Osudný Rhubarb

Text: Jan Bobek

Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

Kat. č. 70206

Když se Spitfiry Mk.V z Biggin Hill Wingu vrátily 28. ledna 1942 krátce po poledni ze sweepu nad Kanálem, jeho velitel W/Cdr Robert S. Tuck nebyl příliš spokojen. Účelem sweepu, který trval necelou hodinu, bylo krytí konvoje, ale k žádnému střetu s nepřítelem nedošlo. „Bob“ Tuck měl nutkání něco podniknout, chtěl nepříteli způsobit škody.

Společně s kanadskou 401. perutí proto naplánoval dva Rhubarby. Při tomto typu akce se jednalo o útok jednoho nebo dvou strojů na cíl při letu v nízké misi. Cílem Rhubarbu byla obvykle železniční infrastruktura nebo významné objekty.

Před čtvrtou hodinou odpoledne z Biggin Hillu odstartovaly dvě dvojice Spitfirů. Jednu vedl Američan P/O Don Blakeslee, který měl v té době na kontě první ze svých mnoha vítězství. S wingmanem Sgt. Morrisonem se dostali nad francouzskou pevninu u Étretat a po postřelování pozemních cílů se bezpečně vrátili na základnu.

Druhé dvojici velel Tuck a záda mu kryl P/O Harley, odstartovali asi minutu po Blakesleem. Jejich cílem byl lihovar, který se nacházel přibližně 20 mil od Le Touquet. Nad pevninu se dostali u Berck-sur-Mer, spodní hladina oblačnosti ležela v 600 stopách a oblačnost byla 10/10. V dokumentech 401. peruti RCAF se uvádí, že dvojice Spitfirů před cílem zatočila nad Auxi-le-Château na severovýchod a pokračovala do prostoru severovýchodně od Boulogne. Zde se oba Spitfiry dostaly pod palbu flaku. Harley zpozoroval, jak z Tuckova Spitfiru vyrazil proud glykolu, velitel wingu zatočil vpravo a jeho wingman s ním ztratil vizuální kontakt. Harley na pobřeží zaútočil na flakové postavení a nad moře se dostal jižně od Marquise. Zpět na základně přistál pět minut po páté odpoledne, ale nedokázal o osudu velitele Biggin Hill Wingu sdělit nic dalšího.

Robert Tuck v biografické knize Fly for Your Life uvádí, že na lihovar se mu podařilo zaútočit, zasáhl nádrže a budovu, která stála poblíž a připomínala kasárna. U Boulogne Tuck spatřil cíl, kterému šlo těžko odolat – vlak. Při útoku na soupravu se dostal pod těžkou palbu, která zastavila motor jeho Spitfiru „RS-T.“

Tuck při klouzavém letu hledal vhodné místo k přistání, spatřil vhodné pole, ale do cesty se mu dostal nákladní vůz s protiletadlovým kanonem. V posledních sekundách letu na Němce vystřelil, pak jeho stroj dosedl na zem a Tuck narazil obličejem do zaměřovače.

Němečtí protiletadlovci jej vytáhli z kokpitu a přivedli ho ke svému nákladnímu vozu. Překvapenému Tuckovi s uznáním ukázali, jak zasáhl jejich kanon, jedna z hlavní inkasovala zásah kanonem Spitfiru přímo do ústí a rozšklebila se jako oloupaný banán.

Němcům bylo jasné, že zajali významného důstojníka, Tuckův letoun měl totiž na boku trupu vyznačeno 29 bílých svastik jako symboly leteckých vítězství. Okupanty ale asi sotva napadlo, že protivník, ke kterému se s takovým uznáním chovají, je Žid. Pokud by Tuckova rodina žila v Německu, nebo na okupovaných územích, holocaust by zřejmě nepřežila.

Tuckovo zajetí bylo německou stranou publikováno po několika dnech. Do té doby jeho zmizení RAF tajila, protože nebylo možné vyloučit, že se mu podaří uniknout. Jeho zajetí vzbudilo ve Velké Británii značný rozruch, neboť se jednalo o známého a oblíbeného stíhacího velitele. Tuckův bratr, jenž sloužil jako dělostřelec, se nacházel v německém zajetí již od bojů u Dunkerku. Britské úřady byly v intenzivním kontaktu s rodinou a současně čelily náporu zájmu veřejnosti. Lidé chtěli Tuckovi do zajetí předat vzkazy nebo dárky. V jednom případě se dokonce jednalo o psychicky narušeného muže, který Tucka již dříve obtěžoval nevyžádanými dopisy.

Tuck byl po zajetí krátce zavřen v cele, kde mu lékař ošetřil zraněný nos, teprve poté se u něj fyzicky projevil šok ze situace, v níž se nacházel. Další události však nabraly překvapivý vývoj. Z cely jej vyzvedli příslušníci JG 26 na příkaz jejich bývalého Kommodora Adolfa Gallanda, který se nedávno stal Inspektorem denních stíhačů.

Galland na základně JG 26 pro Tucka uspořádal večeři za přítomnosti dalších osmi důstojníků. Ze setkání se stal překvapivě příjemný večer s dobrým jídlem, vínem a dokonce lahví skotské. U německých letců vzbudil zájem Tuckův polský pilotní odznak, který dostal darem od polského kamaráda. Tuck se však nepochlubil svým talismanem pro štěstí. Nosil u sebe německý železný kříž, který dostal na památku od letce Luftwaffe, kterého sestřelil.

Tuckovy osudy v zajetí, které jej dokonce přivedly ke spolupráci s Rudou armádou jsou další neuvěřitelnou kapitolou v jeho kariéře. S Adolfem Gallandem se po válce spřátelil, spolupracovali jako poradci při natáčení filmu Bitva o Británii. Často spolu lovili při honech a Tuck se stal kmotrem Gallandova syna Andrease.