Tail End Charlie

Nissen hut v Communal Site 6 v nejjižnější části základny

Křovinami za geniem loci

Text: Jan Zdiarský

Místa s určitým geniem loci promlouvají vždy jen k danému druhu lidí. K těm, kteří jsou naladěni na dané téma, událost nebo paměť věcí. Takový genius loci zavane do mysli tomu, kdo je na něj alespoň trošku připraven.

Kupříkladu mě samotného by asi těžko oslovila návštěva dnes obyčejně vypadajícího starého domu, kde před několika staletími probíhal významný krok ve vzniku tradice krušnohorské krajky – a to i přesto, že hodnotu takového dědictví nesnižuji a mám k tomuto umění velký respekt. Ale ani trošku mu nerozumím. V místě, kde jiní třeba tají dech, zůstanu bohužel netečný.

Duben 1945 – Maj. Gale W. „Buck“ Cleven (později jedna z hlavních postav seriálu Masters of the Air“) po útěku z německého zajetí hovoří s příslušníky své bývalé perutě. Budova v pozadí je 350th BS Operations Room.

Tatáž budova v srpnu 2026. Vejít dovnitř takových budov je dnes nejen zakázané, ale také nebezpečné.

To s takovými osamělými poli a remízky mezi východoanglickými vesničkami v hrabstvích Norfolk či Suffolk je to u mě jiné… Tam se před nějakými osmdesáti až devadesáti lety odehrávala historie, která je mému srdci blízká a genius loci drobných místeček či celých oblastí mezi rozptýlenými farmami na mě dokáže jukat jako zajíci z tamních živých plotů.

Během tohoto léta jsem měl příležitost oblast znovu navštívit, protože jsme s mými muzejními kolegy instalovali ve 100th Bomb Group Memorial Museu v Thorpe Abbotts stálou expozici o misi této jednotky na Ruhland, události, které my uprostřed Evropy říkáme letecká bitva nad Krušnohořím 11. 9. 1944. Několik dnů jsme se pohybovali po samotném muzeu, vybudovaném ve zrestaurované kontrolní věži a jejím okolí a také v intravilánu základny během cest do Hoxne, kde jsme bydleli v půvabné chaloupce ze 17. století.

Zde býval Hardstand č. 50 – místo, kde svého času odpočívala B-17G 43-37517 „Heaven Can Wait“

Večerní nebe nad místem, kde v lednu 1945 „Heaven Can Wait“ havarovala.

Thorpe Abbotts jsme navštívili již mnohokrát a v podstatě toto místo někteří z nás považují za svůj druhý domov (půvab onomu místu dávají také lidé, kteří jsou s ním spjati). Každou návštěvou, z nichž první proběhla už před 30 lety, poznáváme toto místo více a více. Několikrát jsme v minulosti navštívili v doprovodu kurátora a trustee muzea Rona Batleye oblasti základny, kde byly jednotlivé Sites – ubytovací prostory pro létající i pozemní personál, obslužné jednotky, veškeré technické, administrativní i provozní zázemí…. Domov takové bombardovací skupiny amerického letectva v Anglii, to bylo před 80. lety v podstatě malé městečko s několika tisíci obyvateli a několika stovkami budov…. A to nyní nemám na mysli samotné letiště se vzletovými a pojezdovými drahami a se stojánkami. Dnes už z toho až na výjimky nic neexistuje. Ovšem i ty výjimky stojí za to. Samozřejmě, samotné muzeum žije a historií Krvavé Stovky dýchá, kontrolní věž vás ohromí příběhy a artefakty, kterými je naplněna. Teď mám na mysli spíše to, že pokud víte kde hledat, můžete se postavit na stále existující stojánku, na níž parkovaly B-17 slavných jmen a příběhů, projdete se po zbytku hlavní vzletové dráhy, můžete se dotknout stromu, který rozpoznáte ze staré fotografie se stojícími B-17… Část vybavení základny se proměnila k novému užití. Úseky pojezdových ploch nebo stojánek využívají farmáři ke svým účelům. Tehdejší beton, po kterém pojížděly čtyřmotorové bombardéry, aby se vydaly do mrazivé modři nad kontinentem, stále slouží a je v perfektním stavu. Nepřestává mě fascinovat to, jak lze – pokud víte, co chcete vidět – stále v krajině pozorovat známky oné minulosti. Toho, jak tuto oblast během krátkého období let 1942 – 1945 ovlivnily letecké základny, které se zde neskutečným tempem budovaly a poté po dva až tři roky používaly.

Upper Street, část obce Billingford, která byla se základnou během let 43-45 a dnes.

Trvalo to několik návštěv a řadu let, abych tuto krajinu pochopil, abych si opravdu spojil staré mapy a nákresy základny s dnešní krajinou. Vždy mě to fascinovalo, ale mnohdy jsem při návštěvách s Ronem i přes jeho erudovaný popis sice obdivoval mezi stromy schované zbytky staveb nebo protistřepinových úkrytů (bomb shelter), ale jen málokdy jsem věděl, kde přesně vlastně jsme. Tento rok jsem se z různých důvodů poměrně dost „na dálku“ zabýval samotnou základnou v Thorpe Abbotts, tedy nejen bojovou činností tam sídlící jednotky, ale také konkrétními místy a budovami. Když jsem se pak před třemi týdny ocitl na místě samotném, začalo to vše docvakávat do sebe a já jsem si najednou začal konkrétní místa spojovat s prostorem, mapami, starými snímky.

Ten pocit byl úžasný a vždy bude. Když se prodíráte křovisky a ostružiním, víte, co za nimi bylo. Třeba vyschlý rybníček za bývalými stojánkami, do kterého mechanici z rozmaru házeli, co je napadlo. Najednou dokážete ve zvlnění okraje lesíka vidět, kde do něj byly zakousnuté kulaté stojánky (a když do toho lesa vejdete, přesně poznáte, kde je starý les a kde divoký porost, kterým si příroda vzala zpět to, co jí náleží). Když pojedete z Common Road, na kterou ústí výjezd z Muzea do Billingfordu, odbočíte doleva směrem na jih na malou asfaltku (Wood Lane) a po chvíli přejedete bývalou pojezdovou dráhu (její zachovalou část máte po levé ruce), po několika desítkách metrů bude asfaltka poněkud kodrcavá – to přejíždíte místo, kde byla hlavní runway a poté opět narazíte na pojezdovou dráhu. Tam se však dnešní asfaltka na pojezdovku napojí a vy pokračujete takřka 350 m přímo po dráze, kterou pojížděly B-17 Krvavé Stovky.

B-17G od 100th BG pojíždějí ke startu na bojovou misi.

Dnešní pohled z Hardstandu č. 5 na část pojezdové dráhy.

Samotné lesíky skýtají mnohá překvapení v podobě zbytků budov, drenáží a dalšího vybavení. Jde však o soukromé pozemky a vstup do nich je pouze na povolení majitelů. To však neomezuje pocit, který z oblasti můžete mít. Některé mlčenlivé svědky oněch dob můžete vidět i přímo ze silnic a veřejných cest. A takových míst, spjatých s činností 8th a 9th Air Force a RAF je po celé Anglii mnoho (a samozřejmě nejen tam, vzpomínám na své setkání s opuštěnými letištními budovami na základně Brandis u Lipska, kde mimo jiné sídlila JG 400, nebo návštěvu polí a lesíků ve Welzov a Alteno, kde po určitou dobu seděly dvě Gruppe JG 4). Stačí být trochu připraven, něco o dané problematice vědět, mít k ní hluboký vztah a mít svou mysl otevřenou. Genius loci onoho místa, ať už se týká čehokoliv, si vás najde.