Vojenské letectvo Republiky Singapur

Letoun F-15SG Strike Eagle (sériové číslo 05-8371) letectva Republiky Singapur, přidělený ke 428. stíhací peruti „Buccaneers“. Foto: Tomás Del Coro

Text: Petr Uzsák

Republika Singapur je ostrovní rovníkový stát v Jihovýchodní Asii, který v mnoha ohledech patří mezi regionální technologické průkopníky. Od získání samostatnosti v roce 1965 cílevědomě buduje své ozbrojené síly, z nichž letecká složka vznikla v roce 1968 pod názvem Singapurské velitelství protivzdušné obrany (Singapore Air Defence Command). Svůj současný název tato zbraň získala v roce 1975 a nyní patří mezi silné regionální hráče s pokročilými schopnostmi a moderní výzbrojí.

Přitom počátky singapurského letectva byly velmi skromné. Letectvo se v prvních letech soustředilo na výcvik leteckého personálu, k čemuž používalo dva školní stroje Cessna, zapůjčené od místního aeroklubu. Instruktory byli bývalí piloti britského Královského letectva. Po základním výcviku bylo prvních šest vojenských pilotů posláno do Velké Británie k pokračujícímu tréninku. Během něj se singapurští letci seznámili se stroji Hawker Hunter, které se nadlouho staly páteří singapurského letectva. Ve stejné době probíhal výcvik vrtulníkových posádek ve Francii, a to se zaměřením na stroje Aérospatiale Alouette.

Airbus A330-243 MRTT letectva Republiky Singapur na aerosalonu Singapore Airshow 2026. Foto: S5A-0043

Prvními pořízenými letadly byly populární cvičné Cessny 172K, později byly zakoupeny britské proudové BAC Strikemastery pro výcvik v domácích podmínkách. I v dalších letech pak rozvoj pokračoval například nákupem amerických bitevníků Douglas A-4 Skyhawk.

Strategické úkoly letectva jsou především ochrana a kontrola domácího vzdušného prostoru a vzdušná podpora ostatních druhů ozbrojených sil. Mezi vedlejší povinnosti patří také logistická či humanitární asistence. K významným kladům patří vysoká technologická úroveň singapurského letectva, daná úzkými vazbami na australský, evropský i americký obranný průmysl.

Organizační struktura letectva se skládá z jednotlivých operačních velitelství, například Velitelství pro vzdušný boj, Velitelství protivzdušné obrany nebo Velitelství pro spolupráci. Letectvo v současné době působí ze čtyř bojových základen: Tengah, Paya Lebar, Changi a Sembawang. Školní jednotka je dislokována na civilním letišti v Seletaru. Personál letectva zahrnuje přes 6 000 osob v aktivní službě, dalších minimálně 7 000 je v záloze.

Letoun F-16 letectva Republiky Singapur se v březnu 2013 připravuje k letové činnosti během cvičení Cope Tiger 13 na základně Korat thajského královského letectva. Cvičení se zúčastnily vojenské jednotky Singapuru, Thajska a Spojených států. Foto: U.S. Air Force / 2nd Lt. Jake Bailey

Pokud jde o výzbroj vzdušných sil, prvořadými typy jsou McDonnell-Douglas F-15SG a Lockheed-Martin F-16C/D. Dvoumotorových F-15 je k dispozici celkem 40 a menších F-16 má letectvo 48 strojů. Oba typy jsou osvědčené a výkonné víceúčelové prostředky ověřené v mnoha bojích po celém světě. Mimochodem, F-15SG je velmi podobný jihokorejské verzi F-15K.

Široká je i škála používané vrtulníkové techniky. Na prvním místě je potřeba uvést bitevní AH-64D, kterých je k dispozici celkem 20 kusů. Dopravní úkoly plní těžké Boeing CH-47 D/F (25 ks) i Airbus H225, těch je třináct. Pro námořní hlídkování a protiponorkovou obranu jsou předurčeny Sikorski S-70B Seahawk v počtu osmi strojů. Vrtulníkoví piloti se cvičí na strojích EC120.

Dopravní letecká technika zahrnuje osvědčené Lockheed C-130 H v počtu 10 kusů (některé z nich i tankovací) a méně známé Fokker 50, kterých je rovněž deset. Dálkové námořní hlídkování je zajištěno letadly typu Fokker 50ME2, které vycházejí z dopravní verze.

Vrtulník Eurocopter AS332 Super Puma letectva Republiky Singapur provádí kvalifikační přistání na letové palubě výsadkové dokové lodě USS Harpers Ferry (LSD-49) během singapurské fáze cvičení Cooperation Afloat Readiness and Training (CARAT) 2007. 
Foto: U.S. Navy / Mass Communication Specialist 3rd Class Mark R. Alvarez

Pro plnění podpůrných úkolů mají vzdušné síly tankovací letadla Airbus A330 MRTT v počtu šest jednotek. Vzdušný průzkum a řízení operací je pak úkolem posádek strojů Gulfstream G550, kterých má letectvo celkem čtyři kusy.

Bezpilotní prostředky jsou samostatným subjektem letectva s vlastním velitelstvím. Jsou využívány hlavně k průzkumu a zahrnují typy IAI Hermes, IAI Orbiter i IAI Heron.

Do struktury letectva patří také protivzdušná obrana. Její výzbroj je tvořena protiletadlovými systémy SAMP/T, Spyder, Igla IFU, Mistral či RBS-70.

Zajímavým prvkem singapurského letectva jsou zahraniční výcvikové detašmány, a to dokonce v několika zemích. Základní výcvik pilotů probíhá v Austrálii na základně Pearce, kde létají na letadlech Pilatus PC-21. Ve stejné zemi prodělávají výcvik piloti těžkých vrtulníků CH-47, konkrétně na základně Oakey. Francie se podílí na výcviku pilotů nadzvukových bojových letounů, a to se stroji Alenia M-346, které jsou dislokovány v Cazaux. Velkou část výcviku zajišťují také USA. Ten probíhá na základnách Mountain Home (piloti F-15) a Luke, která je vyčleněna pro piloty strojů F-16. Piloti vrtulníků Apache pak prodělávají výcvik na základně amerického armádního letectva Silverbell. Schopnosti singapurských pilotů strojů F-16 jsou zvyšovány i spoluprací se sousedním Thajskem, kde prochází výcvikem na základně Udorn. Tak masivní zahraniční spolupráce při výcviku souvisí nejen s domácími tréninkovými kapacitami, ale hlavně s mnoha omezeními ve stísněném singapurském vzdušném prostoru.

Deset letounů F-16 letectva Republiky Singapur odstavených na taktické stojánce před budovou Střediska taktického výcviku vzdušných sil (AFTTC) na základně 4 Wing Cold Lake v kanadské provincii Alberta. Snímek vznikl v květnu 2008 během mezinárodního leteckého bojového cvičení Maple Flag, pořádaného na této základně. Foto: RAF-YYC

Významnou součástí singapurské vojenské doktríny je široká regionální a mezinárodní spolupráce. Již byl zmíněn výcvik v různých zemích, ale pochopitelně jde o mnohem širší téma. Například s Indonésií spolupracuje na školení důstojnického sboru, stejně tak mají společná cvičení leteckých jednotek. Podobná spolupráce běží i s malajskými partnery.

Poměrně neznámou skutečností je zapojení singapurského letectva do vzdušných operací během války v Iráku v letech 2004 – 2008, kde se podílelo na logistice, letecké dopravě a vzdušném tankování koaličních letadel. Stejně tak singapurské letectvo podporovalo operace v Afghánistánu či Sýrii při potlačování aktivit teroristických skupin.

Významná je i singapurská humanitární pomoc po obrovské indooceánské vlně tsunami v prosinci 2004. Na ní se podílely i ostatní složky singapurských ozbrojených sil v čele se třemi plavidly námořnictva, které zasahovaly v postižených regionech. O necelý rok později singapurské letectvo vyslalo vrtulníky CH-47 na jih USA na pomoc obětem hurikánu Katrina.

Fokker 50 letectva Republiky Singapur přistává 8. prosince 2012 na singapurském letišti Changi. Foto: Steven Byles

Velmi častá jsou i společná cvičení s dalšími partnery. Jeden z blízkých sousedů, Austrálie, každoročně organizuje cvičení Wallaby, zaměřené na spolupráci různých součástí letectva.

Silná je i spolupráce s letectvem USA, dokladem je opakovaná účast na cvičení Red Flag na Aljašce. Dále v březnu 2026 proběhlo cvičení Cope Tiger 2026 za účasti vojáků Thajska a USA, přičemž také tato cvičení jsou připravována pravidelně. Podobně se singapurské jednotky podílejí na mezinárodním výcviku v Indii. Pravidelná je účast prvků protivzdušné obrany na jihoafrickém cvičení Brightfire.

Letoun Gulfstream G550 Vzdušných sil Singapurské republiky v konfiguraci ELINT/CAEW na aerosalonu Singapore Airshow 2020. Foto: Alec Wilson

Málo známou kapitolou je úroveň domácího leteckého průmyslu, přičemž i zde je navázána rozsáhlá mezinárodní spolupráce. Tady je potřeba vyzdvihnout především setrvalý růst objemu zakázek, což z něj dělá jeden z nejdůležitějších trhů v regionu Jihovýchodní Asie. Singapur také vyslal na oběžnou dráhu desítky menších satelitů, což se málo ví. Patrně nejdůležitějším subjektem aeronautického průmyslu je společnost ST Engineering Aerospace, která zajišťuje běžnou údržbu i opravy letecké techniky. Dalším příkladem je SIA Engineering Company s podobnou náplní činnosti.

Pokud se zaměříme na budoucí rozvoj singapurského letectva, primárním záměrem je pořízení stíhaček páté generace Lockheed-Martin F-35, a to ve variantě A (8 ks pozemní verze), ale překvapivě i B. Ta je určena pro operace z krátkých vzletových drah a byla koncipována pro palubní nasazení na letadlových lodích. Těchto letadel má být dodáno dvanáct. První dodávky jsou plánovány na závěr letošního roku. Tím se Singapur zařadí mezi několik málo elitních zemí s letadly páté generace v asijsko-pacifickém regionu.

Pro námořní hlídkování jsou ve výhledu Boeing P-8A i Gulfstream G550, které by měly nahradit letité Fokkery 50ME2. Dopravní letouny pak mají být doplněny evropským typem Airbus C-295. Stejně tak mají být dodány další bezpilotní prostředky na základě vyhodnocení současných ozbrojených konfliktů.

Na závěr můžeme singapurské letectvo hodnotit pouze pozitivně a neubráníme se obdivu. Během několika dekád se stalo významnou bojovou silou v regionu, a to navíc se značným budoucím potenciálem. Stejně tak nelze podceňovat schopnosti domácího průmyslu či široce zakotvenou mezinárodní spolupráci.

Příslušníci singapurských ozbrojených sil se 22. června 2013 připravují k nástupu do transportního letounu C-130 Hercules na mnohonárodní základně Tarin Kowt v Afghánistánu. Letoun je měl přepravit ze země po ukončení singapurské vojenské mise v Afghánistánu. Foto: U.S. Air Force / Sgt. Jessi McCormick