Markingy Bf 109G-6 1/72
Bf 109G-6/R6, Hptm. Werner Schroer, II./JG 27, Eschborn, Německo, září 1943
Werner Schroer se narodil 12. února 1918. V roce 1937 vstoupil do řad Luftwaffe jako člen pozemního personálu. Později dokončil letecký výcvik a v srpnu 1940 byl zařazen k I./JG 27, která byla převelena do severní Afriky. Zde dosáhl 19. dubna 1941 prvního vzdušného vítězství a v červnu 1942 byl jmenován Staffelkapitänem 8./JG 27. V dubnu 1943 byl Schroer jmenován Gruppenkommandeurem II./JG 27. Na konci roku 1942 byla II./JG 27 odvelena do Německa a březnu 1943 obdržela nové Bf 109G-6. Po několikaměsíčním nasazení v Itálii pak byla přesunuta do Německa. Na boxartu této stavebnice je zachycen první střet jednotky s formací B-17, k němuž došlo 6. září 1943 při americkém náletu na Stuttgart. Velitelský stroj Wernera Schroera měl bílou směrovku, na její levé straně bylo namalováno 84 symbolů sestřelů. Po tomto souboji přibyly tři sestřely B-17. Obě varianty obsahuje obtiskový aršík. V březnu 1944 byl Schroer jmenován do čela III./JG 54 a v únoru 1945 převzal velení JG 3. Dosáhl celkem 114 leteckých vítězství včetně sestřelů 26 čtyřmotorových bombardérů. Byl vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí a meči. Zemřel 10. února 1985.
Bf 109G-6, Hptm. Heinrich Ehrler, 6./JG 5, Alakurtti, Finsko, červen 1943
Heinrich Ehrler zahájil svou vojenskou kariéru v roce 1935 u protiletadlového dělostřelectva a ve španělské občanské válce bojoval jako dělostřelec v řadách 3.F/88. Na počátku roku 1940 absolvoval stíhací výcvik a poté byl zařazen ke 4./JG 77, následně přeznačené na 4./JG 5, se základnou v Norsku.
Na konci května 1942 byl Ehrler převelen k 6./JG 5 v Petsamu a v srpnu se stal jejím velitelem. Svého stého vítězství dosáhl 8. června 1943. V tomto období létal na Bf 109G-6 žlutá 12 v tovární kamufláži továrny Erla, na jehož levé straně směrovky byly namalovány symboly sestřelů. Ehrler byl jako velitel
JG 5 zodpovědný za vzdušnou obranu bitevní lodi Tirpitz, jež kotvila v Norsku. Po jejím potopení byl neprávem odsouzen, rozsudek se však podařilo zmírnit a 27. února 1945 se jeho domovskou jednotkou stala JG 7, vyzbrojená proudovými Me 262. V boji s americkými Liberatory dne 4. dubna 1945 se mu podařilo sestřelit dva čtyřmotoráky a třetí taranoval. Podle svědků, kteří slyšeli poslední Ehrlerova slova, provedl sebevražedný útok. Počet jeho vítězství se tím zastavil na čísle 208. Za tyto úspěchy byl dekorován Rytířským křížem s dubovou ratolestí.
Bf 109G-6/R6/Trop, W.Nr. 1607xx, Obfw. Herbert Rollwage, 5./JG 53, Wien-Seyring, Rakousko, prosinec 1943
Herbert Rollwage se narodil 24. září 1916. V roce 1936 vstoupil do řad Luftwaffe. V roce 1941 byl zařazen k 5./JG 53. Během prvního dne operace Barbarossa, tedy 22. června 1941, dosáhl Rollwage svého prvního sestřelu. Dne 5. října 1941 si připsal celkem 11 sestřelů. Poté se II./JG 53 přesunula do Nizozemska, kde už delší dobu působila jedna z jejích Staffel. V prosinci 1941 se II./JG 53 přesunula na Sicílii a zapojila se do kampaně proti Maltě. Rollwage při náletech na tento ostrov docílil do října 1942 celkem 20 vítězství. Při spojeneckém vylodění na Sicílii byl Rollwage 10. července 1943 zraněn ve stíhacím souboji, ale podařilo se mu přistát zpět na základně. V polovině října 1943 se II./JG 53 přesunula do Rakouska k obraně Říše. Bílá směrovka nového Rollwageho stroje, který obdržel po svém vyléčení v listopadu 1943, má na levé straně namalováno 47 sestřelů. V květnu 1944 byl povýšen do hodnosti Leutnant a v srpnu se stal velitelem 5./JG 53. V prosinci převzal velení nad výcvikovou 2./JG 106. Během služby u JG 53 docílil 70 vítězství a není známo, že by u JG 106 získal další úspěchy. Byl vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí. Po válce sloužil v Bundeswehru a v roce 1968 odešel do výslužby v hodnosti Hauptmann. Zemřel 4. ledna 1980.
Bf 109G-6/U4/R6/Trop, W.Nr. 440180, Fw. Friedrich Ungar, 9./JG 54, Lüneburg, Německo, březen 1944
Friedrich Ernst Willi Ungar se narodil 21. února 1920. Po výcviku u JG 107 a Jagdgruppe West byl v říjnu 1943 přidělen k 9./JG 54 v Německu, vyzbrojené letouny Bf 109G-6. Dne 6. března 1944 byl ve své žluté 6 sestřelen nad Homfeldem, jeho protivníkem byl pravděpodobně Lt. Barney Casteel s letounem P-47D z 56th FG nebo 2/Lt. Marvin H. Becker z 356th FG. Friedrich Ungar nouzově přistál u Homfeldu, utrpěl zranění nohou a jeho Bf 109G-6 žlutá 6 byl poškozen ze třiceti procent. Dne 9. října 1943 byl Ungar sestřelen v Bf 109G-6 žlutá 10 nad Nakskovem v Dánsku, ale nouzově přistál bez zranění. Na konci prosince 1944 obdržel Fw 190D-9 W.Nr. 210008 bílá 3. Na tomto stroji dosáhl jednoho sestřelu Typhoonu od No. 439 Sqn. RCAF. Ungar byl jedním z mála letců III./JG 54, kteří přežili několik střetnutí se spojeneckými stíhači 29. prosince 1944. V té době spadala III./JG 54 pod velení JG 26 a na jaře se z ní stala IV./JG 26. V roce 1958 založil aeroklub a po dobu 17 let působil jako vedoucí instruktor létání a navigace. Ungar se podílel na výstavbě letiště Oldenburg-Hatten a v březnu 1966 z něj provedl první vzlet. V roce 1980 obdržel od Německého aeroklubu výkonnostní odznak FA1 pro motorový let ve zlatě a v roce 1985 čestnou zlatou jehlici Aeroklubu. Zemřel 16. prosince 2012.