Markingy pro Spitfire Mk.Vb mid 1/72
COL A
BL336, W/Cdr Robert S. Tuck, Biggin Hill Wing, RAF Biggin Hill, Velká Británie, prosinec 1941 - leden 1942
W/Cdr Robert Stanford „Bob“ Tuck, je s 29 potvrzenými sestřely jedním z nejúspěšnějších stíhačů RAF. Svých prvních sestřelů dosáhl u No. 92 Squadron nad Dunkirkem. Do 11. září 1940, kdy byl jmenován velitelem No. 257 Squadron, měl na svém kontě už 14 sestřelů. Předpokládá se, že jednou z jeho obětí se stalo 23. září 1940 budoucí hvězdné eso Luftwaffe Hans-Joachim Marseille. Počátkem prosince 1941 byl Tuck jmenován velitelem elitního křídla v Biggin Hillu. Dne 28. ledna 1942 však byl jeho Spitfire BL336 RS-T zasažen flakem a musel nouzově přistát u Boulogne sur Mer, kde byl následně zajat. V táboře Stalag Luft III v Saganu se podílel na přípravách Velkého útěku, ale těsně před jeho provedením byl přemístěn do pobočného tábora Belaria. Dne 1. února 1945 uprchl během evakuace tábora a přidal se k Rusům. Z RAF odešel v padesátých letech a věnoval se farmaření. Při natáčení filmu Bitva o Británii se spřátelil s Adolfem Gallandem, jehož synovi byl kmotrem. Zemřel ve věku 70 let dne 5. května 1987.
COL B
AB972, F/Lt Brendan E. F. Finucane, No. 452 Squadron, RAF Kenley, Velká Británie, říjen 1941
Posledním Spitfirem se kterým Brendan „Paddy“ Finucane operačně létal u No. 452 Squadron byl stroj AB972. Mezi prvním až 13. říjnem 1941 s ním „Paddy“ uskutečnil osm operačních letů, při kterých dosáhl čtyř potvrzených vítězství a dvou poškození nepřátelských letounů. Poté, co si 13. října 1941 Finucane nešťastně zlomil patní kost, strávil několik týdnů v nemocnici. Po zotavení byl 20. ledna 1942 pověřen velením No. 602 Squadron na základně RAF Redhill. Spitfire AB972 byl vyroben v září 1941 a nastříkán barvami schématu Temperate Land Scheme. Po nařízení změny kamuflážního schématu u stíhacích letounů RAF byl AD233 následně v místech původního odstínu Dark Earth přebarven novým odstínem Mixed Grey (směs Medium Sea Grey a Night Black v poměru 7:1), spodní plochy Sky byly přebarveny novým odstínem Medium Sea Grey. Na standardním místě pod levým čelním štítkem byl aplikován osobní znak – zelený irský trojlístek s černými detaily, doplněný o iniciály BF. Za svou válečnou kariéru dosáhl Finucane 32 sestřelů a stal se tak třetím nejúspěšnějším pilotem Spitfiru během 2. světové války.
COL C
AD233, S/Ldr Richard M. Milne, No. 222 Squadron, RAF North Weld, Velká Británie, leden - květen 1942
Spitfire AD233 s darovacím nápisem „West Borneo I“ převzal S/Ldr Richard Maxwell „Dickie“ Milne po svém předchůdci a jednom z nejlepších stíhacích es RAF Bitvy o Británii S/Ldr Manfredu Czerninovi. Dickie Milne s AD233 operačně létal od ledna do května 1942, a ačkoliv na něm nedosáhl žádného ze svých 15 sestřelů, jeho Spitfire se stal známý díky sérii dochovaných barevných fotografií, které dokumentují zbarvení Spitfirů z přelomu let 1941-1942. Spitfire AD233 byl vyroben v září 1941 a nastříkán barvami v odstínech Temperate Land Scheme. Po změně kamuflážního schématu stíhacích letounů RAF byl AD233 přebarven v místech původní Dark Earth velmi tmavým namodralým odstínem Mixed Grey, spodní plochy pak odstínem Medium Sea Grey. Spitfire AD233 měl několik zvláštností. Horní kryt motoru, obě křidélka, levá přechodová část trup-křídlo a pravá špička křídla byly nahrazeny díly z jiného Spitfiru na kterém byl aplikován světlejší odstín Mixed Grey (případně tovární odstín Ocean Grey).To, stejně jako asymetricky umístěné kokardy na horní straně křídel, oloupaný povrch na horní straně levé poloviny křídla a četné známky přetření kamuflážních barev dávají tomutu Spitfiru unikátní vzhled. Dne 22. května předal S/Ldr Milne velení No. 222 Squadron S/Ldr Jerzymu Jankiewiczovi, prvnímu polskému letci, který vedl britskou squadronu. Ten ale již při svém druhém bojovém letu 25. května v AD233 zahynul ve vodách Lamanšského průlivu.
COL D
BL594, F/O Eugeniusz Horbaczewski, No. 303. Squadron, RAF Kirton-in-Lindsey, Velká Británie, červen 1942
BL594 byl dodán No. 242 Squadron v dubnu 1942, ale již v květnu byl poškozen při nehodě, následně opraven a dodán k No. 303 (Polish) Squadron, která tou dobou operovala z letiště Kirton-in-Lindsey. Zde byl opatřen kódy RF-G a stal se osobním strojem F/O Horbaczewskiho, který si na trup nechal nakreslit dosavadní skóre čtyř potvrzených sestřelů a osobní emblém poněkud divoce vypadajícího Pegasa. Na začátku února 1943 se No. 303 Squadron přesunula do Hestonu, ale BL594 zůstal na letišti v Kirton-in-Lindsey a stal se osobním letounem velitele No. 2 Polish Wing, W/Cdr Alexandra Gabszewicze opatřen novými kódy G-WX.
COL E
EP110, F/Lt Otmar Kučera, No. 313 Squadron, RAF Hawkinge, Kent, Velká Británie, srpen-září 1943
Spitfire LF Mk.Vb EP110 s označením RY-R velitele B flightu No. 313 Squadron RAF, Otmara Kučery, DFC, je znázorněn v podobě, v jaké 9. září 1943 létal během operace Starkey. V jejím průběhu byly poprvé použity černobílé invazní pruhy k odlišení vlastních a cizích strojů. Namalovány byly i na letounech, které se toho dne měly účastnit operací v malých výškách. Vypadaly ale jinak než dobře známé „invazní“ pruhy z pozdějšího vylodění v Normandii. No. 313 Squadron se v polovině srpna 1943 po zotavovacím pobytu a hlídkováni na severu nad Orknejemi přesunula na letiště Hawkinge, které patřilo pod velení No. 11 (Fighter) Group. Peruť se tak zapojila do operačních letů klamné operace Starkey v rámci Hawkinge Wingu. Během těchto bojů si „třistatřináctka“ díky svému veliteli S/Ldr. Jaroslavu Himrovi připsala i jedno vítězství ve vzdušném boji.
COL F
BL547, F/O Rick R. Richards, No. 402 Squadron, RAF Horne, Velká Británie, červen 1944
V Den D měla No. 402 Squadron ve své výzbroji směsici starších Spitfirů verze Vb a Vc a velelo jí známé eso S/Ldr G. W. Northcott. Squadrona byla součástí No. 142 Wing, který pod velením dalšího známého kanadského esa W/Cdr Johna Milne Checkettse operoval jako součást protivzdušné obrany Velké Británie, i když pod operačním řízením 2 TAF v roli stíhacích bombardérů. Na Spitfiry Mk.IX byla No. 402 Squadron znovu přezbrojena v červenci, ale jejich působení u jednotky bylo krátké. Počátkem srpna 1944 došlo k přesunu do Hawkinge, kde byla squadrona přezbrojena na nové výkonné Spitfiry Mk.XIV se kterými se okamžitě zapojila do boje proti létajícím pumám V-1. Koncem září 1944 byla přemístěna k 2 TAF v Belgii a připojila se k No. 125 Wing. V prosinci se stala součástí No. 126 Wing RCAF, kde létala po boku Spitfirů Mk.IX. Konec války zastihl jednotku na německé půdě ve Wunstorfu s celkovým skóre 49,5 zničených nepřátelských letadel ve vzduchu. Jedním ze Spitfirů Vb působících u No. 402 Squadron během Dne D byl i stroj sériového čísla BL547 který byl opatřen trupovými kódy AE-R. Nejčastěji s ním létal F/O Rick Richards, který si nechal na příď svého Spitfiru namalovat kresbu Black Rufe, což byla postavička z komiksového časopisu Li’l Abner. Pod pilotní kabinou nesl standardní označení většiny Spitfirů No. 402 Squadron, tedy červený kanadský list v bílém erbu s bílým nápisem City of Winnipeg.
COL G
BL255, Lt. Don S. Gentile, 336th FS, 4th FG, 8th AF, Debden, Velká Británie, listopad 1942
No. 133 (Eagle) Squadron byla zformována v červenci 1941 na základně RAF Coltishall a v roce 1942 byla jako první z amerických squadron přezbrojena na Spitfiry Mk.IX. O dvanáct nových devítek ale přišla pouhé tři dny před převedením Eagle squadron pod velení USAAF při doprovodu B-17 nad Morlaix. Po svém začlenění do svazku 8th USAAF dne 29. září 1942, kdy se z No. 133 (Eagle) Squadron RAF stala 336th FS, 4th FG, létala nadále se starými dobrými Spitfiry Mk.Vb. Stroj BL255, pojmenovaný Buckeye Don, byl osobním letounem Dona Gentileho, pozdějšího nejúspěšnějšího stíhače 8th AF s 19 sestřelenými, třemi poškozenými a šesti na zemi zničenými nepřátelskými letouny. Dalších dvou sestřelů dosáhl ještě jako příslušník RAF nad Dieppe 19. srpna 1942. Stejný emblém jako BL255 nesl později slavný P-51B Shangri La a tento emblém se dostal i do znaku 334th FS.