Strana 35
KANADA 2002
ze zorného pole. Po chvíli upírám zrak dopředu,
kde se Boss objeví, Kraut dává plný kotel a roz-
bíhá Horneta v přímém letu. Rychlostí střely se
s protivníkem mineme a točíme proti sobě v ho-
rizontu. Zabořen do sedačky se trapně snažím
zachytit pár záběrů. Marně, závěrka při přetí-
žení 5-6 géček mlčí, takže musím počkat. Sle-
duji alespoň mechanizaci křídla a mohutné víry,
proudící kolem mé kabiny. Úžasný pocit, cítit
géčka na svém těle a vibrace celého letounu.
Když to vypadá na plichtu, Kraut ještě povzbu-
zuje svého velitele slovy: „Good job, Boss!!“,
ukazující na nadstandardní vztahy u letky. Na
to Boss mizí přechodem přes záda hluboko pod
námi. Přecházíme na vertikálu, i ze zadního
sedadla vidím Bosse dole vybírat nad zasně-
ženým jezerem a pořizuji pár fotek při krátkém
střemhlavém letu bez přetížení. Boss nám ulé-
tá asi o kilometr a začíná stoupat, Kraut zapíná
forsáž a snaží se dostat se za svého šéfa. Dě-
láme přemet a Boss přechází do horizontální
utažené zatáčky. Vzdálenost se rychle zkra-
cuje, odhaduji velký přebytek rychlosti, ale
Kraut se nenechá zaskočit a zvedá energicky
Hornet do výšky a upravuje vzdálenost opti-
mální na střelbu kanonem a hlásí mi dozadu,
že raketou to umí každý. Pak se mi cíl ztrácí,
z toho usuzuji, že ho má můj pilot před sebou
a je v defenzívě. Zazní „Terminated, Terminated,“
což je pokyn pro ukončení boje a může se jít
na další set-up. Párkrát se potom kolem sebe
točíme ve vertikálních nůžkách, nikdo nechce
prohrát. Chvíli to vypadá, že už máme šéfa
na lopatě, když ukáže tak energický manévr,
že i mě padají ruce s nataženým foťákem dolů
do klína. Snažím se potom jako správný GIB
(guy in back) hlásit polohu bandity za námi.
Výhled z kabiny je výborný, jen trochu fyzicky
namáhavý. Bojím se, že mi hlava zůstane za-
blokována v poloze na deváté hodině, tak jako
už spoustě lidí přede mou. Cítím, jak mi tečou
po zádech pramínky potu. Konečně je tady ko-
nec, letíme domů v rozevřené sestavě a Kraut
mi na chvíli půjčuje letadlo. Potvrdím známým
a hlavně důležitým zvoláním „I have control“
a jdu na to, zvyklý pouze na typové zteče bez
manévrování cíle, které jsme nacvičovali na
našich Su-22. Prostě z východiště bokem cíle
nakloníte éro k cíli a ve správné chvíli přejdete
do opačného náklonu na křivku zteče. Pak už
jen sledujete rychlost sblížení, ubíráte náklon
a snažíte se dostat za cíl, dát ho do zaměřova-
če a vypálíte na dálce střelby 300 – 600 metrů,
tak abyste vybrali na vzdálenosti minimálně
200 metrů od cíle. Boss mi to chtěl zřejmě tro-
chu ztížit, tak začíná manévrovat. Chci si ho
nechat trochu více bokem, hlavně si ho neza-
krýt, tak stoupám a nabírám vzdálenost. Boss
něco zamumlá do rádia, čemuž nerozumím, ale
uklidňuje mě Kraut: „Můžeš, už bude hodnej
a poletí rovně.“ To mě uklidní a nasazuji do zte-
če. Cíl mám už ale skoro na úrovni, takže se teď
na plný plyn blížím k cíli pod velkým rakurzem.
Sice správně vyhodnotím, že jsem blízko a že
po podletění cíle přejdu na zteč z druhé stra-
ny, pokládám éro na ucho a přitáhnu. Bohužel
vlivem totálního rozdílu letových vlastností
Su-22 a CF-188 nejsem 300 metrů za cílem na
levé straně, jak by se stalo, pokud bychom se-
děli v Sůčku, ale Hornet, třepající se vibracemi,
se ocitne ve formaci na pravé straně asi 50
metrů od cíle! Úplně mi to vyrazilo dech, prv-
ní se vzpamatoval Kraut a řekl mi, že by zase
rád chvíli řídil. Ani se mu nedivím, Boss se
k nám přilepí do těsné skupiny a já celý zpoce-
ný hledám foťák. Po chvíli slyším Bosse ohla-
šovat „RTB – return to base“, neklamný znak,
že dnešní cirkus skončil. Provádí odval, Kraut
mi sděluje, že jdeme jako druzí na přistání
systémem ILS a že spodní základna je kolem
200 feetů a dohlednost 800 metrů. Říkám si
pro sebe, no nic moc. Já měl tehdy minima 500
feetů a dohlednost 1,5 km. Kraut mi opět pře-
dává řízení, tentokrát už jen rovný let nad mra-
ky. Koukám na trochu odlišnou, zjednodušenou
symboliku ILS a po vlétnutí do mraků si bere
Kraut řízení a přistává pěkně po námořnic-
ku – žádné podrovnávání, rána jak z děla a bez
odskoku sedíme. Prý je na to podvozek stavě-
ný. Vyjíždíme z dráhy, před námi zase bílo, jen
stopy po kolech a na konci nich Bossův Hornet.
Zastavení u techniků, sklopení křídel, vsunutí
zajišťovadel do podvozků a na rakety. Počasí je
opravdu pod psa, ocelově šedé mraky, drobně
sněží a v duchu si říkám, že při takovém počasí
bychom to doma určitě zabalili. Takže respekt,
potom se dovídám, že to ještě dneska šlo.
Nechce se mi ani vystoupit, jsem plný dojmů,
ale ostrý vítr mě přivádí do reality a GiGi mě
pomáhá se odstrojit. Odcházíme do letkových
prostor, kde si odkládáme helmy, přetlakové
INFO Eduard
35
Září 2026
Velitel 425 SQN Boss mi pózuje před zahájením vzdušného boje.
Šťastný autor po prvním letu na CF-188B s Krautem na CFB Bagotville.