Markingy pro P-40K Warhawk 1/48
COL A
Capt. Ray Melikian, 7th FS; 49th FG, Nová Guinea, 1943
Ray Melikian se narodil 7. června 1918 ve Fresnu v Kalifornii jako Američan arménského původu. Po absolvování vojenského leteckého výcviku v srpnu 1941 byl vyslán do Austrálie a přidělen k 7th Fighter Squadron. Jeho letoun P-40K s přezdívkou „Swing it“ byl ztracen v prosinci 1942, když s ním byl nucen 2/Lt. Dillworth provést nouzové přistání. Letoun byl poté použit jako zdroj náhradních dílů. V té době měl pod větrným štítkem kabiny namalovány dva symboly sestřelů. Melikian později přidal třetí vítězství a byl povýšen do hodnosti majora. Během druhé světové války absolvoval 228 misí a byl známý svým vynikajícím zrakem. Zemřel 25. října 2013.
COL B
Maj. Glade B. Bilby, 64th FS, 57th FG, Severní Afrika, jaro 1943
Glade Burke Bilby se narodil 1. prosince 1918 nedaleko města Skidmore v Missouri a byl jedním z prvních, kdo se přihlásil do armády, když USA vstoupily do války. Díky tomu se velmi brzy zapojil do bojů. Celonárodní slávu získal, když shodil první americkou bombu na Němce v rámci americké kampaně na podporu generála Montgomeryho v severní Africe. Říká se, že Bilby letěl tak nízko, že němečtí vojáci sundavali helmy a házeli jimi po jeho letadle… Bilbyho P-40K, měla původně horní plochy v barvě Olive Drab, kterou technický personál přetřel pískovou barvou stejně jako ostatní letouny 57th FG. Zajímavostí byla poněkud podivná malba nazvaná „Blue Demon“ (Modrý démon), jakási ryba s rohy a trny. V období od října 1942 do ledna 1943 dosáhl Glade Bilby tří sestřelů. V roce 1946 byl uvolněn ze služby, ale o rok později znovu vstoupil do ozbrojených sil a působil jako instruktor na Námořní válečné akademii v Newportu. Dne 11. listopadu 1957 prováděl noční cvičný let ve formaci. Letadla havarovala a plukovník Bilby zahynul spolu s dalšími dvěma letci.
COL C
42-9768, Maj. Edward M. Nollmeyer, 26th FS, 51st FG, Kunming, Čína, zima 1944
Edward „Big Ed“ Nollmeyer byl velitelem 26th FS, která byla součástí 51st FG. Jeho letoun P-40K s výrobním číslem 42-9768 prošel několika změnami markingu, které vyvrcholily zde zobrazenou podobou s emblémem králíka na levoboku trupu a žraločí tlamou s vloženým odznakem letky. 51st FG byla aktivována 15. ledna 1941 a vybavena letouny P-40. Během výcviku sloužila jako součást obranných sil západního pobřeží, než se v březnu 1942 přesunula do Indie. Piloti bránili indickou část trasy „The Hump“ a letiště v této oblasti. Během japonské ofenzívy v severní Barmě v roce 1943 také létali na útočné, bombardovací, průzkumné a hlídkové mise na podporu spojeneckých pozemních jednotek. Skupina se poté v říjnu 1943 přesunula do Číny, aby bránila východní konec trasy přes „The Hump“, střežila letecké základny v oblasti Kunmingu, napadala japonskou lodní dopravu v deltě Červené řeky a podporovala čínské pozemní síly při jejich postupu podél řeky Salween. Na podzim 1945 se 51st FG vrátila do Indie a v listopadu odplula do USA, kde byla o měsíc později deaktivována. Ed Nollmeyer se proslavil v epické letecké bitvě 22. prosince 1943, kdy se mu podařilo sestřelit dvě Zera jistě, tři pravděpodobně a navíc další dvě poškodil.
COL D
Lt. Paul J. Eastman, 80th FG, Čína, 1944
80th FG nesla přezdívku „Burma Banshees“ a většina jejích letadel měla na přídi namalovanou velkou lebku. Žádná z nich přitom nebyla stejná, i když se někdy lišily jen v detailech. Hlavním úkolem skupiny bylo zajišťovat leteckou ochranu základen zapojených do operací leteckého zásobování jednotek v Číně přes Himálaj („The Hump“). Později, od října 1943, měla skupina poskytovat leteckou podporu jednotkám v severní Barmě. Paul J. Eastman byl jedním z pilotů, kteří tento úkol plnili; jeho P-40K zdobila velmi zajímavě ztvárněná lebka na přídi, letoun nesl jméno Caroline. Později Eastman vyměnil P-40 za P-47 Thunderbolt. Walt Shiel napsal knihu založenou na jeho příběhu a vzpomínkách z válečných časů s názvem Rough War (Drsná válka).
COL E
Capt. Dallas A. Clinger, 74th FS, 23rd FG, Čína, květen 1943
Dallas Adellon Clinger se narodil 2. června 1916 v Saint Anthony v Idahu. Po absolvování výcviku v roce 1941 byl převelen k 16th FS a svého prvního vítězství ve vzdušném boji dosáhl 31. července 1942, kdy sestřelil letoun A6M. Následně sestřelil letoun stejného typu 12. listopadu téhož roku a svou bilanci u 16th FS uzavřel 26. prosince 1942, kdy opět sestřelil Zero. Během války zaznamenal další dvě potvrzená vítězství, již jako příslušník 74th FS, která byla rovněž součástí 23rd FG. Clinger zůstal ve službě i po válce a v roce 1953 odešel do výslužby v hodnosti majora. Zemřel 16. prosince 1988 (ve věku 72 let). Jeho P-40K zdobila podobná kresba jako předchozí P-40E, tedy močící kovboj namalovaný na obou stranách směrovky. Warhawky 16th FS měly disky kol zdobené modrým polem s bílou hvězdou a pravděpodobně s červeným kruhem uprostřed a toto zbarvení na letounu pravděpodobně zůstalo i po Clingerově přesunu k 74th FS.
COL F
42-46220, Maj. Gordon R. Hyde, 78th FS, 18th FG, Midway, 1943
18th Pursuit Group byla zformována na Havaji v lednu 1927 a v roce 1942 byla přejmenována na 18th Fighter Group. Před druhou světovou válkou se skupina věnovala rutinnímu létání a střeleckému výcviku s několika typy letadel. Když Japonci zaútočili 7. prosince 1941 na Pearl Harbor, utrpěla skupina, která krátce předtím přesedlala na letouny P-40, těžké ztráty. Musela být znovu vybavena a personálně obsazena, než mohla obnovit výcvik a zahájit hlídkové mise. 78th FS byla součástí 18th FG do 16. března 1943. Po tomto datu byla převelena k 15th FG, zatímco se 18th FG přesunula do jižního Pacifiku. V lednu 1943 provedli piloti 78th FS historicky významný dálkový přelet nad oceánem až na Midway, a stejně tak absolvovali i zpáteční lety. Tato trasa trvala více než sedm hodin letu. 78th FS zajišťovala na Midwayi vzdušnou obranu atolu. Letouny 18th FG byly značeny barevnými pruhy kolem zadní části trupu a také velkými čísly za kabinou (tento letoun nesl původně číslo 358). Obě označení byla přetřena barvou Olive Drab, když byly letouny vyslány do boje. To činí kamufláž tohoto letounu zajímavou, ještě zajímavější je však velká hlava hada (Bushmaster; česky Kořenář němý) namalovaná na přídi letounu. První verze tohoto emblému squadrony se objevila poté, co 78th FS začala na Havaji přebírat Warhawky verze P-40K. Tento konkrétní letoun byl v prosinci 1943 vyslán na Gilbertovy ostrovy na palubě lodi USS Brenton jako náhrada za zničené P-40N od 45th FS. Tam s ním ale 28. prosince havaroval Lt. Verne B. Snyder, který v jeho kokpitu zahynul.
COL G
EV421, Maj. Daniel B. Hauptfleisch, No. 2 Squadron SAAF, 1942
No. 2 Squadron Jihoafrického letectva (SAAF) byla ustavena v lednu 1939 a vybavena letouny Hawker Hartbee. Od svého založení se tato jednotka účastnila všech bojových akcí, do nichž se Jihoafrické vzdušné síly zapojily. „Flying Cheetahs“ (Létající gepardi), jak se jednotce říkalo, si vydobyli slávu v bitvách o východní Afriku, poté se vyznamenali v severní Africe jako součást Pouštních vzdušných sil a později v Itálii. Letka byla reorganizována v Keni 1. října 1940 a létala na strojích Hurricane a Gladiator II. Po přesunu do Egypta obdržela v dubnu 1941 letouny Tomahawk IIb a od května 1942 pak Kittyhawky. V roce 1943 se přesunula na Sicílii a poté do Itálie, kde byla přezbrojena na Spitfiry, na kterých létala až do konce války. Major Daniel Benjamin „Hoefie“ Hauptfleisch byl velitelem „Flying Cheetahs“ na konci roku 1942 a létal na svém Kittyhawku, který byl ozdoben znakem jednotky – obrysem afrického kontinentu se skákající antilopou. V roce 1943 byl Hauptfleisch převelen k No. 5 Squadron.
COL H
FR312, F/O Maurice N. Matthias, No. 112 Squadron RAF, Cutella, Itálie, duben 1944
No. 112 Squadron byla jednotkou Královského letectva, která sloužila jak v první, tak ve druhé světové válce. Poté, co byla 16. května 1939 znovu zformována na palubě letadlové lodi HMS Argus, stal se její první destinací Egypt. No. 112 Sqn se stala první jednotkou na straně Spojenců, která na svých letadlech použila motiv žraločí tlamy, což jí vyneslo přezdívku „The Shark Squadron“ (Žraločí letka). Stalo se tak poté, co jednotka v červenci 1941 obdržela své první letouny Tomahawk. Tyto letouny měly příď více než vhodnou právě pro ztvárnění žraločí tlamy. Jednotka byla také první na světě, která s tímto typem vstoupila do operační služby. Poté používala jeho nástupce, Kittyhawk různých verzí, a to až do června 1944, kdy začala přezbrojovat na Mustangy III. Po invazi na Sicílii 10. července 1943 se jednotka přesunula na tento ostrov a v září na italskou pevninu. Poté zůstala v Itálii v Lavarianu jako součást okupačních sil až do svého rozpuštění 30. prosince 1946 v Trevisu. Tento letoun se zúčastnil bojů nad letištěm Rieti 7. dubna 1944, kdy jej pilotoval F/O Maurice Neville Matthias.