Markingy pro F6F-3 1/72

COL 1

OTU VF-2, NAS Melbourne, Spojené státy americké, říjen 1944

Naval Air Station Melbourne byla založena 20. října 1942 a první výcvik jednotky OTU VF 2 začal 18. ledna 1943 na strojích F4F Wildcat. Stroje Hellcat začaly k jednotce přicházet počínaje 1. červnem 1943, kompletně nahradily původně používané Wildcaty k 1. říjnu 1944 a jejich počet kolísal mezi 75 až 150 stroji. Během roku 1943 absolvovalo pilotní výcvik na této základně 546 pilotů, od ledna do října 1944 dalších 916. Hellcaty této jednotky nesly na přední části motorového krytu výrazný marking v podobě pruhů či jiných geometrických tvarů.

COL 2

VF-8, USS Intrepid, léto 1943

Druhá jednotka s označením VF-8 byla založena 1. června 1943 a pod vedením LCDR. Williama M. Collinse Jr. byla odeslána k výcviku na palubu USS Intrepid, která v té době plula v Karibském moři.

Tříbarevná kamufláž, zavedená od 5. ledna 1943 pro stroje používané v Pacifiku, sestávající z barev Nonspecular Sea Blue, Semigloss Sea Blue, Intermediate Blue a Nonspecular White, byla u tohoto stroje provedena mírně odlišně než u ostatních strojů. Výsostné znaky s červeným lemem byly zavedeny k 28. červnu 1943.

COL 3

Ens. Gordon Arthur Stanley, VF-27, USS Princeton (CVL-23), říjen 1944

Gordon Arthur Stanley, narozený 13. června 1921 v Seattlu ve státě Washington, během 2. světové války sestřelil osm nepřátelských letadel, všechny v řadách VF-27. Tato jednotka se proslavila unikátním markingem – kočičí tlamou a očima, které na přídě všech Hellcatů jednotky namaloval Robert Burnell. Většina Hellcatů s tlamami byla zničena 24. října 1944 během bitvy o záliv Leyte. Letouny skončily na mořském dně spolu s eskortní letadlovou lodí Princeton, potopenou pumou svrženou ze střemhlavého bombardéru D4Y Suisei (Judy). VF-27 poté působila z paluby CVL-22 Independence, ovšem již bez kočičích tlam a očí.

COL 4

Lt. L. A. Edmonston, VF-34, ostrov Nissan, květen 1944

Hellcaty VF-34 zasáhly do bojů o Šalamounovy a přilehlé ostrovy začátkem roku 1944 a zapojily se tak do závěrečné fáze bojů v této oblasti Pacifiku. Nejprve operovaly z ostrova Bougainville a na jaře z korálového atolu Nissan, kde stroje dostaly bílý nátěr hřbetu trupu a kýlovky a VOP. Někteří piloti perutě využili poněkud volnějšího režimu panujícího při nasazení z pozemních základen a ozdobili Hellcaty různými nápisy a kresbami. Podobně jako Lt. Edmonston se před svým Hellcatem nechalo na Nissanu vyfotografovat několik dalších pilotů jednotky a zdokumentovány jsou tak Hellcaty pojmenované např. PIGGY II, BEAUFORD BLUENOSE, Lolly nebo MARY JEANE. 

COL 5

Lt. Hamilton McWhorter , USS Essex (CV-9), březen 1944

Hamilton „Mac“ McWhorter se jako příslušník VF-9 v kokpitu Wildcatu zúčastnil prvních bojových operací z paluby USS Ranger (CV-4) nad Casablankou během operace Torch, aniž se setkal s letouny nepřítele. Více se mu dařilo poté, co se VF-9 přesunula na palubu USS Essex (CV-9), zároveň se tato jednotka stala prvním útvarem vyzbrojeným typem F6F Hellcat. První sestřel si McWhorter připsal během bojů u atolu Wake a 19. listopadu 1943 se stal prvním pilotem, který na Hellcatu dosáhl pěti sestřelů a tím docílil statutu „esa“. Dne 16. ledna 1944 opustila letadlová loď USS Essex s VF-9 na palubě po krátkém odpočinku Pearl Harbor s cílem podpořit invazi na Kwajalein. Následoval výpad proti japonské základně na atolu Truk a na zpáteční cestě ještě útoky na základny na Guamu a Saipanu. Během těchto bojů navýšil McWhorter své skóre na 10 uznaných sestřelů. Během zpáteční plavby do Pearl Harboru proběhlo začátkem března na palubě Essexu památeční focení členů jednotky VF-9 a při této příležitosti se v kabině Hellcatu č. 12 nechalo vyfotografovat několik pilotů. Počet sestřelů byl při focení postupně navyšován podle skóre konkrétního pilota. Hellcat s č. 12 byl tedy pouze po krátkou dobu naaranžován jako osobní stroj McWhortera s desíti japonskými vlaječkami na pravém boku trupu, během bojového nasazení však nesl pouze jeden symbol sestřelu na obou stranách trupu.