Norimberský veletrh hraček 2025

Text: Jakub Nademlejnský

Jelikož jsem věděl, že v tomto čísle Infa budu psát Tail End Charlie já, domluvil jsem se s kolegy, že ho napíšu na úplně poslední chvíli, v neděli ráno, hned po sobotním půlnočním návratu z Norimberku, jelikož to čtenáře jistě bude zajímat. Pocity Vám tedy píšu pěkně za tepla. A jelikož jsme během cesty domů byli velmi pozitivně naladěni, rozhodl jsem se Tail End Charlie rozdělit na dvě části, pozitivní a negativní, přičemž tou pozitivní chci rozhodně začít a rozhodně ve mně převahuje.

Naše účast v Norimberku rozhodně splnila svůj účel. Na našem stánku se sice nekonalo tolik schůzek jako například v předcovidových dobách, zástupců firem z oboru totiž rozhodně nedorazilo tolik, kolik jezdilo dříve. Nicméně schůzky byly intenzivní, mohli jsme si dovolit je vést dlouho a věcně, prohlubovat vztahy, být při nich v klidu, nespěchat kvůli dalším jednáním nebo proto, že před stánkem už čeká účastník další schůzky. Celé to tedy proběhlo ve velmi pohodové atmosféře. Návštěvníci k nám chodili s úsměvy, během veletrhu jsme například návštěvníkům navařili asi 50 kelímků kávy. Naše káva prý byla nejlepší široko daleko, dělal ji osobně pan Šulc a byl na ni nejspíš náležitě hrdý. Počet stánků firem z našem oboru se prakticky nezměnil, své stánky měly v hale 7 kromě nás ještě Special Hobby, Tamiya, Airfix na stánku Hornby, Academy, Miniart, Trumpeter/HobbyBoss, Clearprop společně s výrobcem doplňků Reskit, Italeri, Heller společně s distribuční firmou Glow2B, obchodní firma Modellbau König, firma Hobby-Pro, která distribuuje Zvezdu s Dragonen po Evropě, distributor a výrobce profilů Albion Alloys a Revell v hale 12.2. Nutno dodat, že z haly 7 do haly 12.2 je to pěkná procházka, ale za vidění stánku Revellu jistě stojí. Revell a Tamiya mají z naší branže největší stánky, na obou je například možnost zajezdit si s RC autíčky. Revell velmi extenzivně rozšiřuje svoje portfolio, a kromě plastikových modelů poměrně nově nabízí i různé modely z překližky nebo papíru.

Norimberský veletrh využívaly firmy dříve hojně pro konání tiskových konferencí, kterou Eduard do minulého roku pořádal také. Minulý rok to byla jen skromná konference, která se konala přímo v našem nevelikém stánku. Pro nezájem ze strany médií nebo veřejnosti se ale už letos žádná konference nekonala. A skoro nikdo se po ní ani neptal. Kdo měl zájem, tomu jsme naše plány do budoucna zkrátka představili individuálně. Sice to pro nás bylo pracnější, ale rozhodně nás to neobtěžovalo, bylo zajímavé sledovat jednotlivé reakce. Každý se mohl doptat na individuální dotazy, skoro každého jsme potěšili nebo překvapili a já z toho měl příjemný pocit. Veletrh také býval firmami využívaný pro odpálení dlouho očekávaných bomb ve formě absolutních novinek. Myslím, že veletrh ztrácí i tuto funkci a firmy k tomuto účelu raději využívají sociální sítě nebo jiné online kanály. Žijeme zkrátka v době internetové a jezdit na veletrhy nejspíš není pro novináře nebo i modeláře tolik in. Pár ojedinělých případů se však stejně našlo. Tamiya ohlásila nový tank Hotchkiss H-39 v měřítku 1/35, IBG dokončilo svoji kampaň s odhalováním nových řad modelů a dovezlo první výlisky řady Spitfirů Mk.I-V v měřítku 1/72, ukázalo také rendery Mc.200,202 a 205 a Hs 129 v měřítku 1/72.

Tak a teď ta negativa. Jelikož stále ubývá ostatních firem z příbuzných oborů, opět jsme se stěhovali. Tentokrát z haly 7A do haly 7, která navíc nebyla zcela plná. Tento fakt nahrává tomu, že na veletrh celkově jezdí míň a míň lidí a firem, což celý veletrh oslabuje z hlediska hledání nových kontaktů. Možná i z toho důvodu již od doby po covidu nejezdí na veletrh většina našich distributorů z USA, nedorazil ani náš distributor z Japonska nebo většina výrobců z Asie. Čím dál tím méně přijíždí také zástupci z řad médií. Letos mohla navštěvovat veletrh veřejnost po celou dobu konání, nicméně minimálně v naší hale se to na zvýšeném počtu návštěvníků nijak neprojevilo. Uličky bývaly spíše poloprázdné, žádné tlačenice se nekonaly. Další kaňkou na kráse je catering, jehož kvalita je rok od roku horší. Veletrh nám bohužel také naservíroval hořkou tečku na závěr v podobě nemožnosti dojet naším autem do areálu pro věci z našeho stánku při balení, takže jsme museli celý areál objíždět s malým pojízdným vozíkem po chodníku. Stejný nápad bohužel měla většina firem, takže jsme se museli s vozíkem vyhýbat různým dobrodruhům s paleťáky nebo narychlo vyrobenými improvizovanými vozíčky.

Jak jsem ale avizoval na úvod, jsem přesvědčen, že veletrh má pro naši firmu pořád význam. Jeho důležitost sice klesá, ale stále se nám vyplatí se ho zúčastnit. Vídat se s obchodními partnery naživo bereme jako důležitou a posilující součást obchodních vztahů. Na závěr bych chtěl poděkovat každému, kdo se na našem stánku zastavil. Tak zase za rok!