Noční testy
V Německu již před druhou světovou válkou začala provádět činnost zkušební letecká střediska, která se označovala jako Erprobungs-Stelle, zkráceně E-Stelle. Tato pracoviště se podílela na zkouškách nových typů letadel, jejich výzbroje i palubních systémů. V jednom z těchto středisek, E-Stelle Rechlin, probíhaly od roku 1940 také testy ukořistěné techniky.
#82137BOXART STORY
V Německu již před druhou světovou válkou
začala provádět činnost zkušební letecká středis-
ka, která se označovala jako Erprobungs-Stelle,
zkráceně E
-
Stelle. Tato pracoviště se podílela na
zkouškách nových typů letadel, jejich výzbroje
i palubních systémů. V jednom z těchto středisek,
E
-
Stelle Rechlin, probíhaly od roku 1940 také testy
ukořistěné techniky.
V dubnu 1942 bylo zřízeno E
-
Stelle Werneuchen
na letišti s týmž názvem. Jeho úkolem byly zkouš-
ky a vývoj radarových a zaměřovacích zařízení
pro vzdušný a námořní průzkum a úzce spolu-
pracovalo s Flugfunkforschungsinstitut v Ober-
pfaffenhofenu. Pobočky pro zkoušení pozemních
radiolokačních zařízení se nacházely ve Weesowu
a Tremmenu. Letové zkoušky nově vyvinutých
zařízení zpočátku prováděla Erprobungsstaffel
v rámci Technisches Versuchskommando (TVK).
K jejím úkolům patřil také vývoj a testování zaří-
zení pro obranu proti rušicím a klamným prostřed-
kům nepřátelských leteckých sil. Ve Werneuchenu
byl mimo jiné testován noční stíhací radar FuG 202
"Lichtenstein", protilodní radar FuG "Hohentwiel"
a pozemní radary "Würzburg-Riese" a "Freya".
V lednu 1944 byla zřízena Nachtjagdgruppe
10 (NJGr. 10) a jejím velitelem byl jmenován
úspěšný noční stíhací letec Maj. Rudolf Schoenert.
Na jeho kontě bylo v té době 55 vítězství
a v předchozím období velel II./NJG 5 v západní
Evropě a I./NJG 100 na východní frontě. Patřil také
mezi hlavní propagátory instalace šikmo vpřed
střílejících kanonů, tzv. Schräge Musik. Úkolem
jeho nové jednotky bylo testovat v boji prostředky
nočního radioelektronického boje na jednomíst-
ných a dvoumístných letounech. V tomto ohledu
převzala NJGr. 10 tento úkol od výše zmíněné
Erprobungsstaffel TVK a nadále úzce spolupra-
covala s E
-
Stelle Werneuchen. Na stejném letišti
jako E
-
Stelle měla NJGr. 10 také svou základnu.
Část letounů nadále spadalo pod E
-
Stelle
Werneuchen, včetně zkušebních proudových le-
tounů Me 262 a Ar 234 B-2/N. Stroje určené pro
bojové zkoušky byly přiděleny k Schoenertově
NJGr. 10. Jeho jednotka byla rozdělena na Stab,
1., 2. a 3. Staffel. Později, patrně v srpnu 1944,
vznikla i 4. Staffel. Jednomotorové letouny růz-
ných variant Bf 109 F/G a Fw 190 A byly soustředěny
u 1. Staffel, která byla částečně založena z personá-
lu I./JG 300. Jejím velitelem byl zkušený noční stí-
hač Hptm. Frierdrich-Karl „Nasen“ Müller. Články
o jeho osobě najdete v magazínu INFO 11/2023
a 11/2019.
V rámci 2. Staffel byly soustředěny stroje růz-
ných verzí Ju 88, několik Bf 110 a také jeden He 219.
Jejím velitelem se v únoru 1944 na dlouhou dobu
stal Hptm. Martin Lüdtke, který byl v březnu 1945
jmenován velitelem celé NJGr. 10. Junkersy Ju 88
představovaly také hlavní část výzbroje 3. Staffel,
která však měla ve výzbroji rovněž několik Bf 110.
Řadami NJGr. 10 prošlo několik známých nočních
stíhacích letců, např. Heinz-Martin Hadeball, nebo
Kurt Welter, který se později zapojil do nasazení
Me 262 v roli nočního stíhacího letounu.
NJGr. 10 během roku 1944 dosáhla celkem 18 ví-
tězství, o stejný počet vlastních strojů přišla v boji
a dalších 23 strojů odepsala bez přičinění nepří-
tele. Celkem deset vítězství si připsala Müllerova
1. Staffel a její velitel měl na kontě polovinu z nich.
Druhým nejúspěšnějším pilotem 1. Staffel byl
bývalý transportní letec Oblt. Fritz Krause, jehož
letoun je zachycen na boxartu Piotra Forkasiewic-
ze. Nejprve se mu podařilo 8. července 1944 se-
střelit Mosquito z 692. peruti RAF. Podrobnosti to-
hoto dramatického boje si můžete přečíst na blogu
Neila Page. Jeho Fw 190 A-6 (WNr. 550143), který
byl vybaven radarem FuG 217 Neptun, byl později
předán bez radarové výzbroje operačně výcvikové
jednotce JGr. West, kde dostal označení „žlutá 26“
a 7. října 1944 byl zničen při smrtelné havárii.
Fritz Krause musel během služby u 1./NJGr. 10
několikrát opustit letoun na padáku, jednou byl do-
konce sestřelen vlastním flakem. U jednotky patr-
ně dosáhl ještě jednoho vítězství, když nárokoval
4. listopadu 1944 Lancaster z 419. peruti RCAF.
V tomto boji byl se svým Bf 109 sestřelen. Některé
zdroje uvádí, že vítězství dosáhl již jako příslušník
3./NJG 11.
Krauseho kolegové z 1. Staffel si připsali na
konto ještě dva čtyřmotorové bombardéry a dvě
Mosquita. Na konci srpna 1944 byla polovina per-
sonálu 1./NJGr. 10 vyčleněna a byla z ní založena
2./NJG 11. Zbývající část 1./NJGr. 10 obdobným způ-
sobem v říjnu přešla do 3./NJG 11. Následně byla
zformována nová 1./NJGr.10.
V roce 1945 pokračovala NJGr. 10 v bojové čin-
nosti, jak v rámci boje s nočními bombardéry, tak
i při nočních útocích na pozemní kolony Rudé ar-
mády. V publikacích Theo Boitena jsem však ne-
našel žádná letecká vítězství, jichž by tato jednot-
ka v roce 1945 dosáhla. NJGr. 10 byla rozpuštěna
v dubnu 1945 a její zbývající části absorbovala
NJG 5.
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Noční testy
INFO Eduard32
Květen 2025