Markingy pro Avia S-99/C-10 1/72
COL A
Avia C-10.7, letecké hlídky SNB, Československo, 1947
Letoun byl zalétnut továrním pilotem Avia Antonínem Krausem dne 13. 8. 1946 a po převzetí vojenskou přejímací komisí a Bezpečnostním letectvem (tehdy označovaném jako Letectvo SNB) působil prakticky po celou dobu existence Bezpečnostního letectva výhradně u jeho leteckých hlídek. Minimálně do 17. 6. 1947, kdy byl poškozen při vzletu na Ruzyni a odeslán do opravy (a je fotograficky zadokumentován), nesl pro Bezpečnostní letectvo naprosto důsledně provedené zbarvení a imatrikulaci OK-BYG. Vyhláškou ministerstva vnitra bylo totiž tehdy stanoveno, že zbarvení letadel Bezpečnostního letectva bude představovat základní tón kovové šedi, spodní část nosných ploch a trupu v odstínu tmavším, svrchní část nosných ploch a boky trupu v odstínu světlejším, hlava trupu, okraje nosných ploch a výškové kormidlo pak měly být v barvě šarlatově červené. Na svislé ocasní ploše byly předepsány státní barvy ve sférickém trojúhelníku a na trupu a spodních plochách imatrikulace ve formátu OK-Bxx.
COL B
Avia C-10.8, letecké hlídky SNB, Brno-Slatina, Československo, 1947-1950
Letoun byl zalétnut továrním pilotem Avia Petrem Širokým dne 6. 11. 1946 a krátkou dobu je veden u Vědeckému leteckému ústavu v Letňanech (VLÚ), avšak nikoli ke zkouškám, ale pro účely převzetí vojenskou přejímací komisí a Bezpečnostním letectvem (tehdy označovaném jako Letectvo SNB). I tento letoun působil prakticky po celou dobu existence Bezpečnostního letectva výhradně u jeho leteckých hlídek, resp. v letech 1947-1950 u letecké hlídky SNB v Brně. I tento letoun nesl, minimálně zpočátku, naprosto důsledně provedené zbarvení Bezpečnostního letectva a imatrikulaci OK-BYH. Zároveň patří k těm S-99, které byly následně přestavěny na S-199, tento konkrétně na známý S-199.185 s trupovým označením IF-01.
COL C
Avia C-10.6, velitelský roj 2. letecká divize, Stíhací výcvikové středisko, Československé letectvo, Planá, Československo, jaro 1947
Letoun byl zalétnut továrním pilotem Avie Antonínem Krausem dne 10. 7. 1946 a po převzetí vojenskou přejímací komisí a Bezpečnostním letectvem (tehdy označovaném jako Letectvo SNB) byl od září do listopadu 1946 přidělen pilotnímu přeškolovacímu kurzu Velitelství letectva 1. oblasti ve Kbelích, jehož cílem bylo přecvičit piloty SNB na moderní letouny. V té době již nesl pro Bezpečnostní letectvo předepsané zbarvení a imatrikulaci OK-BYF, a to si udržel i po následující službu u leteckých hlídek SNB, resp. Bezpečnostního letectva, až do léta 1947, kdy byl zapůjčen společně s minimálně dalšímu čtyřmi S-99 Stíhacímu výcvikovému středisku u 2. letecké divize v Českých Budějovicích. Zde došlo při zachování původního zbarvení pouze k nedbalému zatření imatrikulace OK-BYF na trupu a křídlech a k přeznačení letounu novým černým označením EV-11 na trupu. Dne 30. 4. 1947 byl ale letoun poškozen při vzletu z Plané a následně odeslán do revize. Zda tato událost souvisí s faktem, že letoun je prokazatelně fotograficky doložen i v jiném, a to jednolitém světlém zbarvení, je ale otázkou. V každém případě ještě v době, kdy letoun působil u Stíhacího výcvikového střediska, byl na všech plochách přestříkán, a to zřejmě světlou šedozelenou barvou, kterou Avia aplikovala i na jiné tehdy zprovozňované kořistní letouny (S/CS-92, S-199) a která bývá nesprávně zaměňována s původní německou RLM 02. Na obvyklých místech pak byl letoun opatřen československými výsostnými znaky s bílým lemem a na trupu černým označením EV-11. Na spodní ploše křídel není černé označení EV-11 doloženo.
COL D
Avia C-10.1 (W.Nr. 613156), Letecký výzkumný ústav Letňany, Československo, únor 1946
Jde o vůbec první zprovozněný letoun, původně Bf 109 G-10/U4 W.Nr. 613156, vyrobený ve WNF, který byl zalétnut továrním pilotem Avia Petrem Širokým již dne 22. 2. 1946. Tento stroj je znám svou pestrou minulostí. Nejen tím, že se za jeho kniplem vystřídala i taková jména, jako mjr. let. Jiří Maňák, kpt. let. Stanislav Hlučka, škpt. let. František Chábera či škpt. let. Jaroslav Taudy, ale také tím, že až do roku 1948 byl přidělen k Vědeckému leteckému ústavu v Letňanech (VLÚ) ke zkouškám, spočívajícím mimo jiné v testech vzletu s užitím startovacích raket. Právě v té době byl letoun na všech plochách nastříkán jednolitým světlým zbarvením, zřejmě světlou šedozelenou barvou, kterou Avia aplikovala i na jiné tehdy zprovozňované kořistní letouny (S/CS-92, S-199) a která bývá nesprávně zaměňována s původní německou RLM 02. Na obvyklých místech pak byl opatřen československými výsostnými znaky s modrým lemem a na trupu černým označením V-9. Během roku 1948 byl letoun od VLÚ předán Bezpečnostnímu letectvu (tehdy označovanému jako Letectvo SNB), kde působil v novém, pro Bezpečnostní letectvo předepsaném zbarvení, a s imatrikulací OK-BYA. Od května 1950 je po opravě u Avie doložen dokonce i s imatrikulací OK-4381, aby poslední let po zrušení Bezpečnostního letectva uskutečnil, již jen formálně vedený pod MNO, dne 2. 2. 1951.