Esau
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Antonis Karydis
Kat. č. 70164
Heinz „Esau“ Ewald je jedním ze známých es JG 52, stíhací eskadry, která od června 1941 až do konce války bojovala na východní frontě. Pocházel ze Zoppot (Sopoty) u dnešního Gdaňsku. V prosinci 1941 nastoupil k Fliegerausbildungsregiment 23 v Kaufbeurenu, poté prošel pilotním a stíhacím výcvikem. Pak následoval pokračovací výcvik u operačně výcvikové JG 106 v Lachen-Speyersdorf a nakonec jej instruktoři připravovali na boj na východní frontě u Ergänzungs-Jagdgruppe Ost v La Rochelle ve Francii.
Jako jednadvacetiletý poddůstojník byl na podzim roku 1943 přidělen k II./JG 52, jíž v té době velel Hptm. Gerhard Barkhorn. Jeho jednotka se na konci srpna 1943 stáhla z Anapy na Kubáni a během září a října operovala z několika letišť na Ukrajině. Na počátku listopadu se přesunula na základnu Bagerowo na Krymu. Zhruba v té době byl k II./JG 52 přidělen Heinz Ewald a byl zařazen k 6. Staffel. Jejím velitelem byl Lt. Helmut Lipfert, jenž měl v té době na kontě více než 40 vítězství.
Jako úplný nováček dosáhl Ewald svého prvního vítězství již při svém čtvrtém bojovém letu. Došlo k tomu při „volném lovu“ 12. listopadu 1943 nad Kerčským průlivem. Ewald letěl jako wingman Fw. Ellendta z 5. Staffel. Asi po dvaceti minutách letu pod nízko ležící souvislou vrstvou oblačnosti dostala německá dvojice hlášení, že jižně od nich letí sovětské letouny. Zamířili tedy do určené oblasti co nejvyšší rychlostí ve výšce asi 100 metrů nad hladinou moře.
Znenadání se tisíc metrů před nimi z mraků vynořily čtyři sovětské Jaky a Ellendt na ně hned upozornil. Vše se odehrálo ve zlomcích sekund, formace letěly přímo proti sobě a Ewald instinktivně vystřelil na jeden z nepřátelských letounů. Ellendt okamžitě hlásil ve vysílačce, že došlo k sestřelu, a zmatený Ewald se ptal, kdo sestřelil koho. S překvapením se dozvěděl, že nepřítele zasáhl Ewald a zasažený letoun se ve vývrtce zřítil na pobřeží a vybuchl.
Po přistání dostal Heinz Ewald nejen hodně gratulací, ale musel si také vyslechnout, že kdo střílí na nepřítele při letu čumák proti čumáku, ten dlouho žít nebude. V příštích týdnech komentáře tohoto typu slyšel mnohokrát, protože měl při bojových letech v mnoha případech štěstí a dosáhl rychle několika vítězství. V němčině jsou některá rčení o velké dávce štěstí spojena se slovy Schwein (prase) nebo Sau (svině), a tak dostal Heinz Ewald přezdívku Esau. Vymysleli ji jeho kolegové z 6. Staffel a jako jejich mluvčí ji Ewaldovi oznámil Ofw. Kuhn. Ten Ewalda současně ujistil, že podle pověry této jednotky Ewald žít dlouho nebude, protože ten, kdo jako nováček brzy dosahuje leteckých vítězství, bude také brzy mrtev. A Kuhn neopomněl přátelsky dodat, ať Ewald napíše rodičům dopis na rozloučenou.
Jako kandidátovi na brzkou smrt Ewaldovi schovával zvlášť dobré porce jídla Obergefreiter Prümmer, hlavní kuchař II./JG 52. Po pár týdnech „Esau“ zjistil, že často sám od sebe myslí na to, že určitě brzy padne v boji. Tak daleko došly poznámky jeho kolegů, které byly asi ve skutečnosti míněny dobře a měly Ewalda trochu krotit, aby v boji tolik neriskoval. Sýčkování pilotů z 6. Staffel nakonec skončilo, protože si Heinze Ewalda jako svého wingmana vybral velitel II./JG 52 Hptm. Gerhard Barkhorn a Ewald s novým šéfem absolvoval více než sto bojových letů.
„Esau“ Ewald během bojů na Krymu od konce roku 1943 do jara 1944 docílil 17 vzdušných vítězství. Letecký publicista Ivan Lavriněnko se tomuto období bojů věnuje v publikaci, která je zaměřena hlavně na analýzu leteckých bojů Gerharda Barkhorna, Otto Fönnekolda a Helmuta Lipferta z II./JG 52. Lavriněnko v závěrečné analýze uvádí, že Ewald z výše uvedených 17 uznaných leteckých vítězství ve skutečnosti zničil přinejmenším tři nebo čtyři nepřátelské stroje, nanejvýš mu však padlo za oběť devět letounů. V řadě případů bylo totiž pro zničení určitého sovětského stroje na straně Luftwaffe více kandidátů. K tomu během intenzivních leteckých bojů docházelo běžně ve všech letectvech.
Box art Antonise Karydise zobrazuje jedno ze dvou Ewaldových vítězství, jichž dosáhl 4. února 1945 nad Maďarskem v boji proti stíhačům z 848. IAPu. Oba sovětští letci jsou dodnes nezvěstní. Podrobnosti k tomuto a dalším Ewaldovým bojům najdete v knize Daniela a Gabora Horvatha, která se věnuje analýze leteckých vítězství es Luftwaffe při bojích nad Maďarskem na přelomu let 1944 a 1945.
Heinze Ewalda během války štěstí neopustilo. Boj s americkými stíhači 24. června 1944 nad Rumunskem přežil, poté, co byl sestřelen a utrpěl zranění, se mu podařilo seskočit s padákem. Na počátku března 1945 jej omylem sestřelila protiletadlová jednotka SS a o měsíc později se dostal zpět ke své jednotce po nouzovém přistání v oblasti fronty. „Esau“ Ewald měl skutečně „štěstí jako prase“. Popis těchto incidentů najdete v článku o „Heino“ Sachsenbergovi v magazínu INFO z listopadu 2010 https://info.eduard.com/cz/11-2010/page-16 a v článku Konec války u Dunaje v magazínu INFO z února 2024. https://info.eduard.com/cz/02-2024/konec-valky-u-dunaje