Úvodník
Vážení přátelé,
právě jsem se vrátil z Norimberku. Odjížděl jsem tam v ponuré náladě s tím, že tam s vysokou pravděpodobností jedu naposledy. Vždy jsem Norimberský veletrh hájil jako užitečnou a přínosnou akci. Byť jeho význam a vliv na náš obor v průběhu let spíše klesal, než rostl, zatímco náklady spojené s účastí na veletrhu kontinuálně rostly, vždy nám nějaký užitek přinesl. Pravda, poměrně draze zaplacený, ale užitek tu byl. Nové obchody to moc nebyly, ale potkali jsme se s našimi distributory, s novináři i s kolegy z ostatních firem. A ano, občas to nějaký obchod přineslo, kupříkladu značnou část nákupů výlisků do Limitek jsme domlouvali právě v Norimberku. Šlo to tak rok, co rok, pětadvacet let, až do roku 2019. Pak vše změnil covid, který veletrh na dva roky zastavil. To, že první pocovidový ročník nestál za nic, bylo celkem pochopitelné, to, že druhý mu byl velmi podobný, už bylo poněkud alarmující, a to, že ani třetí zlepšení nepřinesl, je frustrující. Ne, že by se organizátoři nesnažili, ale vypadá to, že účastníci změnili názor na nezbytnost účasti na veletrhu. A tak nejezdí. Nejezdí ani Američané, ani Japonci, a bohužel ani řada Evropanů včetně Němců. Můžeme spekulovat proč. Celkem pravděpodobné je, že dva roky bez veletrhu celkem hezky ukázaly, že obchod se dá dělat i bez něj. Po covidu vzrostly náklady na kdeco a Norimberský veletrh si poměrně dlouho koledoval o to, aby se dostal na seznam škrtnutých nákladů. Na tom našem je momentálně stále velmi vysoko a přinejmenším aspiruje na medailové pozice.
Nicméně po skončení veletrhu naše účast na jeho příštím ročníku na prvním místě v pořadí škrtaných nákladů není. Výsledky jsou nakonec překvapivě dobré a je tu šance, že se letošní veletrh paradoxně promítne do našich obchodních operací více než většina veletrhů v minulosti. Ve skutečnosti to tak bylo i loni a předloni, kdy jsme díky dohodám uzavřeným v Norimberku prakticky zdvojnásobili objem námi vyráběných subdodávek pro ostatní výrobní firmy. Možná ten paradox spočívá v tom, že díky menší účasti našich obchodních partnerů bylo na zbytek jednání více času. Mám ale podezření, že to je ve skutečnosti odraz změn, ke kterým v našem oboru dochází a které ho viditelně mění jak výrobně, tak obchodně. Zatímco ve výrobě stavebnice vládnou technologie, které posouvají dosaženou kvalitu na nikdy dříve viděnou úroveň, tak v obchodě vládne internet a moderní distribuční technologie, umožňující udržovat taktéž do nedávna netušenou šíři sortimentu a rychlost dodání. A právě internet a komunikační možnosti, které nabízí, mění i způsob domlouvání obchodů na úrovni B2B. Právě covidová epidemie pak názorně ukázala, že při využití současných komunikačních možností se dokážeme celkem dobře obejít i bez drahých veletrhů. Řekněte sami, proč by se měl někdo plácat v zimě přes půl světa, zaplatit majlant za letenky, předražené hotely a neméně předražené výstavní stánky, pak tvrdnout pět dní na výstavě, na které by na vyřízení všech schůzek bohatě stačily dva dny, když si můžete klidně všechno domluvit od počítače v kanceláři nebo třeba doma v kuchyni? Obávám se, že toto bude síla, která bude víc a víc tlačit slavné veletrhy z centra obchodování na jeho okraj. My sice nakonec příští rok do Norimberku opět pojedeme, ale upřímně řečeno, přinejmenším stejný podíl, jako výstava sama, má na tom rozhodnutí kvalita nové ázerbajdžánské restaurace, otevřené v areálu našeho norimberského hotelu místo původní německé restaurace. I to ukazuje na změny, jejichž jsme přímými účastníky. A to všichni, my výrobci, obchodníci, i vy modeláři.
Abych vám tady nevykládal jen abstraktní moudrosti, dám vám dva příklady současného pokroku. Minulý týden nám dorazila nová 3D tiskárna. Pořídili jsme ji na vyzkoušení, chceme přesně vědět, co od ní máme čekat, protože na tomto typu tiskárny chceme postavit rozšíření naší flotily tiskáren. Cílem je navýšení kapacity 3D tisku a zvýšení kvality tisku, především eliminace rastru, který dosud na některých dílech zůstává a je cílem oprávněné kritiky ze strany zákazníků. Parametry a první testy ukazují, že to bude dobrý stroj, který nás výrazně posune v řešení obou těchto požadavků. Jde o nový typ tiskárny, který dorazil do Evropy na konci ledna, a my jsme patrně první, kdo ho v ČR má. Při přebírání stroje nás v průběhu zaškolení dodavatel upozornil, že současný vývoj těchto tiskáren je tak rychlý, že je mnohdy nový typ nahrazující ten předchozí, uveden na trh v řádu nižších jednotek měsíců a někdy i týdnů. A že to způsobuje problémy s dostupností náhradních dílů, především displejů. Usoudili jsme z toho, že nás čekají zajímavé časy.
Druhý příklad je z obchodu. Hned první den v Norimberku se za mnou stavil jeden z našich vážených obchodních partnerů a vyčinil mi, že mu vyřizujeme objednávky pomalu, že zákazníci potřebují rychlejší služby a že se sakra musíme víc snažit. Moc jsem nevzdoroval, ale večer jsem si udělal statistiku našich dodávek. Zjistil jsem, že 51 % ze 42 objednávek v loňském roce jsme jim odeslali do dvou dnů, a celkem 86 % objednávek jsme odeslali do čtyř dnů. Řekl bych, že ještě před covidem by to byl skvělý výsledek, ale dnes ne. Dnes už to nestačí.
Ještě vám povím jeden příběh z letošního Norimberku. Ukázalo se, že ten tajemný projekt firmy IBG s osmi vrtulemi a devíti křídly a bůhvíčím ještě je řada Spitfirů Mk.I až Mk.VI v měřítku 1/72, a že my jsme bohužel poslední rok pracovali na téměř identickém projektu. Takže máme také devět křídel a osm vrtulí a bůhvíco ještě, a že pokud formy dokončíme podle plánu, tak budeme mít Spitfira Mk.I 1/72 na trhu víceméně ve stejném čase, jako IBG. Což je to nejhloupější vydávací schéma, které můžete vymyslet. Nebo lépe řečeno, které vás může potkat. V tomto případě, protože takhle jsme si to ani my, ani oni samozřejmě nepředstavovali, není to o tom, že bychom spolu chtěli bojovat prostřednictvím Spitfirů. My nejsme s IBG konkurenti, jsme přátelé, spolupracujeme spolu, my jsme jejich dodavatelé a oni naši zákazníci. Nepotřebujeme si škodit. A proto, jelikož oni mají už rozpracované formy na Spitfiry Mk.I a my teprve dokončujeme konstrukci, která půjde tento měsíc teprve k technologům, jsme se rozhodli, že naši řadu dvaasedmdesátinových Spitfirů Mk.I až Mk.V nezačneme jedničkou, ale pětkou. Myslím si, že je to nejlepší řešení této prekérní situace pro všechny zúčastněné. Pro výrobce, obchodníky i zákazníky.
Tak teď něco o únorových novinkách. Tento měsíc tady máme také jedno specifikum. Tím je P-40E v řadě Royal Class. Jak jistě víte, tuto stavebnici jsme prodávali v listopadu v předprodeji, pro obchodníky jsme vyrobili také přesné množství na základě jejich předobjednávek. Na základě těchto předobjednávek jsme vyrobili 4000 kusů stavebnic, ty jsme během ledna vyexpedovali jak internetovým předplatitelům a obchodníkům, a tak, i když jde o únorovou novinku, nemáme už ve skladu skoro nic. Takže, přátelé, pokud jste si Royal Class P-40E ještě nekoupili a moc ho chcete, tak musíte hledat u obchodníků. My je opravdu už nemáme.
To ale neznamená, že bychom žádného Warhawka v sortimentu neměli. Právě teď pracujeme na kompletaci nástupce Royal Classu, na stavebnici řady Limited Pacific Star, věnované Warhawkům, sloužícím na pacifickém válčišti. Ve stavebnici budou P-40E a Kittyhawky Mk.I z Aleut, z Austrálie, Nové Guineje, Číny a tak. Detaily této stavebnice najdete mezi březnovými novinkami, představenými v tomto čísle Infa. Bude se vám líbit, uvidíte!
V lednu jsme vydali první číslo internetového časopisu Eduard Modeller´s Den, česky Eduardovo modelářské doupě. Familiárně mu říkáme EMD, to je u nás taková tradice, že ty dlouhé názvy překlápíme do zkratek. Jak je mezi modeláři zvykem, hned nám za to někdo vyčinil na Facebooku, ale tak nějak nechápu proč. Zkratky používá kde kdo, proč bychom my měli být výjimkou? Tak jako tak, časopis najdete ZDE. Podle očekávání si ho zatím zaplatilo a stáhlo podstatně méně čtenářů než nulté číslo, které bylo zdarma. Nerozhodilo nás to, čekali jsme to a pokračujeme v přípravě druhého čísla, které vyjde…to bych taky rád věděl, kdy. Asi 21. února, ale to ještě musí potvrdit pan šéfredaktor.
Buď kit!
Vladimír Šulc