Markingy pro P-40E Warhawk 1/48
41-5726, Capt. Philip G. Cochran, 65th PS, 57th PG, USA, jaro 1942
Philip Gerald Cochran se narodil 29. ledna 1910 v Erie, Pensylvánie, a zemřel 26. srpna 1979. Do řad USAAC vstoupil v roce 1935 a postupně se vypracoval v jednoho z nejlepších pilotů P-40. Už jako Major velel 33rd FG v Severní Africe, později se už v hodnosti Lieutenant Colonel stal velitelem 1st Air Commando Group v Indii. Jednotka prováděla široké spektrum misí od stíhacího doprovodu transportních a bombardovacích letounů až po zásobovací lety, včetně velmi odvážných misí při zásobování britských Long Range Penetration Groups, působících v hloubi nepřátelského území. Pro svou agresivitu a ochotu riskovat při zásobovacích misích si Cochran vydobyl uznání vojáků. Sám za války dosáhl dvou sestřelů, po ní odešel do výslužby, vrátil se do Erie v Pensylvánii a připojil se k bratrově firmě Lyons Transportation Lines, kde se stal předsedou představenstva. Zemřel na infarkt během honu na lišku v roce 1979. Jeho P-40E z jara 1942 nesl standardní zbarvení Olive Drab a Neutral Grey, doplněné o žlutou dekoraci přídě a znak squadrony (obojí nesly i další letouny jednotky). Na přídi byl po obou stranách také nápis Shillalah.
41-36402, Lt. Dallas A. Clinger, 16th FS, 23rd FG, Kweilin, leden 1943
Dallas Adellon Clinger se narodil 2. června 1916 v Saint Anthony, Idaho. Po ukončení výcviku v létě 1941 byl převelen k 16th FS. Prvního vítězství ve vzdušném boji dosáhl 31. července 1942, kdy sestřelil A6M. Následoval sestřel stejného typu 12. listopadu téhož roku a své skóre u 16th FS uzavřel 26. prosince 1942, opět sestřelem Zera. Během války si připsal ještě další dva potvrzené sestřely. Po válce zůstal Clinger ve službě a do zálohy odešel v roce 1953 v hodnosti majora. Zemřel 16. prosince 1988 (72 let). Tento P-40E měl být původně součástí dodávky pro RAF a proto byl zbarven americkými barvami Du Pont, podobnými britským odstínům Dark Earth (No. 71-035), Dark Green (No. 71-013) a Sky (No. 71-021). Kamufláž byla opravena na bocích trupu a na ocasních plochách jinou, tmavší zelenou barvou, pravděpodobně Olive Drab. Osobní symbol pilota – močící kovboj – byl namalován na obou stranách směrovky. Podobnou kresbu pak nesl i další Clingerův P-40. Není zcela jisté, zda byl na tomto stroji nápis „Holdin’ my Own“ na obou stranách směrového kormidla, zdokumentován je jen na pravé straně a existují fotografie levé strany bez nápisu. Ten ale mohl být doplněn později. Stroje 16th FS měly disky kol vyzdobeny modrým polem s bílými hvězdami a červeným kruhem uprostřed. Červený kruh ale není z fotografie tohoto stroje jasně patrný.
Col. Robert L. Scott, CO of 23rd FG, 14th AF, Barma, 1942
Robert Lee Scott se narodil 12. dubna 1908 ve Waynesboro, Georgia, a v roce 1932 završil studia na West Pointu. Létal s poštou, ale také velel stíhací squadroně v Panamě nebo působil jako instruktor v Texasu a Kalifornii. V době vstupu USA do války byl již považován na stíhače za příliš starého (33 let), a tak se přeškolil na B-17, aby se připojil k Task Force Aquilla, což byl plán na bombardování Japonska. Přelétl s jednou B-17 do Indie, ale tam zjistil, že je plán zrušen. Stal se Operačním důstojníkem uskupení ABC Ferry Command, kde létal s transportními letouny, ale podařilo se mu provést i několik letů na P-40 s Chennaultovými AVG. Poté se mu podařilo „zabavit“ pro sebe jeden P-40E a pojmenoval jej Exterminator. Nejedná se ale o zobrazený letoun, ten byl jeho druhým a již oficiálně přiděleným, protože se Scott mezitím stal velitelem 23rd FG. Někdy se u něj kreslí sériové číslo 11456, tedy 41-1456, nicméně takový P-40 neexistoval a u Scottova P-40 se uvádí proto, že se o něm sám zmínil ve svých pamětech. Zřejmě se ale spletl, každopádně toto číslo vztahoval ke svému prvnímu P-40E. Během letu, při kterém dosáhl čtvrtého a pátého sestřelu, byl Exterminator silně poškozen a už nikdy nevzlétl. Symboly pěti sestřelů tedy nesl až Scottův druhý P-40E, opět neznámého sériového čísla (které bylo pravděpodobně dle tamních zvyklostí zatřeno). Celkem dosáhl Scott za války 13 sestřelů. Zemřel 26. února 2006 ve věku 98 let.
41-5647, 1Lt. John Landers, 9th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, 1942
John Dave Landers patří ke stíhacím pilotům, kteří zaznamenali během druhé světové války úspěchy na dvou odlišných válčištích. Prvních šesti sestřelů dosáhl v Pacifiku, zbytek do celkového skóre 14,5 sestřelu přidal v Evropě. Narodil se 23. srpna 1920 v Oklahomě, v osmnácti letech se přestěhoval do Texasu. V dubnu 1941 vstoupil do programu armádních leteckých kadetů, 12. prosince byl vyřazen v hodnosti First Lieutenant a již v lednu 1942 byl odvelen do Austrálie. K 9th FS/49th FG se připojil poté, co do Darwinu dopravil 3. dubna jeden P-40E. Hned následující den si připsal dva sestřely, následně přidal další dvě vítězství 14. června a 30. července. Poté odstartoval 26. prosince ke svému poslednímu bojovému letu v Pacifiku. Toho dne nejprve dosáhl dalších dvou vítězství, poté byl sám nad Novou Guineou sestřelen a několik dní bloudil v džungli, než se s pomocí domorodců dostal zpět. V únoru 1943 se vrátil do USA a na vlastní žádost byl odeslán ke své druhé operační túře, tentokrát v Evropě (kde poté absolvoval i třetí túru). Z jeho působení v Pacifiku jsou známy dva osobní Warhawky. První z nich, pojmenovaný Skeeter (41-5647), je zde vyobrazen. Na levé straně trupu za kabinou nesl kresbu dravce ve žlutém poli, coby znak příslušnosti k flightu Andyho Reynoldse, který touto kresbou opatřil svůj letoun jako první. Na přídi nesl Skeeter jednoduchou kresbičku komára držícího v ruce samopal.
41-5509, 1Lt. Joseph J. Kruzel, 17th PS (Provisional), 4th CG, Jáva, únor 1942
Joseph John Kruzel se narodil 17. února 1918 v Pennsylvánii. V květnu 1940 zamířil k letectvu v rámci programu leteckých kadetů a v prosinci toho roku byl přidělen k 2nd Observation Squadron na Filipínách. Poté byl v září 1941 převelen k 17th PS, která přezbrojila na Warhawky. Po japonském útoku na Pearl Harbor a invazi na Filipíny se 17th PS přesunula do Austrálie a následně se Kruzel zúčastnil bojů v Holandské východní Indii. Svého prvního sestřelu dosáhl 17. února 1942, když sestřelil Ki-27 nad Palembangem. Následovaly sestřely dvou A6M ve dnech 19. a 20. února. V březnu se pak připojil k 9th FS v Austrálii, kde s ním létal jako jeho číslo George Preddy. U jednotky působil až do svého návratu domů v prosinci 1942. V listopadu 1943 se s 361st FG přesunul do Anglie na základnu Bottisham, kde skupina obdržela P-47D. V Evropě dosáhl Kruzel dalších tří sestřelů plus jednoho sdíleného. Jeho celkové skóre tak čítalo 6,5 sestřelu a jedno poškození. Do USA se vrátil v lednu 1945. Zastával řadu významných funkcí a dosáhl hodnosti Major General. Do výslužby odešel 1. srpna 1970 a zemřel 10. července 2002 ve věku 84 let. Jeho P-40 z období, kdy ještě působil u 17th PS, je zajímavý kresbou draka chrlícího oheň, nakreslené na obou stranách přídě. Podobná kresba pak zdobila i jiný P-40E, který Kruzel používal v Austrálii. Ten měl ovšem zbarvení britskými kamuflážními barvami a Kruzelův Flight podle něj získal název „Dragon Flight“.
41-36171, 2Lt. Clyde H. Barnett Jr, 8th FS, 49th FG, Kila Kila, Nová Guinea, 1942
Clyde Haygood Barnett Jr se narodil 23. června 1916 ve West Palm Beach na Floridě. Celkem dosáhl čtyř sestřelů, dvou z nich při obraně Darwinu. Během svého působení u 49th FG pořídil řadu fotografií, z nichž mnohé jsou dnes velmi známé. Jako správný patriot pojmenoval své P-40 West Palm Beach Playboy. Toto je druhý letoun toho jména, zajímavostí je kresba scenérie West Palm Beach na levé straně trupu, stejně jako rozpustilá kresba kačera Donalda u výsostného znaku na levé straně trupu. I když byl tento P-40E v britských barvách, spodní plochy měl přestříkány barvou Neutral Grey. Pravděpodobně při tomto přebarvení vznikly také nestandardní bílé lemy kolem nápisu US Army a výsostného znaku. Clyde H. Barnett zemřel 24. dubna 2002 ve věku 85 let.
11th FS, 343rd FG, Atoll Kiska, Aleutian Islands, jaro 1943
Aleutští tygři představují jedny z nejatraktivněji zbarvených P-40 vůbec, a to díky stylizované hlavě tygra, která zdobila příď většiny letounů tohoto typu. K založení 343rd FG došlo 3. září 1942 na aljašské základně Elmendorf Field. Na začátku sestávala skupina z 11th FS a 18th FS, obě vyzbrojené P-40, a 54th FS, která používala P-38 a působila z Adaku. Piloti 11th FS se prakticky okamžitě po přesunu na Umnak Island na Aleutských ostrovech pustili do operační činnosti, protože již před zformováním 343rd FG měla jednotka operační status. V říjnu 1942 se ke skupině připojila ještě 344th FS, rovněž s P-40. Skupina poskytovala leteckou obranu Aleutských ostrovů, doprovod bombardérům a sama také bombardovala či ostřelovala japonské cíle na ostrově Kiska. Svou poslední bojovou misi absolvovali její piloti v říjnu 1943, následně již prováděli až do konce války hlídkové a průzkumné lety, s výjimkou výškových letů na začátku roku 1945, při kterých piloti zasahovali proti japonským balonům, nesoucím nálože. K tomu již používaly všechny jednotky P-38, ale P-40 setrvaly ve službě společně s nimi. Tygří hlavy byly reminiscencí na AVG, které velel Claire Chennault, zatímco 343rd FG vedl zpočátku jako velitel jeho syn Lt Col John S. Chennault. Zobrazený letoun nesl vedle tygří hlavy také identifikační znaky v podobě bílých pruhů na směrovce a pásu kolem trupu. Jako jeden z nemnoha aleutských P-40 nesl také jméno, v tomto případě Flossie. Výsostné znaky měly červený lem.
A29-113, S/Ldr. Richard Cresswell, No. 77 Squadron (RAAF), Austrálie, 1942
Richard Cresswell se narodil 27. července 1920 ve Franklinu v australské Tasmánii a předtím než vstoupil v červnu 1938 do řad RAAF se vyučil elektrikářem. Svou kariéru zahájil u No. 1 Flying Training School jako letecký kadet v červenci 1938 a následujících 12 měsíců se učil létat. Ze školy byl vyřazen jako Pilot Officer a umístěn k No. 3 Army Cooperation Squadron. Poté působil jako instruktor a po japonském bombardování Darwinu 19. února 1942 byl přidělen k americké 9th FS jako Liasion Officer. Když RAAF vytvořila tři nové squadrony (No. 75; 76 a 77) vyzbrojené Kittyhawky, byl Creswell coby čerstvý Squadron Leader jmenován 20. dubna velitelem No. 77 Sqn. Ve věku 21 let byl mladší než většina jeho podřízených. V brzkém ránu 23. listopadu zaznamenal svůj první sestřel a jednalo se zároveň o první sestřel australské jednotky nad australským územím a také první noční sestřel nad Austrálií. No. 77 Sqn. vedl Creswell do srpna 1943, poté byl velitelem No. 81 Wing na Nové Guinei od května 1944 do března 1945 a zároveň vedl podruhé No. 77 Sqn. mezi zářím a prosincem 1944. V září 1950 pak převzal velení této jednotky potřetí, tentokrát v Koreji, kde také dohlížel na přezbrojení z P-51D na Glostery Meteor. Jeho P-40E z období, kdy poprvé vedl No. 77 Sqn., je zajímavý výraznými kresbami vlajek po obou stranách přídě. Na levé straně vlály vlajky RAAF, RAF, Union Jack a americká vlajka. Na pravé straně pak vlajka Squadron Leadera.
AL194 (1087), WO2 S. R. J. McLeod, No. 111(F) Squadron (RCAF), Kodiak Island, Aljaška, duben 1943
No. 111 Squadron byla zformována v roce 1932 jako Coastal Artillery Cooperation Squadron. S vypuknutím druhé světové války v září 1939 byla přeznačena z No. 111 (CAC) Sqn. na No. 111 (F) Sqn., což znamenalo změnu na stíhací. V lednu 1941 byla jednotka zrušena a následně došlo ke zformování nové squadrony stejného označení. Dne 3. listopadu 1941 obdržela jednotka své první P-40E. Ty byly následně rozebrány a dopraveny na Vancouver Island. V březnu 1942 dostala jednotka od náčelníka původních obyvatel hromový totem, který se stal jejím znakem. Jednotka tak dostala neoficiální název Thunderbird Squadron. Vzhledem k obavám z japonského útoku na americkou základnu Dutch Harbor na ostrově Unalaska (ke kterému došlo 3. června) bylo vybudováno letiště na Umnaku. Odtud se No. 111 (F) Sqn. přesunula v červnu 1942 na základnu Elmendorf na Anchorange, kde zůstala do 30. října toho roku. Zároveň byl v červnu vytvořen X Wing z této jednotky a No. 8 (BR) Sqn létající s Bristoly Bolingbroke. V říjnu 1942 byla No. 111 (F) Sqn. přesunuta na Kodiak Island, kde zůstala až do srpna téhož roku. Zobrazený letoun byl poškozen při přistání na břicho kvůli závadě na podvozku. Na přídi nesl znak jednotky, hromový totem, který bývá často kreslen pouze v bílé barvě. Je však pravděpodobné, že byl vybarven podle znaku jednotky. Kokarda na trupu měla zatřený žlutý lem, kokardy na horní straně křídla měly zase nestandardně malý červený střed a silnější modrý lem.
ET790, Sqn. Ldr. Billy Drake, No. 112 Squadron (RAF), LG91, Egypt, červenc 1942
Billy Drake se narodil 20. prosince 1917 a zařadil se k nejúspěšnějším britským stíhačům díky 20 jistým a šesti pravděpodobným sestřelům. Kromě toho dalších devět nepřátelských letounů poškodil. Bojoval postupně ve Francii, Anglii, v Africe i na Maltě. Stal se nejúspěšnějším britským pilotem na P-40 (13 sestřelů) a druhým v rámci Commonwealthu po Clivu Caldwellovi (20 sestřelů). Do Afriky byl odvelen v prosinci 1941 s úkolem zformovat No. 128 Squadron, vyzbrojenou Hurricany. Na konci května 1942 vystřídal ve funkci velitele No. 112 Sqn. právě Cliva Caldwella. V listopadu 1943 se vrátil do Velké Británie a létal s Typhoony. Po válce se stal zástupcem velitele základny Biggin Hill. Zemřel v srpnu 2011 ve věku 94 let. Jeho P-40E nesl typický znak No. 112 Sqn, tedy žraločí tlamu na přídi. Jako osobní označení zvolil Drake namísto kódového písmena otazník a pod kabinou nesl jeho stroj na levé straně jméno Christine.
ET953, Sqn. Ldr. Robert H. M. Gibbes, No. 3 Squadron (RAAF), LG91, Egypt, srpen-září 1942
Robert Henry Maxwell Gibbes se narodil 6. května 1916 a do řad RAAF vstoupil v únoru 1940. Po završení výcviku byl 28. června 1940 zařazen do služby a přidělen k No. 23 Sqn., létající s dvoumístnými CAC Wirraway a s Lockheedy Hudson. V dubnu 1941 byl převelen k No. 450 Sqn. na Středním východě, ale již měsíc nato se přesunul k No. 3 Sqn. O další měsíc později jednotka přezbrojila z Hurricanů na Tomahawky a zahájila operace v Sýrii a Libanonu. Gibbesovi byl 13. června přiznán jeden pravděpodobný sestřel Ju 88 nedaleko Bejrůtu a 11. července dosáhl svého prvního potvrzeného sestřelu. Obětí mu byla vichystická D.520. V září byla No. 3 Sqn. přesunuta do Afriky. Gibbes sestřelil 25. listopadu dva Fiaty G.50 a tři další plus jeden Bf 109 poškodil. Celkem si připsal za války 12 sestřelů potvrzených, pět pravděpodobných a k tomu 16 poškození. Poté působil v Darwinu ve velení No. 80 Wing jako Caldwellův zástupce. Po válce vybudoval síť hotelů a kávových plantáží a létal až do věku 85 let, zemřel v dubnu 2007 (90 let) na infarkt. Jeho P-40E nesla na přídi kresbu Jezevčíka, symbolizujícího Němce, některého kope klokan do zadnice. Kresba je na tomto letounu fotograficky doložena jak v nevybarveném, tak vybarveném provedení, přičemž se tyto kresby liší. Je možné, že byla provedena opakovaně po výměně kapotáže přídě.
Maj. Petr A. Pokryšev, 154. IAP, Plekanovo, SSSR, září 1942
Petr Afanasjevič Pokryšev se narodil 24. srpna 1914 v městečku Hola Prystaň na Ukrajině. Před válkou pracoval v loděnicích a po absolvování obchodní školy v roce 1932 pracoval jako mechanik. V roce 1934 dokončil pilotní výcvik v aeroklubu a vstoupil do armády. O rok později ukončil studium na Oděské vojenské letecké škole a následně byl zařazen k 13. samostatné stíhací letce. V roce 1938 byl převelen k 38. stíhacímu leteckému pluku (IAP) jako velitel roje. Během Zimní války létal u 7. IAP na I-16 a byly mu přiznány dva sestřely. Sám byl 20. prosince 1939 sestřelen. V lednu 1941 se přesunul ke 158. IAP jako velitel letky. V říjnu 1942 byl převelen k 154. IAP jako zástupce velitele pluku. Jeho první obětí po přeškolení na P-40 se stal Bf 109. Ve stejném dni, kdy mu byl udělen podruhé titul Hrdina Sovětského svazu, tedy 24. srpna 1943, těžce havaroval při tréninkovém letu. Celkem dosáhl 18 (některé prameny uvádějí 22) samostatných a šesti sdílených sestřelů. Po válce působil na vojenské akademii v Moninu a vystřídal několik velitelských a štábních pozic až po funkci náčelníka štábu letectva. Létal na MiG-15 a MiG-17. Zemřel 22. srpna 1967, když se během dovolené utopil.