Strana 46
WNr. 223, Hptm. Hans Hahn, III./JG 2, Beaumont le Roger, Francie, červen 1942
WNr. 216, Oblt. Karl Borris, 8./JG 26, Wevelghem, Belgie, červenec 1942
Hans „Assi“ Hahn, stíhací eso a nositel Rytířské-
ho kříže s dubovou ratolestí, velel od prosince
1939 jednotce 4./JG 2 a od 29. října 1940 vedl
III./JG 2. Celkem 61 symbolů sestřelů na smě-
rovce se váže právě k Assiho působení na zá-
padní frontě. Při britském náletu na elektrárnu
v Caen 6. května 1942 dosáhl Hahn během ope-
race Circus 159 sestřelením dvou Spitfirů své-
ho 60. a 61. vítězství. Jeho jednotka byla během
května přezbrojena z typu Bf 109F na Fw 190A.
Pravděpodobně se zobrazeným strojem dosáhl
Hahn 6. června 1942 dalších tří vítězství nad
Spitfiry. Počínaje 1. listopadem 1942 převzal ve-
lení II./JG 54 a tuto Gruppe vedl až do 21. úno-
ra 1943, kdy byl sestřelen a padl do sovětského
zajetí. Z něj byl propuštěn až v roce 1949 (na-
psal o svých zážitcích ve vězení knihu Zajatcem
v Rusku). Do svého sestřelení dosáhl celkem
108 vítězství, 66 z nich na západní frontě. Hlava
kohouta na jeho stroji byla označením letadel
štábu III. Gruppe JG 2 a byla odvozena od Hahno-
va příjmení (der Hahn znamená v němčině ko-
hout). Hans Hahn zemřel v roce 1982 a jeho žena
se později provdala za nočního stíhacího letce
Wolfganga Falcka.
Karl Borris byl jediným předválečným pilotem,
který s JG 26 létal až do konce války. Narodil se
3. března 1916 v Heinsdorfu. Do Luftwaffe vstou-
pil v listopadu 1935 a prodělal velitelský výcvik
u LKS 1 Dresden. Před válkou sloužil u I./JG 130
v Jesau a od září 1939 až do konce roku byl při-
dělen k JFS 1 ve Schleissheimu. V prosinci 1939
byl převelen k II./JG 26. V jejích řadách se účast-
nil francouzského tažení, ale 13. května 1940 byl
v souboji s letouny RAF sestřelen. K jednotce se
mu nicméně podařilo vrátit o čtyři dny později.
Prvního vítězství dosáhl 1. června 1940 a do kon-
ce války jich získal dalších 42. V září 1940 se ujal
pozice technického důstojníka II./JG 26 a podílel
se na operačních testech Fw 190A. V listopadu
1941 byl jmenován Staffelkapitänem 8./JG 26
a od června 1943 až do konce války velel I./JG 26.
Rytířský kříž obdržel 25. listopadu 1944 po do-
sažení 41. vítězství. Zemřel 18. srpna 1981 v Bor-
numu. Borrisův stroj s kamufláží RLM 74, 75 a 76
a žlutými prvky rychlé identifikace pro západní
bojiště má na směrovce vyznačeno 20 vítězství.
STAVEBNICE 02/2025
INFO Eduard46
Únor 2025