Strana 9
HISTORIE
ší, a to 350 mph (563 km/h). Nový motor navíc
zůstal u jednostupňového přeplňování, a tak se
příliš nezměnila ani výška maximální výkon-
nosti letounu, která činila 15 000 ft (4572 m).
Americká armáda objednala u firmy Curtiss
23 letounů P-40D v roce 1940 a nové stroje pře-
vzala v polovině července 1941. Velká Británie
mezitím převzala francouzskou objednávku
s úpravami podle specifikací RAF. Tyto letou-
ny, označené jako Kittyhawk I, začaly sjíždět
z montážních linek v srpnu 1941. Prvních 20 le-
tounů mělo výzbroj čtyř kulometů jako P-40D,
ale zbytek Kittyhawků I z objednávky 560 le-
tounů byl již vybaven šesti kulomety, stejně
jako 820 kusů P-40E americké armády, které
byly vyráběny souběžně. Dodávky obou letou-
nů pokračovaly až do konce roku, kdy Spoje-
né státy vstoupily do války. Velmi podobná
verze, P-40E-1/Kittyhawk IA, měla zesílenou
konstrukci křídla, aby mohla nést více bomb
v podvěsu. Curtiss jich postavil 1500 a asi tře-
tina z nich byla dodána spojencům v rámci pro-
gramu Lend Lease.
Provozní historie
Curtiss vyrobil pro americkou armádu
prvních 22 Hawků 87 (P-40D) v červenci 1941.
Dodávky 820 P-40E, což byl v podstatě stejný
letoun jako P-40D, jen s výzbrojí šesti kulome-
tů, začaly následující měsíc a pokračovaly až
do května 1942.
Prakticky všechny modely Hawk 87 násle-
dovaly P-40D a začaly působit v rámci výcviku
stíhacích pilotů po celých Spojených státech.
Zpočátku byly přidělovány k prvoliniovým bo-
jovým jednotkám připravujícím se na službu
v zámoří a zároveň zajišťovaly protivzdušnou
obranu oblastí, jako byla pobřežní města pova-
žovaná za zranitelná vůči útokům z moře, nebo
průmyslová centra na Středozápadě. Jak válka
postupovala a v polovině roku 1943 byli k dis-
pozici bojoví veteráni, kteří mohli poskytovat
operační výcvik novým pilotům, plnily P-40E
službu u výcvikových jednotek.
Svůj bojový debut si P-40E odbyl nad Luzo-
nem na Filipínských ostrovech 8. prosince 1941
(pacifického času) v den vstupu Spojených stá-
tů do druhé světové války. Nebylo přitom vinou
pilotů nebo P-40E 24. stíhací skupiny, že byl
tento bojový křest vším jiným, jen ne působi-
vým debutem.
Zpráva o útoku na Pearl Harbor dorazila
na velitelství generála Douglase MacArthura
v Manile krátce poté, co japonské bomby pře-
staly dopadat na americké loďstvo na Havaji.
Na Filipínských ostrovech bylo 03:55 místního
času dne 8. prosince 1941 a během několika ho-
din se měl začít odehrávat ještě větší japonský
triumf, než jakým bylo zničení americké flotily
v Pearl Harboru.
Na papíře vypadal počet stíhačů nasazených
na Luzonu velením dálněvýchodních leteckých
sil počátkem prosince 1941 jako dostatečný.
Z přibližně stovky P-40 ve čtyřech letkách
bylo 75 procent nových P-40E, zatímco 20th
Pursuit Squadron létala na P-40B a 34th Pur-
suit Squadron měla ještě zastaralejší stroje
Seversky P-35A. Tyto letky tvořily 24th Pursuit
Group, ale jednotka nebyla na válku zdaleka
připravena. Zastaralé P-35A sloužily už téměř
dva roky a byly opotřebované. P-40B na Clark
Field, dodané v létě 1941, byly v dobrém stavu,
ale z jejich zbraní se na Luzonu nikdy nestříle-
lo kvůli nedostatku munice pro cvičné střelby.
P-40E byly zcela nové a potýkaly se s několika
počátečními problémy, včetně požárů motorů.
Stejně tak bylo důležité, že mnozí z pilotů
byli čerstvě po letecké škole a své P-40 do-
statečně dobře neznali. Mezitím 300 mil sever-
ně od Manily shromáždilo Japonsko na ostrově
Formosa téměř 200 námořních stíhacích A6M
Zero, 200 námořních bombardérů a asi 150 ar-
mádních letadel. Mnozí z mužů, kteří na těchto
letounech létali, byli veteráni z bojů v Číně.
Napětí na Dálném východě narůstalo již
několik týdnů před zprávou o útoku na Pearl
Harbor. Přestože byly letecké jednotky ame-
rické armády na Filipínách před útokem dosta-
tečně varovány, byly 8. prosince téměř zničeny.
Hrstce pilotů P-40 se během dne podařilo za-
sáhnout nepřátelské letouny a prakticky každý
z nich zažil nepříjemný šok, když na vlastní
kůži pocítil stoupavost a obratnost dosud ne-
známých stíhaček A6M Zero. Pět pilotů P-40
dosáhlo celkem devíti vítězství (plus jeden na
P-35A), ale několik jich bylo sestřeleno a té-
měř všechny utrpěly bojové poškození palbou
pilotů Zer. Většina amerických letadel byla zni-
čena na zemi.
Filipíny a Jáva
Curtissy P-40E pokračovaly v bojích na
Filipínách ve stále se snižujících počtech po
dobu čtyř mučivých měsíců. První americké
armádní stíhací eso druhé světové války, po-
ručík Boyd „Buzz“ Wagner ze 17th PS, dosáhl
16. prosince 1941 svého pátého vítězství v P-40E.
K 3 7. a po slednímu pot vrzenému vítězst ví pilota
P-40 na Filipínách došlo 12. dubna, kdy poručík
Kapitán Bill Hennon, veterán jávské kampaně, létal na P-40E č. 36 u 7. FS/49th FG během obrany Darwinu
a severní Austrálie v roce 1942. (foto: NARA)
Po dosažení dvou sestřelů při obraně Filipín a třech dalších nad Jávou zničil Capt. George „King“ Kiser během své
služby u 8th FS/49th FG další čtyři japonské letouny nad australským Darwinem. Všechna svá vítězství získal na
letounech P-40E. (foto: NARA)
INFO Eduard
9
Únor 2025