Fighting Eight
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Adam Tooby
Kat. č. 7074
Jednotku US Navy s označením VF-8 si většina čtenářů asi spojí s letadlovou lodí USS Hornet a bojovými operacemi v Tichomoří v první polovině roku 1942. Při útoku Doolittlových osádek na Japonsko s bombardéry Mitchell se piloti VF-8 na palubě Hornetu stali jen pasivními diváky, protože jejich Wildcaty z pochopitelných „dvoumotorových“ důvodů nemohly operovat z paluby vlastní letadlové lodi. Během bitvy u Midway dosáhli stíhači z VF-8 při obraně letadlové lodi USS Yorktown pěti sestřelů. V srpnu 1942 byla jednotka rozpuštěna a její personál byl zařazen k jiným útvarům.
Podruhé byla VF-8 neboli „Fighting Eight“ zorganizována v létě 1943 na základně NAS Norfolk. V jejím čele stanul 31letý Lt. Cdr. W. M. Collins, který získal kvalifikaci námořního letce v roce 1937 a nakonec se s devíti sestřely stal nejúspěšnějším esem VF-8.
Na počátku července 1943 se VF-8 připravovala k nasazení na palubě letadlové lodi USS Intrepid. Tato loď třídy Essex kotvila v přístavu Newport News v rámci přejímacích zkoušek před jejím zařazením do služby v polovině srpna 1943. Výzbroj stíhací jednotky tvořilo 24 Hellcatů verze F6F-3 a součástí Carrier Air Group 8 (CAG), k níž VF-8 náležela, byla také VB-28 s 37 střemhlavými Dauntlessy verzí SBD-3 a SBD-5 a VT-8 s 15 torpédonosnými Avengery TBF-1. Během výcviku na palubě USS Intrepid v karibské oblasti přišla VF-8 během října a prosince 1943 o dva Hellcaty v oblasti Bermud. Právě z tohoto období je ztvárněn výjev na boxartu stavebnice.
Na počátku roku 1944 se VF-8 nacházela na havajské základně NAS Puunene a 10. března 1944 se jejím novým plovoucím domovem stala letadlová loď USS Bunker Hill. Těsně před naloděním CAG 8 disponovala 35 stroji verze F6F-3 a jednotka torpédových bombardérů měla 22 Avengerů verze TBF-1C. Střemhlavé bombardéry, jež nově náležely k VB-8, již nebyly staré dobré Dauntlessy, ale jednalo se o 30 Helldiverů, převážně verze SB2C-1C, na které se jednotka přeškolovala od prosince 1943. Velitel CAG, jímž byl Cdr. R. L. Shifley, měl přidělen osobní Hellcat. Na palubě se nacházely ještě čtyři noční stíhací Hellcaty.
Bojové operace za účasti VF-8 zahrnovaly nálety na Palau, Yap, Ulithi a Woleai v oblasti Palauských ostrovů (30. března – 1. dubna); nálety na podporu vyloďovacích operací americké armády v okolí Hollandie (21.–28. dubna); nálety na Truk, Satawan a Ponape v Karolínách (29. dubna – 1. května) a bojové operace v oblasti Marian na podporu vylodění na Saipanu a Guamu (12. června – 10. srpna).
Dne 19. června 1944, v počáteční fázi vyloďovacích operací na Mariánských ostrovech, byl USS Bunker Hill poškozen výbuchem japonské letecké pumy, jejíž střepiny zabily dva námořníky a přibližně 80 dalších utrpělo zranění.
V průběhu září podnikal USS Bunker Hill nálety v západní části Karolín. Poté zamířil se svým operačním svazem na sever, odkud až do počátku listopadu prováděl letecké údery proti cílům na Luzonu, Formose a Okinawě.
Svůj nejúspěšnější den stíhači z VF-8 slavili 12. října 1944, když si po náletech na Formosu a jižní Japonsko připsali 53 leteckých vítězství různých kategorií.
Hellcaty verze F6F-5 se ve výzbroji VF-8 objevily poprvé v září 1944, ale až do konce operační služby na palubě USS Bunker Hill jednotka používala i stroje starší verze F6F-3.
V řadách druhé formace Fighting Eight získalo status esa celkem třináct pilotů a další dva ke svému statusu esa přispělo u VF-8 několika sestřely. Kromě již zmíněného Lt. Cdr. Collinse je třeba také zmínit legendárního pilota, jímž byl výkonný důstojník VF-8, Lt. Cdr. Elbert Scott McCuskey. V první polovině roku 1942 v řadách VF-42 (USS Yorktown) zaznamenal 6,5 jistého vítězství a tři japonské letouny poškodil. Většinu z těchto úspěchů docílil během bitvy u Midway. V kokpitu Hellcatů VF-8 od března do října 1944 přidal dalších sedm jistých vítězství a tři poškozené stroje.
Od března do listopadu 1944 podnikla VF-8 celkem 192 akcí, 2 107 bojových letů, dále 986 hlídkových letů, protiponorkových patrol, stíhání nepřátelských průzkumných letounů a záchranných operací. Stíhači VF-8 si nárokovali 151 jistých a 19 pravděpodobných sestřelů; dalších 36 nepřátelských letounů ohlásili jako poškozených. Při útocích na japonskou lodní dopravu piloti Hellcatů nárokovali potopení plavidel o souhrnné tonáži 43 450 tun, pravděpodobné potopení dalších 31 700 tun a poškození lodí o tonáži 60 200 tun.
V bojích bylo ztraceno sedm pilotů VF-8 a 34 Hellcatů, v podstatě tedy šlo o 100% ztrátu letecké techniky. Během stejného období bylo při bojových operacích CAG 8 z paluby USS Bunker Hill ztraceno 23 Avengerů a 72 (!) Helldiverů.
VF-8 se reformovala 1. ledna 1945 na základně NAS Alameda a po službě na několika základnách se do Pacifiku vrátila v září 1945 na palubě USS Bennington, ale v listopadu téhož roku byla rozpuštěna.