Pöhs a Späte
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Antonis Karydis
Kat. č. 84212
Osudy vojenských letců mohou být někdy značně spletité a vzájemně provázané. Rakušan Josef Pöhs a Němec Wolfgang Späte patří právě do této skupiny.
Josef Pöhs se narodil 14. března 1912 v Altkettenhofu č. p. 7 v dnešním vídeňském Schwechatu. Jeho otec Leopold pracoval jako správce skladu a pocházel z Moravského Krumlova, matka Berta Nowotny se narodila ve Vídni. Rakouské přísloví říká, že každý Rakušan má českou babičku a budoucí pilot Josef Pöhs v tomto směru nebyl výjimkou. Jeho babička z otcovy strany se jmenovala Anna Chvátalová.
Josef Pöhs se stal plachtařem a pomáhal jako mechanik v aeroklubu na letišti Aspern. V roce 1934 vstoupil do rakouských ozbrojených sil a po kvalifikaci vojenského pilota se jako poddůstojník zařadil mezi členy akrobatické letky rakouského letectva.
Po připojení Rakouska k Třetí říši byl “Joschi” Pöhs zařazen 2./JG 76 (pozdější 5./JG 54), se kterou prošel boji v Polsku, ve Francii a nad Velkou Británií. V tomto období dosáhl sedmi vítězství a byl povýšen do hodnosti Leutnant. V lednu 1941 se k 5./JG 54 připojil Oblt. Wolfgang Späte, který do té doby sloužil jako průzkumný pilot, před válkou působil jako zkušební pilot větroňů a v roce 1938 zvítězil v 19. ročníku plachtařské soutěže “Rhön Segelflugwettbewerben.”
Späteho rodiče pocházeli z Drážďan a jeho otec Kurt byl zámožným podnikatelem v zemědělství. Wolfgang Späte se narodil 8. září 1911 a většina autorů uvádí jako místo jeho narození Drážďany. Späte ale v osobní korespondenci v 90. letech s mým kolegou Jaroslavem Hradcem uvedl jako místo svého narození Podbořany v Sudetech, jež byly součástí Českého království. Späteho otec v okolí Podbořan zakoupil polnosti, o které rodina přišla při československé pozemkové reformě ve 20. letech. Myslím, že nejpravděpodobnější je hypotéza, že Wolfgang Späte se narodil v Podbořanech, ale pokřtěn byl v Drážďanech (matrika v Podbořanech nemá záznam o jeho narození). Jeho mladší sestra se narodila v Drážďanech a nejmladší bratr Helmut, který zahynul v červenci 1943 ve Francii jako noční stíhač, se skutečně v Podbořanech narodil, 17. srpna 1917. Rodina tedy žila obrazně řečeno jednou nohou v království saském a jednou nohou v zemích Koruny české.
Vraťme se ale k oběma letcům a 5./JG 54. Pöhs při útoku na Jugoslávii v dubnu 1941 sestřelil Blenheim a Hurricane. Jako své první vítězství si další Blenheim na konto připsal Späte a další dva bombardéry tohoto typu v bojích s jugoslávskými letci sestřelil velitel 5./JG 54, Oblt. Hubert “Hubs” Mütherich.
Není příliš překvapivé, že se tato trojice důstojníků stala nejúspěšnějšími stíhacími piloty 5./JG 54 během prvních tří měsíců bojů proti Sovětskému svazu. Jejich Staffel, jež byla součástí II./JG 54, byla nasazena v Pobaltí a prošla těžkými boji, z nichž některé, podle slov jednoho z důstojníků JG 54, snesly srovnání s boji proti RAF.
Když Mütherich zahynul 9. září 1941 v boji se sovětskými stíhači, bylo na jeho kontě 43 vítězství. V týž den Pöhs zaznamenal svůj 41. sestřel, Späte si připsal 29. protivníka a převzal velení nad 5./JG 54. Pöhs poté zaznamenal ještě dvě vítězství, ale v polovině září byl odvelen jako instruktor k Erg.Gr./JG 54.
Letoun “černá 9,” který je zobrazen na boxartu, byl po dlouhou dobu osobním letounem Josefa Pöhse. Letoun je na dostupných fotografiích nejlépe zobrazen na snímku zleva zezadu. Potíž je v tom, že v okolí stroje jsou na zemi zbytky sněhu. Upozornil na to Axel Urbanke v publikaci Luftwaffe im Focus č. 18 a díky tomuto detailu datuje snímek na konec září 1941. Axel byl schopen identifikovat, že jen jeden sestřel na směrovce nepatří sovětskému letounu, což odpovídá Späteho skóre z konce září.
Podle badatele Georga Morrisona však Späte s “černou 9” téměř nelétal. Späteho osobním strojem byla “černá 4.” S “černou 9” provedl několik testovacích letů 16. srpna 1941, pak s ní letěl 24. září, poté 5. října a nakonec 22. února 1942. Obtiskový arch sestřelů je tedy ve stavebnici navržen tak, jak by vypadal v době, kdy měl tento počet sestřelů “Joschi” Pöhs.
Wolfgang Späte se v květnu 1942 stal velitelem Erprobungskommando 16, které mělo za úkol testovat raketové a proudové letouny. Pöhs v té době létal ve zkušebním středisku Rechlin, ale již na konci června se začal seznamovat s Me 163 A ve Späteho týmu. Během vývoje Kometu se Pöhs stal autorem některých konstrukčních řešení, včetně vozíku pro přepravu Me 163 na zemi. Tragicky zahynul 30. prosince 1943 v Bad Zwischenahn při nehodě stroje Me 163 AV8 (CD+IM). Za řízení tohoto stroje dříve většinou usedal jeho kolega Rudolf Opitz.
Wolfgang Späte se konce války dožil v řadách JG 7 za řízením Me 262. V roce 1956 vstoupil do Bundeswehru a stal se inspektorem bezpečnosti leteckého provozu. S ohledem na to, jak nebezpečnou službou prošel při testování Me 163, rozhodně neměl zanedbatelnou kvalifikaci. Stal se autorem a spoluautorem několika knih.