Svět japonské kaligrafie šodó
Text: Mari Kučera
Součástí designu krabice pro dubnovou limitovanou edici 1/48 Kamikaze Tokkótai IJN Special Attack Units je i kaligrafie nápisu Kamikaze Tokkótai (speciální útočný sbor Kamikaze), jehož autorkou je japonská lektorka kaligrafie žijící v Praze, paní Mari Kučera. Vzhledem k tomu, že unikátní kaligrafie vytvořená pro plastikovou stavebnici není běžným jevem ani v Japonsku, požádali jsme paní Kučera, aby nás zasvětila do historie a tajů tvorby kaligrafie (redakce).
V japonské kaligrafii šodó používáme čínské znaky kandži a dva druhy vlastních japonských slabičných abeced kana.
Čínské znaky vznikly v dávné Číně tak, že byl zaznamenáván důvod a výsledek věštby rytím na zvířecí lopatky nebo želví krunýře. Proto samotná činnost psaní (zaznamenávání) byla posvátnou záležitostí. Každý znak nese význam a když se podíváme na vznik jednotlivých znaků, je možné také nahlédnout na vnímání světa, filozofii nebo způsob života dávných lidí.
Později, díky vynálezu měkkých štětců ze zvířecích chlupů, bylo možné psát prohnuté nebo různě tlusté čáry. Kaligrafický štětec je specifický v tom, že je měkký a přitom pružný. Díky této vlastnosti dokážeme citlivě zaznamenávat různé rytmy a pohyby našeho těla a nitra. Živé pomůcky, jako jsou kaligrafický štětec a savý papír nám umožňují vyjádřit hudbu, tanec a obraz našeho nitra a vyvolává v divácích různé emoce, dojmy a působí na jejich duši. Tím se stalo „psaní písma“ uměním.
Bouřkové mraky
Díky pružnosti kaligrafického štětce obsahuje každý tah a jednotlivý znak také hmotu, hloubku, pohyb a směr. Narozdíl od malby, při níž si malíř může během tvoření díla třeba dát čaj, a přitom přemýšlet kam a jakou barvu dále přidá, japonská kaligrafie se píše “jedním dechem“, proto je třeba vysoká koncentrace energie, a přitom úplné uvolnění těla a smyslů. Teprve když jsme naladěni na vlny energie kolem nás – záleží na našem stavu, do jakých vln se zrovna naladíme – a necháme energii bez překážek proudit skrz nás, objeví se hmota, hloubka, pohyb a směr v každém tahu a znaku. Tyto fyzické aspekty podléhají přírodním zákonům a v díle panuje rovnováha jako ve vesmíru. A když je vše provázané jednou vlnou energie a funguje v souladu, dílo je živé a krásné.
Tok energie je hodně důležitý aspekt japonské kaligrafie. To nám opět umožňuje pružnost štětce. Skrz nenapsaný, ale jistý probíhající tok energie, dokážeme prožít duševní stav nebo emoce autora v okamžiku, kdy dílo vzniklo, i když je několik let staré. Obecně jsou v japonské kultuře dodnes „věci, které nejsou vidět“ nezbytnou součástí našeho života. Kdyby nebyl součástí tvorby tok energie, napsaný nápis je v podstatě k ničemu. Také se často říká, že „zbylé“ bílé místo, kde není nic napsané, je „nezbytné“ bílé místo. Říká se tomu johaku. Johaku je v japonské kultuře vidět všude, nejtypičtěji ale v tušové malbě, v japonských domech a zahradách, při čajovém obřadu. Psaním písmen se často snažíme vytvářet krásný „prázdný“ prostor.
Mlha
Není to ale možné vytvořit hlavou. Nápis a „prázdný“ prostor musí souznít a k tomu je třeba, abychom měli při tvoření nadhled a vnímali dílo v celku. Jakmile hlavou proletí sebemenší myšlenka, energie se přeruší a vznikne nesoulad.
Snaha vytvořit dobré dílo spočívá z velké části v odstranění různých překážek, které jsou v nás. Je to například touha po úspěchu, uzavřené vnímání světa, zafixované myšlenky apod., a s těmi je spojené napětí v těle.
Často ignorujeme vlastní city kvůli myšlenkám, které jsou ovlivněny naší povahou či přístupem k životu a zaznívají někde hluboko v podvědomí, aniž bychom o nich pořádně věděli. Podvědomě si říkáme, že nechceme dílo zkazit a chceme docílit úspěchu. Ještě dříve, než začneme psát, se bojíme neúspěchu a duše i tělo jsou v nepříjemném napětí. Pokud hlava neustále řídí „tenhle tah má být takhle dlouhý,“ nebo „další tah začne někde tady,“ cit neplní svoji hlavní funkci, kterou je, aby celek vznikajícího díla byl v rovnováze. A pokud hlava vše řídí a něco se nepovede podle jejího přání, hned slyšíme v hlavě kritiku typu „Sakra, tenhle tah měl být delší!“. To nás, minimálně do dokončení vznikajícího díla, celkem spolehlivě rozhodí. Je opravdu zajímavé sledovat, jak jasně se toto vše objeví na papíře, jak se tam projeví naše nitro a jak tělo v takovém okamžiku reaguje. Pohyb našeho těla je s nitrem těsně spojený, proto je nezbytně důležité pro kaligrafii kultivovat vlastní nitro. Napsaná kaligrafie dobře zobrazuje nejen povahu a osobní přístup, ale i naše nedostatky a slabé stránky a zároveň se většinou projeví jako slabina díla. Zlepšení v japonské kaligrafii vyžaduje sebepoznání a kultivování sebe sama. Asi proto se japonská kaligrafie dostala mezi „Cesty - Dó“ stejně jako kendó, džúdó, sadó apod. Prostřednictvím pozorování vlastních kaligrafií můžeme zlepšit svůj přístup k životu.
Padající květy
Jak vidíte, kaligraf musí pečlivě vybírat pomůcky i styl písma, které nejlépe vyjadřují jeho nitro v daném díle. Jejich výběr hodně ovlivňuje atmosféru díla. Pro nápis Kamikaze tokkótai jsem chtěla vytvořit atmosféru důstojnosti, přísnosti, aby obsahovalo vnitřní sílu, a přitom nebylo drsné. Použila jsem proto styl kaišo – vzorové písmo s nádechem gjóšo – kurzivní písmo, které nese sílu a pohyb v určitém napětí. Tím jsem chtěla vyjádřit svoji úctu k duším lidí, kteří v těchto letadlech bojovali.
Mari Kučera
Od 6 let se věnuje japonské kaligrafii šodó. Její samotný život i japonská kaligrafie je hluboce spojena s vírou a asijskou filozofií, která je hodně ovlivněna přírodou, taoismem a buddhismem. V ČR žije od roku 2003, kromě vlastní tvorby vede řadu kurzů a workshopů po celé republice, dělá přednášky i velkoformátové ukázky. Napsala několik článků pro časopisy a vystupovala v pořadu Dobré ráno v ČT.
Patří ke Kenshin Shodó kai, což je jedna z nejtradičnějších škol japonské kaligrafie v Japonsku a na výstavě roku 2024 a 2025 dostala cenu Hódžó.