Strana 38
KANADA 2002
Střelba na cvičný terč
V pondělí se konečně dostávám za vnitřní
plot, kde stojí zaparkovaný Sabre. Zjišťuji, že
má podvěšený laminátový terč pro ostrý ná-
cvik střelby. Vypadá to na stejný typ, jaký nosí
v Thajsku naše Albatrosy L-39ZA. Venku je
krásné slunečné počasí, ale teplota opět pod
mínus 25. Po chvíli okukování se jdu ohřát
do hangáru, kde na zemi leží další dva terče.
Dávám se do řeči se starším pánem, stojím
u terčů.
Říká mi, že je pilot toho žlutého Sabre a že na
tomto typu poletuje snad už 40 let. Létá pro
civilní společnost Air Spray, která zajišťuje
tyto speciální služby pro kanadskou armádu
a letectvo. Odpoledne má prý pár misí s piloty
od 410. letky Cougar. Jaké je moje překvapení,
když mi na letce oznamují, že se svezu právě
na vzdušné střelby. Je mi přidělen „Dewy“, kte-
rý mě seznamuje, co se bude ve vzduchu dít.
Poletíme ve dvojici s druhým Hornetem. Sa-
bre bohužel vyrazí už před námi, takže šance
na nějaké raritní fotky je pryč. Odletí sám do
stanoveného prostoru, vypustí terč a odmotá
vlečné lano na délku kolem 1 500 stop, začne
kroužit a čeká na stíhače. Pouštíme si video,
překvapuje mě, že terč klesá poměrně hluboko
pod letoun.
Dewy mě seznamuje s rozšiřováním kvalifika-
ce kanadského pilota formou kurzů a ukazuje
nášivky na své kombinéze: Fighter Electronic
Warfare, Advance Radar, Fighter Weapons In-
structor. Závěr zní, že nějaké to střílení na terč
je pro něho už rutina. Venku za mě mrzne až
praští, ale domácí si pochvalují „teplý a slu-
nečný den“. Vždy mě přeběhne mráz po zádech,
když venku je stabilně minimálně mínus dva-
cet pět a každý, kdo si jde nalít Colu z automa-
tu, tak si neopomene nejdříve dát půl kelímku
ledové tříště. Prostě jiný kraj.
Na stojánce je už náš Hornet připravený k letu.
Tentokráte mi jde „strapping“ rychleji, překva-
puje mě, že se na stojánce kolem letadel ne-
motají nějací zbrojíři jako u nás při střelbách.
Vzlet bohužel opět jednotlivě, zřejmě z důvo-
du bezpečnosti, takže žádné momentky v těsné
skupině. Letíme do prostoru a Dewy zepředu
hlásí zaraženým hlasem, že ze střeleb asi nic
nebude. Nejde mu vyhřívání předního štítku.
Nakláním se na bok, abych viděl, jak nakloněn
dopředu šmátrá rukou po překrytu a asi zkouší
ofukování.
Mezitím první Hornet má kontakt s cílem, za-
ujímá domluvenou hladinu nad ním a polohu
vně kruhu, kterou opisuje Sabre. Dewy bojuje
s námrazou na štítku a čímsi jako kreditní kar-
tou si dělá na levé straně průzor. Smířen s osu-
dem, že si už nevystřelíme, přilétáme a připo-
jujeme se do kruhu s naší jedničkou, která létá
naproti a na naší úrovni. Jde do zteče, spouští
se dolů, střelbu nevidím, ale po chvíli vybírá
a usazuje se opět na svém místě. Za chvíli mi
Dewy oznamuje, že se to trochu zlepšilo a že
to zkusí. Vidím v dáli Sabre celkem ve velkém
náklonu, terč je někde pod ním. Sklápíme se
na křídlo, ozve se hlasitá, asi dvouvteřinová
dávka, letounem prochází vibrace, jak se roz-
točil v přední části šestihlavňový 20 mm kanón
Vulcan a vzápětí už vybíráme. Postupně se
střídáme s jedničkou ve ztečích, uděláme čtyři
zteče a jsme prázdní. Domů letíme v rozevřené
skupině, Sabre také odlétá, aby na stanove-
ném místě odstřihl prostřílený terč a letěl si
na základnu pro nový. Terč je v barvě signální
červeno-oranžové, aby byl zřetelně vidět na
zimní obloze i proti zemi. Viděl jsem ale i terče
celé bílé.
Po přistání vidím, jak se na stojánce připravu-
jí další Hornety k opakovanému vzletu. Letka
využívá většinou dvoumístné stroje, neboť je
určena pro přeškolovací kurzy, včetně přichá-
zejících exchange pilotů z jiných zemí. Koukám,
že tady nejsem jediný „exot“, lačnící se svézt,
ale potkávám i letecké i obecné žurnalisty, lidi
od televize, kteří si přijeli udělat články a re-
portáže. Samozřejmě, že osobní prožitek z letu
je tou pověstnou třešničkou na dortu.
Co se týče povolení k fotografování, i zde se to
liší na každé základně. Na „provinční“ základně
v Bagotville s fotografováním nebyl problém.
Nejlepší místo na letišti – řídící věž, pod kterou
zastavovaly letouny na kontrolu po letu, sklá-
pěly křídla a pomalu pojížděly na stojánku. Při
dotazu na možnosti fotografování mi to sym-
patická řídící létání povolila a dodala, že se za
mě doma přimluví. Chvíli jsem nechápal, až mi
druhá asistentka prozradila, že dáma je žena
velitele základny. Zkrátka musíte mít i trochu
toho štěstí. Na Cold Lake po dotazu, jestli mohu
fotografovat, mě navštívili tři pánové a přiděli-
li mi jedno číslo na stojánce. Nechápali, proč mi
nestačí jedna mašina a slušně mi vysvětlili, že
jsme na největší základně a nemohu fotit celé
řady letadel, ale jen to své. K tomu si obratně
stoupali a zužovali můj zorný úhel, takže se do
hledáčku opravdu vlezla jen „moje “ mašina
s „panáčky“ po bocích. Letadla měla podvěše-
nou minimálně jednu přídavnou nádrž pod tru-
pem nebo dvě pod křídly. Na každém letounu
je pověšena cvičná infra raketa. Na některých,
sloužících pro nácvik odhozu chytrých bomb,
je navíc i cvičný registr.
Let na Hawku se Stonerem
Další můj letový den. Tentokrát u poma-
lejší konkurence. Seznamuji se u 419. letky
s instruktorem od Hawků, obrem „Stonerem.“
Budu s ním na přípravě s kadetem, jehož úko-
lem bude zítra úvod do stíhací osnovy BFM –
základy letu se smluveným manévrem. Cílem
je naučit kadeta manévrovat za cílem a najít
si východiště do zteče a přejít na křivku zte-
če. Cíl má dopředu stanovenu trajektorii letu,
rychlost a přetížení. Tím má stíhač v začátcích
usnadněn rozhodovací proces, chce se po něm
jen dodržovat teorií nabité zkušenosti a ově-
ření v praxi, že to funguje. My jsme určeni jako
cíl, ve druhém letadle bude sedět kadet s in-
struktorem. Ptám se, jestli bude čas trochu si
zařádit. „Neboj“, uklidňuje mě Stoner, budeme
mít 20 minut jen pro tebe. Pak se jdeme podívat
na trenažér. Chvíli pozoruji kabinu a myslím
si, že už to s těmi symboly kanadského javo-
ru přehánějí, když je mi upřesněno, že ten list
vepředu na kabině je vlastně rozstříknutá krev
jako imitace „bird strike,“ tedy srážky s ptákem.
Myslí prostě na všechno.
Druhý den, počasí pěkné, tak jdeme na to.
Vzlet ve dvojici a já nemám foťák. Zeptal jsem
se svého instruktora a ten se nějak nadšeně
netvářil, že stejně budeme od sebe daleko a že
cizí předmět v kabině může leccos napáchat,
tak jsem ho nechal doma. Věčná škoda, kdo
se ptá, moc se doví. Letíme křídlo na křídle do
zóny, než přijde na cvičení a mě mrzí absence
INFO Eduard38
Září 2026
Po přistání na Hawku s obrem Stonerem na CFB Cold Lake v Albertě.