Strana 7
USS Block Island CVE-21, 1. díl
Historie / Vladimír Šulc
USS Block Island, CVE-21, byla eskortní letadlová loď třídy Bogue. Leta-
dlové lodě třídy Bogue, celkem 45 jednotek, byly stavěny na základě trupů
transportních lodí typu C-3. Prvních 22 jednotek třídy Bogue bylo postaveno
konverzí z již dokončených nebo rozestavěných transportních lodí typu
C3-S
-
A1 nebo C3-S
-
A2. Polovinu z nich, 11 lodí, dostala v rámci programu
Lend Lease Act britská Royal Navy, která je zařadila do služby jako třídu
Attacker. Zbývajících 23 lodí bylo postaveno již rovnou jako letadlové lodi,
a všechny byly dodány Royal Navy, která je vedla jako třídu Ruler. Ta byla
nejpočetnější třídou letadlových lodí v Royal Navy.
Příběh USS Block Island v aktuálním dvoudílném článku není pouze příbě-
hem samotného plavidla, odráží se v něm historie krutých bojů o Atlantik při
snaze o zachování životně důležitých dopravních tras mezi severní Amerikou
a Velkou Británií.
Leopold Anslinger a Fokker z Haliče
Model & Story / Jan Bobek, Danny Clark
Letecké boje z období první světové války, které probíhaly ve východní části
Evropy, stojí stále poněkud ve stínu příběhů známých letců, jakými byli
například Manfred Freiherr von Richthofen, René Fonck, Billy Bishop nebo
Mick Mannock. V odlišných geografických a logistických podmínkách nad
východními bojišti probíhaly letecké boje německých a rakousko-uherských
letců proti protivníkům z řad letectva carského Ruska a jejich spojencům.
V průběhu první světové války Rakousko-Uhersko udělilo prestižní Řád že-
lezné koruny III. třídy jen třem německým bojovým letcům. Dva obdrželi von
Richthofen a Oswald Boelcke jako ocenění jejich úspěchů na západní frontě.
Ale jen jeden letec byl takto vyznamenán za leteckou službu na východním
bojišti. Byl jím Lt. Leopold Anslinger. Většina čtenářů jeho jméno patrně
nebude znát, byl však letcem s nejvyšším počtem vzdušných vítězství z řad
letců Centrálních mocností na východním bojišti.
Esa nad Biskají
Historie / Chris Goss
Koncem roku 1941 se letecká válka nad východním Atlantikem stupňovala
a Luftwaffe bylo jasné, že potřebuje zajistit účinné řešení dálkového stíha-
cího krytí. Žádné řešení nepřišlo okamžitě, ale počátkem roku 1942 sjížděla
z výrobní linky nejnovější verze Ju 88C-6 se zvýšenou útočnou i obrannou
výzbrojí. Dne 23. června 1942 Luftwaffe přislíbila poskytnout čtyři Ju 88C-6
k ochraně ponorek pohybujících se v oblasti Biskajského zálivu. O tři dny
později byly vyčleněny čtyři Ju 88C-6, které čerstvě opustily výrobní linku
a měly být umístěny v Bordeaux-Mérignac, přičemž jednotka byla zpočát-
ku označena jako Zerst.St./Küstenfliegergruppe 106 (Zerst.St./Kü.Fl.Gr. 106)
neboli Zerst.St./KG 6 podřízená jednotce III./KG 40 s letouny Fw 200.
Dne 2. července 1942 pak bylo oznámeno, že tyto čtyři letouny budou rozšíře-
ny o dalších 24. Vznikla tak V. Gruppe/Kampfgeschwader 40 (V./KG 40)
a během následujících dvou let z ní měla vzejít řada es.