Markingy pro A6M2 Zero Type 21 1/48

COL1

c/n 5349, poddůstojník 1. tř.  Tsuguo Matsuyama, stíhací jednotka let. lodi Hiryū, letadlová loď Hiryū, 7. prosince 1941

Ve druhé útočné vlně proti cílům na Havaji vyslala Hiryū devět Zer pod velením poručíka Sumio Nōna. Jeho piloti zaútočili na základny Kaneohe a Bellows, nárokovali dva zničené letouny na zemi a jeden automobil. Třetí trojici Zer vedl podd. 1. tř. Matsuyama, jenž s jedním ze svých wingmanů sestřelil stíhačky P-40 pilotované 2ndLt. Georgem Whitemanem a Samuelem Bishopem ze 44th Pursuit Squadron. Matsuyama bojově létal již u 13. Kōkūtai v Číně a 25. února 1938 se jako wingman legendárního Sadaaki Akamatsua podílel na sestřelení čtyř letounů. Při náletech na Ceylon 9. dubna 1942 Matsuyamova shōtai sestřelila Blenheim Mk.IV, zřejmě s osádkou S/Ldr Kennetha Aulta, který vedl formaci No. 11 Squadron RAF při útoku na japonské lodě. Matsuyama později sloužil na letadlové lodi Hiyō a zahynul 7. dubna 1943 v boji s Wildcaty u Guadalcanalu. S Letounem BII-124 byl 19. února 1942 při náletu na Darwin sestřelen námořník 1. tř. Hajime Toyoshima. Po zásazích protiletadlovou palbou přistál na ostrovu Melville a zajal jej Aboridžinec Matthias Ulungura. Byl prvním zajatým pilotem Zera. Toyoshima vystupoval pod jménem „Tadao Minami“ a patřil k organizátorům největšího útěku zajatců ve 2. světové válce. Vydal k němu signál 5. srpna 1944 v táboře Cowra. Uniknout se pokusilo 1104 zajatců, 231 zahynulo a o život přišli i čtyři Australané. Toyoshima byl smrtelně zraněn a poté, co si zapálil cigaretu, spáchal sebevraždu.

COL2

poddůstojník 1. tř. Saburō Sakai, Tainan Kōkūtai, letiště Lakunai, Rabaul, ostrov Nová Británie, srpen 1942

Saburō Sakai je nejznámějším japonským stíhačem díky svým pamětem a setkáním se spojeneckými letci po 2. světové válce. Narodil se v roce 1916 a od září 1938 sloužil u 12. Kōkūtai v Číně. V říjnu 1941 byl zařazen k nově zorganizované Tainan Kōkūtai na Tchaj-wanu, prošel s ní tažením na jih až do zranění 7. sprna 1942 u Guadalcanalu. Po vyléčení sloužil jako instruktor u Ōmura Kōkūtai, později byl i přes zhoršený zrak bojově nasazen s Yokosuka Kōkūtai na Iwodžimě a na konci války sloužil Kōkūtai 343 (II). Uvádí se, že dosáhl 64 vítězství, ale Sakai tvrdil, že počet jeho vítězství byl nižší. U prvních dvou jednotek ve skutečnosti docílil 12 samostatných vítězství, 8 ve spolupráci a 4 pravděpodobná. S letounem V-128 létali také podd. 2. tř. Arita a podd. 1. tř. Hiroyoshi Nishizawa, jemuž je připisováno 87 vítězství. Barva pruhů je zvolena podle vzpomínek Sakaie, existují ale i jiné interpretace, například černý nebo žlutý pruh na trupu. Sakai během stíhacího doprovodu na Guadalcanal sestřelil 7. srpna v epickém souboji Wildcat „F12“ z VF-5 pilotovaný „Pugem“ Southerlandem. Sakai byl později těžce zraněn v obličeji palbou Dauntlessů z VB-6 u ostrova Tulagi. Po téměř pěti hodinách a více než 1000 km se mu podařilo přistát zpět v Rabaulu. Zemřel v roce 2000 po slavnostní večeři s příslušníky US Navy.

COL3

poddůstojník 2. tř. Kōtarō Koyae, stíhací jednotka let. lodi Zuihō, Rabaul, ostrov Nová Británie, duben 1943 

Poddůstojník 2. třídy Koyae se narodil v roce 1923 v prefektuře Miyazaki, letecký výcvik dokončil v listopadu 1942 a v březnu 1943 byl přidělen ke stíhací jednotce letadlové lodi Zuihō. V dubnu se jednotka přesunula do Rabaulu a Koyae s tímto letounem létal v průběhu operace I-gō. V tomto období se na Zerech aplikovala zelená barva se v polních podmínkách. Obvykle se natírala ručně, okraje jejích polí se někdy rozmývaly ředidlem. Podle deníku jednotky Koyae ale v dubnu 1943 bojové lety neabsolvoval. Poprvé se s nepřítelem střetl až v listopadu 1943 nad Rabaulem. Ještě během téhož měsíce byl v Rabaulu převelen ke Kōkūtai 253 a do počátku roku 1944 prošel intenzivními boji. Po návratu do Japonska byl přidělen k Ōmura Kōkūtai. Během dovolené, 17. února 1944, zpozoroval v dešti v nočních hodinách nad vesničkou Goda v prefektuře Miyazaki kroužící japonský bombardér, jehož osádka ztratila orientaci. Koyae vytvořil za pomoci vesničanů navigační signál a po nějaké době se mu osádku podařilo navést na správný kurz. Za tento čin obdržel písemnou pochvalu velitele Ōmura Kōkūtai. V červenci 1944 byl Koyae přidělen k Hikōtai 701 a bojoval při obraně Filipín. Poté návratu do Japonska byl přidělen k Hikōtai 701 (II) a na konci války sloužil u Ōmura Kōkūtai. Po válce pracoval jako hasič a publikoval paměti. Podle místního tisku měl dosáhnout 20 vítězství. Může se jednat o sestřely, kterých dosáhly stíhací formace, v nichž létal.

COL4

por. Kunio Kanzaki, velitel Hikōtai 311 v rámci Kōkūtai 381, základna Kendari, ostrov Celebes, květen 1944

Kōkūtai 381 byla založena v říjnu 1943 na základně Kendari na ostrovu Celebes. Jednalo se o smíšenou Kōkūtai se 48 stíhacími bombardéry (Hikōtai 602), 24 nočními stíhačkami (Hikōtai 902) a 48 stíhacími letouny v Hikōtai 311, jíž velel poručík Kanzaki. Se svou jednotkou během roku 1944 působil ze základen na ostrovech v Indonésii a na Filipínách. Jejich nejčastějšími protivníky byly americké armádní letouny. Kanzakiho jednotka pro útoky na nepřátelské bombardéry používala fosforové bomby určené proti vzdušným cílům. Kanzakiho letoun, vyrobený firmou Nakajima, byl v minulosti rekonstruován s různými barevnými markingy. Předpokládáme, že svislé ocasní plochy a část horních ploch křídla byly natřeny barvou spodních ploch. Příď motoru mohla být zbarvena i šedou nebo žlutou barvou. Z fotografie letounu není zcela zřejmé, zda jsou bílé pruhy na spodní části trupu spojeny. Mohlo se jednat o usnadnění vzájemné identifikace námořních a armádních letounů při bojích se spojeneckými stíhači. Dalším důvodem pro tuto kamufláž mohla být snadnější identifikace při nočních stíhacích letech. Například v noci z 12. na 13. ledna 1944 sestřelil por. Kanzaki a jeho wingman nad Balikpapanem B-24 z 380th BG. Ve stejné kamufláži horních a ocasních ploch jsou zbarveny i stroje Kōkūtai 331. Obě jednotky během části roku 1944 operovaly v jednom taktickém uskupení.

COL5

por. Nobuo Miyatake, Kamikaze Tokubetsu Kōgekitai, 1. Shichisei-tai, základna Kanoya, Japonsko, duben 1944

Z letců sloužících u Genzan Kōkūtai (II) a Hikōtai 306 (z Kōkūtai 721) bylo od 3. dubna 1945 sestaveno celkem osm speciálních útočných jednotek s bojovým názvem „Shichisei“. Poručík Miyatake, jemuž bylo v té době 24 let, vedl 1. Shichisei-tai při útoku na konvoj u Okinawy 6. dubna 1945. Během tohoto dne se společně s ním obětovalo dalších jedenáct letců z Genzan Kōkūtai (II). Odstartovali postupně ve čtyřech formacích. Byli součástí sil námořního a armádního letectva, jež nasadily v rámci operace Kikusui I proti nepřátelským plavidlům u Okinawy 524 letounů speciálních útočných jednotek a doprovodných stíhaček. US Navy ztratila 6. dubna torpédoborce USS Bush a Colhoun, další byla těžce poškozena. Osm jednotek „Shichisei“ bylo do 14. května vysláno proti lodím u ostrovů Okinawa, Yoronjima, Kikai a Tanegashima. Jen jedna z nich se kvůli špatnému počasí vrátila na základnu. Por. Miyatake pocházel z prefektury Kagawa a námořní akademii v Etajimě absolvoval v roce 1942. Před svou misí se v dopisech rozloučil s matkou a třemi sestrami. Jeho otec byl v té době internován na Sibiři. Nobuo Miyatake byl posmrtně povýšen do hodnosti fregatního kapitána. Jeho letoun, vyrobený u firmy Nakajima byl označen kódem „Ke-113“.