Strana 44
Bf 110F-2, W.Nr. 5080, Lt. Walter Forst, 13.(Z)/JG 5, Kirkenes, Norsko, zima 1942/1943
Při přípravě útoku na Sovětský svaz byla na se-
ver Norska přesunuta 1.(Z)/JG 77, jednotka vy-
zbrojená těžkými stíhacími Bf 110. Jejím hlavním
úkolem měly být nálety na strategicky důležitou
železniční trať do přístavu Murmansk. Na jaře
1942 byla přesunuta pod velení JG 5 a nejprve
přejmenována na 6.(Z)/JG 5, v červnu 1942 pak
na 13.(Z)/JG 5. V zimním období byly horní a boč-
ní plochy letadel obou válčících stran na severní
frontě kvůli lepšímu maskování přestříkávány
bílou smytelnou barvou. To se týkalo i tohoto
Bf 110F-2 jemuž mechanici částečně přestříkali
i kódová písmena (kromě individuálního pís-
mena stroje). Žluté konce křídla označují stroje
z bojů na východní frontě.
STAVEBNICE 06/2026
Bf 110F-2, W.Nr. 2547, Ofw. Theo Weissenberger, 6.(Z)/JG 5, Petsamo, Finsko, červen 1942
Stíhací eso s 208 sestřely na kontě a držitel
Rytířského kříže s dubovou ratolestí Theodor
Weissenberger se od mládí věnoval létání na
větroních. Do řad Luftwaffe vstoupil v roce 1936
a po absolvování stíhacího výcviku působil jako
instruktor. V roce 1941 byl převelen k 1.(Z)/JG 77
(dne 16. března byla tato jednotka přejmenová-
na na 10.(Z)/JG 5). V září 1942 byl Weissenber-
ger opět převelen, tentokrát k 6./JG 5, kde létal
s Bf 109. Dne 24. října 1944 převzal velení nově
zformované I./JG 7, vyzbrojené proudovými
Me 262 a k 1. lednu 1945 převzal velení nad ce-
lou JG 7. V této funkci setrval až do konce války.
Zahynul 11. června 1950 při automobilovém závo-
dě na Nürnburgringu. Weissenbergerův Bf 110F
byl nastříkán barvami RLM 74/75/76, standard-
ně používanými ke kamuflování stíhacích letou-
nů. Boky trupu byly barvami RLM 74 a 75 hustě
a nepravidelně přestříkány. Stroj nesl na ocas-
ních plochách symboly sestřelů, na přídi byl em-
blém Zerstörerstaffel - jezevčíka s I-16 v tlamě.
INFO Eduard44
Červen 2026