Markingy pro Bf 109F-2 1/48

COL A

W.Nr. 12914, Oblt. Wolfgang Späte, 5./JG 54, Staraja Russa, SSSR, září 1941

Stroj byl vyroben v létě 1941 u firmy AGO a převzala jej 5./JG 54, která se v roce 1941 podílela na invazi do Pobaltí a bojích u Leningradu. Původně byl za pilota tohoto stroje považován Rakušan Josef Pöhs (43 v., RK), ale novější datace fotografie identifikuje Oblt. Späteho jako jeho pilota. Wolfgang Späte (1911-1997) před válkou létal závodně na větroních. Polského a francouzského tažení se zúčastnil jako průzkumný pilot. Po přeškolení na stíhacího letce byl v lednu 1941 zařazen k JG 54 u níž s přestávkami sloužil do září 1944. Späte byl velitelem jednotky Erprobungskommando 16, které se podílelo na vývoji a zkouškách Me 163. S těmito letouny velel jednotce JG 400 až do jejího rozpuštění, poté bojoval v řadách III./JG 7 na Me 262. Celkem dosáhl 99 vítězství, z toho 5 na Me 262. Byl vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí. Stroj W.Nr. 12914 od II./JG 54 později převzala II./JG 51 a 3. září 1942 byl zničen při sovětském náletu na základnu Dugino. V jeho kokpitu byl vážně zraněn Lt. Herbert Puschmann (54 v., RK) z 4. Staffel.

COL B

W.Nr. 8239, Lt. Hans Strelow, 5./JG 51, Brjansk, SSSR, březen 1942

Hans Strelow se narodil 26. března 1922 v Berlíně. V roce 1939 dobrovolně vstoupil do Luftwaffe. Po výcviku v únoru 1941 byl přidělen k 5./JG 51 a o počátku operace Barbarossa létal na východní frontě. Svého prvního sestřelu dosáhl 25. června 1941 a v lednu 1942 byl jmenován Staffelkapitänem 5./JG 51. Dne 24. března 1942 se stal nejmladším držitelem Železného kříže s dubovými ratolestmi. Jeho černá 10 byla v zimním období přetřena bílou barvou na horních plochách. Z obou stran na přídi nesla znak JG 51. Žlutý pruh za křížem a žluté spodní konce křídla byly rozpoznávacím prvkem východní fronty. Na levé straně směrovky byly nakresleny dosažené sestřely. Dne 22. května 1942 byl Hans Strelow sestřelen osádkou Pe-2 a donucen nouzově přistát za sovětskými liniemi. Z obavy před možným zajetím Rudou armádou se zastřelil.

COL C

W.Nr. 8165, Hptm. Karl-Heinz Leesmann, I./JG 52, Amsterdam, Nizozemsko, červen 1941          

Karl-Heinz Leesmann se narodil 3. května 1915 v Osnabrücku. Po pilotním výcviku u Luftwaffe se zúčastnil tažení do Francie i Bitvy o Británii v řadách JG 52. Dne 27. srpna 1940 byl jmenován Staffelkapitänem 3./JG 52 a 24. května 1941 se stal Gruppenkommandeurem I./JG 52. Jeho stroj WNr. 8165 měl na levé straně kýlovky pod svastikou zakresleny sestřely dosažené na západní frontě. Před zahájením operace Barbarossa se I./JG 52 přesunula na východní frontu a 6. listopadu byl Leesmann v boji se sovětskými stroji zasažen. S roztříštěným pravým předloktím nouzově přistál u Ruzy. Po dlouhé hospitalizaci a zotavování se v květnu 1942 vrátil k I./JG 52. V březnu 1943 přešel k III./JG 11 a 25. července 1943 byl v Bf 109G-6 sestřelen při útoku na svaz B-17 nad Severním mořem u Helgolandu. Jeho tělo bylo 16. srpna 1943 vyplaveno na břeh. Pohřben byl v Recklinghausenu.

COL D

Hptm. Hans Hahn, III./JG 2, Saint-Pol-sur-Ternoise, Francie, červenec 1941                       

Hans „Assi“ Hahn, stíhací eso a nositel Rytířského kříže s dubovou ratolestí, velel od prosince 1939 jednotce 4./JG 2 a od 29. října 1940 vedl III./JG 2. Celkem 31 symbolů sestřelů na směrovce se váže právě k „Assiho“ působení na západní frontě. Jednatřicáteho vítězství dosáhl 10. července 1941 poblíž Saint-Omeru sestřelem dvou Spitfirů. Počínaje 1. listopadem 1942 převzal velení II./JG 54  a tuto Gruppe vedl až do 21. února 1943, kdy byl sestřelen a padl do sovětského zajetí. Z něj byl propuštěn až v roce 1949 (o svých zážitcích ve vězení napsal knihu Zajatcem v Rusku). Do svého sestřelení dosáhl celkem 108 vítězství, 66 z nich na západní frontě. Hlava kohouta na jeho stroji byla označením letadel štábu III. Gruppe JG 2 a byla odvozena od Hahnova příjmení (der Hahn znamená v němčině kohout). Hans Hahn zemřel v roce 1982 a jeho žena se později provdala za nočního stíhacího letce Wolfganga Falcka.