Strana 40
#2157BOXART STORY
Na území bývalého Protektorátu Čechy a Mo-
rava se po ukončení války mimo jiné nacházela
řada letounů Bf 109G-10/U4 v kompletním či roz
-
pracovaném stavu nebo jejich části. V převážné
většině šlo o výrobky protektorátní pobočky Wi
-
ener Neustädter Flugzeugwerke (WNF) v Tišnově.
Mezi nimi byly i tři „Stodevítky“ zalétané ke konci
války z Kralup nad Vltavou, jeden stroj naleze
-
ný na letišti v Praze-Letňanech a podsestavy
ocasních ploch z menších továren v Bučovicích
a Koryčanech. Celé stroje a komponenty byly
ještě do konce roku 1945 spolu s dalším kořist
-
ním materiálem soustředěny do továrny Avia
v Praze -Čakovicích (od ledna 1946 nesl tento
znárodněný podnik název Automobilové závody,
n.p., závod 2 Avia, výroba vozidel a letadel), kde
došlo k jejich revizi a následné kompletaci.
Repasované letouny dostaly označení „C-10 –
Me 109“, písmeno C značilo „cvičný“. Pod tímto
názvem byl tento typ již 13. září 1945 zanesen
výnosem MNO
-
HŠ VL č.j. 13091/let., 1945, do pře
-
hledu označování a pojmenování letounů kořist-
ního a zahraničního původu. Kompletaci prvního
letounu zahájili v Avii ještě před koncem roku
1945, přičemž oficiální objednávka č.j. 56749 II/4.
odd. 1946 zněla na 20 kusů, které byly určeny pro
nově zřízené útvary – letecké hlídky – Letectva
Sboru národní bezpečnosti (SNB) ustanoveného
Ministerstvem vnitra dne 25. března 1946.
První vzorový rekonstruovaný letoun C-10.1 byl
zalétnut dne 22. února 1946 firemním zalétáva
-
cím pilotem Petrem Širokým a poté byl zkoušen
ve Vědeckém leteckém ústavu (VLÚ) v Letňanech,
mimo jiné i se startovacími raketami. Jeho origi
-
nální W.Nr. 613 156 jej zařazuje do 5. série letou-
nů verze G-10/U4 (v rámci výroby WNF/Diana) do
bloku výrobních čísel 613 000 – 613 200 dokon
-
čovaných v období leden až březen 1945. Ze stej-
ného výrobního bloku pocházelo i dalších dva-
cet „Cé desítek“, avšak přiřazení jejich známých
výrobních čísel k vojenským evidenčním číslům
československých strojů se (s výjimkou prvního
stroje) nedochovalo. Rozdíl jednoho kusu mezi
počtem objednaných a dodaných letounů byl
dán náhradou zničeného stroje C-10.3 za nově
vyrobený C-10.21. První letouny byly k dispozici
již v polovině roku 1946 a jejich zálety střídavě
prováděli tovární piloti Avie Petr Široký a Anto
-
nín Kraus. Do konce toho roku bylo dokončeno
16 kusů, přičemž v polovině září bylo dle hlášení
na poradě Velitelství letectva ve službě pouhých
pět letounů C-10. Zbylých pět letadel z celé jede
-
nadvacetikusové série bylo dodáno téměř s půl-
ročním zpožděním po předcházejících strojích,
a to až v dubnu a květnu 1947. Letouny z výroby
přebírala Vojenská přejímací komise a vzápětí je
předávala zástupcům Letectva SNB.
Funkce této letecké složky byla totožná
s úkoly předválečných Četnických leteckých
hlídek (ČLH): šlo zejména o zajištění protivzduš
-
né obrany státu před aktivitami cizích letou-
nů, dozor nad dodržováním leteckých předpisů
a o ochranu letišť. Mimoto bylo jejím úkolem také
pomáhat pozemním bezpečnostním útvarům při
jejich činnosti a poskytovat záchrannou a po
-
mocnou službu.
Postupně bylo od června 1946 do listopadu
1948 zřízeno deset leteckých hlídek rozmístě
-
ných po celém území republiky. Třem Zemským
velitelstvím SNB podléhaly tyto LH: Praha-Ruzy
-
ně, České Budějovice, Plzeň-Bory, Karlovy Vary,
Jičín, Olomouc-Neředín, Brno, Bratislava-Vajnory,
Košice a Rimavská Sobota. Dočasně byly zřízeny
ještě detašmány v Přerově a Zvolenu a později
také v Klatovech a Mariánských Lázních, které
plnily specifické úkoly v boji proti tzv. „banderov
-
cům“ (příslušníkům nacionalistické Ukrajinské
povstalecké armády), případně měly zabránit
úletům letadel z republiky po únoru 1948.
K přeškolování prvních pilotů SNB bylo určeno
nejméně sedm letounů C-10, na nichž se cviči
-
li spolu s vojenskými piloty od léta do podzimu
1946 v rámci pilotního přeškolovacího kurzu
Velitelství letectva na letišti v Praze-Kbelích.
Po ukončení kurzu byly tyto letouny zařazeny
k ostatním ve stavech LH SNB. Na jaře 1947 za-
půjčilo Letectvo SNB devět svých letounů C-10
pro přeškolování vojenských pilotů Stíhacímu
výcvikovému středisku při 2. letecké divizi na le
-
tišti Planá (České Budějovice), kde byly zařazeny
k velitelskému roji.
Své původní označení C-10 si letouny pone
-
chaly pouze do května 1947, kdy byly přeznačeny
na S-99, kde S značilo „stíhací“. Název Letectvo
SNB existoval do poloviny prosince 1947, kdy
došlo k jeho změně na Bezpečnostní letectvo.
Jeho činnost však neměla dlouhého trvání, ne
-
boť po třech letech, k 23. prosinci 1950, byla tato
letecká složka zrušena. Na jejím základě vznikl
nový, nyní vojenský útvar – letecký pluk LP 51
(od začátku roku 1951 pak značený jako 51. lp),
s dislokací na letišti Plzeň-Skvrňany, jenž přebí-
ral spolu s personálem i techniku – „policejní“ le-
touny S-99. Ministerstvo národní obrany nakonec
převzalo jen třináct strojů, zbylé nebyly předány
z důvodu poškození či havárií. Během služby byly
ztraceny či zrušeny jen čtyři letouny. Koncem
roku 1950 bylo vybráno deset letounů a přesta
-
věno na typ S-199 s motorem Jumo 211F. Zbývají-
cí provozuschopné „Devadesátdevítky“ dosloužily
v průběhu jara 1951.
Text: Michal Ovčáčík
Ilustrace: Antonis Karydis
Avia C-10/S-99
první československá „Stodevítka“
INFO Eduard40
Září 2026