Markingy pro Fw 190A-6 1/48

Fw 190A-6, WNr. 550375, Lt. Heinz-Günther Lück, 1./JG 1, Deelen, Nizozemsko, August 1943

Lt. Lück, pilot s celkem pěti sestřely (ve všech případech byly jeho oběťmi B-17), létal po celou dobu své válečné kariéry u JG 1. Na počátku roku 1944 se stal velitelem 1./JG 1 a těžce se zranil 9. dubna při nouzovém přistání v Dánsku. Do bojové služby se již nevrátil. Stroje I. Gruppe nosily v průběhu léta 1943 výrazný marking v podobě šachovnic na krytech motorů a v případě 1. Staffel se jednalo o černobílé šachovnice. K jejich odstranění došlo po útoku amerických Thunderboltů s totožným markingem na základnu Deelen, kdy obsluha protiletadlových děl zaměnila nepřítele za přistávající vlastní letadla a proti jejich náletu nezasáhla. Heinz-Günther Lück si nechal pod kabinu namalovat obrázek svého psího miláčka – černého skotského teriéra jménem Lucki. Na směrovém kormidle měl zaznamenány dva sestřely v podobě bílých proužků.

Fw 190A-6, WNr. 550461, Oblt. Helmut Radtke, 5./JG 54, Immola, Finsko, léto 1944          Dne 9. června 1944 spustila Rudá armáda operaci na Karelské šíji proti finským silám na frontě severně od Leningradu. Maršál Mannerheim, vědom si nepřátelské převahy, požádal Němce o leteckou podporu. Luftwaffe vytvořila Gefechtsverband Kuhlmey, pojmenovaný po veliteli SG 3 Obstl. Kuhlmeyovi. Pod jeho velení spadal kromě bitevních jednotek I./SG 3 (Ju 87D) a I./SG 5 (Fw 190 F) i detašmán Focke Wulfů Fw 190A-6 ze štábu, 4. a 5. Staffel II./JG 54. Stíhací Focke Wulfy používaly letiště ve finské Immole, ze které startovaly pod vedením Maj. Ericha Rudorffera na ochranu bitevních letadel. Jedním z pilotů bojujících proti sovětské přesile byl i Oblt. Helmut Radtke, který nastoupil k 5./JG 54 v červnu 1944 po přechozí službě u operačně výcvikové jednotky JG 110. Padl v boji na západní frontě 14. ledna 1945. Jeho černá 2 létala kamuflována standardními barvami RLM 74/75/76. Tuto kamufláž doplňovaly žluté rozlišovací prvky letounů bojujících na východní frontě. Na boku trupu byl namalován nápis Schlange (had).

Fw 190A-6, WNr. 550453, Hptm. Friedrich-Karl Müller, Stab /JG 300, Bonn-Hangelar, Německo, říjen 1943

Friedrich-Karl Müller, budoucí držitel Rytířského kříže a eso s 30 nočními sestřely, se narodil 4. prosince 1912 v Sulzbachu v Sársku. V roce 1934 absolvoval letecký výcvik a nastoupil k Lufthanse. Po vypuknutí 2. světové války byl povolán k letectvu, nejprve létal jako dopravní pilot, posléze působil jako instruktor létání podle přístrojů. V prosinci 1942 byl přesunut ke KG 50, vyzbrojené stroji He 177, v létě následujícího roku uposlechl výzvy Hajo Hermanna a požádal o převelení k JG 300, používající taktiku Wilde Sau. U této jednotky dosáhl devatenácti sestřelů a v lednu 1944 dostal rozkaz vybudovat 1./NGr. 10. V srpnu 1944 byl jmenován velitelem I./NJG 11 a tuto jednotku vedl až do konce 2. světové války. Celkem absolvoval 52 bojových letů a docílil 30 vítězství. Zemřel 2. listopadu 1987. Jeho standardně kamuflovanému Focke Wulfu Fw 190A-6 s označením zelená 3 zůstalo tovární označení na spodku křídla i během bojové kariéry. Stroj byl v průběhu své služby u JG 300 doplněn o „stínítko“, které mělo zabránit oslnění pilota zášlehy z výfuků. Z důvodu snížení váhy letounu byla odstraněna pancéřová opěrka hlavy. V noci z 18. na 19. října 1943 dosáhl s tímto letounem nad Hildesheimem Hptm. Müller svého 19. sestřelu. Osádka britského Lancasteru z 207. squadrony se zachránila a zbytek války prožila v zajateckém táboře.

Fw 190A-6, Fw. Günther Josten, 1./JG 51, Bobrujsk, SSSR, leden 1944

Osmnáctiletý Günther Josten vstoupil do řad Luftwaffe v lednu 1940, absolvoval stíhací výcvik a po službě u JGr. Drontheim a Erg.JGr. Ost v západní Evropě se v září 1942 hlásil u 3./JG 51. Prvního vítězství docílil 23. února 1943, během července dosáhl 19 sestřelů a v srpnu zaznamenal 30 dalších. Od září 1943 do února 1944 působil u výcvikové jednotky LKS Fürstenfeldbruck. Rytířský kříž obdržel 5. února 1944 po dosažení 84. vítězství. Hranici 100. vítězství překonal 20. července 1944, krátce před tím byl jmenován velitelem 3./JG 51. Během Varšavského povstání se mu 18. září podařilo sestřelit B-17 se zásobami pro povstalce. Dubovou ratolestí byl vyznamenán 28. března 1945 po dosažení 161. sestřelu z celkových 178 a 18. dubna byl jmenován velitelem IV. Gruppe JG 51. Do Bundesluftwaffe vstoupil 4. dubna 1956 a v roce 1962 byl jmenován velitelem JG 71. Jeho posledním funkčním zařazením byl post zástupce velitele 4. Luftwaffendivision. Do důchodu odešel 31. března 1981 v hodnosti Oberst. Zemřel 7. července 2004. Kamufláž Jostenova stroje byla na bocích trupu ztmavena barvami používaným na horních plochách a doplněna o rozpoznávací prvky žluté barvy, používané na strojích létajících na východní frontě. Pro lepší splynutí s terénem byly horní a boční plochy v zimním období částečně přetřeny bílou barvou. Güntherův o tři roky starší bratr Reinhard Johannes sloužil jako Oberleutnant rovněž u I./JG 51, dosáhl šesti vítězství a padl 21. dubna 1942

Fw 190A-6, WNr. 550473, Fw. Walter Nietzsche, II. /JG 300, Rheine, Německo, léto 1943

V polovině července 1943 byla II. /JG 1 vedená Hptm. Hoecknerem přesunuta z nizozemského Woensdrechtu do Rheine, odkud následujících osm měsíců startovala proti svazům amerických čtyřmotorových bombardérů, pronikajícím ve stále vzrůstajícím počtu nad území Velkoněmecké říše. Na stejné základně sídlila též II. /JG Hermann, později přejmenovaná na II. JG 300, která po zbytek roku 1943 používala v nočním boji stroje II. /JG 1, neboť piloti JG 300 byli vycvičeni v používání jednomotorových stíhaček v noci. Jedním z pilotů II. /JG 300 využívajících tyto „noční zápůjčky“ Focke Wulfů Fw 190A-6 od II. /JG 1, byl i Fw. Walter Nietzsche, který v noci z 27. na 28. září 1943 padl v kokpitu tohoto stroje při nočním leteckém souboji nad Braunschweigem. Příslušnost tohoto letounu k 5. Staffel JG 1 dokládá bájný červ Tatzelwurm v červené barvě.

Fw 190A-6/R11, WNr. 550143, Oblt. Fritz Krause, 1./NJGr 10, Werneuchen, Německo, leden 1944

Fritz Krause nejdříve sloužil u III./JG 300 a v lednu 1944 byl převelen k 1./NJGr. 10. V září 1944 byl zařazen k 1./NJG 11, v listopadu se stal velitelem 3./NJG 11 a v lednu byl jmenován do čela celé III./NJG 11, kterou vedl až do konce války. Absolvoval 213 bojových letů a dosáhl celkem čtyř vítězství. NJGr. 10 byla ustavena k 1. lednu 1944 jako noční stíhací jednotka. Létala s pestrou směsicí letounů; 1. Staffel měla ve stavu Bf 109G a Fw 190A. Letouny nesly radary FuG 217 Neptun a měly v bojových podmínkách ověřit jejich efektivitu. Celkem bylo radarem vybaveno 48 Fw 190A různých verzí. Fritz Krause létal na tomto stroji pouze krátce, protože již v létě 1944 byly Fw 190 předány leteckým školám a jednotka nadále používala Bf 109G-6/AS, jež byly díky svým výkonům vhodnější pro stíhání spojeneckých bombardérů a Mosquit. Znak na motorovém krytu má své kořeny u JG 300, jejíž personál tvořil základ pro ustavení 1./NJGr.10.

Fw 190A-6/R11, II. /JG 300, Lobnitz, podzim 1943

Jagdgweschwader 300 „Wilde Sau“ vznikla z JG Herrmann v červenci 1943 a její prvotní doménou bylo pokračování ve vývoji taktiky nočního stíhání jednomotorovými letouny. Kromě vizuálního vyhledávání cíle se započalo i s bojovými zkouškami palubních radarů. Podle antén trčících ze siluety stroje bylo radarům samotným a také jimi vyzbrojeným Fw 190 přezdíváno „Neptun“. Zobrazený Fw 190 Černá 8 v polní úpravě R11 pro noční stíhání byl jedním ze zcela řadových „Neptunů“ od JG 300. Zajímavým se však tento letoun stal díky aplikované kamufláži. Ve snaze o nalezení schématu vhodného pro noční stíhání se objevovaly i velmi zvláštní barevné varianty. Zobrazený Fw 190 získal světlejší nástřik vrchní části trupu (RLM 76) s přechodem do tmavých boků (RLM 75 a RLM 74) a zcela zespod pak opět do RLM 76. Známé fotografie stroje bývají interpretovány tak, že boky trupu tvořily ostrý klínový přechod mezi barvami RLM 76 a 74. Ve skutečnosti však nebyl kontrast mezi světlejšími a tmavšími plochami tak výrazný a přesnější interpretaci ukazuje naše rekonstrukce. Kamufláž horních i spodních ploch křídel odpovídá standardu RLM 74/75/76. Znak „Wilde Sau“ v klasické podobě na žlutém podkladu byl aplikován podle zvyklostí jednotky pouze z levé strany trupu.