Strana 21
REVI č.146/2025 54 REVI č.146/2025
va. „Vúter ý 20.č ervence t.r. p o 16. hodi ně bylo nu ceno pro por uchu
motoru n ouzově přistáti na polích blíže okresní sil nice ke Krchlebům
dopravní létadlo německé Lufth ansy linky Mnichov– Praha– Vratislav,
zn. Siberfuchs (si c.) D- UBIQ apře sto, že vtě chto mís tech je vel mi nepř í-
znivý teren, přistálo bez nejmenší neho dy. Vlétadle se nalézali 2 letci
a2 pas ažéři, kteří ovšem museli další cestu nastoupit r ychlíkem. Oba
letci, jakož ilétadlo bylo ihn ed podrobeno prohlídce zdejšího četnict va.
Přistání bylo zřejmě senzací nejen pro Staňkováky, ale lidi ze širokého
okolí, kteří se sbíhali na místo přistání až do večerních hodin ai ve
středu ave čtvrtek, kdy kovový pták byl rozebrán avlakem odveze n do
Mnichova. Letecké přistání nenatropilo na polích tolik škod, jako sami
zvěda vci, jak už při podo bných ne hodách b ývá. Vkr átké dob ě po přist á-
ní se dostavili na místo zástu pci vojenského iokresního úřadu .“
Zfotografií vyplývá, že stroj byl na m ístě demontován azřejmě po
železnici vrácen do Něme cka. Vkvětnu 1940 přešel kLuf twaffe azpo-
čátku sloužil uJagdfliegerschule 3 vGrove, později sloužil ke kur ýrním
letům u štábu Jagdgeschwader 27 vRusku. Pro nedostatek ná hradních
dílů byl odstaven na letišti Ljuban uLening radu vzáří1941, kde byl za-
nechán při ústupu na jaře 1942.
Náhradní stroj odstartoval zMnichova o dva dny později v6.15 ráno
22.července1936. Stroj Ju 160 D-0 W.Nr. 4246 měl instalovaný motor
BMW Hor net 132E-2 W.Nr. 59570. Společností Lufthansa byl letoun
převzat teprve 24. dubna1936 a nesl pojmenování „Hyäne“. V 7.30
přistál na let išti Praha-Kb ely, kde vystoupili 4 cestující. V7.50 pok račo-
val vdalším letu do Vratislavi. Na palubě zůstala jen dvoučlenná osádka.
Další okolnosti zachycuje vyšetřovací spis č.j. 333/63 založený
5. srpna 1936 referentem Ing. Františ kem Chváta lem z oddělen í Bb
odboru letecké skupiny Ministerst va veřejných prací.
Spis začíná rukou psaným dokumentem: „Dne 22.července t.r. sdělilo
do odd Bb, asi o 11 h., ředitelství st. leti ště „Praha“, že uHořic vPod-
krkonoší havarovalo dopravní letadlo něm. spole čnosti Luf thansa při
letu zPrahy d o Vratislavy. Při ha várii zahynuli oba letci… Odd Bb po
dohodě s přednostou letecké sk upiny k místu nehody vyslalo ihned
komisi za účelem vyšetření ka tastrofy. Komise sestávala: vrch. techn .
komisař Ing. F. Chvátal, pře dseda, v.t. kom. Ing. V. Verner azkuš. pilot
Jar. Mareš.“ Brzy odpoledne ve 13.15 obdrž eli voddělení Bb ještě tele-
fonát Dr. Dočkala zMinisterstva vnitra sdalšími detaily: „Dn es 22.čer-
vence1936 startovalo německé letadlo zn . „DULUR“ v7.50 hod. ze
Gbel do Breslau . Pilotoval Neubrand , telegrafista Haupt – bez cestují-
cích. V8.14 hod. zachytily Gbely volá ní SOS tohoto letadla… V11 hod.
hlásilo četnictvo zHra dce Král., že letadlo se zřítil o na kotě 463 uobce
Chlomek. Obě dvě osob y byly zabity, letadlo úplně roztří štěno.“
Spis byl uzavřen a založen
4.září1936. Obsahoval samostatný
vyšetřovací spis z 3. sr pna 1936
vypracovaný Ministerstvem pošt
a telegrafů, pod které spada la
pražská zaměřovací stanice. Dále
hlášení Velitelství četnické letecké
hlídky v Hradci Králové z 23.čer-
vence 1936, pri márně adresované
nadřízenému Mi nisterstvu vn itra,
azápis z výslechu svědků havárie,
který provedla četnická stanice
v Cerekvicích, a fotografickou
přílohu. Závěrečný třístránkový
protokol podepsaný techniky Ing. F. Chvátalem a Ing. V. Vernerem
shrnuj e: „Komis e ministers tva veřejný ch prací pro vyšetření havárie
letadla dostavila se na místo nehody 22 .července v 15. hod . Trosky
letadla nebyly již ve stavu, ja k letadlo dopadlo na zem, nýbr ž byly– prý
zrozkazu nějakého pána zokresního úřadu– shrnuty na několik hromad
amotor svrtulí byl ze země vykop án.“
Další text obsahuje popis místa havárie: „Místo nehody je mladš í les
zvaný Buk ovina… Letad lo vlétlo do lesa asi 200 m od již ního okraje.
Směr vlétnutí je jihovýcho dní. Prvá stopa je na 10 m vysoké borovici jíž
je uražena kor una. Dále ve směru vlétnutí jsou přeráženy st romy stále
níže a asi 12m od zmíněné borovice je vzemi asi 1,5m hluboká jáma
široká asi 2,5m. Zní byly vykopány trosky motor u avrtule přeražená na
dva kusy. Dále ve směr u vlétnutí d o vzdálenosti asi 30m od jámy jsou
stromy p řeráženy u země, jiné jen odřeny aohn uty a mezi nimi jsou
trosky leta dla– spleť zohýbaných a pomačkaných plechů propletená
zbytky různých ve dení a armatur. Rozbité části předku trupu, kabiny
apodvozku nacházejí se úplně vpředu , části nosného systému aocas-
ních ploch po celé délce místa dopadu… Roztříš těná těla pilota ateleg-
rafisty byla nalezena m ezi troskami vpředku trupu abyl o velmi obtížno
určit kolik a osobá m náleže jí. Pal ubní př ístroj e byly úp lně zni čeny. Na le-
zeny byly zmačklé hodink y pilota atelegrafisty. Ručičky prvých hod inek
Celkem je známo 47 vyrobených kusů, ale objevují se také
neurčité údaje o pokračování výroby upravené vojenské
verze Ju 160 C-0.
Osudy dvou strojů zpředposlední, dubnové dodávky se
na lince Mnichov – Pra ha – Vratislav fatálně proťaly
sčeskou historií. Ráno 20.července1936 odstartoval zMnichova dopravní Junkers
Ju 160 Silberfuchs společnosti Deutsche Lufthansa kpravidelnému letu přes Prahu
do Vratislav i. Pro techn ickou závadu byl al e nucen nouzově př istát vpol i uStaňko-
Nouzové přistání 20. července 1936 u Staňkova v západních
Čechách zachycuje série fotografií.
V květnu 1940 převzala „Silberfuchs“ Luftwaffe a obdržel kmenové označení
RC + KO. Jak snímek kuriózně prokazuje, tradiční pojmenování „Silberfuchs“
bylo ponecháno i v období vojenské služby.
Na starém drážďanském letišti Heller vznikla
série reklamních fotografií čerstvě dodaného
stroje D-UVOX „Rotfuchs“.
20 REVI č.146/2025
20 REVI č.146/2025
REVI č.146/2025 21
REVI č.146/2025 21
Ing. Pavel Vančata
Sestřelen u Arrasu
Jedním z novousedlíků voblasti kanadských prér ijních provincií se
vlétě 1906 stal Fran k Pawlitza narozený 31.července1886 ve slezské
obci Šumbark, která je dnes jednou změstských čá stí Havířova. Vroce
1910 získal kanadské občanství a17. května1915 se ve městě Swift
Current oženil sA nnou Tucek (* 20.srpna1889 ve Zruči nad Sázavou).
Vlétě 1916 spolu se synem Albertem (* 4.února1916) žil i na vlastn í
farmě v katastru obc e Pittville vprovincii Saskat chewan. Vnásledují-
cích letech do rodiny přibyli ještě tři potomci: Vera Rose (* 1.l istopa-
du 1917), Elvyn Joseph (* 30. září 1921) a Fra ncis Harold
(* 30.ledna1924).
Nás budou zajímat osudy syna Elvyna, který v letech 1927 až 1935
navštěvoval základní školu v Ba xterville a d alší tři roky studoval
zdomova formou distančn í výuky. To již rodina vlastnila farmu v obci
Abbey, stále vprovincii Saskatchewan, na k teré po ukončení školní do-
cházky zůstal pomáhat .
Dne 6. února1942 si tento dvacetiletý mladík modrých očí asvětle
hnědých vlasů měřící 180 cm podal př ihlášku do Royal Canad ian Air
Force (RCAF). Přísahu složil 1.května1942 vNo. 5 Recruiting Centre
ve městě Regina vprovinci i Saskatchewan, odkud ještě t éhož dne odjel
kNo. 2 Manning Depot sídlícímu v Brandonu vsousední provincii Ma-
nitoba. Zde se zněj stal nováček se služebním číslem R163640 vhodnos-
ti Aircraftman 2
nd
Class (AC2) a byl zař azen do skupiny určené do
výcviku na pilota s alternativou na navigátora. Od 29. srpna dostal
měsíční neplacené volno, aby mohl pomoci skl idit úrodu na rodinné
farmě. Následně 23. října odjel do Edmontonu v provincii Alberta, kde
tři dny nat o zahájil základ ní výcvik u No. 4 Initia l Traini ng School
vrámci kurz u č. 65, který končil 1.ledna1943, kdy byl povýšen do hod-
nosti Leadi ng Aircraft man (LAC). S výsledným hodnoc ením 74 % se
umístil až na 90. m ístě mezi 105 nováčky: „Než narukoval, pracoval na
otcově farmě. Jeho bratr slouží jako rotmistr uarmády. Prů měrný spor-
tovec. Český půvo d– 2. generace. Mlad ík zfarmy– amb iciózní– bude
se hodně snažit. Pom alu se učí– upravený. Doporučen na po ddůstojní-
ka. Alternat ivně radiotelegrafista-střelec.“ Jeho sen stát se pilotem se
rozplynul, neboť nehledě na uvedené doporučení byl přeřazen do výcviku
na bombometčíka.
Na zařazení do další fáze výcviku vyčkával v Edmontonu, a než
kněmu stačilo dojít, byl 30.ledna hospitalizován vnemocnici na základ-
ně a26. února nastoupil dvoutýdenní zdravotní dovolenou. Na několik
dnů se vrátil kNo. 4 ITS, odkud 21.března odjel na řádnou dovolenou.
Zní se 3.dubna hl ásil uNo. 7 Bombing & Gunner y School (B & GS) na
základně Paulson vprovincii Ma nitoba.
Kurz pro bombometčí ky č. 79 zde probíha l mezi 5. dubnem až
25. červnem 1943. Během prakt ického bombardování na létal na dvou-
motorových letounech Avro Anson 46 h 50 min ve dne a4 h 30 min
vnoci a shodil celkem 121 pum ve dne a 16 vnoci. P ři bombardování
zmalé v ýšky dosahoval prů měrné odchylky 61 ya rdů (56 m) az velké
výšky 167 yardů (153 m). Vrámci střeleckého výcviku strávil 16 h mani-
pulací se střeleckými věžemi na zemi apoté dalších 15 h 5 min nalétal na
letounech Bristol Fairchild Bolingbroke, přičemž vyst řílel 3 700 ran
a dosáhl průměrné úspěšnost i 10 % zásahů. S hod nocením 77,5 %
skončil na 9. místě mezi 38 kadety. Podle i nstruktorů byl průměrným
bombometčíkem astřelcem apo dokončení výcvik u ho doporučili ke
jmenování do důstojnické hodnosti.
ZPaulsonu odjel vden ukončení kurzu a druhý den se h lásil uNo. 1
Air Observer School vMaltonu, Onta rio. Vtamní m navigačním kurz u
č. 79 probíhajícím od 28. června do 6.srpna 1943 si vedl velm i dobře
(obdržený počet bodů/maximá lní možný počet bodů): základy letecké
navigac e (161/200), rozpoz návání let ounů (211/250), pr aktick á signali za-
ce (250/ 250), te orie let eckého průzk umu (113/150) , teori e leteck ého foto -
graf ování (111/150) , prakt ická nav igace ve dne (219/30 0), prak tická na vi-
gace v noci (140/200), bombardován í (215/300), praktické letecké
fotografování (133/200). Zpozemních předmětů obdržel známku 84,6 %
spolu shodnocením: „ Nadprůměrný. Jasně chápe vše, co se od něj vy-
žaduje . Navigac e dobrá.“ Jeho práci ve vzduchu po odlétání 26 h 45 min
ve dne a17 h 20 min vnoci na Ansonech instruktoři ohodnotili znám kou
70,7 % s doplňujícím komentář em: „Nadpr ůměrný. Dobrý navigátor
vnoci. Pracoval velmi d obře.“ Slavnostní předán í odznaků novopeče-
ným bombometčíkům proběhlo 5. srpna az dvaatřiceti absolventů jich
dvanáct dostalo doporučení ke jmenování do důstojnické hodnost i. LAC
Pawlitza byl podle svého služebního záz namu dnem 6. srpna 1943
zařazen do odbornosti Air Bomber a ke stejnému dni byl povýšen do
hodnosti Sergeant (Sgt). Nicméně 30.srpna byl se zpětnou platností o d
6.srpna jmenován do důstojnické hodnosti P ilot Officer (P/O) aobdržel
nové důstojnické služební číslo J28966.
Ve dnech 7. až 20. srpna čerpal dovolenou p řed odjezdem do zámo ří
apoté zamí řil kNo. 1 „Y“ Depot do př ístavu Halifax. Zde se 26.srpna
nalo dil aub ritsk ých břeh ů přist ál oše st dnů poz ději. Od 2.zář í se nac há-
zel ve stavu No. 3 (RCAF) Personnel Reception Cent re vjihoanglickém
Bournemouthu.
Mezi 2. listopadem a20. prosi ncem 1943 prodělal P/OPawlitza dopl-
ňující výcvik na letounech Anson u No. 1 (Observer) Advanced F lying
Unit na letišti Wigtown ve Skotsku. Následujícího dne se hlásil do kurzu
č. 13 uNo. 82 Operational Training Unit (OTU) na základ ně Ossington,
kde operační výcvik probíhal na dvoumotorových bombardérech Vickers
Wellington B Mk.III a Mk.X. Z de se stal členem šestičlenné osádky
složené zpříslušníků RCAF, kteří se sice všichn i narodili vKanadě, a le
většina znich měla kořeny vEvropě:
pilot P/O William Wallace Proudfoot (J27626) – rodiče pochá zeli ze
Skotska;
navigátor P/OJoseph Art hur Murphy (J28035)– rodi če byli rodi lí Kana-
ďané;
bombometčík P/OElvyn Joseph Pawlitza (J28966)– rodiče měli český
původ;
radiotelegrafista Sgt Enrico Joseph Simonato (R183691) – rodiče emi-
grovali zItálie;
střelec P/OAlbert Edward Hall (J37151)– otec pocházel zAnglie, matka
zNizozemska;
střelec P/O Peter Koleda (J37149) – rodiče se narodil i vzáp adní části
Uk raji ny.
Během cvičných letů osádku P/OProudfoota potkala d robná nehoda.
Vsobotu 18.března1944 ve 20.25 Wellington B M k.X LN543 utrp ěl
lehké poškozen í během pojíždění ke startu knoční mu cvičnému letu,
osádka vyvázla nezraněn a: „Letoun zahájil pojíždění stlakem 140 liber
vbrzdá ch a vyjel ze stojánky (č. 33). Po přejetí vzletové a přistávací
dráhy zastavil . Poté pokračoval po pojezdové dráze vedoucí p aralelně
se vzletovou apřistávací dráhou 22 , kde opět zastavil, aby dal př ednost
jinému letounu. Dále jel směrem kmístu pro kontrolu podvozku, kde se
mu nepodař ilo zastavit a pokračoval v jízdě zmír ného svahu ještě asi
70 yardů přímým směrem, dokud jed no kolo podvozku nenarazilo d o
4 stopy vysoké zídk y, okterou se zastavil. Po in cidentu bylo zjištěno, že
tlak v brzdách klesl na 10 liber.“ Velitel Training Wing No. 82 OTU
W/Cdr W. D. Ferris označil za viníka nehody P/OProudfoota, který měl
nalétáno sa mostatně 207 h, z toho 66 h na Welling tonech: „Pilot e vi-
dentně běhe m pojíždění příliš po užíval brzdy a ne kontroloval tlak
vbrzdách. Spotřeba vzduchu byla normální , tj. 7 lb/sq. in. Lze se domní-
vat, že pilot při po užívání brzd a kontrole tlak u nebyl dosta tečně obe-
zřetný, zvláště když pojezdová dráha vtomto místě kles á, apojížděl moc
rychle.“ Současně doporuči l vepsat do jeho zápisníku letů pokárání za
„hrubou nedbalost“.
Zbývající část operačního výcviku do 2.dubna proběhla už bez mimo-
řádných událostí. P/OPawlitza na Wellingtonech nalétal 56 h 10 min ve
dne a40 h 5 min vnoci a během té doby provedl: sedm cvičných bom-
bardování ve dne (28 pum) adalších osm cvičení za t my (28 pum); čtyři
cvičné střelby ve dne (jedna na terč tažený za dru hým letounem atři na
cíl vm oři, cel kem 1 200 ra n) atři cvičné střelby za tmy na cí l vmoři (600
Department of National Defence/Library and Archives Canada, PL-31182
Library and Archives Canada
Chris McLean collection
Library and Archives Canada
▲ Na snímku pořízeném v roce 1944 na letecké základně „kdesi v Anglii“ je
zachycen LAC Frank Thompson, motospojka od No. 427 Squadron RCAF, ve
společnosti tří sličných příslušnic umělecké jednotky „RCAF Blackouts“ pořáda-
jící představení pro spojenecké vojáky. V pozadí stojí bombardér Handley Page
Halifax jedné z kanadských perutí spadající pod velení No. 6 (RCAF) Group.
◀ Vyrovnaná řada letounů Avro Anson
zachycená pravděpodobně na letišti
Malton, kde sídlila No. 1 AOS. Vpo-
předí parkuje Anson sériového čísla
RCAF 6044 sindividuálním písmenem
„D“, dříve sloužil vRAF pod sériovým
číslem R3470. No. 1 AOS jej obdržela
21.května 1940, mezi 15. červencem
a25. zářím 1942 prošel generální opra-
vou u firmy de Havilland Canada, po
níž se vrátil zpět kjednotce. V násle-
dujících letech ho kvýcviku používaly
ještě No. 4 AOS aNo. 31 B & GS. Na
konci války měl nalétáno 3 359 h 45 min.
Druhý Anson vřadě za ním nese na pří-
di individuální písmeno „A“ spolu se
znakem No. 1 AOS.
Elvyn Joseph Pawlitza na oficiálních portrétech RCAF, vlevo jako nováček, vpravo
v důstojnické hodnosti P/O po dokončení výcviku bombometčíka v Kanadě.
32 REVI č.146/2025
Martin Pospíšil
REVI č.146/2025 33
Mustangy na konci světa
Mustangy na konci světa
- 311. Fighter Group v Barmě a Číně
- 311. Fighter Group v Barmě a Číně
1. cást
1. cást
Jedinou stíhací sk upinou USAAF, která během 2. světové války ope-
račně používala většinu verzí letounu North American Mustang, byla
311. Fighter Bomber Group později přejmenovaná na 311. Fighter Group.
Vjejí výzbroji se postupně vyst řídaly verze A-36A aP-51A s motory
Allison, P-51B/C/D/Kiprůzkumné F-6C/D/Ksmotory Merlin. Vnašich
končinách nepříliš známá skupina působila bě hem války vjihovýchodní
Asii vprostoru nazývaném CBI (China Bur ma India).
Skupina byla založena k28. lednu 1942 na základ ně Will Rogers Field
vOklahomě jako 311. Bomb Group (Light) anásledně včervenci přezna-
čena na 311. Bomb Group (Dive). Orok později 30.září1943 přišla další
změna označen í tentokrát na 311. Fighter Bomber Group. Nový název
odpovídal novému určení skupiny ijejí výzbroji, kterou od prosince1942
tvořily letouny A-36A doplněné v červnu 1943 o P-51A. Podobnou
změnou názvu prošly itř i ze čtyř podřízených perut í, unichž se navíc
měnilo také číselné označení, t akže z382. BS se od září stala 528. FBS,
z383. BS se stala 529. FBS az384. BS se stala 530. FBS. Poslední –
čtvrtá 385. BS byla 30.září1943 zr ušena ajejí personál byl kompletně
převeden kčerstvě vzniklé 459. FS spadající pod 80. FG.
Výcvik skupiny vUSA probíhal zpočátku na dvoumíst ných střemhla-
vých bombardérech Vultee Vengeance, proto bylo vnázvu skupiny slovo
Dive. Jednalo se o dosti neoblíbené letouny, na nichž došlo během
výcviku k několika smr telným nehodám aani velení sjejich bojovým
nasazením nepočítalo. Proto se stěmito letouny na bojiště skupina nikdy
nevydala apřešla na daleko bojeschopnější Mustangy.
Jako první vprosinci 1942 obdržela střemhlavé bombardéry A-36A
1)
.
Jednalo se oprvní sériovou verzi stavěnou pro USAAF, protože předtím
se vyráběly pouze Mustangy IaIA
2)
určené pro br itskou RAF. Celkem
bylo vyrobeno adodáno 500 letounů A-36A, tovární označení NA-97.
Mimo motoru Allison V1710-87 je charak terizovaly výklopné aerodyna-
mické brzdy vkřídle určené ke snížení r ychlosti ve střemh lavém letu.
Výzbroj byla tvořena dvojicí kulometů vpřídi adalšími čt yřmi vkřídle.
Jednalo se první verzi Mustangu vyráběnou se závěsníky pro pumy nebo
přídavné nádrže. Do v ýzbroje ji zařadily 86. F BG (listopad 1942)
a27. F BG (první polovina roku 1943), obě působící vseverní Africe,
aprávě 311. FBG. Posledně jmenovaná jednotka použila vbojích celkem
40 kusů této verze.
Druhou verzí Mustangu použ ívanou u 311. FBG byla ve stejném
období verze P-51A (tovární ozna čení NA-99). To byla poslední, nyní již
čistě stíhací, verze Mustangu s motorem Allison (varia nta V1710-81)
původně objed naná v počtu 1 200 kusů. Nakonec jich bylo vyrobeno
pouze 310, protože se mezitím začaly vy rábět Mustangy verze P-51B
smotory Merlin. P-51A měl výzbroj čtyř kulometů vkřídle azávěsníky
již byly standardní výbavou. V rá mci USAAF je obdržela nejpr ve
311. FBG anásledně 23. FG a1. Air Com mando Group. Tedy všechny
uUSAAF operačně používané Mustangy verze P-51A sloužily voblasti
CBI.
Přechod na A-36A na konci roku 1942 znamena l, že od 311. BG odešli
všichni palubní střelci apiloti zahájili intenz ivní výcvik na nových jed-
nomístných strojích. Na konci ledna1943 se skupina zúčast nila prvního
velkého cvičení na území USA akoncem února byla prohlášena za boje-
schopnou. Nicméně vzápětí přišel rozkaz převést co nejvíce personálu ke
skupinám na africkém bojišti. Proto například u382. BS zbyli na začátku
dubna pouze dva piloti. Skupina byla doplněna nováčky, výcvik začal
vpodstatě od nuly atrva l až do léta. Přesun skupiny na bojiště tak byl
zahájen až na konci července1943, kdy přes Austr álii dorazila koncem
září do Indie na zákla dnu Nawadihj.
Zde byla 30.září přejmenov ána na 311. FBG apo té násled ovalo rozd ě-
lení skupiny mezi několi k základen vúdolí Assam (oblast podél ř eky
Brahmaputry známá především pěstováním čaje) na východě Indie. Ve-
litelství a 530. FBS se počátkem října přesunuly na zákla dnu Dinjan,
528. FBS na základnu Sookerating a529. FBS na základnu Mohannbarj.
Letouny byly mezi perutěmi rozděleny tak, že 528. FBS měla všechny
A-36A a529. spolu s530. FBS pak P-51A. Nicméně piloti často létali na
strojích jiných perutí. 530. FBS sloužila především jako stíhací, ato jak
kochraně vlastních A-36A/P-51A, tak ijako doprovodná pro bombardé-
ry. Proto také její piloti dosáhli největšího počtu sestřelů vrámci skupiny.
Navíc Musta ngům s Allisony hrálo do karet i to, že stíhací operace
v oblasti CBI probíhaly ve výrazně menších výškách než vz ápadní
Evropě nebo Středomoří, aproto se z nich na tomto bojišti postupem
času stala smrtící zbraň.
Vté době byla fronta vBar mě stabilizovaná, především proto, že z de
od července do října panovalo období
monzunů, které výr azně omezilo
většinu bojových operací. Nicméně
obě strany se intenzivně připravovaly
na další kolo bojů. V rámci USAA F
odpovídala za letecké operace
voblasti Indie aBarmy 10. Air Force.
Byla založena vúnoru 1942 aa ž do
března 1943 odpovídala za celou
oblast CBI. Založen ím 14. Air Force
vČíně vbř eznu 1943 došlo kr ozděle-
ní odpovědnosti. Většina skupi n
původní 10. AF zůstala v Číně abyla
převedena ke 14. AF. Ztoho důvodu
se 10. AF musela začít budovat vpod-
statě od nuly.
Stíhací složka 10. A F se od
podzimu 1943 sklá dala z311. F BG
s Mustang y a 8 0. FG v yzbrojené
P-40N (88., 89. a90. FS) aP-38 (459.
FS, ta byla 80. FG sice administrativ-
ně podřízená, a le operovala samo-
statně). Bombardovací skupiny
zastupovaly 7. a308. BG(H) s B-24
(ta dr uhá byla dočasně zapůjčena od 14. AF) a 341. BG(M) s B-25.
Pozadu sdoplňováním nezůstali ani Britové, jejichž squadrony spadající
pod South East Asia Com mand byly přezbrojovány na Spitfiry Mk.Vc,
Mosquita aBeaufightery.
Hlavním ajed iným protivníkem spojeneckého let ectva voblasti bylo
japonské a rmádní letectvo, jehož standa rdní st íhačkou v Barmě byly
letouny Nakajima Ki-43-II Hayabusa patřící 50. a64. Sentai. Koncem
roku je doplnily ještě 33. a204. Sentai. Lehké avelmi obratné Ki-43 byly
vté době již z a zenitem své největší slávy asvým i výkony aslabou vý-
zbrojí se nemohly měřit s novými spojeneckými letouny. Nicméně dí ky
zkušeným pilotů m byly ještě stále nebezpečnými protivníky. Japonské
bombardovací útvary byly vyzbrojeny typy Mitsubishi Ki-21 aKawasaki
Ki-48. Také japonské armádní lete ctvo využilo přestávky vbojích kdo-
plnění stavů, takže se voblasti objevily další typy letadel, jako stí hací
Nakajima Ki-44 Shóki, Kawasaki Ki-45 Toryú (21. Sentai) nebo krátce
v období cca dvou měsíců bombardér y Nakajima Ki-49 Donryú od
62. Sentai.
Hlavním cílem Spojenců voblasti bylo ochránit dopravní trasy mezi
Indií aČí nou tak, aby bylo možné zásobovat čínské armády, které, byť
nebyly b ojově příli š efektivn í, na sebe váza ly 25 japonských divizí.
Velká část zásob byla dopravována letecky přes Himaláje (letecký most
známý jako The Hump, tedy Hrb), což nebylo dlouhodobě ud ržitelné,
aproto mělo na podzim 1943 dojít k několika ofenzivním a kcím, které
Ilustrace/colour proles: Václav Hochmuth
Rekonstrukce barevných schémat atext: Martin Pospíšil
▲ Údržba P-51A (v. č. 43-6109) od 311. Fighter Bomber Group na indické
základně Kurmitola. Stroj má podvěšené dvě 75galonové přídavné nádrže nejstar-
šího typu s vystouplými plnícími hrdly.
USAAF
▲ Osobní letoun Jamese J. Englanda P-51A č. 75 (43-6077) pojmenovaný „Jackie“ je znám v několika podobách a některé detaily změn markingu se objeví i na fotogra-
fiích v tomto článku. Jedná se o stroj 530. FBS (později 530. FS), pro kterou byly typické žluté vrtulové kužely a evidenční čísla od 61 do 90. Mustang zpočátku neměl
na SOP číslo 75, následně se měnila poloha a tvar sestřelů před kabinou a stejně tak měnilo polohu i jméno pilota. Bokorys představuje letoun v podobě z období někdy
po 14. květnu 1944, kdy England dosáhl svého osmého a posledního sestřelu v kabině P-51A (zbylé dva pak na P-51C). Tento a další Mustangy, kterým jsou věnované
bokorysy v tomto díle, si můžete postavit díky obtiskům od firmy DKdecals (aršík č. 72093 nazvaný 10
th
AF Mustangs).
USAAF
Englandův P-51A č. 75 (43-6077) „Jackie“ v péči pozemního personálu. Za
povšimnutí stojí číslo 75 na SOP, které na rozdíl od většiny ostatních strojů
530. FBS není perforované.
(Pokračování z REVI č. 145)
Vdalších dnech naopak vzlétly Brandenburgy Fliegerkompagnie 19
kpronásledování nepřátelských letadel. Napří klad 20. dubna 1917 letěl
Lt.i.d.Res. Pürer za pozorovatelským kulometem letounu Hansa Bran-
denburg C.I (Ph) 129.03 a o den později seděl vkokpitu prototypu 20.09.
Oba tyto lety však ambiciózní Pürer označil jako neúspěšné a ani je mezi
bojové lety nepočítal, stejně tak jako start kpr ůzkumu na tr ase Görz –
Merna 24. dubna 1917 sBrandenburgem 129.10, jelikož průzk umná mise
nemohla být pro nízkou oblačnost uskutečněna, ačkoli letoun byl ve
vzduchu 40 minut a uletěl 90 kilomet rů. Týž den se stejným letadlem se
již podařilo průzkum provést, takže tento posled ní bojový let vdubno -
vém výkazu bojových letů nesl teprve číslo 16.
Do boje spř esilou italských stíhaček se BO Pürer do stal 3. června
1917. Osádky tří Brandenburgů C.I Flik 19 protivníka identifikovaly jako
šest Nieuportů a jeden Spad. Společně se podař ilo jeden Nieuport poslat
k zemi za nepřátelskými liniem i poblíž Sober-Savogna. Josef Pü rer
(4. vítězství) letěl ve stroji neznámého čísla s pilotem FP Zugsf. Karlem
Reithoferem (2. sestřel), Brandenburg C.I (öAlb) 29.64 pilotoval
FP Hptm. Adolf Heyrowsky (10. vítězství; pozorovatel BO Oblt. László
Hauser, jeho 2. sestřel) a ve třetím blíže neident ifikovaném Brandenbur-
gu seděli FF Korp. Eduard Szajkovits (1. vítězst ví) a d alší budoucí
letecké eso BO Lt. Sándor Tahy (4. potvrzený sestřel).
Průzkumný úkol pro 14. Infanteried ivision plnila letecká setnina č. 19
také 19. června dopoledne. Formace tří Bra ndenburgů C.I sice neučinila
nad f rontou žádná zásadní pozorování, nicméně byla napadena pěticí
stíhaček Nieuport. Lt.i.d.Res. Püre r tehdy sdílel kokpit letounu 29.63
společně sFP Zugs. Istvánem Fejésem, osádku Hansa Brandenburgu C.I
(Ph) 129.42 tvořili FF Korp. Josef Schantl a BO Lt.i.d.Res. Michael
Sawczuk, se strojem vojenského čísla 129.60 letěli FF Korp. E duard
Szajkovits a BO Lt.i.d.Res. Friedrich Dechant. Po střetu se jeden zpro-
tivníků zřítil za ita lskými pozicemi u Sober (Vertojba), podíl na sestřelu
Podoba stroje Hansa Brandenburg C.I (öAlb) 29.64, s nímž získal BO Lt.i.d.Res. Josef Pürer 17. dubna 1917
u Flik 19 své třetí vítězství. Během tohoto letu jej pilotoval FP Hptm. Adolf Heyrowsky, který v jeho kokpitu
zaznamenal od dubna do června 1917 celkem pět potvrzených sestřelů, čímž z něj učinil nejen nejúspěšnější stroj
své jednotky, ale podle dosavadních zjištění zřejmě vůbec nejúspěšnější Hansa Brandenburg C.I. Letoun dodaný
k Flik 19 počátkem roku 1917 zaznamenal u setniny v průběhu služby několik úprav. Ještě v zimě létal stroj
s držákem dynama pod vrtulí, bez stojanu pro hlaveň kulometu pozorovatele, který měl perforovaný plášť původně vodního chladiče hlavně, zatímco na pozdějších sním-
cích je kulomet již zcela bez vodního chladiče, letoun má doplněný stojan kulometu a stejně jako 29.63 na horním křídle upravenou schránku pro dva kulomety, nikoli
však identickou. V čelním krytu motoru také přibyly dva podélné výřezy pro lepší chlazení motoru, který tentokráte poháněla vrtule značky Germania. Stroj po většinu
své bojové kariéry u Flik 19 létal také v původní barvě materiálu se zřetelným logem Albatros na kýlovce. Brandenburg 29.64 se ve stavu Flik 19/D nacházel ještě v říjnu
1917. V březnu 1918 byl letoun zničen při havárii během školního letu u Flik 69/D, to však již nesl kamufláž na části povrchu.
38 REVI č.146/2025 REVI č.146/2025 39
Ilustrace/colour proles: Václav Hochmuth
Rekonstrukce barevných schémat atext: Petr Aharon Tesař
Josef Pürer, zapomenutý hrdina z Bad Schönau
Josef Pürer, zapomenutý hrdina z Bad Schönau
Esa k.u.k. LFT známá neznámá
Petr Aharon Tesar
ˇ
Italský Nieuport 17, zachycený počátkem roku 1917 nad horským terénem. Právě
nad stíhačkami typu Nieuport zaznamenal Josef Pürer od dubna do června 1917 tři
potvrzená a jedno nepotvrzené vítězství.
A stíhačkami Nieuport byl 19. června 1917 spolu s FP Zugsf. Fejésem donucen
v Brandenburgu 29.63 k nouzovému přistání u Schönpass… Jedním z vítězů tohoto
souboje bylo italské eso od 81ª Squadriglia sottotenente Flavio Torello Baracchini
(na fotografii). Šlo o jeho 7. vítězství z celkem 21+11 a je velmi pravděpodobné, že
toho dne letěl právě v kokpitu tohoto stroje Nieuport 17 s černým štítem na trupu.
Dobový tisk přinášel zprávy zfron-
ty, letectvo nevyjímaje, jednak
o hrdinských činech a udělených
vyznamenáních, jednak o ztrátách
v boji. Celou půlstranu (s výjim-
kou reklamy na cigaretový papír)
věnoval vídeňský týdeník Das In-
teressante Blatt z28. června1917
letcům Fliegerkompagnie 19, sa-
mozřejmě bez uvedení čísla setni-
ny. Vlevé části můžeme pod por-
tréty šesti příslušníků jednotky číst:
„1. Leutn. Alexander Tahy, sestřelil
tři letouny, vyznamenán Stříbrnou
medailí za udatnost 1. třídy aSig-
num laudis; 2. Hauptmann Adolf
Heyrowsky, porazil čtyři nepřá-
telské letouny, Řád železné koruny
3. třídy, Vojenský záslužný kříž atři-
krát Signum laudis; 3. Oberleutn.
Artur Klose-Kuschel, sestřelil jeden
Nieuport, Signum laudis; 4. Ober-
leutn. Oskar Zeisberger, sestřelil
jedno letadlo, Řád železné koruny
3. třídy, Vojenský záslužný kříž 3. tř.
advakrát Signum laudis; 5. Ober-
leutn. Ladislaus Hauser, porazil
dva nepřátelské aparáty, Vojenský
záslužný kříž s válečnou dekorací
a Signum laudis; 6. Leutn. Josef
Pürer, sestřelil dva italské stroje,
Signum laudis.
Letecká setnina Hauptmanna Adolfa
Heyrowskyho, která obzvláště vy-
nikla během desáté Bitvy oSoču; letci útočili na nastupující Italy tím, že sestoupili na nejnižší možnou výšku aostřelovali nepřátelské řady kulometnou palbou.“
Vpravé části se pak pod větším portrétem dozvídáme, že syn generála pěchoty von Langa, Oberleutnant Karl von Lang zletecké setniny Hauptm. Heyrowskyho sestřelil
během Bitvy na Soči jedno nepřátelské letadlo aneporažen padl hrdinskou smrtí. Zdostupných zdrojů pak můžeme doplnit podrobnější informace, že pozorovatel Oblt.
Karl Eugen von Lang získal svůj jediný potvrzený sestřel vkokpitu Brandenburgu 29.63, když 20.května1917 snejvětší pravděpodobností zasáhl stíhačku Spad 7 č. 4703
italského esa tenente Fulco Ruffo di Calabria. Pilot letounu 29.63 FP Zugsf. István Fejés získal při téže příležitosti již svůj 3. sestřel. Oblt. von Lang zahynul ošest dní
později. Během bombardovacího letu došlo ksamovznícení jedné zleteckých pum na palubě a osádka Brandenburgu 129.10 se zřítila na nepřátelské území poblíž Ver-
tojba. Spolu svon Langem zahynul 26.května1917 ipilot FP Zugsf. Gyula Schmidt (3 potvrzená vítězství).
„Type 29.64, Kontrollflug, Oblt. Laný, Oblt. v. Loeser, Flugfeld Aspern, 1917,“ uvádí popiska na zadní straně jedné z kopií této fotografie. Kontrolní let při převzetí
Brandenburgu 29.64 uskutečnili důstojníci Fliegerarsenalu (Flars) pilot Oblt. Antal Lányi-Lanczendorfer a pozorovatel Oblt. Ewald von Loeser. Nový letoun byl stan-
dardně vybaven dynamem pod vrtulí.
sbírka Petr Aharon Tesař
sbírka Petr Aharon Tesař
sbírka Petr Aharon Tesař
Österreichische Nationalbibliothek
16 REVI č.146/2025 REVI č.146/2025 17
16 REVI č.146/2025 REVI č.146/2025 17
Dvouměsíčník o letadlech a letcích
Již od roku 1994 vychází REVI – DVOUMĚSÍČNÍK O LETADLECH A LETCÍCH.
Nejnovější číslo 146 právě vyšlo.
K dostání v modelářských prodejnách, trafikách a novinových stáncích nebo si ho můžete objednat tam,
kde nakupujete modely:
Více informací o REVI najdete na www.revi.cz, na facebooku anebo se zeptejte přímo v redakci:
redakce@revi.cz
Vydavatelství REVI má v nabídce také několik publikací, také ty si můžete objednat na výše uvedených
e-shopech nebo přímo u vydavatele.
www.modelimex.cz
www.eshop.aml.cz
www.mn-modelar.cz
www.arturmodel.cz
www.mpmshop.cz
Cena: 199 Kč
146
Northrop Chukar • Mustangy na konci světa
Britské Austery na české obloze • Sestřelen u Arrasu • Konec Hyäne
Dvouměsíčník o letadlech a letcích Cena: 199 Kč
1/144 Scale
Focke-Wulf Fw 189 A-1 Uhu
Cat. No. l-3001
Included
colour profiles
K.u.k. Luftfahrtruppe
K.u.k. Luftfahrtruppe
Photo Album 1914 -18
Photo Album 1914 -18
Volume 1
Volume 1
Petr Aharon Tesaø
Petr Aharon Tesaø
ISBN: 80-85957-13-2
Petr Aharon TesaøPetr Aharon TesaøK.u.k. Luftfahrtruppe Photo Album 1914 -18 Volume 1K.u.k. Luftfahrtruppe Photo Album 1914 -18 Volume 1
Nakajima Ki-44
Nakajima Ki-44
Shóki
Shóki
Martin Ferkl
Martin Ferkl
Cat. No. II-4005
Cat. No. lI-4004
Colour profiles
included
Messerschmitt Bf 110
Messerschmitt Bf 110
Volume 1 – C, D, E variants
Cat No lI 4004
– 1/72 and 1/48 scale drawings
– colour profiles
– colour photographs
– Wolfgang Falck in focus
Bf 110 obalka.indd 1 1.4.09 13:26