Strana 31
#84211
BOXART STORY
Pokud je nějaká letecká zbraň symbolem spe-
ciálních útočných operací japonských ozbrojených
sil v závěru druhé světové války, pro řadu čtenářů
je to patrně raketový letoun MXY-7 Ōka (třešňový
květ).
V srpnu 1944 dostaly zelenou konstrukční prá-
ce na raketovém letounu s 1 200 kg náloží. Pohon
tvořily tři raketové motory, každý s tahem 2,62 kN
a pomocné motory na křídle. Kluzáková varianta
tohoto stroje byla připravena k letovým zkouškám
v říjnu 1944. Raketová varianta Modelu 11 byla na-
vržena pro vypouštění z modifikovaných bombar-
dérů G4M Betty. Vzhledem k tomu, že pilot raketo-
vého letounu nebyl vybaven kyslíkovým přístrojem,
musel pomalý let bombardéru před vypuštěním
Ōky probíhat v letové hladině 10 000 stop. To zkrá-
tilo let s raketovým pohonem a následný klouzavý
let na celkovou trasu maximálně 18 námořních mil
(33,3 km). Znamenalo to, že mateřský bombardér
musel poměrně velkou část trasy k nepřátelskému
svazu absolvovat v oblasti, kde hlídkovali nepřá-
telští stíhači. S německou raketovou technologií,
o níž měli Japonci jen omezené informace, by dolet
Ōky byl výrazně větší.
Pro nasazení s raketovými letouny Ōka Model
11 byla založena Kōkūtai 721. Za účelem výcviku
pilotů těchto letounů vznikla Kōkūtai 722. S tou-
to jednotkou se počítalo i při nasazení s menšími
letouny Ōka Model 22, které měly být vypouštěny
z bombardérů P1Y Ginga (Frances). Po úvodních
neúspěšných testech s Ōkou Model 22 byl ale tento
záměr zrušen. Později byla založena ještě Kōkūtai
725, jejímž úkolem bylo nasazení větší varianty
Ōky, která měla startovat z katapultů na pozem-
ních základnách v japonských horách. Jednalo
se o MXY-7 Model 43 Otsu, který měl být vybaven
stejným proudovým motorem jako bombardova-
cí dvoumotorový letoun Kikka. Stejným motorem
byla vybavena již výše zmíněná Ōka Model 22.
Z pohledu námořního letectva Ōka nebyla letou-
nem, ale zbraní, proto nenesla výsostné označení
(hinomaru), ale obvykle bylo na přídi namalováno
označení jednotky a individuální číslo stroje.
Japonské námořnictvo se snažilo letouny Ōka
dopravit jak na Filipíny, tak i na Taiwan a Okina-
wu, aby na tamějších základnách byla dostatečná
zásoba těchto zbraní pro masové nasazení. Při
jejich přepravě (včetně dalšího nákladu) však Ja-
ponci ztratili dvě letadlové lodě. K dopravě byla
využívána i menší plavidla, a tak se Američané
s Ōkou poprvé setkali 1. dubna 1945 po dobytí letiště
na Okinawě. Ukořistěný letoun dostal spojenecké
kódové označení Baka, což je japonský pejorativní
výraz pro blázna nebo hlupáka. Podle jedné teorie
vedl zpravodajce k volbě tohoto názvu předpoklad,
že tento stroj může řídit jen blázen, druhá teorie
předpokládá, že název byl zvolen kvůli 1. dubnu
(April Fools´ Day, neboli den dubnových bláznů).
Japonští letci rozhodně nebyli žádní blázni. Jed-
nalo se převážně o dobrovolníky, v řadě případů
veterány, kteří v sebeobětování a nárazu do pla-
vidla viděli větší šanci způsobit nepříteli škody při
útocích na silně chráněné svazy, z nichž měli mini-
mální šanci na návrat.
Kōkūtai 721 byla založena v říjnu 1944 a dostala
název Jinrai, který bývá překládán buď jako „bož-
ský hrom“ nebo „hromové božstvo.“ Letouny Ōka
byly organizovány do čtyř letek a krátce měly
i vlastní stíhací doprovodnou letku. Jako nosiče ra-
ketových letounů sloužily bombardéry G4M Betty
z Hikōtai 708 a 711. Stíhací doprovod zajišťovali
piloti Zer z Hikōtai 305, 306 a 307. Hlavní základ-
nou pro bojové nasazení se stala základna Kanoya.
Dvoumístná Zera byla přidělena k různým částem
Kōkūtai 721, včetně letek s letouny Ōka.
Výcvik i operační nasazení bylo provázeno
mnoha organizačními, technickými i taktickými
problémy. Někteří piloti letounů Ōka byli kvůli pře-
rušeným misím nasazováni opakovaně, řada strojů
G4M byla sestřelena americkými stíhači. Některé
letouny Ōka padly za oběť obranné palbě americ-
kých plavidel, jeden torpédoborec měl dokonce na
kontě sestřel dvou raketových strojů.
Letci s letouny Ōka potopili 12. dubna 1945
torpédoborec USS Mannert L. Abele a během ně-
kolika misí dalších sedm plavidel poškodili. Při
akcích Kamikaze byli nasazeni i letci z Hikōtai
306 se Zery. Kromě dvanácti operací se stroji Ōka
svůj život obětovalo v řadách této jednotky přibliž-
ně 200 letců Kamikaze se stroji A6M Zero, přede-
vším v rámci Kenmu-tai. Řada z nich byla původně
vycvičena pro nasazení s letouny Ōka, ale kvůli ne-
dostatku letounů G4M museli usednout do kokpitů
Zer. Kōkūtai 721 později koordinovala i nasazení
letců Kamikaze z dalších jednotek.
Kōkūtai 721 byla počtem personálu největší jed-
notkou letců Kamikaze. V řadách Kōkūtai 721 padlo
369 pilotů jednomístných strojů a 365 členů osá-
dek bombardérů Betty. Jejich tragickému osudu je
věnováno několik památníků. Příběh této jednotky
fascinujícím způsobem zachytil Dan King v knize
Blossoms from the sky. Vřele ji doporučuji. Vzni-
kala ve spolupráci s žijícími veterány a potomky
jejich padlých a zesnulých spolubojovníků.
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Hromoví bozi
Text: Jan Bobek
INFO Eduard
31
Květen 2026