Markingy pro A6M2-K 1/48

COL A

Kōkūtai 721 Jinrai, základna Kōnoike, Japonsko, 1945

Během podzimu 1944 se letiště Kōnoike stalo první z několika základen pro Kōkūtai 721, jež se připravovala na nasazení raketových letounů MXY-7 Ōka. Tyto letouny byly organizovány do čtyř letek a krátce měly i vlastní stíhací doprovodnou letku. Jako nosiče raketových letounů sloužily bombardéry G4M Betty z Hikōtai 708 a 711. Stíhací doprovod zajišťovali piloti Zer z Hikōtai 305, 306 a 307. Hlavní základnou pro bojové nasazení se stala Kanoya a část stíhacích jednotek Kōkūtai 721 krátce operovala i z Tomitaky. Dvoumístná Zera byla přidělena k různým částem Kōkūtai 721, včetně letek s letouny Ōka. K jedné z nich patřil podpor. Hisayoshi Nakane, který létal i s dvoumístným Zerem (padl na palubě Betty 14. dubna 1945). Zobrazený letoun z pozdní výrobní série nese na ocasních plochách symbol blesku, který se váže k bojovému jménu jednotky Jinrai (božský hrom). Letci se stroji Ōka potopili torpédoborec USS Mannert L. Abele (DD-733) a dalších sedm plavidel poškodili. Při akcích kamikaze byli nasazeni i letci se Zery v rámci Hikōtai 306. V řadách Kōkūtai 721 padlo 369 pilotů jednomístných strojů a 365 členů osádek bombardérů Betty.

COL B

Tsukuba Kōkūtai, základna Tsukuba, Japonsko, 1944

Dvoumístný cvičný A6M2-K Model 11 vycházel ze stíhacího letounu A6M2 Model 21 a prototyp byl dokončen ve 21. námořním leteckém arsenálu na základně Ōmura v listopadu 1942. Z křídla byly kvůli odlehčení odstraněny kanóny. Někteří autoři uvádí, že v letounu byl ponechán jen pravý kulomet, jiní uvádí výzbroj dvěma kulomety. Přední kokpit pro pilotního žáka nebyl vybaven překrytem kabiny a na bocích měl sklopná dvířka. Na zadní části trupu byly přidány dva konstrukční prvky kvůli zlepšení stability. Výroba A6M2-K v 21. námořním leteckém arsenálu začala v lednu 1943 na základě komponentů firem Mitsubishi a především firmy Nakajima. Celkem jich zde bylo do července 1945 vyrobeno 218. Výroba A6M2-K probíhala také ve firmě Hitachi, která jich od května 1944 do července 1945 dodala 279. Na základě předpisu ze září 1942 byly cvičné letouny natřeny žluto-oranžovou barvou na všech plochách. Z tohoto důvodu dostaly výsostné znaky na spodních plochách bílý lem. Zobrazený letoun z Tsukuba Kōkūtai později dostal nátěr tmavě zelenou barvou na horních plochách.

COL C

Kōnoike Kōkūtai, základna Kōnoike, Japonsko, 1944

Kōnoike Kōkūtai byla založena v polovině února 1944 a prováděla výcvikovou činnost až do poloviny prosince 1944. Mezi její instruktory patřili například podpor. Shigeo Sugi-o, který měl na kontě více než 20 vítězství, praporčík Momoto Matsumura (13 vítězství) nebo poručík Sumio Fukuda (11 vítězství). Oba posledně jmenovaní zahynuli v říjnu 1944 během Bitvy v zálivu Leyte jako příslušníci palubních stíhacích jednotek. Již během bojů o Filipíny vyčlenila Kōnoike Kōkūtai ze svých řad dobrovolníky pro speciální útočné mise. Konečná fáze výcviku těchto letců kamikaze byla dokončována na Tchaj-wanu. Základna Kōnoike měla dvě hlavní vzletové a přistávací dráhy o délce 1800 a 1400 metrů a disponovala i řadou kratších drah. V polovině února 1945 se letiště stalo terčem devastujícího náletu letounů US Navy. V okolí této základny jsou dodnes zachovány některé betonové hangáry.

COL D

Tsukuba Kōkūtai, základna Tsukuba, Japonsko, 1944

V červenci 1943 byl vydán předpis, který mimo jiné nařizoval, že cvičné letouny, které jsou nasazeny do bojových akcí nebo mají základny v oblasti, kde operuje nepřítel, mají být kamuflovány jako bojové stroje. V praxi to vedlo ke změně zbarvení již vyrobených cvičných A6M2-K. Letouny A6M2-K byly při výcviku používány také k vlekání terčů. Použití čísel na spodních plochách strojů A6M2-K u Tsukuba Kōkūtai není fotograficky prokázáno kvůli úhlu záběru na dostupných fotografiích. Na některých jednomístných cvičných letounech A6M2 této jednotky jsou třímístná čísla na spodních plochách křídla zdokumentována, takže je možno předpokládat i jejich použití u A6M2-K. V únoru 1945 dostala Tsukuba Kōkūtai rozkaz zformovat jednotky kamikaze. Výcvikový program pro tyto piloty měl následující náplň: minimálně osm okruhů kolem letiště, min. sedm letů ve formaci, min. deset letů podle přístrojů, min. deset nácviků kamikaze útoků, min. šest letů při soumraku, pět letů k určenému cíli a min. pět navigačních letů.