Kobry nad Sicílií
Text: Jan Zdiarský
Ilustrace: Gareth Hector
Kat. č. 8463
Vylodění Spojenců na italském ostrově Sicílie, které bylo intenzivně připravováno na jaře 1943, mělo za úkol otevřít italskou kampaň s cílem vytlačit italská a německá vojska z celého prostoru Itálie.
K přípravám invaze, označované Operace Husky, patřilo nejen soustředění britských, kanadských a amerických invazních vojsk v Tunisku, na Maltě a v Suezu, a bombardovací ofenziva s cílem narušit dopravu, základny letectva a pozemních sil, ale také několik klamných operací vojenského i zpravodajského charakteru. Ty měly za cíl přesvědčit nepřítele o nesprávných oblastech předpokládané spojenecké invaze, a tedy ho přimět k redislokaci vlastních vojsk. Tato část přípravy se později ukázala jako velmi efektivní a zcela jistě zachránila mnoho životů spojeneckých vojáků.
Vrchním velitelem celé operace byl generál Dwight D. Eisenhower, coby Commander-in-Chief amerických vojsk v severní Africe. Jeho zástupcem byl určen britský generál Sir Harold Alexander. Pozemní invazní vojska byla rozdělena na dvě taktické skupiny (Task Force) s číslem 545 – východní sekce (skládající se z Britů a Kanaďanů, pod velením Sira Bernarda Montgomeryho) a č. 343 – západní sekce (Americká; jejím velitelem byl generál George S. Patton). Pozemní invazní vojska se měla vylodit na jihovýchodním pobřeží ostrova a druhá uprostřed jižního pobřeží. Invaze počítala s podporou dělostřelecké palby námořního loďstva, bombardováním linií za invazní frontou a také přímou podporou letectva.
Samotné vylodění bylo zahájeno v noci z 9. na 10. července 1943. Předcházelo mu intenzivní bombardování sicilských letišť a dopravy. Naopak pobřežní baterie zůstaly mimo hlavní pozornost leteckých útoků, aby nebyl narušen efekt klamné informace, kterou se spojencům podařilo zasít zmíněnými diverzními operacemi. Hlavní tíha invaze spočívala na pozemních vojscích, soustředěných ve vyloďovacích prostředcích a na paravýsadkových jednotkách. Činnost obou těchto druhů zbraní byla silně poznamenána silným větrem, který plánovačům invaze na mnoha místech silně zamíchal kartami. Několik jednotek přistálo na jiných místech, než měly. I přes počáteční těžkosti bylo zužitkováno překvapení a následný postup byl poměrně rychlý.
Silná letecká podpora – a zejména tlak v předešlých měsících – se také vyplatily. Od května 1943 do začátku červencové invaze spojenečtí letci zničili více než 400 letadel nepřítele. Nebylo to samozřejmě zadarmo – vlastní ztráty dosáhly 250 letounů, většina z nich padla za oběť protiletadlovému dělostřelectvu ostrova. K 10. červenci na Sicílii zůstávala operační pouze dvě letiště a zhruba polovina německých a italských letounů se musela stáhnout na kontinent.
Součástí letecké podpory invazních vojsk byla také 81st Fighter Group, která se podílela na doprovodech invazních plavidel a přímé podpoře. Její Airacobry k účasti na invazních procesech startovaly z letiště Sidi Ahmed v Tunisku. Jednotka, která byla zformována v lednu 1942, a po pokročilém výcviku jejích pilotů ve vzájemné kooperaci a taktice, se přesunula do Evropy a poté do Afriky, odkud se od začátku roku 1943 pod velením 12th Air Force podílela na bojích ve Středomoří. Mezi její hlavní úkoly patřila ochrana spojeneckých lodí ve Středozemním moři a v červnu 1943 účast na obsazení ostrovu Pantelleria. To byla pouze předzvěst invaze na Sicílii, která přišla měsíc poté.
Tvrdé boje pokračovaly až do konce června, kdy začala evakuace německých vojsk, především přes Messinskou úžinu, na kontinent. K 18. srpnu lze považovat Sicílii pro Spojence za „čistou“. Němcům se podle dobových hlášení podařilo na kontinent přesunout přes 60 000 mužů, Italům dokonce okolo 75 000. Skutečná čísla budou o něco nižší, přesto však je z nich zřejmé, že opozice proti Spojencům byla veliká.
Však také jejich vlastní ztráty byly vysoké. Oficiální záznamy hovoří o 8 781 padlých, raněných a zajatých příslušnících americké Seventh Army, u Britů (British Eighth Army) toto souhrnné číslo dosáhlo počtu téměř 12 000 a u Kanaďanů takřka 2 500. K tomu na 1 200 námořníků (společně pro US a Royal Navy). U USAAF ztráty přesáhly 150 mužů. Na německé straně ztráty vzniklé při obraně Sicílie před Spojenci dosáhly téměř 28 000 vojáků a u Italů to bylo dokonce téměř 190 000 (dle údajů historické sekce italské armády). Cena za obsazení Sicílie byla na obou stranách ohromná. Bohužel na záporné misce vah je také nemálo násilí na civilním obyvatelstvu a válečné zločiny na zajatcích, kterých se někteří spojenečtí vojáci během obsazení Sicílie dopustili.
Ve výsledku tato operace otevřela dveře k postupu na kontinentální území jižní Evropy, které pokračovalo v září 1943. Byla také jedním z důvodů pádu Mussoliniho režimu na konci července. Podstatným přínosem bylo rovněž plné otevření středomořských dopravních cest pro spojenecká plavidla.