Strana 23
#84205
BOXART STORY
Mnoho pilotů Luftwaffe bylo na stroje Bf 109 E
zvyklých již z doby války ve Španělsku a se
stroji doslova srostli. Proto přechod na Bf 109
verzí F-1 a F-2 se slabší výzbrojí oproti verzi E-7
řada z nich nesla nelibě. Zvyk je zkrátka želez-
ná košile. Ještě složitější byl přechod na zcela
nový typ stíhacího letounu s výrazně odlišnými
letovými vlastnostmi a hvězdicovým motorem
namísto řadového, Focke-Wulf Fw 190.
Když se rozhodovalo o tom, která stíha-
cí jednotka začne jako první používat nové
Focke-Wulfy Fw 190 A-1, padla volba na
II./JG 26 „Schlageter“, jež byla vyzbrojena stroji
Bf 109 E. Přibližně na počátku srpna 1941 se na
pařížskou základnu Le Bourget z německého
Rechlinu přesunula Erprobungsstaffel 190 (Zku-
šební peruť 190) vedená Oblt. Otto Behrensem.
Jeho Staffel úspěšně dokončila operační testy
a nyní měla své poznatky předat II./JG 26 Hptm.
Waltera Adolpha. Nebýt Behrensových zkuše-
ností a zápalu, celý projekt by byl se vší prav-
děpodobností zrušen, protože jej neustále pro-
vázely problémy (hlavně s pohonnou jednotkou
BMW 801 C-1), které by slabší povahy odradily.
Přestože se část příslušníků II./JG 26 přeško-
lovala na Focke-Wulfy v Paříži, zbytek jednotky
setrvával v Belgii na základně Moorsele a i na-
dále se podílel na bojové činnosti. Tento postup
se stal pravidlem i u dalších jednotek, které
přecházely na Fw 190 A. Prvním úspěšným na-
sazením prošly Focke-Wulfy již 14. srpna 1941.
Jako druhá v pořadí začala na Fw 190 A-1
přezbrojovat III./JG 26 v listopadu 1941. Potíže
s pohonnými jednotkami stále trvaly. Mechanici
museli v polních podmínkách dělat úpravy výfu-
kových potrubí a některé náhradní díly jednotka
sháněla vlastními silami po celém Německu.
Sám za sebe hovoří fakt, že od firmy BMW do-
stal Oblt. Borris, velitel 8./JG 26, zlaté hodinky
za to, že motor jeho Fw 190 překonal provoz-
ní dobu 100 hodin. Na počátku roku 1942 jsou
u III./JG 26 zdokumentovány první Fw 190 A-2
s vylepšenou pohonnou jednotkou BMW 801 C-2.
První stroj této verze byl u II./JG 26 zazname-
nán již v prosinci 1941, v tomtéž měsíci převzala
I./JG 26 první letouny verze A-1.
Geschwaderstab JG 26 si v průběhu roku 1941
pod velením Adolfa Gallanda ponechal Messer-
schmitty Bf 109 F-4. Tuto verzi Bf 109 si mezitím
řada letců oblíbila. Poté, co velení JG 26 převzal
Maj. Gerhard Schöpfel, začal jeho štáb v led-
nu 1942 přezbrojovat na Fw 190 A-2 a v dubnu
začal používat verzi A-3. Staffel stíhacích bom-
bardérů 10./JG 26 přešla z Bf 109 F-4/B na již
prověřené Fw 190 A-2 a A-3 až v červnu a čer-
venci 1942. Verze A-3 byla vybavena pohonnou
jednotkou BMW 801 D-2, která byla již relativně
bezproblémová.
Jagdgeschwader 2 „Richthofen“ Focke-Wulfy
obdržela výrazně později, než jejich kolegové
z JG 26. Messerschmitt Bf 109 F-2 a F-4 pou-
žíval Stab JG2 až do července 1942 a dokonce
disponoval i jedním letounem verze E-7. Jeden
Fw 190 A-3 si štáb eskadry pod velením Obstlt.
Walter Oesau převzal v květnu a další stroje
verzí A-2 a A-3 následovaly v dalších měsících.
Jako první Gruppe v rámci JG 2, která zača-
la na Fw 190 přezbrojovat, byla na řadě II./JG 2.
Stroje verzí A-2 si převzala v březnu 1942.
Jeden z jejích pilotů vzpomínal, že jen velmi
malý počet letounů byl vybaven čtyřmi kano-
ny v křídle. Důvodem byly údajně nedostateč-
né výrobní kapacity kanonů. A stroje se čtyřmi
hlavněmi v křídle si obvykle nechávali pro sebe
velitelé jednotlivých částí jednotky. Messer-
schmitty Bf 109 F-2, F-4 a dokonce jeden E-4
odevzdávala II./JG 2 postupně do května.
Další v pořadí byla III./JG 2, jíž velel Hptm.
Hans „Assi“ Hahn. Stroje Bf 109 verzí F-2 a F-4
jeho jednotka postupně odstavovala do červen-
ce 1942 a od května přebírala letouny Fw 190
A-2 a A-3. Jeho zbrusu nový stroj je zobrazen
na boxartu Piotra Forkasiewicze a více podrob-
ností se k tomuto letci dozvíte v historickém
textu v návodu stavebnice. Jako poslední zača-
la na Fw 190 přezbrojovat I./JG 2 během června
a července 1942. Totéž platilo i pro Staffel stíha-
cích bombardérů 10./JG 2.
Focke-Wulf Fw 190 byl ideálním strojem pro
boje ve střední a nízké letové hladině, v nichž
měl nad nepřátelskými letouny výhodu silné
výzbroje a schopnosti úniku ve strmém klesání.
Potřeby nasazení stíhacích jednotek Luftwaffe
se však postupně měnily, především po přícho-
du amerických jednotek do Velké Británie. Proto
se část z výše jmenovaných Jagdgeschwader
během roku 1943 znovu přezbrojila na letouny
Bf 109, které byly vhodnější pro boje ve vysoké
letové hladině. Na jaře II./JG 2 převzala stroje
verzí G-3, G-4 a G-6. Během podzimu III./JG 26
přešla na letouny verzí G-3, G-5 a G-6.
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Zvyk je železná košile
Text: Jan Bobek
INFO Eduard
23
Únor 2025