Tail End Charlie
Nefňukat a tisknout!
Minulý týden jsem na Seznamu narazil na rozhovor s proslulým českým výrobcem 3D tiskáren panem Průšou. Ten rozhovor mě zaujal a vnesl mi do hlavy myšlenky, které mi tam strašily několik dní. Pan Průša měl v tom rozhovoru zajímavé teze, úvahy a tvrzení, a protože my u nás v Eduardu také máme nějaké 3D tiskárny, něco o nich i o 3D tisku víme, a tak trochu se jím také živíme, vedlo to k tomu, že ty mé myšlenky začaly být poněkud protestní. Pravda je, že těch tiskáren máme jen devět, ale pokud nebudeme hledět na množství a statečně se popasujeme s našimi zkušenostmi, průšvihy, úspěchy i plány do budoucna, můžeme dojít k závěru, že k tématu máme také co říct.
V rozhovoru byl velký prostor věnovaný čínským výrobcům 3D tiskáren a jejich nekalým praktikám. Byla řeč o šmírování zákazníků, státních dotacích a levných úvěrech, kopírování západních výrobků a technologií, tedy tak nějak to, co se o Číňanech všeobecně říká. My jsme donedávna žádné zkušenosti s čínskými 3D tiskárnami neměli. Statečně a vlastenecky jsme se vybavili americkými a australskými tiskárnami, rozjeli na nich nejprve tisk prototypů pro odlévání sad z polyuretanu, a následně i sériovou výrobu sad vyráběných přímým tiskem. Tento krok z našeho výběru eliminoval americké tiskárny, protože obchodní podmínky, které si výrobce diktoval nám přišly tak nehorázné, že jsme do vybavení naší 3D dílny americkými stroji nešli. Vadilo nám především to, že nás dodavatel nutil používat výhradně jeho materiál, kdy každá várka materiálu byla opatřena čipem, který se spároval s tiskárnou a pak se teprve mohlo tisknout. Nebyl čip, nebyl tisk. Možná to nebyla nekalá obchodní praktika, v každém případě nám to ale přišlo jako vyčůraná a neférová obchodní praktika, protože ten značkový, očipovaný a jedině správný americký materiál byl také patřičně drahý. Byl jedinečně drahý, ale o tom, že by byl i jedinečně dobrý, jsme měli jisté pochybnosti. Levnější materiál, také značkový, dával stejně dobré nebo i lepší výsledky, v poměru cena výkon naprosto jednoznačně. Američané šli tedy z kola ven. Při velikosti našeho nákupu si toho ani nevšimli a jistě je to ani nebolelo, nevěřím ale, že bychom byli jediní, kdo je s takovým geniálním obchodním schématem poslal tam, kde slunce nesvítí.
Čínské a taiwanské tiskárny jsme vyřadili také, protože v té době u nich nebyla kvalita tisku na úrovni Američanů a Australanů. Průšu jsme vyřadili také, pro naši výrobu nám jeho tiskárny nevyhovovaly. Ve hře zůstali Australané. Ti čipy neměli, měli a mají kvalitní materiály, tiskárny byly v době nákupu ve své třídě špička vývoje. Koupili jsme je, úspěšně jsme zavedli sériovou výrobu a byli jsme v pohodě, šťastní a spokojení. Bohužel, u později nakoupených tiskáren začaly po nějakých dvou tisících hodinách odcházet projektory. Vzhledem k tom, že první dvě zakoupené tiskárny měly v té době stále ještě původní projektory s nájezdem více než dvojnásobným oproti novým porouchaným strojům, zaskočilo nás to. Výměna projektorů nebyla nic levného, přesto se výrobce neměl k uznání chyby a trval na tom, že si musíme náhradní projektory koupit. Prý byla chyba na naší straně. OK, koupili jsme je, ale problémy se opakují, přesto, že jsme provozní podmínky upravili podle doporučení výrobce tiskáren.
To by ještě nebylo to nejhorší. Zajímavý je současný stav technologického vývoje. V době nákupu jsme očekávali rychlý technologický vývoj a příchod tiskáren s vyšším rozlišením. Ten nastal, ale k našemu překvapení nikoli u našich Australanů, ale u Číňanů. Ti jdou na věc jinak než Australané a Američané, jejich tiskárny nemají projektor, ale LCD display. Nemají také třeba tlakové senzory, tisknou pomaleji a mají problém vysvítit kvalitní materiály s vyšší hustotou. Na druhou stranu jsou levné, za cenu jedné australské tiskárny pořídíte v průměru nějakých 18 čínských nebo taiwanských tiskáren. V rámci tohoto segmentu těch kvalitnějších a výkonnějších, pokud půjdete po těch nejlevnějších čínských tiskárnách, dostanete za jednoho Australana tak 50 Číňanů. Na těch čínských tiskárnách budete sice tisknout pomaleji, ale to doženete kvantitou, počtem tiskáren ve výrobním procesu. Hlavně ale nebudete tisknout hůř. Australané totiž stále mají 4K tiskárny, zatímco Číňani jsou už u 16K. Australané také slibovali 8K a později 12K tiskárny, ale nějak to nevyšlo. Už o nějakých vyšších číslech těch káček nemluví, o 16K už vůbec ne. Naopak v Asii, v Číně i na Taiwanu, nabral vývoj zběsilé tempo. Tiskárny se inovují v inovačních krocích v řádu měsíců, přičemž životnost tiskáren, především klíčového prvku, LCD displeje, je vyšší než doba inovačního cyklu. Takže na trh přicházejí nové, kvalitnější a levné stroje tak rychle, že se nevyplatí opravovat ty staré. O tom, že by se vyplatilo kupovat australské tiskárny ani nemluvě. Repase australského projektoru stojí dvojnásobek, co nová čínská tiskárna. Australané mají přitom stále rozlišení 4K, nová LCD tiskárna té nejdražší čínské třídy už má 16K. K tomu mají čínské tiskárny až dvojnásobnou tiskovou platformu. No nekup to. Za současných podmínek by australskou tiskárnu patrně neprodal ani Velký Horst Fuchs.
To je situace, která nás postavila takříkajíc na hroty dilematu. Fajn, o Číňanech se říká, že kopírují a šmírují. No ale velmi podobné a asi stejně kvalitní tiskárny ve stejné cenové relaci vyrábí i Taiwanci. To jsou sice taky Číňani, ale demokratičtí a čestní, ctící pravidla. Potomci Čankajška nekopírují a nešmírují, to dělají jen potomci Mao Ce Tunga a Čou En Laje, přeci. Můžeme si samozřejmě pořídit českou tiskárnu, protože pan Průša ani nekopíruje, ani nešmíruje, bohužel ale nemá tiskárny ani na úrovni těch Australanů, ani Číňanů bez ohledu na jejich geografický původ. Pragmaticky nám tu nezbývá než koupit Taiwance. Ti jsou po všech stránkách v lati, není-liž pravda?
Přesto tu zůstává pochybnost i v případě těch čínských nectností. Od koho kopírují, když jejich konkurence má horší a dražší stroje, než oni? Mají asi stroj času, ovšem otázkou je, od koho ho okopírovali. Problém mám po pravdě řečeno i s tím šmírováním. Nejsem ajťák a netroufnu si říct, že všemu rozumím, ale mám za to, že aby mě mohl někdo na síti šmírovat, tak musím mít šmírované zařízení připojené k té šmírovací síti. Australské i americké tiskárny k síti připojené jsou. Ale u Číňanů je to jinak, jejich tiskárny k síti připojené nejsou, data se do nich přenášejí přes flešku. Upřímně řečeno je to vopruz, přenášet data po síti je lepší, a osobně bych i risknul to šmírování. Na síti celkem prokazatelně šmíruje kde kdo, většinou sídlí v Irsku a mluví americky, a jestli si někde nějaký čínský Ja-mes Bondo prohlídne naše bombičky a raketky v měřítku 1/48 je mi úplně šumák. Ještě je tedy ve hře možnost, že Číňani šmírujou i bez připojení k síti. Ví bůh, ten jejich technologický pokrok je opravdu pekelně rychlý, třeba už to umí.
Abych to shrnul, můj výsledný pocit z pana Průši po dvojím poslechu jeho rozhovoru a týdenním přemýšlení o jeho myšlenkách je ten, že bych mu doporučil nelamentovat nad čínskou konkurencí, pohnout zadkem a něco vymyslet, případně Číňanům něco okopírovat, aby nemusel tu svoji novou americkou továrnu za pár měsíců předělávat na výrobu toustovačů. Protože ty čínské tiskárny budou lepší a levnější než ty jeho, i kdyby na ně vrchní světový celník prezident T. uvalil i 100% clo. Ještě by mu tam zbylo pár desítek procent rezervy. Pan Průša sice tiskárny našeho typu moc nevyrábí, má tuším jen jeden typ. Jeho doménou jsou strunové tiskárny. Ale jak to tak vypadá, i v tomto segmentu trhu je situace podobná jako u projektorových a LCD tiskáren. I u strunových tiskáren dominují Číňané, největší podíl na trhu má BambuLab, přes 40%, Průša má 3%. Ve strunových tiskárnách se nevyznám, nepoužíváme je, ale když si projdete internet, podíváte se ceny a na srovnání produktů, vypadá to tak, že Průšova vlajková loď stojí dvojnásobek oproti vlajkové lodi čínské konkurence. Jestli v tom nebude ten zakopaný pes a jádro pudla.
Momentálně testujeme, jak si čínské tiskárny poradí s různými materiály. Máme tam i materiál od firmy Prusa. Přejeme panu Průšovi, aby jeho materiál fungoval dobře. Bude-li levnější a lepší než čínský, rádi ho od něj budeme kupovat a nebudou to úplně malé nákupy.
Co z toho všeho plyne? Můj názor je, že většina toho, co se o Číňanech a jejich průmyslu říká, je už tak deset patnáct let zastaralé. Dnes už je situace zcela jiná. Číňané už nemají ve většině oborů co od koho okopírovat, jsou v těch oborech o parník vepředu před konkurencí. Týká se to nakonec i našeho oboru. Od koho asi tak mohou něco kopírovat, když přinejmenším tři čtvrtiny všech forem na nově vydávané plastikové modely se vyrábí na zakázku v Číně? Je čas přestat si lhát o naší evropské a americké technologické převaze, přestat fňukat nad čínskými nekalostmi a raději hejbnout zadkem, abychom ten jejich technologický náskok dohnali. A není to jen 3D tiskárnách.