Strana 42
BOXART STORY
Na boxartu zářijové novinky je ztvárněn útok
letců ze Stab II./JG 52 na osádku sovětského
šturmoviku v závěrečných týdnech války na po-
mezí Maďarska a Rakouska. V popředí letí stroj,
jehož pilotem byl Lt. Willy van de Kamp. Plnil roli
wingmana, jemuž se v žargonu Luftwaffe říka-
lo Kaczmarek. Vedoucím dvojice (Rottenführer)
je velitel II./JG 52, Major Wilhelm Batz, který do
konce války zaznamenal 237 leteckých vítězství
a byl vyznamenán Rytířským křížem s dubovou
ratolestí a meči.
Role wingmana byla pro vedoucího zcela ne-
nahraditelná. Zatímco vedoucí se soustředil na
vymanévrování a zničení cíle, jeho „dvojka“ sle-
dovala okolí, kryla mu záda a obvykle i dosvědči-
la průběh leteckého střetnutí v bojovém hlášení.
V řadě případů se stíhači, kteří chránili své
šéfy, dostali jen málokdy k příležitosti docílit le-
teckého vítězství. Wilhelm Batz byl ale na počát-
ku své bojové kariéry v opačné situaci a málem
od stíhací jednotky odešel.
Když byl na počátku února 1943 přidělen
v hodnosti Leutnant k II./JG 52, jež bojovala
s Messerschmitty Bf 109 v jižním úseku východní
fronty, měl za sebou řadu let v roli učitele létání.
V zápisníku letů měl zaznamenáno přes 5 000
hodin, ale v sedmadvaceti letech byl považován
za příliš starého pro úspěšnou kariéru stíhače.
Byl jmenován do funkce Adjutant (pobočník)
velitele II./JG 52, jímž byl v té době Hptm. Joha-
nnes Steinhoff, který měl na kontě 151 vítězství.
Sdíleli spolu jednu místnost a velmi dobře spo-
lu vycházeli. Batz vstával brzy ráno nejen kvůli
analýze předpovědi počasí a přípravě bojových
operací, ale i proto, že Steinhoff příšerně chrá-
pal. Batz mu jednou dokonce v žertu ve spánku
kolem krku připnul Ritterkreuz, jemuž se mimo
jiné přezdívalo „krční choroba“.
U štábu II. Gruppe sloužilo ještě několik let-
ců, například Lt. Helmut Haberda, na jehož kon-
tě bylo 18 vítězství, nebo Ofw. Heinrich Sturm
s deseti sestřely. Batz na toto období vzpomínal
při rozhovorech v polovině 60. let s publicisty
T. J. Constablem a R. F. Toliverem. Neměl však
po ruce žádné osobní dokumenty nebo poznám-
ky, takže některé vzpomínky jsou v rozhovorech
zřejmě o rok posunuté.
Jeho bojová kariéra začala frustrací, neboť
i přes řadu příležitostí, ke kterým se díky svému
vedoucímu dostával, nedařilo se mu dosahovat
sestřelů. Jeho velitel situaci zhodnotil lakonicky:
„Jsi vynikající Adjutant, ale špatný stíhač.“ A Batz
s ním bez výmluv souhlasil. Dokonce uvažoval
o žádosti o přeložení k bombardovacímu útvaru,
ale jeho velitel tuto myšlenku zamítl: „Tohle je
stíhací jednotka. Zůstaneš tady. Když vítězství
nepřijdou dnes, možná přijdou zítra.“ Batz one-
mocněl a po dobu čtrnácti dnů byl nucen sledo-
vat letecké boje ze země. A tato zkušenost mu
pomohla přenastavit instinkty začínajícího stí-
hače v těle zkušeného pilota, který do Luftwaffe
vstoupil již v roce 1935.
Prvního vítězství dosáhl 11. března 1943, když
nárokoval LaGG-3 a o dva dny později si připsal
bombardér Boston. Na konci března došlo k vý-
měně na pozici velitele Gruppe, neboť Steinhoff
se stal velitelem JG 77, která v té době bojovala
v Africe, a jeho pozici převzal v zastoupení Hptm.
Helmut Kühle, který se na bojových operacích
podílel minimálně.
Wilhelm Batz během dubna a počátku května
1943 na své konto přidal pět dalších vítězství
a jedno mu nebylo potvrzeno. Jak sám řekl, ne
díky svým bojovým zkušenostem, ale díky své
senioritě byl 9. května jmenován do funkce ve-
litele 5./JG 52, jež byla součástí II./JG 52. V té
době byla pod velením této Gruppe i slovenská
13./JG 52.
Mezi Batzovými letci byli u 5. Staffel zkušení
stíhači, jako například již zmíněný Lt. Haberda,
který měl v té době již 58 vítězství, Fw. Viktor
Petermann s 37 sestřely na kontě nebo Fw. Otto
Fönnekold s 18 Abschussy.
Batz však postupně náskok svých kolegů do-
honil a na konci roku 1943 bylo na jeho kontě
75 vítězství. Svého 100. sestřelu docílil 22. března
1944 a o čtyři dny později byl vyznamenán Rytíř-
ským křížem. V polovině dubna 1944 byl jmeno-
ván do pozice velitele III./JG 52 a 200. vítězství
docílil 17. srpna 1944. K II./JG 52 se vrátil 1. února
1945 během nasazení v Maďarsku, tentokrát jako
její velitel.
Jeho nejúspěšnějším dnem bojové kariéry se
stal 31. květen 1944 během bojů v Rumunsku.
Během sedmi bojových letů nárokoval sestřele-
ní patnácti sovětských letounů. Otázkou však je,
jaké byly skutečné ztráty jeho protivníků.
Jako určité vodítko může sloužit analýza se-
střelů II./JG 52 během nasazení této jednotky
na Krymu v letech 1943 a 1944. Jejím autorem
je Ivan Lavriněnko a vydal ji společně s Paulem
Stipdonkem. Wilhelm Batz nárokoval v této ob-
lasti celkem 63 vítězství, ale s jistotou mu lze
přičíst jen devět sestřelených protivníků, dalších
devět sovětských letounů mohlo být sestřeleno
Batzem, ale i jinými piloty Luftwaffe.
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Kaczmarek
#70166
INFO Eduard42
Září 2026