorps zodpovědný za vedení hloubkových útoků byl 28. června zrušen a v dalších týdnech stíhači používali pro útoky proti pozemním cílům jen palubních zbraní nebo 210mm raket BR 21.
5. Jagddivision nyní velela asi dvaceti Jagdgruppe a technicky nebylo v silách Jafü 5 detailně řídit operace jí podřízených jednotek. Proto převážnou většinu rozkazů k bojové činnosti v červnu 1944 tvořilo volné stíhání, zachycování hloubkařů a stíhání průzkumných letounů dělostřelectva. Jen zcela výjimečně byly některé formace navedeny proti spojeneckým bombardovacím svazům, protože pro tento účel neměla 5. Jagddivision k dispozici potřebné množství stíhaček a jednoznačnou prioritou bylo krytí vlastních pozemních útvarů před hloubkaři. Bojové lety německých stíhačů ve skupinách menších než 20 strojů byly velmi riskantní. Na jeden letuschopný stroj připadaly v průměru dvě akce denně. Létalo se přibližně od šesti ráno do jedenácti večer. Při každé akci Němci obvykle přišli asi o 30 % strojů. Na sestřelení jednoho spojeneckého letounu připadala ztráta dvou až tří vlastních. Pokud němečtí letci provedli akci v plánovaném rozsahu a s malými ztrátami, bylo to zpravidla umožněno tím, že činnost spojeneckých leteckých jednotek byla výrazně omezena nepříznivým počasím nad Británií.
Právě do období spadá boxart Piotra Forkasiewicze, na němž je zachycen letoun majora George E. Preddyho z 487th FS, 352nd FG při souboji 12. června 1944 s německými stíhači. Preddyho jednotka doprovázela americké bombardéry při náletu na nádraží v Rennes v Bretani. Ve městě právě probíhal pohřeb obětí z předchozího náletu, který provedly 9. června bombardéry RAF.
Německými protivníky byli piloti Messerschmittů Bf 109 z II./JG 53. Po boji ohlásili pět vítězství nad Liberatory, z toho jeden jako sestřelený a čtyři stroje jako donucené opustit formaci. Sami však přišli o tři stroje a dva letci byli zraněni. Jeden se dokonce při boji s P-51 dostal pod palbu vlastního flaku. Těmto ztrátám v podstatě odpovídají vítězství uznaná Američanům, jedno vítězství si připsal 1st Lt Glennon T. Moran, o jeden sestřel se podělili 1st Lt Lawrence E. McCarthy a 1st John Francis Thornell, Jr. a třetí Bf 109 si připsal Preddy.
Čtyři americké bombardéry byly poškozeny a po jednom stroji ztratily 448th BG a 446th BG. Šest bombardovacích letců zahynulo, jeden byl zajat, ale ostatní se Francouzům podařilo zachránit. Při těchto dvou náletech došlo k masivním škodám na městské infrastruktuře a zahynulo 122 obyvatel. Město bylo osvobozeno na počátku srpna 1944.