Strana 21
Mari Kučera
Od 6 let se věnuje japonské
kaligrafii
šodó
. Její samotný
život i japonská kaligrafie
je hluboce spojena s vírou
a asijskou filozofií, která je
hodně ovlivněna přírodou,
taoismem a buddhismem.
V ČR žije od roku 2003,
kromě vlastní tvorby vede
řadu kurzů a workshopů
po celé republice, dělá
přednášky i velkoformátové
ukázky. Napsala několik
článků pro časopisy
a vystupovala v pořadu
Dobré ráno v ČT.
Patří ke
Kenshin Shodó kai
,
což je jedna
z nejtradičnějších
škol japonské kaligrafie
v Japonsku a na výstavě
roku 2024 a 2025 dostala
cenu
Hódžó
.
REPORTÁŽ
hající tok energie, dokážeme prožít duševní
stav nebo emoce autora v okamžiku, kdy dílo
vzniklo, i když je několik let staré. Obecně jsou
v japonské kultuře dodnes „věci, které nejsou
vidět“ nezbytnou součástí našeho života. Kdy-
by nebyl součástí tvorby tok energie, napsaný
nápis je v podstatě k ničemu. Také se často
říká, že „zbylé“ bílé místo, kde není nic napsa-
né, je „nezbytné“ bílé místo. Říká se tomu
joha-
ku. Johaku
je v japonské kultuře vidět všude,
nejtypičtěji ale v tušové malbě, v japonských
domech a zahradách, při čajovém obřadu.
Psaním písmen se často snažíme vytvářet
krásný „prázdný“ prostor.
Není to ale možné vytvořit hlavou. Nápis
a „prázdný“ prostor musí souznít a k tomu je
třeba, abychom měli při tvoření nadhled a vní-
mali dílo v celku. Jakmile hlavou proletí sebe-
menší myšlenka, energie se přeruší a vznikne
nesoulad.
Snaha vytvořit dobré dílo spočívá z velké čás-
ti v odstranění různých překážek, které jsou
v nás. Je to například touha po úspěchu, uza-
vřené vnímání světa, zafixované myšlenky
apod., a s těmi je spojené napětí v těle.
Často ignorujeme vlastní city kvůli myšlen-
kám, které jsou ovlivněny naší povahou či
přístupem k životu a zaznívají někde hluboko
v podvědomí, aniž bychom o nich pořádně vě-
děli. Podvědomě si říkáme, že nechceme dílo
zkazit a chceme docílit úspěchu. Ještě dříve,
než začneme psát, se bojíme neúspěchu a duše
i tělo jsou v nepříjemném napětí. Pokud hlava
neustále řídí „tenhle tah má být takhle dlouhý,“
nebo „další tah začne někde tady,“ cit neplní
svoji hlavní funkci, kterou je, aby celek vznika-
jícího díla byl v rovnováze. A pokud hlava vše
řídí a něco se nepovede podle jejího přání, hned
slyšíme v hlavě kritiku typu „Sakra, tenhle tah
měl být delší!“. To nás, minimálně do dokonče-
ní vznikajícího díla, celkem spolehlivě rozhodí.
Je opravdu zajímavé sledovat, jak jasně se toto
vše objeví na papíře, jak se tam projeví naše
nitro a jak tělo v takovém okamžiku reaguje.
Pohyb našeho těla je s nitrem těsně spojený,
proto je nezbytně důležité pro kaligrafii kulti-
vovat vlastní nitro. Napsaná kaligrafie dobře
zobrazuje nejen povahu a osobní přístup, ale
i naše nedostatky a slabé stránky a zároveň
se většinou projeví jako slabina díla. Zlepše-
ní v japonské kaligrafii vyžaduje sebepoznání
a kultivování sebe sama. Asi proto se japon-
ská kaligrafie dostala mezi
„Cesty - Dó“
stejně
jako
kendó, džúdó, sadó
apod. Prostřednictvím
pozorování vlastních kaligrafií můžeme zlepšit
svůj přístup k životu.
Jak vidíte, kaligraf musí pečlivě vybírat po-
můcky i styl písma, které nejlépe vyjadřují jeho
nitro v daném díle. Jejich výběr hodně ovlivňu-
je atmosféru díla. Pro nápis
Kamikaze tokkótai
jsem chtěla vytvořit atmosféru důstojnosti,
přísnosti, aby obsahovalo vnitřní sílu, a přitom
nebylo drsné. Použila jsem proto styl
kaišo
–
vzorové písmo s nádechem
gjóšo
– kurzivní
písmo, které nese sílu a pohyb v určitém napě-
tí. Tím jsem chtěla vyjádřit svoji úctu k duším
lidí, kteří v těchto letadlech bojovali.
Bouřkové mraky Padající květy
INFO Eduard
21
Květen 2025