Noční testy
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Kat. č. 82137
V Německu již před druhou světovou válkou začala provádět činnost zkušební letecká střediska, která se označovala jako Erprobungs-Stelle, zkráceně E-Stelle. Tato pracoviště se podílela na zkouškách nových typů letadel, jejich výzbroje i palubních systémů. V jednom z těchto středisek, E-Stelle Rechlin, probíhaly od roku 1940 také testy ukořistěné techniky.
V dubnu 1942 bylo zřízeno E-Stelle Werneuchen na letišti s týmž názvem. Jeho úkolem byly zkoušky a vývoj radarových a zaměřovacích zařízení pro vzdušný a námořní průzkum a úzce spolupracovalo s Flugfunkforschungsinstitut v Oberpfaffenhofenu. Pobočky pro zkoušení pozemních radiolokačních zařízení se nacházely ve Weesowu a Tremmenu. Letové zkoušky nově vyvinutých zařízení zpočátku prováděla Erprobungsstaffel v rámci Technisches Versuchskommando (TVK). K jejím úkolům patřil také vývoj a testování zařízení pro obranu proti rušicím a klamným prostředkům nepřátelských leteckých sil. Ve Werneuchenu byl mimo jiné testován noční stíhací radar FuG 202 "Lichtenstein", protilodní radar FuG "Hohentwiel" a pozemní radary "Würzburg-Riese" a "Freya".
V lednu 1944 byla zřízena Nachtjagdgruppe 10 (NJGr. 10) a jejím velitelem byl jmenován úspěšný noční stíhací letec Maj. Rudolf Schoenert. Na jeho kontě bylo v té době 55 vítězství a v předchozím období velel II./NJG 5 v západní Evropě a I./NJG 100 na východní frontě. Patřil také mezi hlavní propagátory instalace šikmo vpřed střílejících kanonů, tzv. Schräge Musik. Úkolem jeho nové jednotky bylo testovat v boji prostředky nočního radioelektronického boje na jednomístných a dvoumístných letounech. V tomto ohledu převzala NJGr. 10 tento úkol od výše zmíněné Erprobungsstaffel TVK a nadále úzce spolupracovala s E-Stelle Werneuchen. Na stejném letišti jako E-Stelle měla NJGr. 10 také svou základnu.
Část letounů nadále spadalo pod E-Stelle Werneuchen, včetně zkušebních proudových letounů Me 262 a Ar 234 B-2/N. Stroje určené pro bojové zkoušky byly přiděleny k Schoenertově NJGr. 10. Jeho jednotka byla rozdělena na Stab, 1., 2. a 3. Staffel. Později, patrně v srpnu 1944, vznikla i 4. Staffel. Jednomotorové letouny různých variant Bf 109 F/G a Fw 190 A byly soustředěny u 1. Staffel, která byla částečně založena z personálu I./JG 300. Jejím velitelem byl zkušený noční stíhač Hptm. Frierdrich-Karl „Nasen“ Müller. Články o jeho osobě najdete v magazínu INFO 11/2023 a 11/2019.
V rámci 2. Staffel byly soustředěny stroje různých verzí Ju 88, několik Bf 110 a také jeden He 219. Jejím velitelem se v únoru 1944 na dlouhou dobu stal Hptm. Martin Lüdtke, který byl v březnu 1945 jmenován velitelem celé NJGr. 10. Junkersy Ju 88 představovaly také hlavní část výzbroje 3. Staffel, která však měla ve výzbroji rovněž několik Bf 110. Řadami NJGr. 10 prošlo několik známých nočních stíhacích letců, např. Heinz-Martin Hadeball, nebo Kurt Welter, který se později zapojil do nasazení Me 262 v roli nočního stíhacího letounu.
NJGr. 10 během roku 1944 dosáhla celkem 18 vítězství, o stejný počet vlastních strojů přišla v boji a dalších 23 strojů odepsala bez přičinění nepřítele. Celkem deset vítězství si připsala Müllerova 1. Staffel a její velitel měl na kontě polovinu z nich.
Druhým nejúspěšnějším pilotem 1. Staffel byl bývalý transportní letec Oblt. Fritz Krause, jehož letoun je zachycen na boxartu Piotra Forkasiewicze. Nejprve se mu podařilo 8. července 1944 sestřelit Mosquito z 692. peruti RAF. Podrobnosti tohoto dramatického boje si můžete přečíst na blogu Neila Page.
Jeho Fw 190 A-6 (WNr. 550143), který byl vybaven radarem FuG 217 Neptun, byl později předán bez radarové výzbroje operačně výcvikové jednotce JGr. West, kde dostal označení „žlutá 26“ a 7. října 1944 byl zničen při smrtelné havárii.
Fritz Krause musel během služby u 1./NJGr. 10 několikrát opustit letoun na padáku, jednou byl dokonce sestřelen vlastním flakem. U jednotky patrně dosáhl ještě jednoho vítězství, když nárokoval 4. listopadu 1944 Lancaster z 419. peruti RCAF. V tomto boji byl se svým Bf 109 sestřelen. Některé zdroje uvádí, že vítězství dosáhl již jako příslušník 3./NJG 11.
Krauseho kolegové z 1. Staffel si připsali na konto ještě dva čtyřmotorové bombardéry a dvě Mosquita. Na konci srpna 1944 byla polovina personálu 1./NJGr. 10 vyčleněna a byla z ní založena 2./NJG 11. Zbývající část 1./NJGr. 10 obdobným způsobem v říjnu přešla do 3./NJG 11. Následně byla zformována nová 1./NJGr.10.
V roce 1945 pokračovala NJGr. 10 v bojové činnosti, jak v rámci boje s nočními bombardéry, tak i při nočních útocích na pozemní kolony Rudé armády. V publikacích Theo Boitena jsem však nenašel žádná letecká vítězství, jichž by tato jednotka v roce 1945 dosáhla. NJGr. 10 byla rozpuštěna v dubnu 1945 a její zbývající části absorbovala NJG 5.