Markingy pro MiG-21bis 1/72
MiG-21bis, 2. század, letecká základna Taszár, Maďarsko, 1993
V roce 1992 nastříkali technici z letecké základny Taszár speciální barevné schéma na MiG-21bis, který měl v cvičných soubojích představovat nepřátelský stroj. Barevné schéma představuje podobu stroje vystupujícího v roce 1993 na International Air Tattoo ve Fairfordu. Stroj, pojmenovaný Capeti (žralok) 1904 je v současné době umístěn v leteckém muzeu v Szolnoku, v podobném barevném schématu, v jakém létal v roce 1992.
MiG-21bis, 115. GIAP, VVS SSSR, letecká základna Bagram, Afghánistán, 1980
Stíhací ochranou sovětských sil při vpádu na území Afghánistánu na konci roku 1979 byl pověřen 115. gardový stíhací letecký pluk, vyzbrojený v té době MiGy-21bis. Na začátku války sídlil na letišti Kokajty v dnešním Uzbekistánu, který byl tehdy součástí SSSR. Nejprve se již tři dny po začátku sovětské invaze přesunula na leteckou základnu Bagram 1. eskadrila, následována 23. ledna 1980 i druhou eskadrilou. Vzhledem k neexistující letecké síle protivníka byly stroje 115. GIAP následně používány k letecké podpoře pozemních sil vedle 136. APIB. MiGy-21bis 115. GIAP, používané v Afghánistánu na počátku bojů, byly kamuflovány na horních a bočních plochách zelenou a hnědou barvou, spodní plochy byly nastříkány šedomodrou barvou.
MiG-21BIS, 75084300, HävLLv 31, základna Kuopio, Finsko, 1980-1981
Tento letoun byl do služby zařazen 17. července 1980 a nejprve sloužil u 31. stíhací letky (Hävittäjälentolaivue 31, neboli HävLLv 31). Později, v únoru 1989, se stal posledním ze šesti finských MiGů-21BIS, které prošly přestavbou na průzkumný letoun. Po této změně jej čekala služba u TiedLLv (průzkumná letka). V roce 2004 stroj zakončil svou kariéru coby učební pomůcka v technické škole na letišti Kuopio. Letoun je zobrazen v podobě z let 1980-1981, ještě před modernizací na avioniku západní provenience, kdy došlo k úpravám ve vybavení kokpitu. Finsko označovalo na rozdíl od jiných zemí tuto verzi velkými písmeny, tedy BIS.
MiG-21bis, 47. squadrona, Irácké letectvo, letecká základna Al Hurrya, Irák, devadesátá léta
Irácká 47. squadrona byla v sedmdesátých létech vyzbrojena MiGy-21bis a během podzimu 1980 dosáhla významného počtu sestřelů íránských strojů F-4 a F-5. Během Irácko-íránské války používali iráčtí piloti na letounech MiG-21bis nejen rakety vzduch-vzduch sovětské provenience (R-3S, R-13M), ale také francouzské R.550. Typickou konfigurací během operačních letů byly dvě rakety a tři přídavné nádrže. Stroje byly kamuflovány standardním zbarvením MiGů-21 určených na export do afrických a blízkovýchodních zemí.
MiG-21bis, Free Lybian Air Force, Tobruk, Libye, listopad 2011
Libyjská národní armáda v čele s generálem Chalífou Haftarem obsadila po svém vzniku několik vojenských letišť, na kterých zůstalo po opuštění vojsky věrnými Kaddáfímu několik letuschopných vojenských strojů. Mezi nimi i tento letoun, který byl následně označen číslem 800 a používán piloty Libyjské národní armády, jejíž letový park byl následně pod velením generála Haftara doplněn o stroje nalezené na letištích v Libyi (MiGy-21, MiGy-23, Mirage F.1, Su-22) a stroje nakoupené v zahraničí (opět MiGy-21, MiGy-23 a vrtulníky Mi-24/35). Kamufláž tohoto stroje pochází ještě z dob vlády Muammara Kaddáfího a poprvé byla k vidění na výstavě Lavex 2007 v Tripolisu. Horní a boční plochy byly nastříkány pískovou, hnědou a zelenou barvou, spodní plochy světle šedomodrou barvou. Označení na horních plochách křídla zůstalo předrevoluční libyjské.
MiG-21bis, 797, NDR, Holzdorf, 1990
V polovině 70. let začalo východoněmecké letectvo přebírat první letouny MiG-21bis, aby posílilo svůj stíhací letový park sestávající ze stárnoucích MiGů-21MF a PFM. Východní Německo mělo obdržet 46 kusů tohoto typu, přičemž 14 z nich mělo být ve variantě „Fishbed-L“, tedy vybavené naváděcím systémem Lazur-M GCI (Ground Controlled Intercept). Zbývajících 32 kusů mělo být dodáno ve verzi „Fishbed-N“ s naváděcím systémem Polyot-OI. Pro odlišení obou variant dostaly letouny ve východoněmeckých službách označení MiG-21bis Lazur-M, respektive MiG-21bis-SAU.
MiG-21bisD, Eskadrila borbenih aviona, Hrvatsko ratno zrakoplovstvo i protuzračna obrana, Záhřeb-Pleso, Chorvatsko, prosinec 2016
Chorvatské letectvo nakoupilo v roce 1995 na Ukrajině 40 stíhacích MiGů-21bis a cvičné MiGy-21UM. V roce 2003 proběhla v Rumunsku modernizace osmi strojů MiG-21 bis na verzi bisD. Modernizace se týkala navigačního, komunikačního a identifikačního vybavení. V průběhu roku 2014 proběhla další modernizace sedmi chorvatských MiGů-21bisD/UMD, spolu s nákupem dalších pěti strojů v ukrajinském opravárenském závodě v Oděse. Modernizované stroje obdržely šedé zbarvení. Zbarvení stroje 116 bylo k pětadvacátému výročí chorvatských leteckých sil doplněno o stylizovanou číslici 25 na levé straně kýlové plochy a kormidla.
MiG-21bis, San Antonio de los Baños, Kuba, devadesátá léta
Dodávky nejmodernějších MiGů-21bis kubánským leteckým silám započaly v roce 1981. Celkem 80 (některé zdroje uvádějí 90) strojů sloužilo ve čtyřech plucích. Stroj č. 637 byl po ukončení své letecké kariéry používán jako učební pomůcka v Instituto Tecnico Militar v Havaně. Stroj nesl kamufláž tvořenou zelenou a modrošedou barvou, což je kombinace, která je používána kubánskými letouny od počátku devadesátých let.
MiG-21bis, 75080880, 1. Pucki DLMW, Lotnictwo Marynarki Wojennej, základna Gdynia - Babie Doły, Polsko, 1997
Letoun výrobního čísla 75080880 přilétl do Polska 22. března 1980. Jeho uživatelem se stal 1. Pucki Dywizjon Lotniczy (letecká divize) polského vojenského námořnictva a znak na svislé ocasní ploše jej zařazuje do 2. eskadry. Podoba tohoto letounu se postupem doby měnila, v roce 2001 létal se zubatou tlamou a tygří symbolikou na vřetenu brzdicího padáku u 1. eskadry.
MiG-21bis, C2776, No. 26 Squadron „The Warriors“, Indian Air Force, Adampur, 1990
Většina indických BISů létala kamuflovaná světlešedou barvou na všech plochách. Pouze menší část dostala kamuflážní nátěr jinými barvami. Tento stroj byl vyfotografován ve dvou podobách – se znakem squadrony na přídi a bez něj. Nepravidelná pole kamuflážních barev byla nastříkána na šedý povrch. Původní šedý nátěr je viditelný v okolí kódového označení letounu na kýlové ploše a na překrytu kabiny. No. 26 Squadron se aktivně zapojila do bojů na indicko-pákistánské hranici na konci roku 1971. V té době však ještě byla vyzbrojena Suchoji Su-7.