Markingy pro Fw 190A-3 1/48
WNr. 223, Hptm. Hans Hahn, III./JG 2, Beaumont le Roger, Francie, červen 1942
Hans „Assi“ Hahn, stíhací eso a nositel Rytířského kříže s dubovou ratolestí, velel od prosince 1939 jednotce 4./JG 2 a od 29. října 1940 vedl III./JG 2. Celkem 61 symbolů sestřelů na směrovce se váže právě k Assiho působení na západní frontě. Při britském náletu na elektrárnu v Caen 6. května 1942 dosáhl Hahn během operace Circus 159 sestřelením dvou Spitfirů svého 60. a 61. vítězství. Jeho jednotka byla během května přezbrojena z typu Bf 109F na Fw 190A. Pravděpodobně se zobrazeným strojem dosáhl Hahn 6. června 1942 dalších tří vítězství nad Spitfiry. Počínaje 1. listopadem 1942 převzal velení II./JG 54 a tuto Gruppe vedl až do 21. února 1943, kdy byl sestřelen a padl do sovětského zajetí. Z něj byl propuštěn až v roce 1949 (napsal o svých zážitcích ve vězení knihu Zajatcem v Rusku). Do svého sestřelení dosáhl celkem 108 vítězství, 66 z nich na západní frontě. Hlava kohouta na jeho stroji byla označením letadel štábu III. Gruppe JG 2 a byla odvozena od Hahnova příjmení (der Hahn znamená v němčině kohout). Hans Hahn zemřel v roce 1982 a jeho žena se později provdala za nočního stíhacího letce Wolfganga Falcka.
WNr. 216, Oblt. Karl Borris, 8./JG 26, Wevelghem, Belgie, červenec 1942
Karl Borris byl jediným předválečným pilotem, který s JG 26 létal až do konce války. Narodil se 3. března 1916 v Heinsdorfu. Do Luftwaffe vstoupil v listopadu 1935 a prodělal velitelský výcvik u LKS 1 Dresden. Před válkou sloužil u I./JG 130 v Jesau a od září 1939 až do konce roku byl přidělen k JFS 1 ve Schleissheimu. V prosinci 1939 byl převelen k II./JG 26. V jejích řadách se účastnil francouzského tažení, ale 13. května 1940 byl v souboji s letouny RAF sestřelen. K jednotce se mu nicméně podařilo vrátit o čtyři dny později. Prvního vítězství dosáhl 1. června 1940 a do konce války jich získal dalších 42. V září 1940 se ujal pozice technického důstojníka II./JG 26 a podílel se na operačních testech Fw 190A. V listopadu 1941 byl jmenován Staffelkapitänem 8./JG 26 a od června 1943 až do konce války velel I./JG 26. Rytířský kříž obdržel 25. listopadu 1944 po dosažení 41. vítězství. Zemřel 18. srpna 1981 v Bornumu. Borrisův stroj s kamufláží RLM 74, 75 a 76 a žlutými prvky rychlé identifikace pro západní bojiště má na směrovce vyznačeno 20 vítězství.
Oblt. Wolfgang Kosse, 1./JG 5, Herdla, Norsko, říjen 1942
Wolfgang Kosse se narodil 27. září 1918 v Berlíně. V květnu 1940 zařazen k 6./JG 26 a v srpnu byl jmenován velitelem 5./JG 26. V řadách JG 26 zaznamenal celkem 11 vítězství, včetně Spitfiru z Tangmere Wingu, jehož pilotem mohl být Douglas Bader. Od května 1942 byl Kosse velitelem 1./JG 5 v Norsku, která procházela přezbrojením z typu Bf 109 na Fw 190A. Na konci roku 1943 byl kvůli letecké nekázni a poškození letounu zbaven velení a byl degradován z hodnosti Hauptmann na hodnost Flieger. Na počátku roku 1944 se dobrovolně přihlásil ke Sturmstaffel 1, jež optimalizovala taktiku boje zblízka se čtyřmotorovými bombardéry. V červnu 1944 se stal v hodnosti Oberleutnant velitelem 5./JG 5, jež bojovala na invazní frontě ve Francii a v obraně Říše. V srpnu byl zařazen k IV.(Sturm)/JG 3 s těžce pancéřovanými Fw 190A. Byl zařazen k její 14. Staffel, jež vznikla ze Sturmstaffel 1. V říjnu byl jmenován velitelem 13.(Sturm)/JG 3 a opět dosáhl hodnosti Hauptmann. Kosse zahynul 24. prosince 1944 v souboji se stíhači RAF u Liège v Belgii. Některé zdroje uvádí, že měl na kontě 28 vítězství. Jeho osobní letoun s kamufláží RLM 74, 75 a 76 a žlutými prvky rychlé identifikace pro západní bojiště má na přídi emblém opice, která sedí na cirkulárce a v ruce drží cylindr s britskou vlajkou.
WNr. 2259, Oblt. Günther Josten, 1./JG 51, Ljubaň, Sovětský svaz, podzim 1942
Osmnáctiletý Günther Josten vstoupil do řad Luftwaffe v lednu 1940 a od listopadu 1941 prodělal stíhací výcvik u JGr. Drontheim v Norsku. Na konci srpna 1942 byl převelen k 3./JG 51 na východní frontě a svého prvního vítězství docílil 23. února 1943. O rok později obdržel Rytířský kříž, po dosažení 84. vítězství. Velitelem 3./JG 51 se stal 18. července 1944 a o dva dny později docílil svého 100. vítězství. Po dosažení 161. sestřelu z celkových 178 obdržel 28. března 1945 Dubovou ratolest k rytířskému kříži. V posledních dvou týdnech války byl velitelem IV./JG 51. Do Bundesluftwaffe vstoupil 4. dubna 1956 a v roce 1962 byl jmenován velitelem JG 71. Do výslužby odešel 31. března 1981 v hodnosti Oberst jako zástupce velitele 4. Luftwaffendivision. Zemřel 7. července 2004. Jeho bratr Reinhard v řadách I./JG 51 padl 21. dubna 1942. Stroj G. Jostena obdržel u jednotky nestandardní kamufláž tvořenou dvěma odstíny tmavě zelené barvy, doplněnou o žluté konce dolní poloviny křídla, pruh na trupu téže barvy, což bylo označení strojů z východní fronty. Na motorovém krytu nese znak JG 51, pod čelním štítkem zase znak I./JG 51.