02/2025

INFO Eduard je modelářsko-historický měsíčník, který od roku 2010 v českém a anglickém jazyce publikuje společnost Eduard Model Accessories. Magazín je dostupný zdarma na platformě Triobo a je možné jej stáhnout také v PDF verzi. Společnost Eduard je výrobcem plastikových modelů a doplňků s více než 30letou tradicí. Během svého působení v oboru plastikového modelářství se společnost Eduard zařadila mezi jeho světové lídry. Další podrobnosti o společnosti a jejím sortimentu najdete na www.eduard.com. Zde se můžete mimo jiné zdarma přihlásit k odebírání magazínu INFO a produktových informací: https://www.eduard.com/cs/info-eduard/

• Strana 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 24 únor 2025

  # 180

  P-40E

  WARHAWK

• Strana 2

  © Eduard - Model Accessories, 2025

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 24 únor 2025

  # 180

• Strana 3

  eduard

  eduard

  ÚNOR 2025

  OBSAH

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  SPACE

  POSTAVENO

  ON APPROACH – březen 2025

  TAIL END CHARLIE

  ČLÁNKY

  BOXART STORY

  P-40E Warhawk Royal Class 1/48

  Bf 109G-10 WNF/Diana ProfiPACK 1/72

  Fw 190A-3 Weekend 1/48

  P-40E Warhawk 1/48

  Grünherz 1/72

  JABO 1/48

  Spitfire F Mk.IX 1/48

  P-40E Warhawk

  Nahrazení GM-1 systémem MW 50

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  -

  Ruská raketa zostrelila

  civilné lietadlo. Opäť...

  HIGHLIGHTY P-40E 1/48

  Esau

  Zvyk je železná košile

  4

  7

  22

  24

  48

  56

  62

  70

  84

  99

• Úvodník

  Vážení přátelé, právě jsem se vrátil z Norimberku. Odjížděl jsem tam v ponuré náladě s tím, že tam s vysokou pravděpodobností jedu naposledy. Vždy jsem Norimberský veletrh hájil jako užitečnou a přínosnou akci. Byť jeho význam a vliv na náš obor v průběhu let spíše klesal, než rostl, zatímco náklady spojené s účastí na veletrhu kontinuálně rostly, vždy nám nějaký užitek přinesl. Pravda, poměrně draze zaplacený, ale užitek tu byl. Nové obchody to moc nebyly, ale potkali jsme se s našimi distributory, s novináři i s kolegy z ostatních firem. A ano, občas to nějaký obchod přineslo, kupříkladu značnou část nákupů výlisků do Limitek jsme domlouvali právě v Norimberku. Šlo to tak rok, co rok, pětadvacet let, až do roku 2019. Pak vše změnil covid, který veletrh na dva roky zastavil. To, že první pocovidový ročník nestál za nic, bylo celkem pochopitelné, to, že druhý mu byl velmi podobný, už bylo poněkud alarmující, a to, že ani třetí zlepšení nepřinesl, je frustrující. Ne, že by se organizátoři nesnažili, ale vypadá to, že účastníci změnili názor na nezbytnost účasti na veletrhu. A tak nejezdí. Nejezdí ani Američané, ani Japonci, a bohužel ani řada Evropanů včetně Němců. Můžeme spekulovat proč. Celkem pravděpodobné je, že dva roky bez veletrhu celkem hezky ukázaly, že obchod se dá dělat i bez něj. Po covidu vzrostly náklady na kdeco a Norimberský veletrh si poměrně dlouho koledoval o to, aby se dostal na seznam škrtnutých nákladů. Na tom našem je momentálně stále velmi vysoko a přinejmenším aspiruje na medailové pozice.

  Vážení přátelé,

  právě jsem se vrátil z Norimberku. Odjížděl jsem

  tam v ponuré náladě s tím, že tam s vysokou

  pravděpodobností jedu naposledy. Vždy jsem

  Norimberský veletrh hájil jako užitečnou a pří-

  nosnou akci. Byť jeho význam a vliv na náš obor

  v průběhu let spíše klesal, než rostl, zatímco ná-

  klady spojené s účastí na veletrhu kontinuálně

  rostly, vždy nám nějaký užitek přinesl. Pravda,

  poměrně draze zaplacený, ale užitek tu byl. Nové

  obchody to moc nebyly, ale potkali jsme se s na-

  šimi distributory, s novináři i s kolegy z ostatních

  firem. A ano, občas to nějaký obchod přineslo,

  kupříkladu značnou část nákupů výlisků do Li-

  mitek jsme domlouvali právě v Norimberku. Šlo

  to tak rok, co rok, pětadvacet let, až do roku 2019.

  Pak vše změnil covid, který veletrh na dva roky

  zastavil. To, že první pocovidový ročník nestál za

  nic, bylo celkem pochopitelné, to, že druhý mu

  byl velmi podobný, už bylo poněkud alarmující,

  a to, že ani třetí zlepšení nepřinesl, je frustrující.

  Ne, že by se organizátoři nesnažili, ale vypadá to,

  že účastníci změnili názor na nezbytnost účasti

  na veletrhu. A tak nejezdí. Nejezdí ani Američané,

  ani Japonci, a bohužel ani řada Evropanů včetně

  Němců. Můžeme spekulovat proč. Celkem prav-

  děpodobné je, že dva roky bez veletrhu celkem

  hezky ukázaly, že obchod se dá dělat i bez něj.

  Po covidu vzrostly náklady na kdeco a Norimber-

  ský veletrh si poměrně dlouho koledoval o to, aby

  se dostal na seznam škrtnutých nákladů. Na tom

  našem je momentálně stále velmi vysoko a při-

  nejmenším aspiruje na medailové pozice.

  Nicméně po skončení veletrhu naše účast na

  jeho příštím ročníku na prvním místě v pořadí

  škrtaných nákladů není. Výsledky jsou nakonec

  překvapivě dobré a je tu šance, že se letošní ve-

  letrh paradoxně promítne do našich obchodních

  operací více než většina veletrhů v minulosti.

  Ve skutečnosti to tak bylo i loni a předloni, kdy

  jsme díky dohodám uzavřeným v Norimberku

  prakticky zdvojnásobili objem námi vyráběných

  subdodávek pro ostatní výrobní firmy. Možná ten

  paradox spočívá v tom, že díky menší účasti na-

  šich obchodních partnerů bylo na zbytek jednání

  více času. Mám ale podezření, že to je ve skuteč-

  nosti odraz změn, ke kterým v našem oboru do-

  chází a které ho viditelně mění jak výrobně, tak

  obchodně. Zatímco ve výrobě stavebnice vládnou

  technologie, které posouvají dosaženou kvalitu

  na nikdy dříve viděnou úroveň, tak v obchodě

  vládne internet a moderní distribuční technolo-

  gie, umožňující udržovat taktéž do nedávna netu-

  šenou šíři sortimentu a rychlost dodání. A právě

  internet a komunikační možnosti, které nabízí,

  mění i způsob domlouvání obchodů na úrov-

  ni B2B. Právě covidová epidemie pak názorně

  ukázala, že při využití současných komunikač-

  ních možností se dokážeme celkem dobře obejít

  i bez drahých veletrhů. Řekněte sami, proč by se

  měl někdo plácat v zimě přes půl světa, zaplatit

  majlant za letenky, předražené hotely a neméně

  předražené výstavní stánky, pak tvrdnout pět dní

  na výstavě, na které by na vyřízení všech schů-

  zek bohatě stačily dva dny, když si můžete klidně

  všechno domluvit od počítače v kanceláři nebo

  třeba doma v kuchyni? Obávám se, že toto bude

  síla, která bude víc a víc tlačit slavné veletrhy

  z centra obchodování na jeho okraj. My sice na-

  konec příští rok do Norimberku opět pojedeme,

  ale upřímně řečeno, přinejmenším stejný podíl,

  jako výstava sama, má na tom rozhodnutí kva-

  lita nové ázerbajdžánské restaurace, otevřené

  v areálu našeho norimberského hotelu místo pů-

  vodní německé restaurace. I to ukazuje na změ-

  ny, jejichž jsme přímými účastníky. A to všichni,

  my výrobci, obchodníci, i vy modeláři.

  Abych vám tady nevykládal jen abstraktní

  moudrosti, dám vám dva příklady současného

  pokroku. Minulý týden nám dorazila nová 3D

  tiskárna. Pořídili jsme ji na vyzkoušení, chceme

  přesně vědět, co od ní máme čekat, protože na

  tomto typu tiskárny chceme postavit rozšíření

  naší flotily tiskáren. Cílem je navýšení kapacity

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard4

  Únor 2025

• Strana 5

  3D tisku a zvýšení kvality tisku, především eli-

  minace rastru, který dosud na některých dílech

  zůstává a je cílem oprávněné kritiky ze strany

  zákazníků. Parametry a první testy ukazují, že

  to bude dobrý stroj, který nás výrazně posune

  v řešení obou těchto požadavků. Jde o nový typ

  tiskárny, který dorazil do Evropy na konci ledna,

  a my jsme patrně první, kdo ho v ČR má. Při pře-

  bírání stroje nás v průběhu zaškolení dodavatel

  upozornil, že současný vývoj těchto tiskáren je

  tak rychlý, že je mnohdy nový typ nahrazující ten

  předchozí, uveden na trh v řádu nižších jednotek

  měsíců a někdy i týdnů. A že to způsobuje pro-

  blémy s dostupností náhradních dílů, především

  displejů. Usoudili jsme z toho, že nás čekají za-

  jímavé časy.

  Druhý příklad je z obchodu. Hned první den

  v Norimberku se za mnou stavil jeden z našich

  vážených obchodních partnerů a vyčinil mi,

  že mu vyřizujeme objednávky pomalu, že zákaz-

  níci potřebují rychlejší služby a že se sakra mu-

  síme víc snažit. Moc jsem nevzdoroval, ale večer

  jsem si udělal statistiku našich dodávek. Zjistil

  jsem, že 51 % ze 42 objednávek v loňském roce

  jsme jim odeslali do dvou dnů, a celkem 86 % ob-

  jednávek jsme odeslali do čtyř dnů. Řekl bych, že

  ještě před covidem by to byl skvělý výsledek, ale

  dnes ne. Dnes už to nestačí.

  Ještě vám povím jeden příběh z letošního No-

  rimberku. Ukázalo se, že ten tajemný projekt fir-

  my IBG s osmi vrtulemi a devíti křídly a bůhvíčím

  ještě je řada Spitfirů Mk.I až Mk.VI v měřítku 1/72,

  a že my jsme bohužel poslední rok pracovali na

  téměř identickém projektu. Takže máme také de-

  vět křídel a osm vrtulí a bůhvíco ještě, a že pokud

  formy dokončíme podle plánu, tak budeme mít

  Spitfira Mk.I 1/72 na trhu víceméně ve stejném

  čase, jako IBG. Což je to nejhloupější vydávací

  schéma, které můžete vymyslet. Nebo lépe řeče-

  no, které vás může potkat. V tomto případě, pro-

  tože takhle jsme si to ani my, ani oni samozřejmě

  nepředstavovali, není to o tom, že bychom spolu

  chtěli bojovat prostřednictvím Spitfirů. My ne-

  jsme s IBG konkurenti, jsme přátelé, spolupra-

  cujeme spolu, my jsme jejich dodavatelé a oni

  naši zákazníci. Nepotřebujeme si škodit. A proto,

  jelikož oni mají už rozpracované formy na Spit-

  firy Mk.I a my teprve dokončujeme konstrukci,

  která půjde tento měsíc teprve k technologům,

  jsme se rozhodli, že naši řadu dvaasedmdesáti-

  nových Spitfirů Mk.I až Mk.V nezačneme jednič-

  kou, ale pětkou. Myslím si, že je to nejlepší řešení

  této prekérní situace pro všechny zúčastněné.

  Pro výrobce, obchodníky i zákazníky.

  Tak teď něco o únorových novinkách. Tento

  měsíc tady máme také jedno specifikum. Tím

  je P-40E v řadě Royal Class. Jak jistě víte, tuto

  stavebnici jsme prodávali v listopadu v před-

  prodeji, pro obchodníky jsme vyrobili také přes-

  né množství na základě jejich předobjednávek.

  Na základě těchto předobjednávek jsme vyrobili

  4000 kusů stavebnic, ty jsme během ledna vyex-

  pedovali jak internetovým předplatitelům a ob-

  chodníkům, a tak, i když jde o únorovou novinku,

  nemáme už ve skladu skoro nic. Takže, přátelé,

  pokud jste si Royal Class P-40E ještě nekoupili

  a moc ho chcete, tak musíte hledat u obchodníků.

  My je opravdu už nemáme.

  To ale neznamená, že bychom žádného War-

  hawka v sortimentu neměli. Právě teď pracu-

  jeme na kompletaci nástupce Royal Classu, na

  stavebnici řady Limited Pacific Star, věnované

  Warhawkům, sloužícím na pacifickém válčišti.

  Ve stavebnici budou P-40E a Kittyhawky Mk.I

  z Aleut, z Austrálie, Nové Guineje, Číny a tak.

  Detaily této stavebnice najdete mezi březnový-

  mi novinkami, představenými v tomto čísle Infa.

  Bude se vám líbit, uvidíte!

  V lednu jsme vydali první číslo internetového

  časopisu Eduard Modeller´s Den, česky Eduar-

  dovo modelářské doupě. Familiárně mu říkáme

  EMD, to je u nás taková tradice, že ty dlouhé

  názvy překlápíme do zkratek. Jak je mezi mo-

  deláři zvykem, hned nám za to někdo vyčinil na

  Facebooku, ale tak nějak nechápu proč. Zkrat-

  ky používá kde kdo, proč bychom my měli být

  výjimkou? Tak jako tak, časopis najdete

  ZDE.

  Podle očekávání si ho zatím zaplatilo a stáhlo

  podstatně méně čtenářů než nulté číslo, které

  bylo zdarma. Nerozhodilo nás to, čekali jsme to

  a pokračujeme v přípravě druhého čísla, které

  vyjde…to bych taky rád věděl, kdy. Asi 21. února,

  ale to ještě musí potvrdit pan šéfredaktor.

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard

  5

  Únor 2025

• Strana 6

  Registrace a objednání ZDE

  NOVÝ ONLINE HISTORICKO

  -

  MODELÁŘSKÝ MAGAZÍN

  emd.eduard.com

  10% sleva na jeden nákup na

  e-shopu EDUARD za každé za-

  koupené číslo magazínu Edu-

  ard Modeller´s Den

  Každý měsíc dávka

  zajímavostí, novinek

  i historie.

• P-40E Warhawk

  Řada letounů Curtiss P-40 vynikala mezi americkými stíhacími typy tím, že se udržela v prvoliniové službě od léta 1941, tedy ještě před vstupem USA do druhé světové války, až do konce konfliktu o čtyři roky později. Takovému výkonu se vyrovnal pouze námořní F4F Wildcat společnosti Grumman.

  HISTORIE

  Společnost Curtiss-Wright Corp., která

  vznikla spojením společností průkopníků le-

  tectví Glenna Curtisse a bratří Wrightů, byla

  v roce 1939 největším výrobcem letadel ve

  Spojených státech. Její produkce zahrnovala

  nejen širokou škálu civilních a vojenských le-

  tadel, ale také motory Wright, které je pohá-

  něly.

  Návrh a vývoj

  Ze všech letadel vyráběných společnos-

  tí Curtiss nebyla žádná známější než řada

  stíhacích letounů Curtiss Hawk. Od prvního

  modelu PW-8 z roku 1924 až po Hawk III, je-

  hož výroba byla ukončena v roce 1938, vyrobil

  Curtiss jen pro americkou armádu více než

  700 dvouplošníků Hawk v 16 různých verzích.

  Stálý přísun objednávek od americké armády

  a námořnictva a také od exportních zákazní-

  ků byl významným faktorem, díky němuž se

  Curtiss dokázal finančně udržet nad vodou

  během hubených let velké hospodářské krize

  a zároveň držet krok s technickým pokrokem

  tohoto období.

  Modernější jednoplošník Hawk se objevil

  v roce 1935. V reakci na soutěž, vyhlášenou

  letectvem na podzim roku 1934, která zahájila

  moderní éru jednomístných stíhacích letounů,

  připravil Curtiss model Hawk 75, který do-

  stal armádní označení P-36. Šéfkonstruktér

  Donovan Reese Berlin drak letounu 75 pro-

  dloužil, aby do něj bylo možno instalovat vý-

  konné motory, které ovšem v té době ještě

  nebyly vyvinuty. Zároveň navrhnul dosta-

  tečné rozpětí a plochu křídla, aby byly zajiš-

  těny dobré letové vlastnosti ve výškách nad

  25 000 stop (7600 m).

  Ačkoli P-36 vykazoval vynikající letové

  vlastnosti, jeho maximální rychlost sotva

  překračovala 300 mil za hodinu (482 km/h).

  Armáda ještě považovala tuto rychlost v roce

  1937 za přijatelnou, ale v následujícím roce už

  P-36 zaostával nejméně o 50 mph (80 km/h) za

  nejnovějšími evropskými stíhačkami, zejmé-

  na britským Spitfirem I a německým Bf 109E.

  Curtiss se proto rozhodl využít pro Hawk 75

  nový, kapalinou chlazený dvanáctiválec Alli-

  son V-1710, čímž vznikl Hawk 81, který americ-

  Řada letounů Curtiss P-40 vynikala mezi americkými stíhacími typy tím, že se udržela

  v prvoliniové službě od léta 1941, tedy ještě před vstupem USA do druhé světové

  války, až do konce konfliktu o čtyři roky později. Takovému výkonu se vyrovnal pouze

  námořní F4F Wildcat společnosti Grumman.

  P-40E Warhawk

  Příběh Curtissu H-87 v rámci jednotek USAAF

  Carl Molesworth

  „ROSE MARIE“, letoun č. 29 od 16th FS/51st FG, pilotoval 1/Lt. Robert H. Mooney v Číně během druhé poloviny roku 1942. Mooney zahynul v akci při letu s jiným P-40E poblíž

  Yunnanyi v provincii Yunnan 26. prosince 1942. (foto: NARA)

  INFO Eduard

  7

  Únor 2025

• Strana 8

  HISTORIE

  ká armáda označila jako P-40. Přestože letoun

  nabízel jen mírné zlepšení výkonů oproti P-36,

  armáda uzavřela 26. dubna 1939 se společ-

  ností Curtiss rekordní kontrakt na 524 letounů

  P-40 za téměř 13 milionů dolarů. Zároveň se

  Curtiss opět dočkal i zahraničních zákazníků.

  Jako první si exportní verzi P-40, kterou Cur-

  tiss označil jako Tomahawk, objednala Francie

  a brzy ji následovala Velká Británie.

  Curtiss postavil 525 Hawků 81 ve třech ver-

  zích označených jako P-40, P-40B a P-40C

  pro americkou armádu. Pouze několik z nich

  se na počátku války zúčastnilo bojů na Havaji,

  Filipínách a Islandu. Exportních Tomahawků

  bylo postaveno více než dvakrát tolik. Těchto

  1181 letounů bojovalo v rámci letectev zemí

  Commonwealthu v severní Africe, u americ-

  ké dobrovolnické skupiny čínského letectva

  v Barmě a Číně; a u sovětského letectva na vý-

  chodní frontě.

  Nebylo pochyb, že Hawk 81 představoval pro

  Curtiss komerční úspěch, pro její konstruk-

  téry však představoval výzvu, protože zatím

  z něj nebyli schopni vytěžit dostatečné výkony

  takové, kterými by se vyrovnal nejlepším ev-

  ropským konstrukcím. Výkon motoru Allison

  V-1710-33 s jednostupňovým přeplňováním

  činil 1090 hp, což nestačilo k tomu, aby letoun

  dosáhl očekávané maximální rychlosti a do-

  stupu. Bylo zřejmé, že by USA mohly už brzy

  potřebovat stíhačky s vyšším výkonem, než

  jaký mohl poskytnout stávající motor V-1710

  řady C, a tak se konstruktéři společnosti Alli-

  son pustili do řešení tohoto problému.

  Řešení bohužel nebylo možno najít v pouhém

  dílčím vylepšení motoru. Motor V-1710 řady

  C přenášel výkon na vrtuli prostřednictvím

  vnitřní čelní redukční převodovky, která však

  byla schopna přenášet výkony do 1100 hp

  a motor už tuto hranici překračoval.

  Nový Allison a všechny následující motory

  řady F byly proto vybaveny vnější redukční

  převodovkou, která byla dostatečně zesílena,

  aby mohla u motoru V-1710-39 (F3R) přená-

  šet výkony nad 1150 hp. Redukční poměr 2:1

  zůstal zachován, ale nový motor byl o 10,16

  palce kratší než předchozí verze a také došlo

  k posunutí hnací hřídele vzhůru, aby bylo mož-

  no převodovku namontovat mezi válce v přední

  části motoru.

  Přepracování motoru V-1710 mělo pro Curti-

  ssův H-81 zásadní důsledky, protože nový mo-

  tor svou celkovou délkou a zvýšenou polohou

  osy tahu neodpovídal obrysům přídě letounu.

  Protože se pouhé přepracování motorového

  lože a kapotáže motoru nejevilo jako dostateč-

  ně efektivní řešení, využili konstruktéři Curti-

  ssu této příležitosti a navrhli zcela nový trup.

  Tato změna byla považována za dostatečnou

  k tomu, aby dal Curtiss novému modelu ozna-

  čení Hawk 87. Americká armáda mu nadále ří-

  kala P-40 a označila jej jako model D, zatímco

  Královské letectvo mu dalo nové jméno Kitty-

  hawk.

  Cesta k lepším Hawkům

  Model Hawk 87 dostal oproti Hawku 81 řadu

  vylepšení. Trup byl nejen o šest palců (15,2 cm)

  kratší, ale také o něco nižší. Byly odstraně-

  ny trupové kulomety v přídi, chladiče oleje

  a chladicí kapaliny byly umístěny v objemném

  „podbradku“ pod motorem. Protože byla vrtu-

  le posunuta výše, mohly být podvozkové nohy

  kratší a přitom byla stále zajištěna dostatečná

  světlost točící se vrtule oproti zemi při vzletu

  a přistání.

  Pro zlepšení výhledu pilota byla zvětšena

  prohlubeň po stranách trupu za hlavou pilota,

  zvětšen byl i posuvný překryt kabiny, zatímco

  čelní sklo čelního štítku kabiny bylo pancéřové.

  Drak letounu byl také zesílen, aby mohl nést

  pod trupem jednu 500lb (226,7kg) bombu nebo

  přídavnou nádrž o objemu 52 nebo 75 galonů

  (197 l nebo 284 l).

  Konstrukce křídla a ocasních ploch se oproti

  Hawku 81 v zásadě nezměnila. Zbraně nového

  letounu byly instalovány ve velkých křídelních

  zbraňových šachtách a střílely mimo okruh

  vrtule, přičemž se linie jejich střely sbíhaly ve

  vzdálenosti asi 300 metrů před přídí.

  Hawk 87 byl oproti Hawku 81 lepším bojovým

  letounem, ale ne o mnoho. Změny ve výzbroji

  z něj sice udělaly univerzálnější stroj, ale vý-

  kony zůstaly poměrně nevýrazné. V důsledku

  všech změn vzrostla bojová celková hmotnost

  P-40D na 8809 liber (3995 kg), nový motor

  V-1710-39 však poskytoval jen o 60 koní více

  než jeho předchůdce. Přestože byl P-40D

  o něco štíhlejší než P-40C, mohl se pochlubit

  maximální rychlostí jen o 5 mph (8 km/h) vyš-

  57th Pursuit Group USAAC létala na letounech P-40E v USA před svým vysláním do severní Afriky v létě 1942.

  Capt. Phil Cochran, velící důstojník 65th FS „Fighting Cocks“, létal v tomto období na letounu č. 50 z letecké

  základny Windsor Locks v Connecticutu. (sbírka autora)

  Col. Robert L. Scott byl prvním velícím důstojníkem 23rd FG. Během války dosáhl 13 sestřelů, čímž se stal jedním

  z pěti nejúspěšnějších pilotů na P-40 v řadách USAAF. Na snímku ukazuje příslušník pozemního personálu na

  pět symbolů vítězství, čerstvě namalovaných na Scottově druhém P-40E. (foto: NARA)

  INFO Eduard8

  Únor 2025

• Strana 9

  HISTORIE

  ší, a to 350 mph (563 km/h). Nový motor navíc

  zůstal u jednostupňového přeplňování, a tak se

  příliš nezměnila ani výška maximální výkon-

  nosti letounu, která činila 15 000 ft (4572 m).

  Americká armáda objednala u firmy Curtiss

  23 letounů P-40D v roce 1940 a nové stroje pře-

  vzala v polovině července 1941. Velká Británie

  mezitím převzala francouzskou objednávku

  s úpravami podle specifikací RAF. Tyto letou-

  ny, označené jako Kittyhawk I, začaly sjíždět

  z montážních linek v srpnu 1941. Prvních 20 le-

  tounů mělo výzbroj čtyř kulometů jako P-40D,

  ale zbytek Kittyhawků I z objednávky 560 le-

  tounů byl již vybaven šesti kulomety, stejně

  jako 820 kusů P-40E americké armády, které

  byly vyráběny souběžně. Dodávky obou letou-

  nů pokračovaly až do konce roku, kdy Spoje-

  né státy vstoupily do války. Velmi podobná

  verze, P-40E-1/Kittyhawk IA, měla zesílenou

  konstrukci křídla, aby mohla nést více bomb

  v podvěsu. Curtiss jich postavil 1500 a asi tře-

  tina z nich byla dodána spojencům v rámci pro-

  gramu Lend Lease.

  Provozní historie

  Curtiss vyrobil pro americkou armádu

  prvních 22 Hawků 87 (P-40D) v červenci 1941.

  Dodávky 820 P-40E, což byl v podstatě stejný

  letoun jako P-40D, jen s výzbrojí šesti kulome-

  tů, začaly následující měsíc a pokračovaly až

  do května 1942.

  Prakticky všechny modely Hawk 87 násle-

  dovaly P-40D a začaly působit v rámci výcviku

  stíhacích pilotů po celých Spojených státech.

  Zpočátku byly přidělovány k prvoliniovým bo-

  jovým jednotkám připravujícím se na službu

  v zámoří a zároveň zajišťovaly protivzdušnou

  obranu oblastí, jako byla pobřežní města pova-

  žovaná za zranitelná vůči útokům z moře, nebo

  průmyslová centra na Středozápadě. Jak válka

  postupovala a v polovině roku 1943 byli k dis-

  pozici bojoví veteráni, kteří mohli poskytovat

  operační výcvik novým pilotům, plnily P-40E

  službu u výcvikových jednotek.

  Svůj bojový debut si P-40E odbyl nad Luzo-

  nem na Filipínských ostrovech 8. prosince 1941

  (pacifického času) v den vstupu Spojených stá-

  tů do druhé světové války. Nebylo přitom vinou

  pilotů nebo P-40E 24. stíhací skupiny, že byl

  tento bojový křest vším jiným, jen ne působi-

  vým debutem.

  Zpráva o útoku na Pearl Harbor dorazila

  na velitelství generála Douglase MacArthura

  v Manile krátce poté, co japonské bomby pře-

  staly dopadat na americké loďstvo na Havaji.

  Na Filipínských ostrovech bylo 03:55 místního

  času dne 8. prosince 1941 a během několika ho-

  din se měl začít odehrávat ještě větší japonský

  triumf, než jakým bylo zničení americké flotily

  v Pearl Harboru.

  Na papíře vypadal počet stíhačů nasazených

  na Luzonu velením dálněvýchodních leteckých

  sil počátkem prosince 1941 jako dostatečný.

  Z přibližně stovky P-40 ve čtyřech letkách

  bylo 75 procent nových P-40E, zatímco 20th

  Pursuit Squadron létala na P-40B a 34th Pur-

  suit Squadron měla ještě zastaralejší stroje

  Seversky P-35A. Tyto letky tvořily 24th Pursuit

  Group, ale jednotka nebyla na válku zdaleka

  připravena. Zastaralé P-35A sloužily už téměř

  dva roky a byly opotřebované. P-40B na Clark

  Field, dodané v létě 1941, byly v dobrém stavu,

  ale z jejich zbraní se na Luzonu nikdy nestříle-

  lo kvůli nedostatku munice pro cvičné střelby.

  P-40E byly zcela nové a potýkaly se s několika

  počátečními problémy, včetně požárů motorů.

  Stejně tak bylo důležité, že mnozí z pilotů

  byli čerstvě po letecké škole a své P-40 do-

  statečně dobře neznali. Mezitím 300 mil sever-

  ně od Manily shromáždilo Japonsko na ostrově

  Formosa téměř 200 námořních stíhacích A6M

  Zero, 200 námořních bombardérů a asi 150 ar-

  mádních letadel. Mnozí z mužů, kteří na těchto

  letounech létali, byli veteráni z bojů v Číně.

  Napětí na Dálném východě narůstalo již

  několik týdnů před zprávou o útoku na Pearl

  Harbor. Přestože byly letecké jednotky ame-

  rické armády na Filipínách před útokem dosta-

  tečně varovány, byly 8. prosince téměř zničeny.

  Hrstce pilotů P-40 se během dne podařilo za-

  sáhnout nepřátelské letouny a prakticky každý

  z nich zažil nepříjemný šok, když na vlastní

  kůži pocítil stoupavost a obratnost dosud ne-

  známých stíhaček A6M Zero. Pět pilotů P-40

  dosáhlo celkem devíti vítězství (plus jeden na

  P-35A), ale několik jich bylo sestřeleno a té-

  měř všechny utrpěly bojové poškození palbou

  pilotů Zer. Většina amerických letadel byla zni-

  čena na zemi.

  Filipíny a Jáva

  Curtissy P-40E pokračovaly v bojích na

  Filipínách ve stále se snižujících počtech po

  dobu čtyř mučivých měsíců. První americké

  armádní stíhací eso druhé světové války, po-

  ručík Boyd „Buzz“ Wagner ze 17th PS, dosáhl

  16. prosince 1941 svého pátého vítězství v P-40E.

  K 3 7. a po slednímu pot vrzenému vítězst ví pilota

  P-40 na Filipínách došlo 12. dubna, kdy poručík

  Kapitán Bill Hennon, veterán jávské kampaně, létal na P-40E č. 36 u 7. FS/49th FG během obrany Darwinu

  a severní Austrálie v roce 1942. (foto: NARA)

  Po dosažení dvou sestřelů při obraně Filipín a třech dalších nad Jávou zničil Capt. George „King“ Kiser během své

  služby u 8th FS/49th FG další čtyři japonské letouny nad australským Darwinem. Všechna svá vítězství získal na

  letounech P-40E. (foto: NARA)

  INFO Eduard

  9

  Únor 2025

• Strana 10

  HISTORIE

  John Brownewell ze 17th PS sestřelil japonský

  plovákový letoun poblíž Del Monte na ostrově

  Mindanao. Tažení skončilo 6. května 1942, kdy

  se vyhladovělé americké jednotky v ostrovní

  pevnosti Corregidor vzdaly. Mezitím se letou-

  ny P-40E intenzivně zapojily také do obrany

  Jávy, šestitýdenní kampaně, která pro Spojené

  státy a jejich spojence opět skončila špatně.

  Dne 25. ledna 1942 dorazilo 13 letounů P-40E

  z nové dočasné 17th PS (Provisional) do Soera-

  baja na Jávě, aby zajistily leteckou obranu

  proti očekávané japonské invazi na tento ost-

  rov bohatý na ropu. 1/Lt George E. Kiser, jeden

  z několika veteránů z počátečních bojů nad

  Luzonem, kteří létali v řadách 17th PS během

  celé kampaně na Jávě, napsal tuto zprávu:

  „Brzy po příletu do Soerabaja jsme se přesu-

  nuli do Blimbingu na nově vybudované (a dobře

  maskované) letiště. ... Z Blimbing Field jsme

  odlétali mnoho misí. Ve skutečnosti nás tam

  během krátkého pobytu hodně nalétalo asi

  150 hodin. Po celou dobu jsme čelili přesile

  v poměru nejméně 10:1, ale přesto se nám po-

  dařilo dosáhnout více než 65 sestřelů (V sou-

  časnosti uznávaný celkový počet je 49; pozn.

  aut.) při ztrátě pouhých devíti zabitých nebo

  nezvěstných pilotů. ... Dne 1. března 1942 se

  Japonci vylodili na Jávě v plné síle a po útoku

  na tuto obrovskou flotilu pouhými deseti P-40

  bylo rozhodnuto, že situace je beznadějná,

  a tak se celá peruť spolu s 19th BG stáhla

  do Austrálie.“

  Darwin

  Austrálie zažila 19. února 1942 svůj vlastní

  Pearl Harbor, když japonská letadla operují-

  cí jak z pozemních základen, tak letadlových

  lodí, napadla severní přístavní město Darwin

  a zasáhla jej dvěma ničivými nálety. Konvoj

  lodí s nákladem vybavení a vojáků směřujících

  na obranu ostrova Timor byl přistižen v přísta-

  vu a z větší části byl zničen. Bombardována

  byla také přístavní zařízení, nedaleké letiště

  a dokonce i nemocnice, což si vyžádalo velké

  ztráty na životech.

  V Darwinu se v té době nacházelo deset le-

  tounů P-40E právě zformované 33rd PS (Provi-

  sional), které měly konvoj doprovázet při cestě

  na posílení 17th PS (Provisional) na Jávě. Devět

  z těchto letounů však bylo během dne zničeno

  ve vzduchu i na zemi. Pouze jeden americký pi-

  lot byl schopen nárokovat sestřel.

  První útok na Darwin, následovaný 3. března

  náletem na přístav Broome na západním po-

  břeží a pádem Jávy o tři dny později, vyvolal

  v celé Austrálii vlnu paniky. Operační výcvik

  nezkušených pilotů 49th Pursuit Group USAAF,

  z nichž mnozí byli čerstvými absolventy letec-

  ké školy, byl přerušen, aby mohli být nasazeni

  k zajištění protivzdušné obrany. Skupina do-

  razila lodí 28. ledna 1942 a okamžitě začala

  sestavovat stovku letounů P-40E, zatímco její

  piloti dokončovali svůj výcvik. Naštěstí byl

  k dispozici kádr dvanácti pilotů, kteří se prá-

  vě vrátili z Jávy, aby poskytli zkušené veli-

  tele rojů pro tři letky 49th PG. Byl mezi nimi

  i George Kiser.

  Japonské letecké útoky na severní Austrálii

  pokračovaly sporadicky po celé jaro a léto 1942.

  Poslední nálet na Darwin, kterému se 49th PG

  (v květnu přeznačená na 49th Fighter Group)

  postavila, se uskutečnil 23. srpna. V tomto boji

  si esa George Kiser a Jim Morehead připsala

  svá poslední vítězství před ukončením svého

  působení v Tichomoří. Celkem 15 sestřelů vy-

  neslo tohoto dne 49th FG během obrany Darwi-

  nu konečnou bilanci 78 potvrzených vítězství,

  osmi pravděpodobných sestřelů a čtyř poško-

  zených nepřátelských letounů.

  Nová Guinea a Aleutské ostrovy

  V září, kdy byly stíhací perutě RAAF připra-

  veny převzít úkoly protivzdušné obrany v Dar-

  winu, začala 49th FG psát další kapitolu své

  pozoruhodné historie. Boj o Port Moresby se

  blížil ke svému vyvrcholení a 7th FS dostala

  rozkaz bojovat po boku No. 75 a No. 76 Squad-

  ron RAAF na Nové Guineji.

  Pod velením veterána z Jávy kapitána Billa

  Hennona dorazila 7th FS 14. září na letiště

  14 mil od Port Moresby a okamžitě začala lé-

  tat na stíhací-bombardovací mise na podporu

  australských jednotek bojujících podél Koko-

  da Trail. Tyto mise, které zahrnovaly nálety,

  střemhlavé bombardování a doprovody bom-

  bardérů, byly velmi účinné a pomohly Austra-

  lanům zastavit postup nepřítele.

  Nejdéle sloužily P-40E daleko na severu na

  Aleutských ostrovech, kde P-40 létaly v bojích

  od útoku na Dutch Harbor v červnu 1942 až do

  dobytí Kisky v srpnu 1943. Poté tři perutě P-40,

  včetně 344th FS s P-40E, pokračovaly v zajiš-

  ťování protivzdušné obrany bombardovacích

  základen na Aleutech až do konce války.

  Na začátku operační činnosti vedl 343rd FG Lt. Col. John Stephen Chennault, syn legendárního velitele

  „Létajících tygrů“ Col. Claire Lee Chennaulta. „Aleutští tygři“ si osvojili tygří motiv a přídě svých letounů

  ozdobili stylizovanými tygřími hlavami. (foto: NARA)

  INFO Eduard10

  Únor 2025

• Strana 11

  Čína

  Dne 22. března 1942 přistály v čínském

  Kunmingu po dlouhém přeletu z Afriky první

  letouny P-40E, které se měly zúčastnit bojů

  v oblasti Čína-Barma-Indie (CBI). Pozemní

  personál 1st American Volunteer Group (AVG),

  která od prosince předchozího roku bojovala

  proti Japoncům v Barmě a Číně s letouny Hawk

  81, se pustil do práce na P-40E, nahradil jejich

  označení USAAF čínskými slunečními kruho-

  vými znaky, namaloval charakteristický vzor

  žraločí tlamy AVG na jejich přídě a opravil růz-

  né drobné problémy. Nakonec měla AVG obdr-

  žet 30 letounů P-40E.

  První bojové nasazení P-40E AVG přišlo

  8. dubna 1942, kdy tři z nich v čínském Loiwin-

  gu vyrazily po boku Tomahawků, aby zachytily

  japonský nálet na své letiště. Velitel fligh-

  tu Robert L. Little z 1st PS, letící na jednom

  z P-40E, si mezi 12 vítězstvími, která ten den

  piloti AVG získali, připsal i sestřelení Ki-43

  Oscar, což byl první nárok AVG na vítězství do-

  sažené na P-40E.

  Během posledních tří měsíců existence

  jednotky se P-40E od AVG intenzivně zapojily

  do bojů. Jejich nejvýznamnějšími akcemi byla

  série náletů na japonské armádní jednotky

  v soutěsce Salween na čínsko-barmské

  hranici v květnu 1942, kdy piloti AVG využili

  s ničivým účinkem své P-40E pro střemhlavé

  bombardování k zastavení postupu nepřítele.

  Bob Little bohužel při jedné z těchto misí za-

  hynul.

  Když byla AVG 4. července 1942 rozpuštěna,

  její letouny P-40E a Tomahawky byly předány

  23rd FG USAAF, která byla téhož dne aktivová-

  na v Kunmingu, aby pokračovala v bojích v Číně

  pod velením legendárního velitele Claire Lee

  Chennaulta. Mezitím dorazila do Indie druhá

  skupina USAAF na P-40, 51st FG, která zaujala

  pozice v Ásámu. Tyto dvě skupiny, létající ze

  svých základen na obou koncích letecké trasy

  z Indie do Číny, měly mít na starosti ochranu

  dopravních letadel prolétajících „The Hump“

  před japonskými stíhači. V létě 1943 byla větši-

  na letounů P-40E u obou těchto stíhacích sku-

  pin nahrazena novějšími modely P-40.

  P-40E č. 127 byl jedním z 33 těchto letounů dodaných na jaře 1942 do Číny jako náhrada za Tomahawky ztracené

  v boji u 1st American Volunteer Group. Letoun má na zádi modrý pás jako označení 2nd PS.

  (sbírka autora)

  Piloti 72nd PS/15th PG pózují na Havaji počátkem roku 1942 s letounem „Squirt“, který pojmenoval velitel

  squadrony Jim Beckwith po své ratolesti. V roce 1945 Beckwith, v té době již plukovník, velel 15th FG, která

  létala dálkové mise nad Tokio. (foto: NARA)

  P-40E

  WARHAWK 1/48

  Royal Class

  K dostání

  u distributorů

  a prodejců

  pod katalo-

  govým číslem

  R0023

  HISTORIE

  INFO Eduard

  11

  Únor 2025

• Nahrazení GM-1 systémem MW 50

  Toto technické pojednání navazuje na článek Zařízení GM-1 v Messerschmittech Bf 109 z Infa 11/2024. Již před druhou světovou válkou Dr. Otto Lutz (1906-1974) přišel na myšlenku vstřikovat do motoru za účelem zvýšení výkonu oxid dusný. K tématu později vydal (až v roce 1942) vědeckou práci "Über Leistungssteigerung von Flugmotoren durch Zugabe von Sauerstoffträgern", tedy zhruba česky řečeno "O zvýšení výkonu leteckých motorů díky přídavku sloučenin kyslíku."

  HISTORIE

  Nahrazení GM-1

  systémem MW 50

  u letounů Bf 109G a K

  Pavel Raška

  Toto technické pojednání navazuje na článek Zařízení GM-1 v Messerschmittech Bf 109

  z Infa 11/2024.

  Již před druhou světovou válkou Dr. Otto Lutz (1906-1974) přišel na myšlenku

  vstřikovat do motoru za účelem zvýšení výkonu oxid dusný. K tématu později vydal

  (až v roce 1942) vědeckou práci "Über Leistungssteigerung von Flugmotoren durch

  Zugabe von Sauerstoffträgern", tedy zhruba česky řečeno "O zvýšení výkonu

  leteckých motorů díky přídavku sloučenin kyslíku."

  Těsně před druhou světovou válkou zača-

  li nezávisle na něm experimentovat inženýři

  z firmy BMW Dietrich Singelmann (1903-1989)

  a Helmut von Zborowski (1905-1969, rodák

  z Terezína) se vstřikováním směsi vody

  a metanolu. Přišli na to, že když smíchají vodu

  s metanolem a přidají kapku antikorozní pří-

  sady, získají bezproblémovou kapalinu, kterou

  lze na rozdíl od oxidu dusného skladovat na

  polním letišti v obyčejných kanystrech. Sice

  není radno ji pít, ale zato běžně nehoří ani ne-

  vybuchuje a vůbec se chová způsobně. Poměr

  vody a metanolu 1:1 se ukázal být nejvýhodněj-

  ší nejen z hlediska výkonu motoru, ale i proti

  riziku zamrznutí směsi. Vstřikování vody a me-

  tanolu bylo poprvé vyzkoušeno v roce 1939 na

  motoru Bramo 323-A. Později se oba pánové

  věnovali vývoji raketových motorů.

  V minulém článku popisovaný systém GM-1

  nebyl mezi stíhacími piloty příliš oblíbený,

  v nižších hladinách se nedal použít, byl jen

  "mrtvou váhou" a zhoršoval letové vlastnosti.

  U výškových průzkumných jednotek byla

  situace lepší. Čtenáři Clostermannova Vel-

  kého cirkusu si určitě vybaví souboj Spitfirů

  s Bf 109 ve stratosféře. Messerschmitt byl

  vybaven GM-1, ale jeho pilot udělal tu chybu,

  že se pokusil spasit střemhlavým letem.

  Ovšem těsně nad hladinou moře se GM-1 po-

  užít nedal a průzkumný 109 skončil sestřelen

  ve vlnách oceánu. Původní tepelně izolované

  nádrže pro GM-1 vyráběla firma Büssing-NAG

  zpočátku v relativně malých sériích cca 50 ks

  měsíčně. Tuto instalaci GM-1 z Bf 109G bylo

  možné použít pro vstřikování MW 50, potíže

  nastaly s korozí ventilů. Namontováním jiného

  typu ventilů mohl být celý systém použit pro

  jednu nebo druhou látku (GM-1 i MW 50).

  Z vývojových experimentů vykrystalizovala

  druhá, zjednodušená verze systému MW 50.

  Ta už s oxidem dusným nepočítala a odpad-

  la tak nutnost tepelné izolace nádrže. Navíc

  byly vyřazeny tlakové láhve na vzduch z kří-

  del, které byly nahrazeny tlakovým vzduchem

  vedeným od kompresoru. Došlo tak k další

  úspoře hmotnosti. Vstřikovací tryska byla vy-

  měněna za jiný typ, protože tlak z kompresoru

  byl nižší. Tento zjednodušený typ MW 50 byl

  Bf 109 G-10 W.Nr 490 617 "Blaue 2", Uffz. Gerhard Reiher, 8./JG 3, Alperstedt, 1944. Za kruhovou anténou na hřbetu je vidět trojúhelníková popiska u místa plnění MW 50.

  [Martin Reiher]

  INFO Eduard12

  Únor 2025

• Strana 13

  HISTORIE

  zřejmě standardní výbavou Messerschmittů

  109 verzí G-14 a G-10. Charakteristickou úpra-

  vou konstrukce viditelnou i pro modeláře je

  hranatý "kastlík" za hlavou pilota, kryjící ba-

  terii. U pozdější vývojové varianty 109 verze

  K došlo k rekonstrukci vnitřního vybavení

  a byť MW 50 byl standardem, onen "kastlík"

  zpoza hlavy pilota zmizel, neboť baterie byla

  přesunuta na jiné místo v trupu. Nádrž MW 50

  bylo u verze K možné využít i jako přídavnou

  nádrž na palivo, na palubní desce byl přepí-

  nač MW 50/Kraftstoff a podle jeho nastavení

  se přepnul příslušný ventil buď na vstřikování

  směsi do kompresoru nebo na přečerpávání

  obsahu do hlavní palivové nádrže. Samozřejmě

  bylo důležité dát si pozor na polohu přepínače

  v závislosti na obsahu nádrže.

  Zde je nutné odbočit a věnovat se palivové

  soustavě Messerschmittů. Letouny byly vy-

  baveny palivovou nádrží ve tvaru L o obsahu

  400 litrů umístěnou pod a za sedačkou pilota.

  Verze Bf 109 E měla nádrž plechovou, pro ver-

  zi F byla vyvinuta nová speciální pogumovaná

  samosvorná nádrž SB Sackbehälter. Tento

  SB byl i s motory DB 601N vyvinut pro palivo C2,

  ovšem v běžném provozu byl používán benzín

  C3, což způsobilo nečekané problémy s moto-

  ry DB 601N. Nakonec se po delší době zjistilo,

  že v pogumované nádrži SB dochází k chemic-

  ké reakci benzínu C3 s materiálem nádrže, což

  použitý benzín znehodnocovalo. Proto musela

  být nádrž SB upravena tak, aby k reakci ne-

  docházelo. Část Messerschmittů verze F byla

  ve výrobě ještě vybavena starší plechovou ná-

  drží. Přídavné třistalitrové podvěšené nádrže

  nebyly vybaveny palivovým čerpadlem, do ná-

  drže se vháněl tlakový vzduch od kompresoru

  a palivo bylo takto přečerpáno do hlavní ná-

  drže. Byla-li nádrž pro MW 50 naplněna pali-

  vem, ventil byl přestaven na přečerpání jejího

  obsahu do hlavní palivové nádrže a přečerpání

  se dělo opět tlakovým vzduchem. Messer-

  schmitt s podvěšenou nádrží a MW 50 naplně-

  nou palivem tak mohl svůj dolet zdvojnásobit.

  U československých Avií S-199 byla nádrž

  MW 50 používána výhradně jako palivová.

  Poznámky a upřesnění k minulému článku

  (Info 11/2024):

  - Kódové slovo MONA, použité pro úplně prv-

  ní verzi GM-1, odkazuje podle Baumgartla na

  slavný da Vinciho obraz Mona Lisa. Modelka se

  nadýchala oxidu dusného a odtud pramení její

  záhadný úsměv aneb další historická hádanka

  je rozluštěna.

  - Měl jsem výhrady ke kruhové nádrži GM-1

  pro verzi F-4/Z. Baumgartl uvádí, že skutečně

  existovala z tenkého plechu vyrobená nádrž

  GM-1 omotaná pianovým drátem, ovšem zpo-

  chybňuje, že by se dostala do sériových stro-

  jů. Pamětníci si určitě vybaví za socialismu

  oblíbené skleněné sifonové lahve s kovovým

  pletivem plněné bombičkami s CO2 - princip je

  stejný, nádoba dobře odolává vnitřnímu tlaku.

  Malý česko-německý slovníček

  Sonderstoff = Speciální látka (zde ve významu

  buď GM-1 nebo MW 50)

  Kraftstoff = Palivo

  Sauerstoff = Kyslík

  Behälter = Nádrž

  Leistung = Výkon

  Trosky Bf 109G-10 WNr. 151556 od JG 300 a Bf 109G-14AS WNr. 784998 od IV/JG 53 po nouzových přistáních na

  začátku roku 1945. U obou letounů jsou vidět otevřené plnící otvory nádrže MW 50 na hřbetu.

  Výstupek na dvířkách do úložného a bateriového prostoru, umožňující posunutí

  baterie, která tak uvolnila prostor nádrži pro MW 50 v trupu za kokpitem.

  Bf 109G-14, Oblt. Rolf Schlegel 10./Jagdgeschwader 4, březen 1945.

  [Archiv JG 4 - Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím 11. 9. 1944 v Kovářské]

  Schéma palivové

  soustavy Bf 109K

  z dobového manuálu

  s označenou nádrží

  na směs MW 50.

  INFO Eduard

  13

  Únor 2025

• Letecká vojna na Ukrajine - Ruská raketa zostrelila civilné lietadlo. Opäť...

  V bojoch nad Ukrajinou dochádza nezriedka k streľbe do vlastných radov. Ruská protivzdušná obrana už zničila celý rad ruských lietadiel a vrtuľníkov. K zásahom vlastných strojov došlo aj na ukrajinskej strane. V Rusku bolo zasiahnutých aj niekoľko civilných strojov, no bez fatálnych následkov. Až doteraz.

  Miro Barič

  Ruská raketa zostrelila civilné lietadlo. Opäť...

  V bojoch nad Ukrajinou dochádza nezriedka k streľbe do vlastných

  radov. Ruská protivzdušná obrana už zničila celý rad ruských lietadiel

  a vrtuľníkov. K zásahom vlastných strojov došlo aj na ukrajinskej

  strane. V Rusku bolo zasiahnutých aj niekoľko civilných strojov,

  no bez fatálnych následkov. Až doteraz.

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  Fotografia nešťastného Embraeru 190AR s registráciou

  4K

  -

  AZ65, ktorú v roku 2016 urobil Mehmet Mustafa Celik.

  Z Baku v Azerbajdžane vzlietol v stredu

  25. 12. ráno let 8243 spoločnosti Azerbai-

  jan Airlines. Embraer 190AR s registráciou

  4K

  -

  AZ65 mal na palube 62 pasažierov a 5 čle-

  nov posádky. Smeroval do Grozného v Čečen-

  sku na juhu Ruska. Po 40 minútach letu však

  prestal fungovať GPS i ďalšie navigačné systé-

  my. Je pravdepodobné, že stroj sa stal obeťou

  elektronického rušenia signálu GPS, čo me-

  dzinárodné organizácie pre telekomunikácie

  i civilné letectvo zakazujú.

  Rušenie Rusi zapli pravdepodobne preto,

  lebo nad Čečenskom sa pohybovali ukrajinské

  drony. Posádka letu 8243 požiadala o nave-

  denie prostredníctvom rádiového vysielača.

  V Groznom však bola silná hmla a po troch

  okruhoch sa piloti rozhodli pre návrat do Baku.

  Pri odlete z Grozného však stroj zasiahla ra-

  keta z ruského protivzdušného systému Pan-

  cir-S1. Vybuchla pri ľavej zadnej časti lietadla

  a črepiny poškodili najmä jeho chvostové plo-

  chy.

  V dôsledku poškodenia Embraeru zlyhal

  hydraulický systém a jeho ovládanie sa stalo

  extrémne náročné. Ruskí letoví dispečeri mu

  pre zlé počasie nedovolili pristáť na letisku

  Mineraľnyje Vody ani v Machačkale. Namiesto

  toho zmrzačený stroj (za stáleho rušenia sig-

  nálu GPS) poslali cez Kaspické more do Aktau

  v Kazachstane. Dostupné údaje ukazujú, že

  lietadlo extrémnym spôsobom menilo výšku

  i smer letu. Napriek tomu ho piloti hodinu

  a 14 minút od zásahu rakety udržali vo vzdu-

  chu. Pri pokuse o pristátie v Aktau však

  stroj narazil do zeme tri kilometre od letiska.

  Havária je zachytená na videu. Je na ňom vid-

  no, že lietadlo s vysunutým podvozkom klesá

  s výrazným náklonom na pravú stranu. Pilotom

  sa už klesanie ani náklon nepodarilo vyrovnať.

  Embraer narazil do zeme najprv pravým kríd-

  lom a potom aj trupom. Ten sa rozlomil a stroj

  vybuchol. Predná časť zhorela úplne, no zadná

  časť trupu ostala síce prevrátená, no relatív-

  ne vcelku. Vďaka tomu zo 67 osôb na palube

  29 prežilo, hoci so zraneniami. O život prišlo

  38 ľudí vrátane oboch pilotov a jednej letuš-

  ky. Týmto trom posmrtne udelili titul Národný

  hrdina Azerbajdžanu. Stevard Zulfikar Asadov

  a letuška Ajdan Rahimli, ktorí so zraneniami

  prežili, boli vyznamenaní Radom odvahy prvé-

  ho stupňa.

  Zadná časť azerbajdžanského Embraeru bola prešpikovaná črepinami.

  Fotografie trosiek zverejnili kazašské záchranné zložky.

  UKRAJINA

  INFO Eduard14

  Únor 2025

• Strana 15

  Hrdinovia z letu 8243

  Pristavme sa na chvíľu pri spomínaných

  hrdinoch, ktorí do poslednej chvíle bojovali

  o záchranu stroja a cestujúcich. Kapitánom

  bol 62-ročný Igor Kšnjakin, ktorý mal obrov-

  ské skúsenosti. Kariéru pilota začal v roku

  1982 ako 20-ročný na dvojplošníku An-2.

  Postupne lietal ako druhý pilot alebo kapitán

  na strojoch Jak-40, Tu-134, An-140 a ATR-

  42/72. V roku 2013 sa stal kapitánom na lie-

  tadlách Embraer 170/190 v rámci spoločnosti

  Azerbaijan Airlines. Na konte mal 15 000 le-

  tových hodín, z toho 11 200 v pozícii kapitána.

  Ostali po ňom dve dcéry.

  Kšnjakinovi na sedadle druhého pilota po-

  máhal 32-ročný Aleksandr Kaljaninov. V roku

  2021 úspešne ukončil štúdium na Národnej

  leteckej univerzite v ukrajinskom Kyjeve. Tret-

  ím členom posádky, ktorý prišiel o život, bola

  33-ročná letuška Hokuma Alijeva. Tá sa popri

  práci venovala štúdiu práva, bola v posled-

  nom ročníku doktorandského štúdia. Po jeho

  dokončení plánovala zmeniť kariéru a stať sa

  právničkou. To sa jej, žiaľ, nesplnilo. V posled-

  ných okamihoch života sa snažila upokojovať

  pasažierov. Všetkých troch pochovali spoločne

  v Baku na cintoríne Druhá alej cti, ktorý je ur-

  čený pre významné osobnosti a hrdinov Azer-

  bajdžanu.

  Rusko sa k zostreleniu lietadla nepriznalo

  ani po mesiaci. Na začiatku dokonca všetko

  popieralo a ruské propagandistické kanály vy-

  pustili viacero rôznych verzií toho, čo sa mohlo

  stať. Napríklad diery po črepinách, ktoré boli

  viditeľné na zachovanej zadnej časti lietadla,

  údajne spôsobil štrk po dopade stroja na zem.

  Azerbajdžanský prezident Ilham Alijev

  už pár dní po katastrofe vyhlásil, že podľa

  predbežných výsledkov vyšetrovania za ňu

  môže ruská protivzdušná obrana. Uviedol,

  že zostrel bol neúmyselný, no obvinil Moskvu

  z pokusu o jeho ututlanie. Alijev dodal, že oča-

  káva priznanie viny, potrestanie zodpovedných

  osôb a odškodnenie pre rodiny obetí. Nič z toho

  sa nestalo ani mesiac po tragédii. Predstavi-

  telia Azerbajdžanu tiež uviedli, že to, že ruské

  úrady nepovolili poškodenému lietadlu pristáť

  na žiadnom letisku v Rusku a nasmerovali ho

  do Aktau, mohlo byť pokusom o zahladenie

  stôp. Jednoducho dúfali, že stroj sa zrúti do

  Kaspického mora...

  Oživené spomienky na MH17

  Zostrelenie azerbajdžanského civilného lie-

  tadla oživilo spomienky na katastrofu z 27. júla

  2014. Vtedy sa pri Hrabove v Doneckej oblasti

  zrútil let MH17 spoločnosti Malaysia Airlines.

  Boeing 777 s registráciou 9M

  -

  MRD smeroval

  z Amsterdamu do Kuala Lumpur. Tam však ni-

  kdy nedoletel. Rusko totiž na východe Ukrajiny

  vyprovokovalo povstanie a na jeho podporu

  tam presúvalo aj ťažkú techniku. Súčasťou

  tejto podpory bol aj protivzdušný systém Buk

  z 53. protilietadlovej raketovej brigády so síd-

  lom v Kursku. Ten v tichosti presunuli na vý-

  chod Ukrajiny na územie pod ruskou kontrolou.

  V domnení, že strieľa na ukrajinské vojenské

  lietadlo, vypustila jeho posádka raketu na ci-

  vilný let MH17. Boeing 777 letel vo výške 33 000

  stôp (10 060 m) rýchlosťou 915 km/h, keď tesne

  nad jeho kokpitom vybuchla hlavica radarom

  navádzanej rakety. Črepiny zabili ľudí v kokpi-

  te a roztrhali trup, ktorý sa začal lámať tesne

  za kokpitom. Lietadlo začalo prudko klesať

  a aerodynamické sily spôsobili, že sa rozlá-

  malo úplne celé ešte pred dopadom. Pád na

  zem trval minútu a pol a trosky pokryli plochu

  50 štvorcových kilometrov. O život prišlo všet-

  kých 298 ľudí na palube – 15 členov posádky

  a 283 cestujúcich. Z nich dve tretiny tvorili ob-

  čania Holandska. 80 z obetí boli deti mladšie

  ako 18 rokov.

  Snímka z roku 2014. Ruskí bojovníci si vtedy robili fotky pri vraku zostreleného letu MH17.

  Troch mŕtvych

  členov posádky

  pochovali ako

  hrdinov – zľava

  sú rakvy

  Aleksandra

  Kaljaninova,

  Igora Kšnjakina

  a Hokumy Alijevy.

  Fotografiu

  z poslednej

  rozlúčky

  zverejnila

  kancelária

  prezidenta

  Azerbajdžanu.

  UKRAJINA

  INFO Eduard

  15

  Únor 2025

• Strana 16

  Keď si Rusi uvedomili, čo urobili, Buk v ti-

  chosti stiahli naspäť za ruské hranice a vy-

  pustili celý rad rôznych verzií o tom, čo sa

  malo stať. Okamžité vypúšťanie protichodných

  verzií je typickou metódou ruskej propagandy

  s cieľom rozriediť a spochybniť pravdu. V prí-

  pade MH17 bola jedna verzia absurdnejšia ako

  druhá. Civilný Boeing malo napríklad zostreliť

  ukrajinské bitevné lietadlo Su-25. Asi v tom-

  to magazíne netreba nikomu zdôrazňovať, že

  Su-25 na to schopnosti nemá – ani rýchlo-

  sť, ani dostup, ani dostatočnú výzbroj. Potom

  vyrukovali aj so „zaručene pravou“ satelitnou

  snímkou, ktorá mala zachytávať ukrajinský

  Su-27 ako z bezprostrednej blízkosti vypúšťa

  na let MH17 raketu. Išlo pritom len o nekvalit-

  ný podvrh. Úplne šialená bola teória, že všetko

  bolo narafičené a v Boeingu boli staré telá ľudí,

  ktorí zomreli už dávnejšie.

  Viaceré západné vyšetrovacie tímy však na

  základe dôkazov určili, že stroj zasiahla raketa

  zo systému Buk, že bola vystrelená z územia,

  ktoré ovládali Rusi a identifikovali aj ruskú

  jednotku, ktorej patril a ktorú sme spomínali

  vyššie. S ich závermi sa stotožnil aj holandský

  súd, ktorý v novembri 2022 odsúdil za zostre-

  lenie MH17 troch mužov na doživotie – Igora

  Girkina, Sergeja Dubinského a Leonida Char-

  čenka. Všetci boli odsúdení v neprítomnosti

  a Rusko svoju zodpovednosť odmieta. Len jeden

  z týchto troch páchateľov teraz sedí v ruskom

  väzení – nie však za smrť 298 nevinných ľudí,

  ale za extrémizmus. Igor Girkin si totiž dovolil

  urážať Putina, ktorý podľa neho vedie vojnu na

  Ukrajine slabo a nekompetentne. Girkin, známy

  aj ako Strelkov, bol v roku 2014 ruským agen-

  tom, ktorý so svojím oddielom prišiel podnietiť

  povstanie na východe Ukrajiny. V minulosti sa

  chvastal tým, že bez neho by žiadna vojna na

  Donbase nebola, pretože miestnym sa do nej

  veľmi nechcelo. Toľko na margo toho, či išlo už

  vtedy o ruskú agresiu alebo „občiansku vojnu“.

  Ukrajinské straty

  V sledovanom období od 1. 12. do 31. 12. sa-

  mozrejme neustále prebiehali aj operácie vo-

  jenských lietadiel, vrtuľníkov a bezpilotných

  prostriedkov. V tejto súvislosti dochádzalo aj

  k ich stratám. Zostrelenie civilného lietadla

  je však natoľko výnimočným skutkom, že sme

  mu venovali väčšinu aktuálneho pokračovania

  seriálu.

  K jedinej potvrdenej strate techniky na ukra-

  jinskej strane došlo v sobotu 14. 12. v Cherson-

  skej oblasti. Ruský protivzdušný systém S-400

  tam zasiahol Su-25 z 299. brigády taktického

  letectva. Jeho pilot, kapitán Vladyslav Solop,

  zahynul.

  O život prišiel aj kapitán Mykola Karpov, po-

  zemný letecký technik zo 40. brigády taktické-

  ho letectva. Stalo sa tak v utorok 31. 12., kedy

  došlo k ruskému raketovému útoku na letec-

  UKRAJINA

  Ukrajinská 40. brigáda taktického letectva zverejnila sériu fotografií stíhačiek MiG-29.

  Ilustračná snímka helikoptéry Ka-52, ktorú zverejnilo ruského ministerstvo obrany. Od začiatku vojny prišlo

  Rusko už o najmenej 63 helikoptér tohto typu. Jednu stratilo aj v decembri 2024, ktorý sleduje aktuálne

  pokračovanie tohto seriálu.

  Ukrajinská

  vojenská

  rozviedka

  zapálila

  14. 12. Su-27P

  na základni

  Krymsk.

  INFO Eduard16

  Únor 2025

• Strana 17

  kú základňu Vasylkiv v Kyjevskej oblasti. Aké

  škody boli na základni spôsobené, nie je zatiaľ

  známe. Karpova posmrtne povýšili na majora.

  Ruské straty

  K prvej potvrdenej strate na ruskej strane

  v sledovanom období došlo tiež v sobotu 14. 12,

  na základni Krymsk v Krasnodarskom kraji.

  Ukrajinská vojenská rozviedka tam zapálila

  a poškodila Su-27P s trupovým číslom „čer-

  vená 16“ a označením RF-92406, ktorý patril

  3. zmiešanému leteckému pluku. Poškodenie

  ďalšieho lietadla, tentoraz vojenského náklad-

  ného stroja An-72 na letisku pri Moskve, ohlá-

  sila ukrajinská vojenská rozviedka v piatok

  20. 12.

  V stredu 18. 12. bol vlastnou paľbou zasi-

  ahnutý a zostrelený vrtuľník Kamov Ka-52.

  Obaja ruskí letci pri tom zahynuli. Veliteľom

  vrtuľníka bol nadporučík Daniil Čepurnov.

  V jeho nekrológu uviedli iba toľko, že padol

  počas plnenia bojovej úlohy v zóne špeciálnej

  vojenskej operácie.

  Námorné drony vracajú úder

  Najhorší deň pre ruské letectvo prišiel v sa-

  mom závere mesiaca. V utorok 31. 12. operovali

  v Čiernom mori ukrajinské námorné drony Ma-

  gura V5. Rusko proti nim už dlhšie nasadzuje

  vrtuľníky a lietadlá, Ukrajinci preto na svoje

  bezposádkové člny montujú protilietadlo-

  vé zbrane. Tvrdia, že niekoľko helikoptér už

  v minulosti zasiahli, tie však boli iba poškode-

  né a zostrel potvrdený nebol. Až doteraz. Pri

  polostrove Tarchankut na západe Krymu zasi-

  ahli ukrajinské drony raketami R-73 dve heli-

  koptéry Mi-8. Podľa ukrajinskej strany sa jed-

  na zrútila a druhá odletela poškodená smerom

  k brehu. Ruská strana neskôr potvrdila, že aj

  druhý vrtuľník sa zrútil. V každom bolo osem

  ľudí a nikto z nich neprežil. Znamená to, že

  helikoptéry mali okrem bežnej trojčlennej po-

  sádky na palube aj ďalších päť vojakov – strel-

  cov z guľometov a operátorov elektronických

  systémov.

  V priebehu decembra sa objavilo aj video, na

  ktorom ukrajinské námorné drony strieľajú na

  helikoptéry (a dokonca aj na stíhačku Suchoj)

  z guľometov. Najmenej jeden vrtuľník bol streľ-

  bou vážne poškodený, no potvrdený zostrel

  prišiel až neskôr a pri použití rakiet R-73.

  Rovnako sa v sledovanom období objavi-

  li aj zábery incidentu, pri ktorom sa ruský

  Su-25SM3 počas letu zrazil s prieskumným

  dronom Zala. Stroj s trupovým číslom „červená

  07“ a s označením RF-94678 mal vážne poško-

  denú prednú časť trupu a rozbité bočné čelné

  UKRAJINA

  Rusko o pár dní zverejnilo záber toho istého stroja. Fotografia je z takého uhla, aby nebolo vidieť

  prípadné poškodenie zadnej časti, kde horelo.

  Na sociálnych sieťach sa objavili zábery ruského Su-25SM3,

  ktorý sa počas letu zrazil s prieskumným dronom Zala.

  Ruský vrtuľník Mi-24 zapadol do bahna, zrejme na

  predsunutej základni. Fotka sa objavila v sledova

  -

  nom období, ale podrobnosti nie sú známe.Na sociálnych sieťach sa objavili zábery ruského Su-25SM3, ktorý sa počas letu zrazil s prieskumným dronom Zala.

  INFO Eduard

  17

  Únor 2025

• Strana 18

  sklo kokpitu. Napriek tomu s ním pilot dokázal

  pristáť na základni. Zrážka sa mala odohrať

  niekde v Doneckej oblasti, no nie je známe

  kedy presne k nej došlo.

  Útočili aj na Vianoce

  Prakticky každú noc pokračovali ruské

  vzdušné útoky na ukrajinské mestá. Spome-

  nieme len niekoľko z nich. V noci zo štvrtka

  12. 12. na piatok 13. 12. smeroval veľký útok na

  ukrajinskú energetickú infraštruktúru. Napad-

  nuté boli štyri oblasti vrátane Kyjeva a v dvoch

  došlo k výpadkom elektrickej energie, čo nie je

  v zime ničím iným ako terorizovaním civilného

  obyvateľstva. Rusi vypustili spolu 192 kamika-

  dze dronov a 94 rakiet a striel s plochou dráhou

  letu. Ukrajinci zostrelili 80 dronov a ďalších

  105 vyradili pomocou systémov elektronického

  boja. Zničených bolo aj 81 striel s plochou drá-

  hou letu, z toho 11 zostrelili ukrajinské stíhač-

  ky. Osobitne sa pritom vyznamenal jeden pilot,

  ktorý ich zničil šesť. Dve zasiahol raketami

  AMRAAM s dlhým doletom a ďalšie dve pridal

  raketami Sidewinder s kratším dosahom. Keď

  mu došli rakety, posledné dve strely zničil pa-

  lubným kanónom zblízka. Tu sa ukazuje výhoda

  F-16 oproti starším stíhačkám sovietskej výro-

  by, ktoré ukrajinské letectvo používalo doteraz.

  Vďaka pokročilým senzorom a elektronickým

  systémom má pilot F-16 lepší prehľad o situácii

  a dokáže rýchlejšie a efektívnejšie vyhľadávať,

  identifikovať a zameriavať jednotlivé ciele aj

  v prostredí s ich hustým výskytom.

  Ďalší veľký útok podnikli Rusi cynicky

  priamo na Vianoce v noci z utorka 24. 12. na

  stredu 25. 12. Väčšina Ukrajincov teraz osla-

  vuje Vianoce vtedy, keď aj západný svet a nie

  podľa pravoslávneho kalendára. Na Ukrajinu

  Rusi priamo na sviatky vyslali 106 kamikadze

  dronov a 78 rakiet a striel s plochou dráhou

  letu. Ukrajinská obrana zneškodnila 59 striel

  a 54 dronov. Ďalších 52 dronov vyradili systé-

  my elektronického boja. Napriek tomuto úsiliu

  takmer 20 striel obranou preniklo. Len Char-

  kov hlásil 11 výbuchov. V jednej zo zasiahnu-

  UKRAJINA

  Záber z videa, na ktorom ukrajinský námorný dron Sea Baby ostreľuje guľometom

  ruský vrtuľník Mi-8.

  Zábery z ďalšieho videa, ktoré zachytáva zostrel ruského vrtuľníka Mi-8 raketou R-73 z námorného dronu Magura V5.

  Ukrajinský námorný dron si guľometom trúfol aj na stíhačku.

  INFO Eduard18

  Únor 2025

• Strana 19

  tých elektrární zomrel civilný technik a pol

  milióna ľudí ostalo na Vianoce bez vykurovania.

  Desivým útokom čelí denne mesto Cher-

  son ležiace priamo na frontovej línii. Ruskí

  operátori dronov tam podnikajú ľudské safa-

  ri – útočia dronmi na jednotlivých obyvateľov,

  civilné autá či mestskú hromadnú dopravu –

  a ešte sa tým chvália. Z tejto beštiálnej rutiny

  sa ešte viac vymyká útok leteckými bombami,

  pri ktorom tesne pred Vianocami Rusi zasiahli

  onkologickú kliniku – a tiež sa tým pochválili.

  Ukrajinská stopa v Sýrii?

  Na záver v krátkosti spomenieme udalosť,

  ktorá s vojnou na Ukrajine súvisí len vzdiale-

  ne. V Sýrii sa po 13 rokoch skončila krvavá ob-

  čianska vojna. Pritom ešte v polovici novembra

  tomu nič nenasvedčovalo. Povstaleckej koalí-

  cii CMO však stačilo 12 dní ofenzívy a v noci zo

  soboty 7. 12. na nedeľu 8. 12. obsadila aj hlavné

  mesto Damask. Stalo sa tak prakticky bez boja.

  Sýrska vládna armáda skolabovala spolu s re-

  žimom, ktorý mala chrániť.

  A prečo to spomíname v súvislosti s Ukraji-

  nou? Režim Baššára Asada podporovalo okrem

  Iránu práve Rusko, ktoré do Sýrie vyslalo voja-

  kov i letectvo. Po začatí vojny na Ukrajine však

  muselo svoj kontingent oslabiť. A hovorí sa,

  že práve Ukrajinci pomohli povstalcom z CMO,

  keď im mali poskytnúť FPV drony aj s malým

  počtom operátorov (hovorí sa o dvoch desiat-

  kach). Tieto drony na začiatku ofenzívy zasiahli

  a vyradili kľúčové osoby a ciele sýrskej vládnej

  armády. A je to práve Rusko, kam sýrsky diktá-

  tor Asad utiekol a kde získal azyl aj so svojou

  rodinou.

  UKRAJINA

  Následky masívneho ruského útoku na ukrajinské mestá počas Vianoc.

  Zneškodňovanie ruských projektilov, ktoré minuli ciele.

  Ukrajinskí pyrotechnici ulovili jeden ruský

  dron aj na strome.

  INFO Eduard

  19

  Únor 2025

• Strana 20

  UKRAJINA

  Ukrajinská 40. brigáda taktického letectva zverejnila sériu fotografií stíhačiek MiG-29.

  INFO Eduard20

  Únor 2025

• Strana 21

• Strana 22

  #70164BOXART STORY

  Heinz „Esau“ Ewald je jedním ze známých es

  JG 52, stíhací eskadry, která od června 1941 až do

  konce války bojovala na východní frontě. Pocházel

  ze Zoppot (Sopoty) u dnešního Gdaňsku. V prosin-

  ci 1941 nastoupil k Fliegerausbildungsregiment 23

  v Kaufbeurenu, poté prošel pilotním a stíhacím vý-

  cvikem. Pak následoval pokračovací výcvik u ope-

  račně výcvikové JG 106 v Lachen-Speyersdorf a na-

  konec jej instruktoři připravovali na boj na východní

  frontě u Ergänzungs-Jagdgruppe Ost v La Rochelle

  ve Francii.

  Jako jednadvacetiletý poddůstojník byl na pod-

  zim roku 1943 přidělen k II./JG 52, jíž v té době ve-

  lel Hptm. Gerhard Barkhorn. Jeho jednotka se na

  konci srpna 1943 stáhla z Anapy na Kubáni a během

  září a října operovala z několika letišť na Ukrajině.

  Na počátku listopadu se přesunula na základ-

  nu Bagerowo na Krymu. Zhruba v té době byl

  k II./JG 52 přidělen Heinz Ewald a byl zařazen

  k 6. Staffel. Jejím velitelem byl Lt. Helmut Lipfert,

  jenž měl v té době na kontě více než 40 vítězství.

  Jako úplný nováček dosáhl Ewald svého prv-

  ního vítězství již při svém čtvrtém bojovém letu.

  Došlo k tomu při „volném lovu“ 12. listopadu 1943

  nad Kerčským průlivem. Ewald letěl jako wingman

  Fw. Ellendta z 5. Staffel. Asi po dvaceti minutách

  letu pod nízko ležící souvislou vrstvou oblačnosti

  dostala německá dvojice hlášení, že jižně od nich

  letí sovětské letouny. Zamířili tedy do určené oblas-

  ti co nejvyšší rychlostí ve výšce asi 100 metrů nad

  hladinou moře.

  Znenadání se tisíc metrů před nimi z mraků

  vynořily čtyři sovětské Jaky a Ellendt na ně hned

  upozornil. Vše se odehrálo ve zlomcích sekund, for-

  mace letěly přímo proti sobě a Ewald instinktivně

  vystřelil na jeden z nepřátelských letounů. Ellendt

  okamžitě hlásil ve vysílačce, že došlo k sestřelu,

  a zmatený Ewald se ptal, kdo sestřelil koho. S pře-

  kvapením se dozvěděl, že nepřítele zasáhl Ewald

  a zasažený letoun se ve vývrtce zřítil na pobřeží

  a vybuchl.

  Po přistání dostal Heinz Ewald nejen hodně gra-

  tulací, ale musel si také vyslechnout, že kdo střílí

  na nepřítele při letu čumák proti čumáku, ten dlou-

  ho žít nebude. V příštích týdnech komentáře tohoto

  typu slyšel mnohokrát, protože měl při bojových

  letech v mnoha případech štěstí a dosáhl rychle

  několika vítězství. V němčině jsou některá rčení

  o velké dávce štěstí spojena se slovy Schwein (pra-

  se) nebo Sau (svině), a tak dostal Heinz Ewald pře-

  zdívku Esau. Vymysleli ji jeho kolegové z 6. Staffel

  a jako jejich mluvčí ji Ewaldovi oznámil Ofw. Kuhn.

  Ten Ewalda současně ujistil, že podle pověry této

  jednotky Ewald žít dlouho nebude, protože ten, kdo

  jako nováček brzy dosahuje leteckých vítězství,

  bude také brzy mrtev. A Kuhn neopomněl přátelsky

  dodat, ať Ewald napíše rodičům dopis na rozlouče-

  nou.

  Jako kandidátovi na brzkou smrt Ewaldovi scho-

  vával zvlášť dobré porce jídla Obergefreiter Prüm-

  mer, hlavní kuchař II./JG 52. Po pár týdnech „Esau“

  zjistil, že často sám od sebe myslí na to, že určitě

  brzy padne v boji. Tak daleko došly poznámky jeho

  kolegů, které byly asi ve skutečnosti míněny dobře

  a měly Ewalda trochu krotit, aby v boji tolik neris-

  koval. Sýčkování pilotů z 6. Staffel nakonec skonči-

  lo, protože si Heinze Ewalda jako svého wingmana

  vybral velitel II./JG 52 Hptm. Gerhard Barkhorn

  a Ewald s novým šéfem absolvoval více než sto bo-

  jových letů.

  „Esau“ Ewald během bojů na Krymu od konce

  roku 1943 do jara 1944 docílil 17 vzdušných vítěz-

  ství. Letecký publicista Ivan Lavriněnko se tomuto

  období bojů věnuje v publikaci, která je zaměře-

  na hlavně na analýzu leteckých bojů Gerharda

  Barkhorna, Otto Fönnekolda a Helmuta Lipferta

  z II./JG 52. Lavriněnko v závěrečné analýze uvádí,

  že Ewald z výše uvedených 17 uznaných leteckých

  vítězství ve skutečnosti zničil přinejmenším tři

  nebo čtyři nepřátelské stroje, nanejvýš mu však

  padlo za oběť devět letounů. V řadě případů bylo to-

  tiž pro zničení určitého sovětského stroje na straně

  Luftwaffe více kandidátů. K tomu během intenziv-

  ních leteckých bojů docházelo běžně ve všech le-

  tectvech.

  Box art Antonise Karydise zobrazuje jedno ze

  dvou Ewaldových vítězství, jichž dosáhl 4. února

  1945 nad Maďarskem v boji proti stíhačům z 848.

  IAPu. Oba sovětští letci jsou dodnes nezvěstní. Po-

  drobnosti k tomuto a dalším Ewaldovým bojům na-

  jdete v knize Daniela a Gabora Horvatha, která se

  věnuje analýze leteckých vítězství es Luftwaffe při

  bojích nad Maďarskem na přelomu let 1944 a 1945.

  Heinze Ewalda během války štěstí neopustilo. Boj

  s americkými stíhači 24. června 1944 nad Rumun-

  skem přežil, poté, co byl sestřelen a utrpěl zranění,

  se mu podařilo seskočit s padákem. Na počátku

  března 1945 jej omylem sestřelila protiletadlová

  jednotka SS a o měsíc později se dostal zpět ke

  své jednotce po nouzovém přistání v oblasti fron-

  ty. „Esau“ Ewald měl skutečně „štěstí jako prase“.

  Popis těchto incidentů najdete v článku o „Heino“

  Sachsenbergovi v magazínu INFO z listopadu 2010

  a v článku Konec války u Dunaje v magazínu INFO

  z února 2024.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Esau

  INFO Eduard22

  Únor 2025

• Strana 23

  #84205

  BOXART STORY

  Mnoho pilotů Luftwaffe bylo na stroje Bf 109 E

  zvyklých již z doby války ve Španělsku a se

  stroji doslova srostli. Proto přechod na Bf 109

  verzí F-1 a F-2 se slabší výzbrojí oproti verzi E-7

  řada z nich nesla nelibě. Zvyk je zkrátka želez-

  ná košile. Ještě složitější byl přechod na zcela

  nový typ stíhacího letounu s výrazně odlišnými

  letovými vlastnostmi a hvězdicovým motorem

  namísto řadového, Focke-Wulf Fw 190.

  Když se rozhodovalo o tom, která stíha-

  cí jednotka začne jako první používat nové

  Focke-Wulfy Fw 190 A-1, padla volba na

  II./JG 26 „Schlageter“, jež byla vyzbrojena stroji

  Bf 109 E. Přibližně na počátku srpna 1941 se na

  pařížskou základnu Le Bourget z německého

  Rechlinu přesunula Erprobungsstaffel 190 (Zku-

  šební peruť 190) vedená Oblt. Otto Behrensem.

  Jeho Staffel úspěšně dokončila operační testy

  a nyní měla své poznatky předat II./JG 26 Hptm.

  Waltera Adolpha. Nebýt Behrensových zkuše-

  ností a zápalu, celý projekt by byl se vší prav-

  děpodobností zrušen, protože jej neustále pro-

  vázely problémy (hlavně s pohonnou jednotkou

  BMW 801 C-1), které by slabší povahy odradily.

  Přestože se část příslušníků II./JG 26 přeško-

  lovala na Focke-Wulfy v Paříži, zbytek jednotky

  setrvával v Belgii na základně Moorsele a i na-

  dále se podílel na bojové činnosti. Tento postup

  se stal pravidlem i u dalších jednotek, které

  přecházely na Fw 190 A. Prvním úspěšným na-

  sazením prošly Focke-Wulfy již 14. srpna 1941.

  Jako druhá v pořadí začala na Fw 190 A-1

  přezbrojovat III./JG 26 v listopadu 1941. Potíže

  s pohonnými jednotkami stále trvaly. Mechanici

  museli v polních podmínkách dělat úpravy výfu-

  kových potrubí a některé náhradní díly jednotka

  sháněla vlastními silami po celém Německu.

  Sám za sebe hovoří fakt, že od firmy BMW do-

  stal Oblt. Borris, velitel 8./JG 26, zlaté hodinky

  za to, že motor jeho Fw 190 překonal provoz-

  ní dobu 100 hodin. Na počátku roku 1942 jsou

  u III./JG 26 zdokumentovány první Fw 190 A-2

  s vylepšenou pohonnou jednotkou BMW 801 C-2.

  První stroj této verze byl u II./JG 26 zazname-

  nán již v prosinci 1941, v tomtéž měsíci převzala

  I./JG 26 první letouny verze A-1.

  Geschwaderstab JG 26 si v průběhu roku 1941

  pod velením Adolfa Gallanda ponechal Messer-

  schmitty Bf 109 F-4. Tuto verzi Bf 109 si mezitím

  řada letců oblíbila. Poté, co velení JG 26 převzal

  Maj. Gerhard Schöpfel, začal jeho štáb v led-

  nu 1942 přezbrojovat na Fw 190 A-2 a v dubnu

  začal používat verzi A-3. Staffel stíhacích bom-

  bardérů 10./JG 26 přešla z Bf 109 F-4/B na již

  prověřené Fw 190 A-2 a A-3 až v červnu a čer-

  venci 1942. Verze A-3 byla vybavena pohonnou

  jednotkou BMW 801 D-2, která byla již relativně

  bezproblémová.

  Jagdgeschwader 2 „Richthofen“ Focke-Wulfy

  obdržela výrazně později, než jejich kolegové

  z JG 26. Messerschmitt Bf 109 F-2 a F-4 pou-

  žíval Stab JG2 až do července 1942 a dokonce

  disponoval i jedním letounem verze E-7. Jeden

  Fw 190 A-3 si štáb eskadry pod velením Obstlt.

  Walter Oesau převzal v květnu a další stroje

  verzí A-2 a A-3 následovaly v dalších měsících.

  Jako první Gruppe v rámci JG 2, která zača-

  la na Fw 190 přezbrojovat, byla na řadě II./JG 2.

  Stroje verzí A-2 si převzala v březnu 1942.

  Jeden z jejích pilotů vzpomínal, že jen velmi

  malý počet letounů byl vybaven čtyřmi kano-

  ny v křídle. Důvodem byly údajně nedostateč-

  né výrobní kapacity kanonů. A stroje se čtyřmi

  hlavněmi v křídle si obvykle nechávali pro sebe

  velitelé jednotlivých částí jednotky. Messer-

  schmitty Bf 109 F-2, F-4 a dokonce jeden E-4

  odevzdávala II./JG 2 postupně do května.

  Další v pořadí byla III./JG 2, jíž velel Hptm.

  Hans „Assi“ Hahn. Stroje Bf 109 verzí F-2 a F-4

  jeho jednotka postupně odstavovala do červen-

  ce 1942 a od května přebírala letouny Fw 190

  A-2 a A-3. Jeho zbrusu nový stroj je zobrazen

  na boxartu Piotra Forkasiewicze a více podrob-

  ností se k tomuto letci dozvíte v historickém

  textu v návodu stavebnice. Jako poslední zača-

  la na Fw 190 přezbrojovat I./JG 2 během června

  a července 1942. Totéž platilo i pro Staffel stíha-

  cích bombardérů 10./JG 2.

  Focke-Wulf Fw 190 byl ideálním strojem pro

  boje ve střední a nízké letové hladině, v nichž

  měl nad nepřátelskými letouny výhodu silné

  výzbroje a schopnosti úniku ve strmém klesání.

  Potřeby nasazení stíhacích jednotek Luftwaffe

  se však postupně měnily, především po přícho-

  du amerických jednotek do Velké Británie. Proto

  se část z výše jmenovaných Jagdgeschwader

  během roku 1943 znovu přezbrojila na letouny

  Bf 109, které byly vhodnější pro boje ve vysoké

  letové hladině. Na jaře II./JG 2 převzala stroje

  verzí G-3, G-4 a G-6. Během podzimu III./JG 26

  přešla na letouny verzí G-3, G-5 a G-6.

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Zvyk je železná košile

  Text: Jan Bobek

  INFO Eduard

  23

  Únor 2025

• Strana 24

  P-40E WARHAWK 1/48 Royal Class

  K dostání u distributorů a prodejců

  pod katalogovým číslem R0023

  #R0023

  P-40E Warhawk

  1/48

  Stavebnice amerického druhoválečného stíhacího letounu P-40E Warhawk

  v měřítku 1/48; edice Royal Class. Stavebnice nabízí 12 markingů. Stavebnice

  obsahuje plastové rámečky pro dvě P-40E, z nichž je možné postavit stíhačky

  sloužící u USAAF, RAF, RAAF, RCAF nebo VVS RKKA.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 12

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ano, (výfuky; kola hlavního podvozku -

  dva typy, sedačky s upínacími pásy - dva typy)

  bonus: záslepka do podvozkových šachet (Omask)

  STAVEBNICE 02/2025

  Dual Combo

  INFO Eduard24

  Únor 2025

• Strana 25

  41-5726, Capt. Philip G. Cochran, 65th PS, 57th PG, USA, jaro 1942

  41-36402, Lt. Dallas A. Clinger, 16th FS, 23rd FG, Kweilin, leden 1943

  Philip Gerald Cochran se narodil 29. ledna 1910

  v Erie, Pensylvánie, a zemřel 26. srpna 1979.

  Do řad USAAC vstoupil v roce 1935 a postup-

  ně se vypracoval v jednoho z nejlepších pilotů

  P-40. Už jako Major velel 33rd FG v Sever-

  ní Africe, později se už v hodnosti Lieutenant

  Colonel stal velitelem 1st Air Commando Group

  v Indii. Jednotka prováděla široké spektrum

  misí od stíhacího doprovodu transportních

  a bombardovacích letounů až po zásobovací lety,

  včetně velmi odvážných misí při zásobování

  britských Long Range Penetration Groups, pů-

  sobících v hloubi nepřátelského území. Pro svou

  agresivitu a ochotu riskovat při zásobovacích

  misích si Cochran vydobyl uznání vojáků. Sám

  za války dosáhl dvou sestřelů, po ní odešel do

  výslužby, vrátil se do Erie v Pensylvánii a připojil

  se k bratrově firmě Lyons Transportation Lines,

  kde se stal předsedou představenstva. Zemřel

  na infarkt během honu na lišku v roce 1979. Jeho

  P-40E z jara 1942 nesl standardní zbarvení Olive

  Drab a Neutral Grey, doplněné o žlutou dekoraci

  přídě a znak squadrony (obojí nesly i další letou-

  ny jednotky). Na přídi byl po obou stranách také

  nápis Shillalah.

  Dallas Adellon Clinger se narodil 2. června 1916

  v Saint Anthony, Idaho. Po ukončení výcviku

  v létě 1941 byl převelen k 16th FS. Prvního vítěz-

  ství ve vzdušném boji dosáhl 31. července 1942,

  kdy sestřelil A6M. Následoval sestřel stejného

  typu 12. listopadu téhož roku a své skóre u 16th

  FS uzavřel 26. prosince 1942, opět sestřelem

  Zera. Během války si připsal ještě další dva

  potvrzené sestřely. Po válce zůstal Clinger ve

  službě a do zálohy odešel v roce 1953 v hodnosti

  majora. Zemřel 16. prosince 1988 (72 let). Tento

  P-40E měl být původně součástí dodávky pro

  RAF a proto byl zbarven americkými barvami

  Du Pont, podobnými britským odstínům Dark

  Earth (No. 71-035), Dark Green (No. 71-013) a Sky

  (No. 71-021). Kamufláž byla opravena na bocích

  trupu a na ocasních plochách jinou, tmavší ze-

  lenou barvou, pravděpodobně Olive Drab. Osobní

  symbol pilota – močící kovboj – byl namalován

  na obou stranách směrovky. Podobnou kresbu

  pak nesl i další Clingerův P-40. Není zcela jisté,

  zda byl na tomto stroji nápis „Holdin’ my Own“ na

  obou stranách směrového kormidla, zdokumen-

  tován je jen na pravé straně a existují fotografie

  levé strany bez nápisu. Ten ale mohl být doplněn

  později. Stroje 16th FS měly disky kol vyzdobeny

  modrým polem s bílými hvězdami a červeným

  kruhem uprostřed. Červený kruh ale není z foto-

  grafie tohoto stroje jasně patrný.

  STAVEBNICE 02/2025

  INFO Eduard

  25

  Únor 2025

• Strana 26

  STAVEBNICE 02/2025

  Col. Robert L. Scott, CO of 23rd FG, 14th AF, Barma, 1942

  41-5647, 1Lt. John Landers, 9th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, 1942

  Robert Lee Scott se narodil 12. dubna 1908 ve

  Waynesboro, Georgia, a v roce 1932 završil stu-

  dia na West Pointu. Létal s poštou, ale také velel

  stíhací squadroně v Panamě nebo působil jako

  instruktor v Texasu a Kalifornii. V době vstupu

  USA do války byl již považován na stíhače za pří-

  liš starého (33 let), a tak se přeškolil na B-17, aby

  se připojil k Task Force Aquilla, což byl plán na

  bombardování Japonska. Přelétl s jednou B-17

  do Indie, ale tam zjistil, že je plán zrušen. Stal

  se Operačním důstojníkem uskupení ABC Ferry

  Command, kde létal s transportními letouny, ale

  podařilo se mu provést i několik letů na P-40

  s Chennaultovými AVG. Poté se mu podařilo

  „zabavit“ pro sebe jeden P-40E a pojmenoval jej

  Exterminator. Nejedná se ale o zobrazený le-

  toun, ten byl jeho druhým a již oficiálně přidě-

  leným, protože se Scott mezitím stal velitelem

  23rd FG. Někdy se u něj kreslí sériové číslo 11456,

  tedy 41-1456, nicméně takový P-40 neexistoval

  a u Scottova P-40 se uvádí proto, že se o něm

  sám zmínil ve svých pamětech. Zřejmě se ale

  spletl, každopádně toto číslo vztahoval ke své-

  mu prvnímu P-40E. Během letu, při kterém do-

  sáhl čtvrtého a pátého sestřelu, byl Extermina-

  tor silně poškozen a už nikdy nevzlétl. Symboly

  pěti sestřelů tedy nesl až Scottův druhý P-40E,

  opět neznámého sériového čísla (které bylo

  pravděpodobně dle tamních zvyklostí zatřeno).

  Celkem dosáhl Scott za války 13 sestřelů. Ze-

  mřel 26. února 2006 ve věku 98 let.

  John Dave Landers patří ke stíhacím pilotům,

  kteří zaznamenali během druhé světové války

  úspěchy na dvou odlišných válčištích. Prvních

  šesti sestřelů dosáhl v Pacifiku, zbytek do cel-

  kového skóre 14,5 sestřelu přidal v Evropě. Na-

  rodil se 23. srpna 1920 v Oklahomě, v osmnácti

  letech se přestěhoval do Texasu. V dubnu 1941

  vstoupil do programu armádních leteckých ka-

  detů, 12. prosince byl vyřazen v hodnosti First

  Lieutenant a již v lednu 1942 byl odvelen do Aus-

  trálie. K 9th FS/49th FG se připojil poté, co do

  Darwinu dopravil 3. dubna jeden P-40E. Hned

  následující den si připsal dva sestřely, následně

  přidal další dvě vítězství 14. června a 30. čer-

  vence. Poté odstartoval 26. prosince ke svému

  poslednímu bojovému letu v Pacifiku. Toho dne

  nejprve dosáhl dalších dvou vítězství, poté byl

  sám nad Novou Guineou sestřelen a několik dní

  bloudil v džungli, než se s pomocí domorodců

  dostal zpět. V únoru 1943 se vrátil do USA a na

  vlastní žádost byl odeslán ke své druhé operač-

  ní túře, tentokrát v Evropě (kde poté absolvo-

  val i třetí túru). Z jeho působení v Pacifiku jsou

  známy dva osobní Warhawky. První z nich, po-

  jmenovaný Skeeter (41-5647), je zde vyobrazen.

  Na levé straně trupu za kabinou nesl kresbu

  dravce ve žlutém poli, coby znak příslušnosti

  k flightu Andyho Reynoldse, který touto kres-

  bou opatřil svůj letoun jako první. Na přídi nesl

  Skeeter jednoduchou kresbičku komára držící-

  ho v ruce samopal.

  INFO Eduard26

  Únor 2025

• Strana 27

  STAVEBNICE 02/2025

  41-5509, 1Lt. Joseph J. Kruzel, 17th PS (Provisional), 4th CG, Jáva, únor 1942

  41-36171, 2Lt. Clyde H. Barnett Jr, 8th FS, 49th FG, Kila Kila, Nová Guinea, 1942

  Joseph John Kruzel se narodil 17. února 1918

  v Pennsylvánii. V květnu 1940 zamířil k letectvu

  v rámci programu leteckých kadetů a v pro-

  sinci toho roku byl přidělen k 2nd Observation

  Squadron na Filipínách. Poté byl v září 1941 pře-

  velen k 17th PS, která přezbrojila na Warhawky.

  Po japonském útoku na Pearl Harbor a invazi

  na Filipíny se 17th PS přesunula do Austrálie

  a následně se Kruzel zúčastnil bojů v Holandské

  východní Indii. Svého prvního sestřelu dosáhl

  17. února 1942, když sestřelil Ki-27 nad Palem-

  bangem. Následovaly sestřely dvou A6M ve

  dnech 19. a 20. února. V březnu se pak připojil

  k 9th FS v Austrálii, kde s ním létal jako jeho

  číslo George Preddy. U jednotky působil až do

  svého návratu domů v prosinci 1942. V listopa-

  du 1943 se s 361st FG přesunul do Anglie na zá-

  kladnu Bottisham, kde skupina obdržela P-47D.

  V Evropě dosáhl Kruzel dalších tří sestřelů plus

  jednoho sdíleného. Jeho celkové skóre tak čítalo

  6,5 sestřelu a jedno poškození. Do USA se vrátil

  v lednu 1945. Zastával řadu významných funkcí

  a dosáhl hodnosti Major General. Do výslužby

  odešel 1. srpna 1970 a zemřel 10. července 2002

  ve věku 84 let. Jeho P-40 z období, kdy ještě pů-

  sobil u 17th PS, je zajímavý kresbou draka chr-

  lícího oheň, nakreslené na obou stranách přídě.

  Podobná kresba pak zdobila i jiný P-40E, který

  Kruzel používal v Austrálii. Ten měl ovšem zbar-

  vení britskými kamuflážními barvami a Kruzelův

  Flight podle něj získal název „Dragon Flight“.

  Clyde Haygood Barnett Jr se narodil 23. června

  1916 ve West Palm Beach na Floridě. Celkem do-

  sáhl čtyř sestřelů, dvou z nich při obraně Dar-

  winu. Během svého působení u 49th FG pořídil

  řadu fotografií, z nichž mnohé jsou dnes velmi

  známé. Jako správný patriot pojmenoval své

  P-40 West Palm Beach Playboy. Toto je druhý

  letoun toho jména, zajímavostí je kresba sce-

  nérie West Palm Beach na levé straně trupu,

  stejně jako rozpustilá kresba kačera Donalda

  u výsostného znaku na levé straně trupu. I když

  byl tento P-40E v britských barvách, spodní plo-

  chy měl přestříkány barvou Neutral Grey. Prav-

  děpodobně při tomto přebarvení vznikly také

  nestandardní bílé lemy kolem nápisu US Army

  a výsostného znaku. Clyde H. Barnett zemřel

  24. dubna 2002 ve věku 85 let.

  INFO Eduard

  27

  Únor 2025

• Strana 28

  STAVEBNICE 02/2025

  11th FS, 343rd FG, Atoll Kiska, Aleutian Islands, jaro 1943

  A29-113, S/Ldr. Richard Cresswell, No. 77 Squadron (RAAF), Austrálie, 1942

  Aleutští tygři představují jedny z nejatraktivně-

  ji zbarvených P-40 vůbec, a to díky stylizované

  hlavě tygra, která zdobila příď většiny letounů

  tohoto typu. K založení 343rd FG došlo 3. září

  1942 na aljašské základně Elmendorf Field.

  Na začátku sestávala skupina z 11th FS a 18th

  FS, obě vyzbrojené P-40, a 54th FS, která po-

  užívala P-38 a působila z Adaku. Piloti 11th FS

  se prakticky okamžitě po přesunu na Umnak Is-

  land na Aleutských ostrovech pustili do operač-

  ní činnosti, protože již před zformováním 343rd

  FG měla jednotka operační status. V říjnu 1942

  se ke skupině připojila ještě 344th FS, rovněž

  s P-40. Skupina poskytovala leteckou obranu

  Aleutských ostrovů, doprovod bombardérům

  a sama také bombardovala či ostřelovala japon-

  ské cíle na ostrově Kiska. Svou poslední bojo-

  vou misi absolvovali její piloti v říjnu 1943, ná-

  sledně již prováděli až do konce války hlídkové

  a průzkumné lety, s výjimkou výškových letů na

  začátku roku 1945, při kterých piloti zasahova-

  li proti japonským balonům, nesoucím nálože.

  K tomu již používaly všechny jednotky P-38,

  ale P-40 setrvaly ve službě společně s nimi.

  Tygří hlavy byly reminiscencí na AVG, kte-

  ré velel Claire Chennault, zatímco 343rd FG

  vedl zpočátku jako velitel jeho syn Lt Col John

  S. Chennault. Zobrazený letoun nesl vedle tygří

  hlavy také identifikační znaky v podobě bílých

  pruhů na směrovce a pásu kolem trupu. Jako

  jeden z nemnoha aleutských P-40 nesl také

  jméno, v tomto případě Flossie. Výsostné znaky

  měly červený lem.

  Richard Cresswell se narodil 27. července 1920

  ve Franklinu v australské Tasmánii a předtím

  než vstoupil v červnu 1938 do řad RAAF se vy-

  učil elektrikářem. Svou kariéru zahájil u No. 1

  Flying Training School jako letecký kadet v čer-

  venci 1938 a následujících 12 měsíců se učil létat.

  Ze školy byl vyřazen jako Pilot Officer a umís-

  těn k No. 3 Army Cooperation Squadron. Poté

  působil jako instruktor a po japonském bom-

  bardování Darwinu 19. února 1942 byl přidělen

  k americké 9th FS jako Liasion Officer. Když

  RAAF vytvořila tři nové squadrony (No. 75;

  76 a 77) vyzbrojené Kittyhawky, byl Creswell

  coby čerstvý Squadron Leader jmenován

  20. dubna velitelem No. 77 Sqn. Ve věku 21 let

  byl mladší než většina jeho podřízených. V brz-

  kém ránu 23. listopadu zaznamenal svůj první

  sestřel a jednalo se zároveň o první sestřel

  australské jednotky nad australským územím

  a také první noční sestřel nad Austrálií. No. 77 Sqn.

  vedl Creswell do srpna 1943, poté byl velitelem

  No. 81 Wing na Nové Guinei od května 1944 do

  března 1945 a zároveň vedl podruhé No. 77 Sqn.

  mezi zářím a prosincem 1944. V září 1950 pak

  převzal velení této jednotky potřetí, tentokrát

  v Koreji, kde také dohlížel na přezbrojení

  z P-51D na Glostery Meteor. Jeho P-40E z ob-

  dobí, kdy poprvé vedl No. 77 Sqn., je zajímavý

  výraznými kresbami vlajek po obou stranách

  přídě. Na levé straně vlály vlajky RAAF, RAF,

  Union Jack a americká vlajka. Na pravé straně

  pak vlajka Squadron Leadera.

  INFO Eduard28

  Únor 2025

• Strana 29

  STAVEBNICE 02/2025

  AL194 (1087), WO2 S. R. J. McLeod, No. 111(F) Squadron (RCAF), Kodiak Island, Aljaška, duben 1943

  ET790, Sqn. Ldr. Billy Drake, No. 112 Squadron (RAF), LG91, Egypt, červenec 1942

  No. 111 Squadron byla zformována v roce 1932

  jako Coastal Artillery Cooperation Squadron.

  S vypuknutím druhé světové války v září 1939

  byla přeznačena z No. 111 (CAC) Sqn. na No.

  111 (F) Sqn., což znamenalo změnu na stíhací.

  V lednu 1941 byla jednotka zrušena a následně

  došlo ke zformování nové squadrony stejného

  označení. Dne 3. listopadu 1941 obdržela jednot-

  ka své první P-40E. Ty byly následně rozebrány

  a dopraveny na Vancouver Island. V březnu 1942

  dostala jednotka od náčelníka původních obyva-

  tel hromový totem, který se stal jejím znakem.

  Jednotka tak dostala neoficiální název Thunder-

  bird Squadron. Vzhledem k obavám z japonské-

  ho útoku na americkou základnu Dutch Harbor

  na ostrově Unalaska (ke kterému došlo 3. červ-

  na) bylo vybudováno letiště na Umnaku. Odtud

  se No. 111 (F) Sqn. přesunula v červnu 1942 na

  základnu Elmendorf na Anchorange, kde zůstala

  do 30. října toho roku. Zároveň byl v červnu vy-

  tvořen X Wing z této jednotky a No. 8 (BR) Sqn

  létající s Bristoly Bolingbroke. V říjnu 1942 byla

  No. 111 (F) Sqn. přesunuta na Kodiak Island, kde

  zůstala až do srpna téhož roku. Zobrazený le-

  toun byl poškozen při přistání na břicho kvůli

  závadě na podvozku. Na přídi nesl znak jednotky,

  hromový totem, který bývá často kreslen pouze

  v bílé barvě. Je však pravděpodobné, že byl vy-

  barven podle znaku jednotky. Kokarda na trupu

  měla zatřený žlutý lem, kokardy na horní straně

  křídla měly zase nestandardně malý červený

  střed a silnější modrý lem.

  Billy Drake se narodil 20. prosince 1917 a zařa-

  dil se k nejúspěšnějším britským stíhačům díky

  20 jistým a šesti pravděpodobným sestřelům.

  Kromě toho dalších devět nepřátelských letou-

  nů poškodil. Bojoval postupně ve Francii, Ang-

  lii, v Africe i na Maltě. Stal se nejúspěšnějším

  britským pilotem na P-40 (13 sestřelů) a druhým

  v rámci Commonwealthu po Clivu Caldwellovi

  (20 sestřelů). Do Afriky byl odvelen v prosinci

  1941 s úkolem zformovat No. 128 Squadron, vy-

  zbrojenou Hurricany. Na konci května 1942 vy-

  střídal ve funkci velitele No. 112 Sqn. právě Cliva

  Caldwella. V listopadu 1943 se vrátil do Velké

  Británie a létal s Typhoony. Po válce se stal zá-

  stupcem velitele základny Biggin Hill. Zemřel

  v srpnu 2011 ve věku 94 let. Jeho P-40E nesl

  typický znak No. 112 Sqn, tedy žraločí tlamu na

  přídi. Jako osobní označení zvolil Drake namísto

  kódového písmena otazník a pod kabinou nesl

  jeho stroj na levé straně jméno Christine.

  INFO Eduard

  29

  Únor 2025

• Strana 30

  STAVEBNICE 02/2025

  ET953, Sqn. Ldr. Robert H. M. Gibbes, No. 3 Squadron (RAAF), LG91, Egypt, srpen-září 1942

  Maj. Petr A. Pokryšev, 154. IAP, Plekanovo, SSSR, září 1942

  Robert Henry Maxwell Gibbes se narodil 6. květ-

  na 1916 a do řad RAAF vstoupil v únoru 1940.

  Po završení výcviku byl 28. června 1940 zařa-

  zen do služby a přidělen k No. 23 Sqn., létající

  s dvoumístnými CAC Wirraway a s Lockheedy

  Hudson. V dubnu 1941 byl převelen k No. 450

  Sqn. na Středním východě, ale již měsíc nato

  se přesunul k No. 3 Sqn. O další měsíc později

  jednotka přezbrojila z Hurricanů na Tomahawky

  a zahájila operace v Sýrii a Libanonu. Gibbesovi

  byl 13. června přiznán jeden pravděpodobný se-

  střel Ju 88 nedaleko Bejrůtu a 11. července do-

  sáhl svého prvního potvrzeného sestřelu. Obětí

  mu byla vichystická D.520. V září byla No. 3 Sqn.

  přesunuta do Afriky. Gibbes sestřelil 25. listo-

  padu dva Fiaty G.50 a tři další plus jeden Bf 109

  poškodil. Celkem si připsal za války 12 sestře-

  lů potvrzených, pět pravděpodobných a k tomu

  16 poškození. Poté působil v Darwinu ve velení

  No. 80 Wing jako Caldwellův zástupce. Po válce

  vybudoval síť hotelů a kávových plantáží a létal

  až do věku 85 let, zemřel v dubnu 2007 (90 let)

  na infarkt. Jeho P-40E nesla na přídi kresbu Je-

  zevčíka, symbolizujícího Němce, některého kope

  klokan do zadnice. Kresba je na tomto letounu

  fotograficky doložena jak v nevybarveném, tak

  vybarveném provedení, přičemž se tyto kresby

  liší. Je možné, že byla provedena opakovaně po

  výměně kapotáže přídě.

  Petr Afanasjevič Pokryšev se narodil 24. srp-

  na 1914 v městečku Hola Prystaň na Ukrajině.

  Před válkou pracoval v loděnicích a po absol-

  vování obchodní školy v roce 1932 pracoval jako

  mechanik. V roce 1934 dokončil pilotní výcvik

  v aeroklubu a vstoupil do armády. O rok pozdě-

  ji ukončil studium na Oděské vojenské letecké

  škole a následně byl zařazen k 13. samostatné

  stíhací letce. V roce 1938 byl převelen k 38. stí-

  hacímu leteckému pluku (IAP) jako velitel roje.

  Během Zimní války létal u 7. IAP na I-16 a byly

  mu přiznány dva sestřely. Sám byl 20. prosin-

  ce 1939 sestřelen. V lednu 1941 se přesunul ke

  158. IAP jako velitel letky. V říjnu 1942 byl převe-

  len k 154. IAP jako zástupce velitele pluku. Jeho

  první obětí po přeškolení na P-40 se stal Bf 109.

  Ve stejném dni, kdy mu byl udělen podruhé titul

  Hrdina Sovětského svazu, tedy 24. srpna 1943,

  těžce havaroval při tréninkovém letu. Celkem

  dosáhl 18 (některé prameny uvádějí 22) samo-

  statných a šesti sdílených sestřelů. Po válce

  působil na vojenské akademii v Moninu a vystří-

  dal několik velitelských a štábních pozic až po

  funkci náčelníka štábu letectva. Létal na MiG-15

  a MiG-17. Zemřel 22. srpna 1967, když se během

  dovolené utopil.

  INFO Eduard30

  Únor 2025

• Strana 31

  481155 P-40E landing flaps (fotolept)

  FE1498 P-40E seatbelts STEEL (fotolept)

  644295 P-40E LööK (Brassin)

  648086 US 250lb bombs (2 pcs) (Brassin)

  6481058 P-40E wheels cross tread (Brassin)

  6481060 P-40 exhaust stacks rounded PRINT (Brassin)

  6481061 P-40 exhaust stacks fishtail PRINT (Brassin)

  6481069 P-40E engine PRINT (Brassin)

  3DL48208 P-40E SPACE (3D obtisk)

  EX1088 P-40E (maska)

  EX1089 P-40E TFace (maska)

  Pro P-40E Warhawk 1/48

  DOPORUČUJEME:

  OVERTREES

  #82241X

  P-40E Warhawk

  1/48

  OVERLEPT

  #R0023-LEPT1

  P-40E Warhawk

  1/48

  stránka produktu stránka produktu

  #6481069

  #644295

  #6481058

  STAVEBNICE 02/2025

  INFO Eduard

  31

  Únor 2025

• HIGHLIGHTY P-40E 1/48

  A je to tady! Nová P-40 je na světě a v uplynulých týdnech již plnila kitníky modelářů. Pokud jste ji nestihli zakoupit v naší předobjednávkové akci a zatím ji tudíž nevlastníte, doporučuji vám si projít následující stránky, na kterých ukazuji různé vychytávky, které stavebnice nabízí. A pokud po ní následně zatoužíte, bude k zakoupení u našich distributorů. A ti z vás, kteří stavebnici tohoto nového modelu již vlastníte, si ostatně tento článek přečtěte také. Ve vaší stavebnici objevíte věci, kterých jste si možná ještě nevšimli.

  STAVEBNICE 02/2025

  HIGHLIGHTY P-40E 1/48

  #R0023

  Jakub Nademlejnský

  A je to tady! Nová P-40 je na světě a v uplynulých týdnech již plnila kitníky modelářů.

  Pokud jste ji nestihli zakoupit v naší předobjednávkové akci a zatím ji tudíž nevlastníte,

  doporučuji vám si projít následující stránky, na kterých ukazuji různé vychytávky,

  které stavebnice nabízí. A pokud po ní následně zatoužíte, bude k zakoupení u našich

  distributorů. A ti z vás, kteří stavebnici tohoto nového modelu již vlastníte, si ostatně

  tento článek přečtěte také. Ve vaší stavebnici objevíte věci, kterých jste si možná ještě

  nevšimli.

  Rok 2025 bude pro Eduard rokem P-40kovým, model vyjde v dalších Limitkách,

  v edicích ProfiPACK i Weekend. A to samozřejmě i v dalších verzích, než je aktuální

  verze E, takže se jistě bude na co těšit.

  INFO Eduard32

  Únor 2025

• Strana 33

  STAVEBNICE 02/2025

  Celý model má promyšlený systém vtoků. Tam, kde je to vhodné, jsou

  využity spodní vtoky. Řešení umožňuje jejich snadné odstranění, jelikož

  jsou umístěné na styčné ploše dílů a nezasahují do povrchů.

  Vtoky jsou navíc tenké, aby šly co nejsnadněji odstranit

  s co nejmenším zásahem do dílů.

  Spodní vtoky jsou navrženy na dílech trupu i křídla.

  Do dílu směrovky je ve formě navržen takzvaný slider. Díky němu

  může být směrovka z jednoho kusu, tudíž tenká a dutá, a nehrozí

  u ní propady materiálu.

  ...a také otvor pro přístup k radiostanici.

  Při konstrukci dílů trupu a křídel konstruktéři mysleli i na budoucí

  zástavbu brassinových doplňků, tudíž připravili ztenčení plastů v místech,

  kudy modelář povede řezy při zabudovávání brassinových sad. Jedná se

  například o prostor, kam se bude lepit zástavba motoru...

  INFO Eduard

  33

  Únor 2025

• Strana 34

  STAVEBNICE 02/2025

  Po celém povrchu modelu jsou pozitivní i negativní nýty různých velikostí, a to i na dílech, kde to není zcela běžné.

  Na koncových obloucích křídel najdeme kombinaci pozitivních a negativních nýtů, stejně jako na skutečném letadle.

  Variantu plastu s obtiskem využil například

  Jan Baranec ve stavbě své P-40, výsledek

  je vynikající.

  Díly palubní desky jsou ztvárněny vždy ve variantě ploché a s reliéfem. Ploché pro modeláře,

  kteří preferují jednodušší řešení jejího ztvárnění s využitím barveného leptu. S reliéfem pro

  variantu plastu s obtiskem.

  INFO Eduard34

  Únor 2025

• Strana 35

  STAVEBNICE 02/2025

  Bočnice interiéru kokpitu jsou velmi detailní, pravé bočnice jsou navrženy 2 typů.

  INFO Eduard

  35

  Únor 2025

• Strana 36

  STAVEBNICE 02/2025

  Celý kokpit je ztvárněn s nejvyššími

  nároky na detail a zároveň

  jednoduchost sestavení.

  Jeho kompletace je jednoduchá,

  skládá se z několika podsestav.

  Celou sedačku tedy stačí pouze odstranit

  z podpor a nabarvit.

  Stavebnice Royal Class obsahuje také 2 typy sedaček vyrobených 3D tiskem.

  Součástí sedaček jsou i integrované upínací pasy.

  INFO Eduard36

  Únor 2025

• Strana 37

  STAVEBNICE 02/2025

  ...a zakrytá šachta, což bylo pro válečné stroje typické.

  Ve stavebnici jsou 2 typy podvozkových šachet. Nezakrytovaná šachta…

  Zakrytí ostruhové šachty je taktéž ztvárněno velmi věrohodně.

  INFO Eduard

  37

  Únor 2025

• Strana 38

  STAVEBNICE 02/2025

  Mřížky v chladičích jsou velmi jemně ztvárněny již v plastu.

  Většinu rámečku E zabírá výzbroj, které je ve stavebnici několik typů.

  Obsahuje také velké množství různých tenkých držáků výzbroje.

  Součástí stavebnice Royal Class jsou

  i maskovací ucpávky od firmy Omask…

  ...ty přesně padnou do podvozkových šachet modelu a výrazně tak usnadní barvení modelu. Jejich výhodou je také možnost vyndání

  a opětovného nandání do modelu nebo jejich využití pro více modelů P-40.

  INFO Eduard38

  Únor 2025

• Strana 39

• Strana 40

  STAVEBNICE 02/2025

  #70164

  Bf 109G-10 WNF/Diana

  1/72

  Stavebnice německého druhoválečného stíhacího letounu Bf 109G-10

  v měřítku 1/72 edice ProfiPACK.Stavebnice je zaměřena na stroje

  vyrobené továrnami Wiener Neustädter Flugzeugwerke / Diana.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  INFO Eduard40

  Únor 2025

• Strana 41

  WNr. 610487, Lt. Heinz Ewald, II. /JG 52, Veszprém, Maďarsko, únor 1945

  WNr. 612769, 101. vadászezred, Neubiberg, Německo, květen 1945

  Heinz Ewald se narodil 1. září 1922 v Sopotech

  u svobodného města Gdaňsk. Dne 1. prosince

  1941 se dobrovolně přihlásil do vojenské služby

  a po základním výcviku u Fl.Ausb.Rgt. 23 absol-

  voval pilotní výcvik. Na podzim 1943 byl přidělen

  k 6./ JG 52 na východní frontě. Často létal jako

  wingman Gerharda Barkhorna. Dne 12. lis-

  topadu 1943 dosáhl svého prvního sestřelu.

  Dne 24. června 1944 utrpěl vážné zranění poté,

  co sestřelil bombardér B-24 u Ploješti a ná-

  sledně byl sám sestřelen doprovodnými stíhači.

  Po uzdravení se vrátil v říjnu 1944 k II./JG 52,

  která byla v té době v Maďarsku. Svůj 50. sestřel

  zaznamenal 2. ledna 1945 a během následující-

  ho dne dosáhl pěti sestřelů. V posledních mě-

  sících bojů byl zapojen do obrany Vídně. Svého

  84. a zároveň i posledního vítězství dosáhl

  16. dubna 1945. O čtyři dny později byl vyzname-

  nán Rytířským křížem. Během své kariéry byl

  několikrát sestřelen a měl pověst pilota, jehož

  se drží štěstěna.

  Na konci března 1945 se zbytky maďarských

  leteckých jednotek soustředily na letišti Tulln

  v Rakousku, odkud prováděly bojové lety do ob-

  lasti Vídně a Brna. Po přiblížení fronty k Tullnu

  se 5. dubna přesunuly na letiště Raffelding, od-

  kud pokračovaly v letecké podpoře pozemních

  sil v okolí Vídně. Na konci války se maďarští

  letci stejně jako jejich němečtí kolegové radě-

  ji nechali zajmout americkou armádou a proto

  piloti 101. vadászezred se zbylými stroji ulétli

  do bavorského Neubibergu. Stroje z továrny

  Diana byly kamuflovány stejnými barvami jako

  stroje z výroby ve Vídeňském Novém městě.

  Z fotografií stroje červená 12 je patrné, že ma-

  ďarské výsostné označení bylo nastříkáno

  přímo na kamufláž, německé označení nebylo

  aplikováno vůbec. Část spodních ploch křídla

  zůstala v původní barvě kovu

  STAVEBNICE 02/2025

  INFO Eduard

  41

  Únor 2025

• Strana 42

  STAVEBNICE 02/2025

  WNr. 611975, Stab II/JG 52, Neubiberg, Německo, květen 1945

  WNr. 611xx2, Jasta 5 der ROA, Německý Brod, Protektorát Čechy a Morava, květen 1945

  Označení identifikuje tento letoun jako stroj

  wingmana velitele II./JG 52, Maj. Wilhelma

  Batze. V únoru 1943 byl Batz přidělen ke štábu

  II./JG 52 na východní frontě. Prvního vítězství

  dosáhl 11. března a v květnu byl jmenován ve-

  litelem 5./JG 52. V březnu 1944 docílil stého

  vítězství a v dubnu se stal velitelem III./JG 52.

  Na počátku února 1945 převzal Batz vedení

  II./JG 52, která v té době bojovala v Maďarsku.

  Své 237. a zároveň poslední vítězství, zazna-

  menal 16. dubna 1945. O pět dnů později obdr-

  žel Meče k Rytířskému kříži s dubovou ratolestí.

  Batz se svou jednotkou přelétl 8. května 1945 do

  zajetí z rakouského Zeltwegu do Bad Aiblingu

  v Bavorsku, v závěrečné části trasy němec-

  ké stíhače doprovázela formace Thunderboltů.

  Po válce vstoupil do Bundesluftwaffe a postup-

  ně velel Flugzeugführerschule S a Lufttrans-

  portgeschwader 63. Konec druhé světové války

  zastihl tento konkrétní stroj na letišti Neubiberg

  u Mnichova. Do zajetí s ním přelétl Uffz. Anton

  Kellmayer (3 vítězství) z 7./JG 52.

  Jasta 5 Ruské osvobozenecké armády (ROA)

  byla na základnu v Německém Brodu (v sou-

  časnosti Havlíčkův Brod) umístěna na začát-

  ku března 1945. Spolu s Nachtschlachtstaffel

  8 der ROA, vyzbrojenou střemhlavými bombar-

  déry Ju 87D-5, se Jasta 5 účastnila ústupových

  bojů německých jednotek během bitvy o Brno

  v dubnu 1945. Velitelem jednotky byl Major Sem-

  jon Trofimovič Byčkov, bývalý sovětský letec.

  Na letounech Hurricane, Jak-7 a La-5 dosáhl

  15 vítězství, absolvoval 230 bojových letů a ob-

  držel prestižní vyznamenání Hrdina sovětského

  svazu. V době služby u 482. IAP byl 10. prosince

  1943 sestřelen flakem a padl do zajetí. S Luftwa-

  ffe začal nejdříve spolupracovat při přelétávání

  letounů, později se zapojil do protipartyzán-

  ských leteckých operací v Pobaltí a nakonec se

  stal velitelem stíhací jednotky Jasta 5 „Oberst

  Kazakov“. Na konci války se vzdal Američanům,

  ale později byl vydán Sovětům a 4. listopadu

  1946 byl popraven. Stroj v typické kamufláži

  strojů pocházejících z výroby v továrně WNF

  nesl na kýlovce označení letounů ROA v podobě

  svatoondřejského kříže.

  INFO Eduard42

  Únor 2025

• Strana 43

  STAVEBNICE 02/2025

  II./JG 52, Ainring, Německo, květen 1945

  Avia S-99.21, Letecká hlídka SNB/BL, Praha-Ruzyně, 1947-1950

  Tato stodevítka byla na konci prosince 1944

  dodána k I./JG 53. Tam obdržela spolu se žlu-

  tým pruhem znak jednotky na přídi, pikové eso.

  Na trupu přibylo štábní označení a směrovka

  byla natřena žlutou barvou, přičemž na levé

  straně kýlovky zůstala z výrobního čísla první

  číslice 6 a na pravé straně poslední číslice 8.

  Pravděpodobně v dubnu 1945, po rozpuštění

  I./JG 53, letoun převzala II./JG 52. Zde bylo ozna-

  čení předchozího uživatele přetřeno kamuflážní

  barvou. Těžištěm činnosti této jednotky v roce

  1945 byl boj proti silám Rudé armády na území

  Maďarska a Rakouska. V dubnu 1945 se II./JG 52

  krátce operovala z území Protektorátu Čechy

  a Morava, kde prováděla lety na podporu němec-

  kých jednotek proti sovětské ofenzivě v bojích

  o Brno. Fotografie zachytila stroj označený

  žlutá 6 dne 8. května 1945 na letišti Ainring

  v Bavorsku.

  Tento stroj byl posledním kusem, sestaveným

  na jaře roku 1947 v továrně Avia v Čakovicích.

  Po zalétání a kontrolních letech byl předán

  v polovině července 1947 na ruzyňské letiště,

  kde s jedenapůlroční přestávkou kvůli opravě

  po havárii sloužil do léta 1950 u tamější letec-

  ké hlídky SNB. Od poloviny prosince 1947 nesly

  název letecké hlídky Bezpečnostního letectva

  ministerstva vnitra. Zbarven byl na horních

  a bočních plochách ocelově šedou barvou,

  spodní plochy byly nastříkány tmavší šedou

  barvou. Stroje hlídek SNB/BL měly motorové

  kryty, náběžné hrany křídla a výšková kormidla

  včetně stabilizátorů natřeny šarlatovou barvou.

  Evidenční označení na bocích trupu a na horní

  a dolní ploše křídla bylo provedeno stejnou bar-

  vou s bílým lemem. Výsostné označení mělo tvar

  sférického trojúhelníku, které nosily stroje Le-

  teckých hlídek. U této Avie byly bez bílého lemu.

  INFO Eduard

  43

  Únor 2025

• Strana 44

  STAVEBNICE 02/2025

  OVERTREES

  #70164X

  Bf 109G-10 Mtt. Regensburg

  /Bf 109G-14AS

  1/72

  OVERLEPT

  #70164-LEPT1

  Bf 109G-10 WNF/Diana

  1/72

  stránka produktu stránka produktu

  674018 Bf 109G-10 LööK (Brassin)

  674020 Bf 109G-10 LööKplus (Brassin)

  672338 Bf 109G undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  672344 Bf 109G radio compartment PRINT (Brassin)

  672383 Bf 109G-10/K-4 propeller (Brassin)

  672385 Bf 109G-10 wheels (Brassin)

  672388 Bf 109G-10 cockpit PRINT (Brassin)

  672399 Bf 109G-10 WNF engine PRINT (Brassin)

  D72048 Bf 109G stencils (Obtisk)

  D72049 Bf 109G Balkenkreuze (Obtisk)

  Pro Bf 109G-10 WNF/Diana 1/72

  DOPORUČUJEME:

  #672399

  #672344

  #674020

  INFO Eduard44

  Únor 2025

• Strana 45

  #84205

  Fw 190A-3

  Stavebnice německého druhoválečného stíhacího letounu Fw 190A-3

  v měřítku 1/48; edice Weekend. Stavebnice nabízí stroje

  se čtyřmi kanony v křídle.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  1/48

  STAVEBNICE 02/2025

  INFO Eduard

  45

  Únor 2025

• Strana 46

  WNr. 223, Hptm. Hans Hahn, III./JG 2, Beaumont le Roger, Francie, červen 1942

  WNr. 216, Oblt. Karl Borris, 8./JG 26, Wevelghem, Belgie, červenec 1942

  Hans „Assi“ Hahn, stíhací eso a nositel Rytířské-

  ho kříže s dubovou ratolestí, velel od prosince

  1939 jednotce 4./JG 2 a od 29. října 1940 vedl

  III./JG 2. Celkem 61 symbolů sestřelů na smě-

  rovce se váže právě k Assiho působení na zá-

  padní frontě. Při britském náletu na elektrárnu

  v Caen 6. května 1942 dosáhl Hahn během ope-

  race Circus 159 sestřelením dvou Spitfirů své-

  ho 60. a 61. vítězství. Jeho jednotka byla během

  května přezbrojena z typu Bf 109F na Fw 190A.

  Pravděpodobně se zobrazeným strojem dosáhl

  Hahn 6. června 1942 dalších tří vítězství nad

  Spitfiry. Počínaje 1. listopadem 1942 převzal ve-

  lení II./JG 54 a tuto Gruppe vedl až do 21. úno-

  ra 1943, kdy byl sestřelen a padl do sovětského

  zajetí. Z něj byl propuštěn až v roce 1949 (na-

  psal o svých zážitcích ve vězení knihu Zajatcem

  v Rusku). Do svého sestřelení dosáhl celkem

  108 vítězství, 66 z nich na západní frontě. Hlava

  kohouta na jeho stroji byla označením letadel

  štábu III. Gruppe JG 2 a byla odvozena od Hahno-

  va příjmení (der Hahn znamená v němčině ko-

  hout). Hans Hahn zemřel v roce 1982 a jeho žena

  se později provdala za nočního stíhacího letce

  Wolfganga Falcka.

  Karl Borris byl jediným předválečným pilotem,

  který s JG 26 létal až do konce války. Narodil se

  3. března 1916 v Heinsdorfu. Do Luftwaffe vstou-

  pil v listopadu 1935 a prodělal velitelský výcvik

  u LKS 1 Dresden. Před válkou sloužil u I./JG 130

  v Jesau a od září 1939 až do konce roku byl při-

  dělen k JFS 1 ve Schleissheimu. V prosinci 1939

  byl převelen k II./JG 26. V jejích řadách se účast-

  nil francouzského tažení, ale 13. května 1940 byl

  v souboji s letouny RAF sestřelen. K jednotce se

  mu nicméně podařilo vrátit o čtyři dny později.

  Prvního vítězství dosáhl 1. června 1940 a do kon-

  ce války jich získal dalších 42. V září 1940 se ujal

  pozice technického důstojníka II./JG 26 a podílel

  se na operačních testech Fw 190A. V listopadu

  1941 byl jmenován Staffelkapitänem 8./JG 26

  a od června 1943 až do konce války velel I./JG 26.

  Rytířský kříž obdržel 25. listopadu 1944 po do-

  sažení 41. vítězství. Zemřel 18. srpna 1981 v Bor-

  numu. Borrisův stroj s kamufláží RLM 74, 75 a 76

  a žlutými prvky rychlé identifikace pro západní

  bojiště má na směrovce vyznačeno 20 vítězství.

  STAVEBNICE 02/2025

  INFO Eduard46

  Únor 2025

• Strana 47

  Oblt. Wolfgang Kosse, 1./JG 5, Herdla, Norsko, říjen 1942

  WNr. 2259, Oblt. Günther Josten, 1./JG 51, Ljubaň, Sovětský svaz, podzim 1942

  Wolfgang Kosse se narodil 27. září 1918 v Berlí-

  ně. V květnu 1940 zařazen k 6./JG 26 a v srpnu

  byl jmenován velitelem 5./JG 26. V řadách JG 26

  zaznamenal celkem 11 vítězství, včetně Spitfiru

  z Tangmere Wingu, jehož pilotem mohl být Dou-

  glas Bader. Od května 1942 byl Kosse velitelem

  1./JG 5 v Norsku, která procházela přezbrojením

  z typu Bf 109 na Fw 190A. Na konci roku 1943

  byl kvůli letecké nekázni a poškození letou-

  nu zbaven velení a byl degradován z hodnosti

  Hauptmann na hodnost Flieger. Na počátku roku

  1944 se dobrovolně přihlásil ke Sturmstaffel 1,

  jež optimalizovala taktiku boje zblízka se čtyř-

  motorovými bombardéry. V červnu 1944 se stal

  v hodnosti Oberleutnant velitelem 5./JG 5, jež

  bojovala na invazní frontě ve Francii a v obra-

  ně Říše. V srpnu byl zařazen k IV.(Sturm)/JG 3

  s těžce pancéřovanými Fw 190A. Byl zařazen

  k její 14. Staffel, jež vznikla ze Sturmstaffel 1.

  V říjnu byl jmenován velitelem 13.(Sturm)/JG 3

  a opět dosáhl hodnosti Hauptmann. Kosse za-

  hynul 24. prosince 1944 v souboji se stíhači RAF

  u Liège v Belgii. Některé zdroje uvádí, že měl na

  kontě 28 vítězství. Jeho osobní letoun s kamuf-

  láží RLM 74, 75 a 76 a žlutými prvky rychlé iden-

  tifikace pro západní bojiště má na přídi emblém

  opice, která sedí na cirkulárce a v ruce drží cy-

  lindr s britskou vlajkou.

  Osmnáctiletý Günther Josten vstoupil do řad

  Luftwaffe v lednu 1940 a od listopadu 1941 pro-

  dělal stíhací výcvik u JGr. Drontheim v Norsku.

  Na konci srpna 1942 byl převelen k 3./JG 51 na

  východní frontě a svého prvního vítězství docílil

  23. února 1943. O rok později obdržel Rytířský

  kříž, po dosažení 84. vítězství. Velitelem 3./JG 51

  se stal 18. července 1944 a o dva dny později

  docílil svého 100. vítězství. Po dosažení 161. se-

  střelu z celkových 178 obdržel 28. března 1945

  Dubovou ratolest k rytířskému kříži. V posled-

  ních dvou týdnech války byl velitelem IV./JG 51.

  Do Bundesluftwaffe vstoupil 4. dubna 1956

  a v roce 1962 byl jmenován velitelem JG 71.

  Do výslužby odešel 31. března 1981 v hodnosti

  Oberst jako zástupce velitele 4. Luftwaffendivi-

  sion. Zemřel 7. července 2004. Jeho bratr Rein-

  hard v řadách I./JG 51 padl 21. dubna 1942. Stroj

  G. Jostena obdržel u jednotky nestandardní ka-

  mufláž tvořenou dvěma odstíny tmavě zelené

  barvy, doplněnou o žluté konce dolní poloviny

  křídla, pruh na trupu téže barvy, což bylo ozna-

  čení strojů z východní fronty. Na motorovém

  krytu nese znak JG 51, pod čelním štítkem zase

  znak I./JG 51.

  STAVEBNICE 02/2025

  INFO Eduard

  47

  Únor 2025

• Strana 48

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová

  deska a STEEL pásy na sedačku pro P-40E

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Bf 109G-6 v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644295

  P-40E LööK

  1/48 Eduard

  674024

  Bf 109G-6 LööK

  1/72 Tamiya

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard48

  Únor 2025

• Strana 49

  644296

  Bf 109E-4 LööKplus

  1/48 Eduard

  Soubor 3 sad pro Bf 109E-4 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - maska pro barvení

  BRASSIN

  Soubor 3 sad pro Bf 109F v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - maska pro barvení

  644297

  Bf 109F LööKplus

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  49

  Únor 2025

• Strana 50

  BRASSIN

  6481060

  P-40 exhaust stacks rounded PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - výfuky s kruhovým průřezem

  pro P-40E v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 14 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-40E v měřítku

  1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové

  kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  stránka produktu

  6481058

  P-40E wheels cross tread

  1/48 Eduard

  INFO Eduard50

  Únor 2025

• Strana 51

  BRASSIN

  6481061

  P-40 exhaust stacks fishtail PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - výfuky se zploštělým průřezem

  pro P-40E v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 14 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  Brassinová sada - šachty hlavního podvozku

  pro P-40E v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  6481068

  P-40 wheel bays with canvas PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  51

  Únor 2025

• Strana 52

  BRASSIN

  Brassinová sada - motor pro P-40E v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje také kryty motoru. Vyrobeno přímým 3D

  tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 45 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  6481069

  P-40E engine PRINT

  1/48 Eduard

  INFO Eduard52

  Únor 2025

• Strana 53

  672401

  MG 15 magazines & case catchers PRINT

  1/72

  Brassinová sada - zásobníky a lapače nábojnic

  pro kulomety MG 15 v měřítku 1/72. Sada obsahuje

  10 zásobníků a 10 lapačů (2 typy, 5+5 ks). Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 20 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  BRASSIN

  Brassinová sada - motor pro Bf 109 G-10 vyráběné

  továrnou Erla v Lipsku v měřítku 1/72. Sada obsa-

  huje také kryty motoru. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 26 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  672402

  Bf 109G-10 Erla engine PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  53

  Únor 2025

• Strana 54

  Soubor 3 sad pro P-51D-15 a vyšší v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit

  - vrtule

  - zbraňové šachty v křídle

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN67228

  P-51D-15+ ESSENTIAL

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  BRASSIN

  INFO Eduard54

  Únor 2025

• Strana 55

  stránka produktu

  Soubor 4 sad pro P-51D v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - motor

  - podvozková šachta

  - kola podvozku

  - podvozková šachta

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN67229

  P-51D ADVANCED

  1/72 Eduard

  BRASSIN

  INFO Eduard

  55

  Únor 2025

• Strana 56

  FOTOLEPTY

  ÚNOR 2025

  USS Wasp LHD-1 part 3

  1/350 Trumpeter

  #53320

  INFO Eduard56

  Únor 2025

• Strana 57

  FOTOLEPTY

  2 cm Flak 38

  1/35 ICM

  #36531

  INFO Eduard

  57

  Únor 2025

• Strana 58

  FOTOLEPTY

  Panzerkampfwagen I Ausf. B

  1/35 Tamiya

  #36532

  INFO Eduard58

  Únor 2025

• Strana 59

  FOTOLEPTY

  F-86F-25/30

  1/48 Airfix

  #491499

  #FE1499

  #FE1500

  INFO Eduard

  59

  Únor 2025

• Strana 60

  FOTOLEPTY

  Bf 109E-3

  1/48 Hobby Boss

  #491501

  #FE1501

  #FE1502

  INFO Eduard60

  Únor 2025

• Strana 61

  FOTOLEPTY

  Bf 109F-4

  1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  #32493

  #321023

  #33376

  #33377

  INFO Eduard

  61

  Únor 2025

• Strana 62

  snadná

  aplikace

  3DL32029 Bf 109F-2 SPACE 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  3DL32030

  Bf 109F-4 SPACE 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard62

  Únor 2025

• Strana 63

  SPACE

  3DL48208 P-40E SPACE 1/48 Eduard

  3DL48209

  F-86F-25/30 SPACE 1/48 Airfix

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  63

  Únor 2025

• Strana 64

  SPACE

  3DL48210 Bf 109E-3 1/48 Hobby Boss

  stránka produktu

  stránka produktu

  OBTISKY

  D48118

  P-51B stencils

  1/48 Eduard

  INFO Eduard64

  Únor 2025

• Strana 65

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG ED

  BIG49436 P-39N 1/48 Arma Hobby

  BIG49437

  F-4C 1/48 Hobby 2000 / Academy

  BIG49438

  Mi-24P 1/48 Trumpeter

  481152 P-39N landing flaps

  491484 P-39N

  FE1485 P-39N seatbelts STEEL

  EX1073 P-39N

  49103 Remove Before Flight STEEL

  481153 F-4C exterior

  481154 F-4C air brakes

  491486 F-4C

  FE1487 F-4C seatbelts STEEL

  EX414 F-4C

  481151 Mi-24P cargo interior

  491482 Mi-24P

  FE1483 Mi-24P seatbelts STEEL

  EX1071 Mi-24

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  65

  Únor 2025

• Strana 66

  MASKY

  TA SEDÍ!

  JX329 Bf 109E TFace

  1/32 Eduard

  JX330 Bf 109F-2

  1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  JX331 Bf 109F-2 TFace

  1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  JX332 Bf 109F-4

  1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  JX333 Bf 109F-4 TFace

  1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  EX1088 P-40E

  1/48 Eduard

  EX1089 P-40E TFace

  1/48 Eduard

  EX1090 F-86F-25/30

  1/48 Airfix

  EX1091 F-86F-25/30 TFace

  1/48 Airfix

  EX1092 Bf 109E-3

  1/48 Hobby Boss

  EX1093 Bf 109E-3 TFace

  1/48 Hobby Boss

  JX333 Bf 109F-4 TFace

  JX333 Bf 109F-4 TFace

  EX1089 P-40E TFace

  EX1089 P-40E TFace

  EX1089 P-40E TFace

  EX1089 P-40E TFace

  JX333 Bf 109F-4 TFace

  JX333 Bf 109F-4 TFace

  JX332 Bf 109F-4

  JX332 Bf 109F-4

  EX1088 P-40E

  EX1088 P-40E

  INFO Eduard66

  Únor 2025

• Strana 67

  MASKY

  EX1091 F-86F-25/30 TFace

  EX1091 F-86F-25/30 TFace

  EX1093 Bf 109E-3 TFace

  EX1091 F-86F-25/30 TFace

  EX1091 F-86F-25/30 TFace

  EX1093 Bf 109E-3 TFace

  EX1090 F-86F-25/30

  EX1090 F-86F-25/30

  EX1092 Bf 109E-3

  INFO Eduard

  67

  Únor 2025

• Strana 68

  NOVINKY

  ÚNOR 2025

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  R0023 P-40E Warhawk DUAL COMBO 1/48 Royal Class

  70164 Bf 109G-10WNF/Diana 1/72 ProfiPACK

  84205 Fw 190A-3 1/48 Weekend

  53320 USS Wasp LHD-1 part 3 1/350 Trumpeter

  32493 Bf 109F-2/4 exterior 1/32

  Hobby 2000 / Hasegawa

  321022 Bf 109F-2 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  321023 Bf 109F-4 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  36531 2 cm Flak 38 1/35 ICM

  36532 Panzerkampfwagen I Ausf.B 1/35 Tamiya

  481155 P-40E landing flaps 1/48 Eduard

  491499 F-86F-25/30 1/48 Airfix

  491501 Bf 109E-3 1/48 Hobby Boss

  33375 Bf 109F-2 1/32

  Hobby 2000 / Hasegawa

  33376 Bf 109F-4 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  33377 Bf 109F-2/4 seatbelts STEEL 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  FE1498 P-40E seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  FE1499 F-86F-25/30 1/48 Airfix

  FE1500 F-86F-25/30 seatbelts STEEL 1/48 Airfix

  FE1501 Bf 109E-3 1/48 Hobby Boss

  FE1502 Bf 109E-3 seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  JX329 Bf 109E TFace 1/32 Eduard

  JX330 Bf 109F-2 1/32

  Hobby 2000 / Hasegawa

  JX331 Bf 109F-2 TFace 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  JX332 Bf 109F-4 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  JX333 Bf 109F-4 TFace 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  EX1088 P-40E 1/48 Eduard

  EX1089 P-40E TFace 1/48 Eduard

  EX1090 F-86F-25/30 1/48 Airfix

  EX1091 F-86F-25/30 TFace 1/48 Airfix

  EX1092 Bf 109E-3 1/48 Hobby Boss

  EX1093 Bf 109E-3 TFace 1/48 Hobby Boss

  BIG-EDBIG-ED

  BIG ED

  BIG49436 P-39N 1/48 Arma Hobby

  BIG49437 F-4C 1/48

  Hobby 2000 / Academy

  BIG49438 Mi-24P 1/48 Trumpeter

  INFO Eduard68

  Únor 2025

• Strana 69

  NOVINKY

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIG SIN

  SPACE

  OBTISKY

  644295 P-40E LööK 1/48 Eduard

  674024 Bf 109G-6 LööK 1/72 Tamiya

  6481058 P-40E wheels cross tread 1/48 Eduard

  6481060 P-40 exhaust stacks rounded PRINT 1/48 Eduard

  6481061 P-40 exhaust stacks fishtail PRINT 1/48 Eduard

  6481068 P-40 wheel bays with canvas PRINT 1/48 Eduard

  6481069 P-40E engine PRINT 1/48 Eduard

  672401 MG 15 magazines & case catchers PRINT 1/72

  672402 Bf 109G-10 Erla engine PRINT 1/72 Eduard

  644296 Bf 109E-4 LööKplus 1/48 Eduard

  644297 Bf 109F LööKplus 1/48 Eduard

  SIN67228 P-51D-15+ ESSENTIAL 1/72 Eduard

  SIN67229 P-51D ADVANCED 1/72 Eduard

  3DL32029 Bf 109F-2 SPACE 1/32

  Hobby 2000 / Hasegawa

  3DL32030 Bf 109F-4 SPACE 1/32 Hobby 2000 / Hasegawa

  3DL48208 P-40E SPACE 1/48 Eduard

  3DL48209 F-86F-25/30 SPACE 1/48 Airfix

  3DL48210 Bf 109E-3 1/48 Hobby Boss

  D48118 P-51B stencils 1/48 Eduard

  ÚNOR 2025

  INFO Eduard

  69

  Únor 2025

• Strana 70

  POSTAVENO

  1/48

  P-40E Warhawk

  postavil Josef Choreň

  #R0023

  MARKING G

  INFO Eduard70

  Únor 2025

• Strana 71

  POSTAVENO

  11th FS, 343rd FG, Atoll Kiska, Aleutian Islands, jaro 1943

  Aleutští tygři představují jedny z nejatraktivněji

  zbarvených P-40 vůbec, a to díky stylizované hla-

  vě tygra, která zdobila příď většiny letounů tohoto

  typu. K založení 343rd FG došlo 3. září 1942 na

  aljašské základně Elmendorf Field. Na začátku

  sestávala skupina z 11th FS a 18th FS, obě vy-

  zbrojené P-40, a 54th FS, která používala P-38

  a působila z Adaku. Piloti 11th FS se prakticky

  okamžitě po přesunu na Umnak Island na Ale-

  utských ostrovech pustili do operační činnosti,

  protože již před zformováním 343rd FG měla jed-

  notka operační status. V říjnu 1942 se ke skupině

  připojila ještě 344th FS, rovněž s P-40. Skupina

  poskytovala leteckou obranu Aleutských ostrovů,

  doprovod bombardérům a sama také bombardo-

  vala či ostřelovala japonské cíle na ostrově Kiska.

  Svou poslední bojovou misi absolvovali její piloti

  v říjnu 1943, následně již prováděli až do konce

  války hlídkové a průzkumné lety, s výjimkou výš-

  kových letů na začátku roku 1945, při kterých pilo-

  ti zasahovali proti japonským balonům, nesoucím

  nálože. K tomu již používaly všechny jednotky

  P-38, ale P-40 setrvaly ve službě společně s nimi.

  Tygří hlavy byly reminiscencí na AVG, které velel

  Claire Chennault, zatímco 343rd FG vedl zpočát-

  ku jako velitel jeho syn Lt Col John S. Chennault.

  Zobrazený letoun nesl vedle tygří hlavy také iden-

  tifikační znaky v podobě bílých pruhů na směrov-

  ce a pásu kolem trupu. Jako jeden z nemnoha

  aleutských P-40 nesl také jméno, v tomto případě

  Flossie. Výsostné znaky měly červený lem.

  INFO Eduard

  71

  Únor 2025

• Strana 72

  POSTAVENO

  1/48

  P-40E Warhawk

  postavil Jan Baranec

  #R0023

  MARKING C

  INFO Eduard72

  Únor 2025

• Strana 73

  POSTAVENO

  Col. Robert L. Scott, CO of 23rd FG, 14th AF, Barma, 1942

  Robert Lee Scott se narodil 12. dubna 1908 ve

  Waynesboro, Georgia, a v roce 1932 završil stu-

  dia na West Pointu. Létal s poštou, ale také velel

  stíhací squadroně v Panamě nebo působil jako

  instruktor v Texasu a Kalifornii. V době vstupu

  USA do války byl již považován na stíhače za pří-

  liš starého (33 let), a tak se přeškolil na B-17, aby

  se připojil k Task Force Aquilla, což byl plán na

  bombardování Japonska. Přelétl s jednou B-17

  do Indie, ale tam zjistil, že je plán zrušen. Stal

  se Operačním důstojníkem uskupení ABC Ferry

  Command, kde létal s transportními letouny, ale

  podařilo se mu provést i několik letů na P-40

  s Chennaultovými AVG. Poté se mu podařilo „za-

  bavit“ pro sebe jeden P-40E a pojmenoval jej

  Exterminator. Nejedná se ale o zobrazený letoun,

  ten byl jeho druhým a již oficiálně přiděleným,

  protože se Scott mezitím stal velitelem 23rd FG.

  Někdy se u něj kreslí sériové číslo 11456, tedy

  41-1456, nicméně takový P-40 neexistoval

  a u Scottova P-40 se uvádí proto, že se o něm

  sám zmínil ve svých pamětech. Zřejmě se ale

  spletl, každopádně toto číslo vztahoval ke svému

  prvnímu P-40E. Během letu, při kterém dosá-

  hl čtvrtého a pátého sestřelu, byl Exterminator

  silně poškozen a už nikdy nevzlétl. Symboly pěti

  sestřelů tedy nesl až Scottův druhý P-40E, opět

  neznámého sériového čísla (které bylo pravděpo-

  dobně dle tamních zvyklostí zatřeno). Celkem do-

  sáhl Scott za války 13 sestřelů. Zemřel 26. února

  2006 ve věku 98 let.

  INFO Eduard

  73

  Únor 2025

• Strana 74

  POSTAVENO

  1/48

  P-40E Warhawk

  postavil Robert Szwarc

  #R0023

  MARKING B

  INFO Eduard74

  Únor 2025

• Strana 75

  POSTAVENO

  41-36402, Lt. Dallas A. Clinger, 16th FS, 23rd FG, Kweilin, leden 1943

  Dallas Adellon Clinger se narodil 2. června 1916

  v Saint Anthony, Idaho. Po ukončení výcviku

  v létě 1941 byl převelen k 16th FS. Prvního vítěz-

  ství ve vzdušném boji dosáhl 31. července 1942,

  kdy sestřelil A6M. Následoval sestřel stejného

  typu 12. listopadu téhož roku a své skóre u 16th

  FS uzavřel 26. prosince 1942, opět sestřelem Zera.

  Během války si připsal ještě další dva potvrze-

  né sestřely. Po válce zůstal Clinger ve službě

  a do zálohy odešel v roce 1953 v hodnosti majora.

  Zemřel 16. prosince 1988 (72 let). Tento P-40E

  měl být původně součástí dodávky pro RAF

  a proto byl zbarven americkými barvami Du Pont,

  podobnými britským odstínům Dark Earth

  (No. 71-035), Dark Green (No. 71-013) a Sky

  (No. 71-021). Kamufláž byla opravena na bocích

  trupu a na ocasních plochách jinou, tmavší ze-

  lenou barvou, pravděpodobně Olive Drab. Osobní

  symbol pilota – močící kovboj – byl namalován

  na obou stranách směrovky. Podobnou kresbu

  pak nesl i další Clingerův P-40. Není zcela jisté,

  zda byl na tomto stroji nápis „Holdin’ my Own“ na

  obou stranách směrového kormidla, zdokumen-

  tován je jen na pravé straně a existují fotografie

  levé strany bez nápisu. Ten ale mohl být doplněn

  později. Stroje 16th FS měly disky kol vyzdobe-

  ny modrým polem s bílými hvězdami a červeným

  kruhem uprostřed. Červený kruh ale není z foto-

  grafie tohoto stroje jasně patrný.

  INFO Eduard

  75

  Únor 2025

• Strana 76

  POSTAVENO

  postavil Steven Baker

  #2122

  MARKING D

  Fw 190A-5/A-8

  1/72

  INFO Eduard76

  Únor 2025

• Strana 77

  POSTAVENO

  Fw 190A-8, 14./JG 54, Mörtitz, Německo, listopad 1944

  14. Staffel JG 54 vznikla v srpnu 1944 z 11. Staffel

  téže jednotky 1944. Během operace Market Gar-

  den byla celá IV. Gruppe, do níž tato Staffel patřila,

  poslána do této oblasti bojů, kde byla těžce zde-

  cimována a její zbytky odeslány na základnu Mör-

  titz v Německu k doplnění stavu. Již 21. listopadu

  1944 byla přesunuta na základnu Vörden, kde

  zaujala své místo v rámci obrany Říše. Později

  podporovala německou protiofenzívu v Ardenách,

  nejen ve stíhací roli, ale i v úloze stíhacích bom-

  bardérů při podpoře úderných čel tankových jed-

  notek. Standardně kamuflovaný Fw 190A-8 nese

  pod kokpitem nový znak IV. Gruppe – zelené srd-

  ce doplněné o erb města Královec (do 4. červen-

  ce 1946 Königsberg, poté Kaliningrad). Marking

  stroje je doplněný o modrý pruh na zádi, ozna-

  čení strojů JG 54 v rámci obrany Říše, na němž

  je černá, bíle lemovaná vlnovka. Vlnovkou bývaly

  v rámci celé Geschwader označovány stroje

  IV. Gruppe

  INFO Eduard

  77

  Únor 2025

• Strana 78

  POSTAVENO

  postavil Robert Szwarc

  #11131

  MARKING A

  INFO Eduard78

  Únor 2025

• Strana 79

  POSTAVENO

  Fw 190A-5/U8, W. Nr. 152596, Uffz. Werner Öhne, 1./SKG 10, Poix, Francie, červen 1943

  V noci z 19. na 20. července 1943 podnikla

  1./SKG 10 nálet na město Ramsgate. Uffz. Öhne-

  mu během letu přestalo fungovat rádiové spo-

  jení, navíc v husté oblačnosti brzy ztratil orien-

  taci. Dírou v oblačnosti zahlédl, že se nachází

  nad mořem, a jižním směrem spatřil pobřeží.

  Domníval se, že se jedná o francouzské pobřeží,

  zamířil tímto směrem a cestou odhodil podvě-

  šenou bombu. Ve skutečnosti se nacházel nad

  širokým ústím Temže a let ho přivedl nad letiště

  Manston, kde s nepoškozeným strojem přistál.

  RAF následně stroj používala k testování takti-

  ky boje proti Focke Wulfům. Stroje této jednot-

  ky, používané převážně k nočním náletům, měly

  spodní a částečně i boční plochy přetřené čer-

  nou barvou včetně křížů na spodku křídla, svas-

  tiky a směrového kormidla, původně žluté barvy.

  Pro delší dolet byly pod křídlo nainstalovány

  závěsníky na přídavné nádrže, původně vyvinuté

  pro stroje Ju 87.

  Použité doplňky:

  648150 Fw 190 wheels late (Brassin)

  648381 Fw 190A exhaust stacks (Brassin)

  INFO Eduard

  79

  Únor 2025

• Strana 80

  POSTAVENO

  Spitfire F Mk.IX

  1/48

  postavil Paolo Portuesi

  #84175

  MARKING B

  Použité doplňky:

  648098 Spitfire wheels - 5 spoke (Brassin)

  648380 Spitfire Mk.VIII / IX cockpit door (Brassin)

  INFO Eduard80

  Únor 2025

• Strana 81

  POSTAVENO

  EN286, F/Lt Eric Robinson, No. 1 Sqn, SAAF, Pachino, Sicílie, červenec 1943

  Pilot s celým jménem McClellan Eric Sutton

  Robinson, obvykle nazývaný „Robbie“, se narodil

  26. února 1919 v Johannesburgu. Status esa

  získal sestřelením pěti nepřátelských letounů,

  ke kterým přidal jeden pravděpodobný sestřel

  a jedno poškození. Jeho první operační jednot-

  kou byla No. 1 SAAF Sqn s Hurricany, ke které

  nastoupil v srpnu 1942 a zůstal u ní jeden rok.

  Svého prvního bojového úspěchu dosáhl 2. lis-

  topadu 1942, kdy se podělil o jeden Ju 87, a po

  přechodu na Spitfire Mk.V přidal mezi lednem

  a dubnem 1943 pět vítězství. Poté měl Robin-

  son poprvé smůlu, když byl 14. července 1943

  sestřelen spřáteleným P-38 USAAF a musel se

  nad Středozemním mořem zachránit na padáku.

  Měl štěstí, že ho zachránil řecký torpédoborec.

  Na konci bojového turnusu v září 1943 byl Ro-

  binson vyznamenán DFC a poslán do Velké Bri-

  tánie, kde se stal instruktorem u No. 11 OTU. Tam

  měl 14. listopadu 1944 podruhé smůlu, když se

  při letu na Kittyhawku srazil s jedním z pilotních

  žáků, zřítil se a zahynul. Jeho Spitfire EN286 byl

  jedním z letounů, které byly převzaty od slavné

  jednotky Polish Fighting Team. Původní kódy

  byly přemalovány barvou Dark Earth a poté byly

  namalovány nové kódy první squadrony. Nápis

  CireCooks je kombinací jeho křestního jména

  napsaného pozpátku a příjmení jeho snoubenky.

  Číslo VIII naznačuje, že šlo o osmý letoun toho-

  to jména. Robinson na něm nedosáhl žádného

  vzdušného vítězství.

  INFO Eduard

  81

  Únor 2025

• Strana 82

• Strana 83

• Strana 84

  ON APPROACH

  BŘEZEN 2025

  644299

  F-35C LööK

  1/48 Tamiya

  674025

  P-47D Bubbletop LööK

  1/72 Tamiya

  BIG5375 USS Midway CV-41 1/350 Trumpeter

  BIG2406 Spitfire Mk.VIII 1/24 Airfix

  BIG49439 F-86A 1/48 Clear Prop

  BIG49440 F4U-2 1/48 Hobby Boss

  BIG49441 MiG-35 1/48 Hobby Boss

  644299 F-35C LööK 1/48 Tamiya

  674025 P-47D Bubbletop LööK 1/72 Tamiya

  674026 P-51D LööK 1/72 Tamiya

  674027 Spitfire Mk.V LööK 1/72 Tamiya

  6481057 P-40E wheels diamond tread 1/48 Eduard

  6481059 P-40E wheels block tread 1/48 Eduard

  6481064 P-40 seat w/ integral belts Type 1 PRINT 1/48 Eduard

  6481065 P-40 seat w/ integral belts Type 2 PRINT 1/48 Eduard

  6481066 P-40E radio compartment PRINT 1/48 Eduard

  6481067 P-40 wheel bays PRINT 1/48 Eduard

  6481072 A-10C rotary cannon bay PRINT 1/48 Academy

  6481076 P-40 1000lb US bomb 1/48 Eduard

  6481084 P-40 75gal drop tank PRINT 1/48 Eduard

  6481086 F-35C seat PRINT 1/48 Tamiya

  672403 Mosquito wheels 1/72 Tamiya

  672404 Mosquito exhaust stacks PRINT 1/72 Tamiya

  672405 Bf 109G-6 wheels 1/72 Tamiya

  672406 Bf 109G-6 exhaust stacks PRINT 1/72 Tamiya

  634050 Spitfire Mk.VIII LööKplus 1/24 Airfix

  644298 P-40E w/ rounded exhaust stacks LööKplus 1/48 Eduard

  SIN648136 P-38F ENGINES 1/48 Tamiya

  SIN648137 F-35C armament 1/48 Tamiya

  BIG ED (březen)

  BRASSIN (březen)

  LöökPlus (březen)

  BIGSIN (březen)

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-47D Bubbletop v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro F-35C v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  674026

  P-51D LööK

  1/72 Tamiya

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-51D v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  INFO Eduard84

  Únor 2025

• Strana 85

  674027

  Spitfire Mk.V LööK

  1/72 Tamiya

  6481057

  P-40E wheels diamond tread

  1/48 Eduard

  6481059

  P-40E wheels block tread

  1/48 Eduard

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Spitfire Mk.V v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-40E v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-40E v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  ON APPROACHBŘEZEN 2025

  PRELIMINARY IMAGES

  INFO Eduard

  85

  Únor 2025

• Strana 86

  ON APPROACH

  BŘEZEN 2025

  6481064

  P-40 seat w/ integral belts Type 1 PRINT

  1/48 Eduard

  6481065

  P-40 seat w/ integral belts Type 2 PRINT

  1/48 Eduard

  6481066

  P-40E radio compartment PRIN

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - sedačka pilota s pásy tištěnými jako

  součást sedačky pro P-40E v měřítku 1/48. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - sedačka pilota s pásy tištěnými jako

  součást sedačky pro P-40E v měřítku 1/48. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - radiovybavení pro P-40E

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 9 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  INFO Eduard86

  Únor 2025

• Strana 87

  6481067

  P-40 wheel bays PRINT

  1/48 Eduard

  6481072

  A-10C rotary cannon bay PRINT

  1/48 Academy

  6481076

  P-40 1000lb US bomb

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - šachty hlavního podvozku

  pro P-40E v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - zbraňová šachta rotačního kanonu pro

  A-10C v měřítku 1/48. Sada obsahuje kanon se zásobníke,

  zbraňovou šachtu a její kryty.Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Academy

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 23 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - 1000liberní puma pro P-40E

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje 1 pumu. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  ON APPROACHBŘEZEN 2025

  INFO Eduard

  87

  Únor 2025

• Strana 88

  ON APPROACH

  BŘEZEN 2025

  6481084

  P-40 75gal drop tank PRINT

  1/48 Eduard

  6481086

  F-35C seat PRINT

  1/48 Tamiya

  672403

  Mosquito wheels

  1/72 Tamiya

  Brassinová sada - 75galonová odhazovatelná palivová

  nádrž pro P-40E v měřítku 1/48. Sada obsahuje 1 nádrž.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - vystřelovací sedačka pro F-35C

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 9 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro Mosquito

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  INFO Eduard88

  Únor 2025

• Strana 89

  672404

  Mosquito exhaust stacks PRINT

  1/72 Tamiya

  672405

  Bf 109G-6 wheels

  1/72 Tamiya

  672406

  Bf 109G-6 exhaust stacks PRINT

  1/72 Tamiya

  Brassinová sada - výfuky pro Mosquito v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro Bf 109G-6

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - výfuky pro Bf 109G-6 v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  ON APPROACHBŘEZEN 2025

  INFO Eduard

  89

  Únor 2025

• Strana 90

  ON APPROACH

  BŘEZEN 2025

  634050

  Spitfire Mk.VIII LööKplus

  1/32 Airfix

  Soubor 4 sad pro Spitfire Mk.VIII v měřítku 1/24.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - výfuky

  - maska pro barvení

  INFO Eduard90

  Únor 2025

• Strana 91

  ON APPROACHBŘEZEN 2025

  644298

  P-40E w/ rounded exhaust stacks LööKplus

  1/48 Eduard

  Soubor 4 sad pro P-40E v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - kola podvozku

  - výfuky

  - maska pro barvení

  INFO Eduard

  91

  Únor 2025

• Strana 92

  ON APPROACH

  SIN648136

  P-38F ENGINES

  1/48 Eduard

  Soubor 3 sad pro P-38F v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - pravý motor

  - levý motor

  - turbokompresory

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  BŘEZEN 2025

  INFO Eduard92

  Únor 2025

• Strana 93

  SIN648137

  F-35C armament

  1/48 Tamiya

  Soubor 6 sad pro F-35C v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - AIM-120C AMRAAM (2 sady)

  - AIM-9X

  - AIM-132 ASRAAM

  - GBU-12 bomb

  - GBU-31(V)1/B JDAM

  Všechny sady v této kolekci jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30%.

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHBŘEZEN 2025

  INFO Eduard

  93

  Únor 2025

• Strana 94

  FOTOLEPTY

  53321 USS Wasp LHD-1 part 4 1/350 Trumpeter

  36533 M113A1 1/35 Italeri

  481156 B-24D undercarriage 1/48 Hobby Boss

  481157 F4F-4 landing flaps 1/48 Academy

  491503 F-35C 1/48 Tamiya

  491505 A-10A 1/48 Great Wall Hobby

  491507 F4F-4 1/48 Academy

  491509 B-24D cockpit & engines 1/48 Hobby Boss

  72742 P-51D tail antennas STEEL 1/72

  73843 BV 222 1/72 Revell

  73844 Ki-43-II 1/72 Arma Hobby

  ZOOMY

  FE1503 F-35C 1/48 Tamiya

  FE1504 F-35C seatbelts STEEL 1/48 Tamiya

  FE1505 A-10A 1/48 Great Wall Hobby

  FE1506 A-10A seatbelts STEEL 1/48 Great Wall Hobby

  FE1507 F4F-4 1/48 Academy

  FE1508 F4F-4 seatbelts STEEL 1/48 Academy

  FE1509 B-24D 1/48 Hobby Boss

  FE1510 B-24D seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  SS843 BV 222 1/72 Revell

  MASKY

  EX1094 F4F-4 1/48 Academy

  EX1095 F4F-4 TFace 1/48 Academy

  EX1096 F-35C 1/48 Tamiya

  EX1097 F-35C TFace 1/48 Tamiya

  EX1098 F-35C RAM panels 1/48 Tamiya

  EX1099 A-10A 1/48 Great Wall Hobby

  EX1100 A-10A TFace 1/48 Great Wall Hobby

  EX1101 B-24D 1/48 Hobby Boss

  EX1102 B-24D TFace 1/48 Hobby Boss

  CX684 BV 222 1/72 Revell

  CX685 Ki-43-II 1/72 Arma Hobby

  CX686 Vengeance Mk.II 1/72 Dora Wings

  CX687 Bf 109G-6 classic canopy 1/72 Eduard

  SPACE

  3DL48211 F4F-4 SPACE 1/48 Academy

  3DL48212 F-35C SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48213 A-10A SPACE 1/48 Great Wall Hobby

  3DL48214 B-24D SPACE 1/48 Hobby Boss

  3DL72057 BV 222 SPACE 1/72 Revell

  3DL72058 Ki-43-II SPACE 1/72 Arma Hobby

  ON APPROACH

  BŘEZEN 2025

  INFO Eduard94

  Únor 2025

• Strana 95

  FOTOLEPTY

  53321 USS Wasp LHD-1 part 4 1/350 Trumpeter

  36533 M113A1 1/35 Italeri

  481156 B-24D undercarriage 1/48 Hobby Boss

  481157 F4F-4 landing flaps 1/48 Academy

  491503 F-35C 1/48 Tamiya

  491505 A-10A 1/48 Great Wall Hobby

  491507 F4F-4 1/48 Academy

  491509 B-24D cockpit & engines 1/48 Hobby Boss

  72742 P-51D tail antennas STEEL 1/72

  73843 BV 222 1/72 Revell

  73844 Ki-43-II 1/72 Arma Hobby

  ZOOMY

  FE1503 F-35C 1/48 Tamiya

  FE1504 F-35C seatbelts STEEL 1/48 Tamiya

  FE1505 A-10A 1/48 Great Wall Hobby

  FE1506 A-10A seatbelts STEEL 1/48 Great Wall Hobby

  FE1507 F4F-4 1/48 Academy

  FE1508 F4F-4 seatbelts STEEL 1/48 Academy

  FE1509 B-24D 1/48 Hobby Boss

  FE1510 B-24D seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  SS843 BV 222 1/72 Revell

  MASKY

  EX1094 F4F-4 1/48 Academy

  EX1095 F4F-4 TFace 1/48 Academy

  EX1096 F-35C 1/48 Tamiya

  EX1097 F-35C TFace 1/48 Tamiya

  EX1098 F-35C RAM panels 1/48 Tamiya

  EX1099 A-10A 1/48 Great Wall Hobby

  EX1100 A-10A TFace 1/48 Great Wall Hobby

  EX1101 B-24D 1/48 Hobby Boss

  EX1102 B-24D TFace 1/48 Hobby Boss

  CX684 BV 222 1/72 Revell

  CX685 Ki-43-II 1/72 Arma Hobby

  CX686 Vengeance Mk.II 1/72 Dora Wings

  CX687 Bf 109G-6 classic canopy 1/72 Eduard

  SPACE

  3DL48211 F4F-4 SPACE 1/48 Academy

  3DL48212 F-35C SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48213 A-10A SPACE 1/48 Great Wall Hobby

  3DL48214 B-24D SPACE 1/48 Hobby Boss

  3DL72057 BV 222 SPACE 1/72 Revell

  3DL72058 Ki-43-II SPACE 1/72 Arma Hobby

  ON APPROACH

  PACIFIC STAR P-40E Warhawk 1/48

  #11185

  BŘEZEN 2025

  P-40E-1, 41-25164, Capt. Ben S. Irvin, 9th FS, 49th FG, Australia,

  Darwin, 1942

  P-40E, Lt. Robert Harry Vaught, 9th FS, 49th FG,

  Darwin, Australia, 1942

  P-40E, Col. Bruce K. Holloway, CO of 23rd FG,

  Kweilin, China, 1942

  INFO Eduard

  95

  Únor 2025

• Strana 96

  ON APPROACH

  BŘEZEN 2025

  P-40E, Lt. Col. John S. Chennault,

  11th FS, 343rd FG, Umnak Atoll,

  Aleutian Islands, autumn 1942

  P-40E, Capt. George E. Kiser, 8th FS,

  49th FG, Philippine Islands, 1942

  P-40E, A29-78, No. 76 Squadron RAAF,

  Gurney Airfield, New Guinea,

  August 1942

  P-40E-1, NZ 3095, No. 15 Sqn RNZAF, New Zealand, 1944

  P-40E-1, Lt. Robert E. Smith, 16th FS,

  23rd FG, China, autumn 1942

  P-40E, Capt. William J. Hennon,

  7th FS, 49th FG, Java, 1942

  P-40E, A29-63, No. 82 Squadron RAAF,

  Bankstown, Australia, 1943

  INFO Eduard96

  Únor 2025

• Strana 97

  P-51B-10-NA, s/n 42-106451, Maj. George E. Preddy, 487th FS,

  352nd FG, 8th AF, Bodney, Velká Británie, červen 1944

  P51B-10-NA, s/n 42-106462, Capt. John B. England, 362nd FS,

  357th FG, 8th AF, Leiston, Velká Británie, červen 1944

  P-51B-7-NA, s/n 43-6964, 1st. Lt. James H. Clark, 382nd FS,

  363rd FG, 9th AF, Maupertus, Francie, červenec 1944

  P-51B-15-NA, s/n 42-106924, 2nd Lt. Ralph K. Hofer, 334th FS,

  4th FG, 8th AF, Debden, Velká Británie, jaro 1944

  P51B-15-NA, s/n 43-24823, Lt. William B. Overstreet, 363rd FS,

  357th FG, 8th AF, Leiston, Velká Británie, červenec 1944

  P-51B-1-NA, s/n 43-12434, Capt. Richard Turner, CO of 356th FS,

  354th FG, 9th AF, Lashenden, Velká Británie, květen 1944

  ON APPROACH

  P-51B Mustang Malcolm Hood canopy 1/48

  #82176

  BŘEZEN 2025

  INFO Eduard

  97

  Únor 2025

• Strana 98

  ON APPROACH

  Bf 109G-6

  1/72

  #7475

  Bf 109G-6/R6, Hptm. Werner Schroer,

  II./JG 27, Eschborn, Německo, září 1943

  Bf 109G-6/R6/Trop, W.Nr. 1607xx,

  Obfw. Herbert Rollwage, 5./JG 53,

  Wien-Seyring, Rakousko, prosinec 1943

  Bf 109G-6, Hptm. Heinrich Ehrler, 6./JG 5,

  Alakurtti, Finsko, červen 1943

  Bf 109G-6/U4/R6/Trop, W.Nr. 440180,

  Fw. Friedrich Ungar, 9./JG 54, Lüneburg,

  Německo, březen 1944

  BŘEZEN 2025

  INFO Eduard98

  Únor 2025

• Tail End Charlie

  Norimberský veletrh hraček 2025 Jelikož jsem věděl, že v tomto čísle Infa budu psát Tail End Charlie já, domluvil jsem se s kolegy, že ho napíšu na úplně poslední chvíli, v neděli ráno, hned po sobotním půlnočním návratu z Norimberku, jelikož to čtenáře jistě bude zajímat. Pocity Vám tedy píšu pěkně za tepla. A jelikož jsme během cesty domů byli velmi pozitivně naladěni, rozhodl jsem se Tail End Charlie rozdělit na dvě části, pozitivní a negativní, přičemž tou pozitivní chci rozhodně začít a rozhodně ve mně převahuje.

  Jelikož jsem věděl, že v tomto čísle Infa

  budu psát Tail End Charlie já, domluvil jsem se

  s kolegy, že ho napíšu na úplně poslední chví-

  li, v neděli ráno, hned po sobotním půlnočním

  návratu z Norimberku, jelikož to čtenáře jistě

  bude zajímat. Pocity Vám tedy píšu pěkně za

  tepla. A jelikož jsme během cesty domů byli

  velmi pozitivně naladěni, rozhodl jsem se Tail

  End Charlie rozdělit na dvě části, pozitivní

  a negativní, přičemž tou pozitivní chci rozhod-

  ně začít a rozhodně ve mně převahuje.

  Naše účast v Norimberku rozhodně splnila

  svůj účel. Na našem stánku se sice nekonalo

  tolik schůzek jako například v předcovidových

  dobách, zástupců firem z oboru totiž rozhodně

  nedorazilo tolik, kolik jezdilo dříve. Nicméně

  schůzky byly intenzivní, mohli jsme si dovolit

  je vést dlouho a věcně, prohlubovat vztahy, být

  při nich v klidu, nespěchat kvůli dalším jed-

  náním nebo proto, že před stánkem už čeká

  účastník další schůzky. Celé to tedy proběh-

  lo ve velmi pohodové atmosféře. Návštěvníci

  k nám chodili s úsměvy, během veletrhu jsme

  například návštěvníkům navařili asi 50 kelím-

  ků kávy. Naše káva prý byla nejlepší široko

  daleko, dělal ji osobně pan Šulc a byl na ni nej-

  spíš náležitě hrdý. Počet stánků firem z našem

  oboru se prakticky nezměnil, své stánky měly

  v hale 7 kromě nás ještě Special Hobby, Ta-

  miya, Airfix na stánku Hornby, Academy, Mini-

  art, Trumpeter/HobbyBoss, Clearprop společně

  s výrobcem doplňků Reskit, Italeri, Heller spo-

  lečně s distribuční firmou Glow2B, obchodní

  firma Modellbau König, firma Hobby-Pro, která

  distribuuje Zvezdu s Dragonen po Evropě, dis-

  tributor a výrobce profilů Albion Alloys a Re-

  vell v hale 12.2. Nutno dodat, že z haly 7 do haly

  12.2 je to pěkná procházka, ale za vidění stánku

  Revellu jistě stojí. Revell a Tamiya mají z naší

  branže největší stánky, na obou je například

  možnost zajezdit si s RC autíčky. Revell velmi

  extenzivně rozšiřuje svoje portfolio, a kromě

  plastikových modelů poměrně nově nabízí

  i různé modely z překližky nebo papíru.

  Norimberský veletrh využívaly firmy dříve

  hojně pro konání tiskových konferencí, kterou

  Eduard do minulého roku pořádal také. Minu-

  lý rok to byla jen skromná konference, která

  se konala přímo v našem nevelikém stánku.

  NORIMBERSKÝ VELETRH HRAČEK 2025

  Jakub Nademlejnský

  INFO Eduard

  99

  Únor 2025

• Strana 100

  TEC

  Pro nezájem ze strany médií nebo veřejnosti

  se ale už letos žádná konference nekonala.

  A skoro nikdo se po ní ani neptal. Kdo měl zá-

  jem, tomu jsme naše plány do budoucna zkrát-

  ka představili individuálně. Sice to pro nás

  bylo pracnější, ale rozhodně nás to neobtěžo-

  valo, bylo zajímavé sledovat jednotlivé reakce.

  Každý se mohl doptat na individuální dotazy,

  skoro každého jsme potěšili nebo překvapili

  a já z toho měl příjemný pocit. Veletrh také bý-

  val firmami využívaný pro odpálení dlouho oče-

  kávaných bomb ve formě absolutních novinek.

  Myslím, že veletrh ztrácí i tuto funkci a firmy

  k tomuto účelu raději využívají sociální sítě

  nebo jiné online kanály. Žijeme zkrátka v době

  internetové a jezdit na veletrhy nejspíš není

  pro novináře nebo i modeláře tolik in. Pár oje-

  dinělých případů se však stejně našlo. Tamiya

  ohlásila nový tank Hotchkiss H-39 v měřítku

  1/35, IBG dokončilo svoji kampaň s odhalová-

  ním nových řad modelů a dovezlo první výlisky

  řady Spitfirů Mk.I

  -

  V v měřítku 1/72, ukázalo

  také rendery Mc.200,202 a 205 a Hs 129 v mě-

  řítku 1/72.

  Tak a teď ta negativa. Jelikož stále ubývá

  ostatních firem z příbuzných oborů, opět jsme

  se stěhovali. Tentokrát z haly 7A do haly 7, kte-

  rá navíc nebyla zcela plná. Tento fakt nahrává

  tomu, že na veletrh celkově jezdí míň a míň lidí

  a firem, což celý veletrh oslabuje z hlediska

  hledání nových kontaktů. Možná i z toho dů-

  vodu již od doby po covidu nejezdí na veletrh

  většina našich distributorů z USA, nedorazil

  ani náš distributor z Japonska nebo většina

  výrobců z Asie. Čím dál tím méně přijíždí také

  zástupci z řad médií. Letos mohla navštěvovat

  veletrh veřejnost po celou dobu konání, nicmé-

  ně minimálně v naší hale se to na zvýšeném

  počtu návštěvníků nijak neprojevilo. Uličky

  bývaly spíše poloprázdné, žádné tlačenice se

  nekonaly. Další kaňkou na kráse je catering,

  jehož kvalita je rok od roku horší. Veletrh nám

  bohužel také naservíroval hořkou tečku na

  závěr v podobě nemožnosti dojet naším autem

  do areálu pro věci z našeho stánku při balení,

  takže jsme museli celý areál objíždět s malým

  pojízdným vozíkem po chodníku. Stejný nápad

  bohužel měla většina firem, takže jsme se mu-

  seli s vozíkem vyhýbat různým dobrodruhům

  s paleťáky nebo narychlo vyrobenými improvi-

  zovanými vozíčky.

  Jak jsem ale avizoval na úvod, jsem pře-

  svědčen, že veletrh má pro naši firmu pořád

  význam. Jeho důležitost sice klesá, ale stále

  se nám vyplatí se ho zúčastnit. Vídat se s ob-

  chodními partnery naživo bereme jako důle-

  žitou a posilující součást obchodních vztahů.

  Na závěr bych chtěl poděkovat každému, kdo

  se na našem stánku zastavil. Tak zase za rok!

  INFO Eduard100

  Únor 2025

• Strana 101

  TEC

  INFO Eduard

  101

  Únor 2025

• Strana 102

  BUNNY BUNNY FIGHTERFIGHTER

  CLUB

  Exkluzivní modelářský klub Eduardu pro všechny modelářské nadšence!

  15% stálá klubová sleva – s členstvím automaticky získáte stálou 15% slevu (na E-shopu Eduard)

  na všechny výrobky Eduard a zároveň slevu na další výrobky jiných výrobců.

  Napevno a napořád!

  Unikátní modely a doplňky – získáte přístup k unikátním a hodnotným modelům a doplňkům,

  speciálně vyrobeným pro členy BFC.

  Ještě lepší slevy na výstavách – víte, že je daným pravidlem slušná sleva na stánku Eduard

  na modelářských akcích a výstavách? Členové BFC mají tuto slevu ještě větší!

  Klubové triko – získáte BFC triko vybrané velikosti se speciálním čárovým kódem

  (pro slevy na výstavách). Toto exluzivní triko je vyhrazeno pouze členům BFC.

  Volné vstupné na E-day* – členové BFC mají vstup na E-day zcela zdarma.

  To znamená spoustu zábavy po dva dny a vstupenkový model k tomu – úplně zadarmo!

  * E-day – Mezinárodní modelářská výstava – Mistrovství ČR v plastikovém modelářství

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 6 kamuflážních schémat, obtisky, barevné fo

  -

  toleptané díly, krycí maska, resinové díly (dva typy kol, přistávací

  klapky, prachový filtr s dvoudílnými dvířky, kruhové přepážky chladiče

  a rakety RP-3 60 lb), 3D obtisk pro přístrojový panel a další ovládací

  a přístrojové prvky kokpitu doplněný fotoleptanými ocelovými detaily

  a upínacími pásy.

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 4 kamuflážní schémata, obtisky, barvené lepta

  -

  né díly, maska, resinové díly (kola podvozku, kokpit, výfuková tryska,

  kryty FOD).

  Jak se stát členem BFC?Jak se stát členem BFC?

  Jednoduše: zakoupením aktivačního produktu. Už při prvním nákupu aktivačního produktu od nás získá-

  te 15% slevu na (téměř) všechno zboží ve svém košíku. Pro uplatnění slevy musí být aktivační model

  ve vašem košíku. Sleva se nevztahuje na aktivační produkt.

  Aktivační produkty:Aktivační produkty:

  Tempest Mk.V + triko 1/48MiG-21MF + triko 1/72

  www.eduard.com/bfc

• Strana 103

• Strana 104

• Strana 105

• Strana 1

  15. 03. 2025

  O stít

  mesta

  jihlavy

  KPM Jihlava

  si Vás dovoluje pozvat

  na modelářskou soutěž

  www.kpmjihlava.

  estranky.cz

  29 soutěžních kategorií

  19 speciálních cen

  PŘEKVAPENÍ

  Historické přednášky

  prodej modelů

  a modelářských potřeb

  dko jihlava

  tolstého 1455, Jihlava

  JUBILEJNÍ

  50. ROCNÍK

  pro registrované

  přítomné modeláře!

• Strana 2

• Strana 3

  14. ročník modelářské soutěže

  PANTHERS CUP

  Hlavní téma: VÍTĚZSTVÍ

  Kdy: 22. 3. 2025

  Kde: Novoborská 2, Praha 9

  Další informace: www.pantherscup.cz

  ať už je to vítìzný závodní vůz,

  triumfální letadlo nebo jakýkoliv jiný

  symbol úspìchu.

  Téma letošního

  pantherscupu

  je

  vítìzství

  KDY JINDY NEŽ TENTO ROK

  MŮŽETE NA PROSEKU VYHRÁT

  DOKONCE DVAKRÁT NAJEDNOU!

• Strana 1

• Úvodník

  
  

  Vážení přátelé,

  právě jsem se vrátil z Norimberku. Odjížděl jsem tam v ponuré náladě s tím, že tam s vysokou pravděpodobností jedu naposledy. Vždy jsem Norimberský veletrh hájil jako užitečnou a přínosnou akci. Byť jeho význam a vliv na náš obor v průběhu let spíše klesal, než rostl, zatímco náklady spojené s účastí na veletrhu kontinuálně rostly, vždy nám nějaký užitek přinesl. Pravda, poměrně draze zaplacený, ale užitek tu byl. Nové obchody to moc nebyly, ale potkali jsme se s našimi distributory, s novináři i s kolegy z ostatních firem. A ano, občas to nějaký obchod přineslo, kupříkladu značnou část nákupů výlisků do Limitek jsme domlouvali právě v Norimberku. Šlo to tak rok, co rok, pětadvacet let, až do roku 2019. Pak vše změnil covid, který veletrh na dva roky zastavil. To, že první pocovidový ročník nestál za nic, bylo celkem pochopitelné, to, že druhý mu byl velmi podobný, už bylo poněkud alarmující, a to, že ani třetí zlepšení nepřinesl, je frustrující. Ne, že by se organizátoři nesnažili, ale vypadá to, že účastníci změnili názor na nezbytnost účasti na veletrhu. A tak nejezdí. Nejezdí ani Američané, ani Japonci, a bohužel ani řada Evropanů včetně Němců. Můžeme spekulovat proč. Celkem pravděpodobné je, že dva roky bez veletrhu celkem hezky ukázaly, že obchod se dá dělat i bez něj. Po covidu vzrostly náklady na kdeco a Norimberský veletrh si poměrně dlouho koledoval o to, aby se dostal na seznam škrtnutých nákladů. Na tom našem je momentálně stále velmi vysoko a přinejmenším aspiruje na medailové pozice.

  Nicméně po skončení veletrhu naše účast na jeho příštím ročníku na prvním místě v pořadí škrtaných nákladů není. Výsledky jsou nakonec překvapivě dobré a je tu šance, že se letošní veletrh paradoxně promítne do našich obchodních operací více než většina veletrhů v minulosti. Ve skutečnosti to tak bylo i loni a předloni, kdy jsme díky dohodám uzavřeným v Norimberku prakticky zdvojnásobili objem námi vyráběných subdodávek pro ostatní výrobní firmy. Možná ten paradox spočívá v tom, že díky menší účasti našich obchodních partnerů bylo na zbytek jednání více času. Mám ale podezření, že to je ve skutečnosti odraz změn, ke kterým v našem oboru dochází a které ho viditelně mění jak výrobně, tak obchodně. Zatímco ve výrobě stavebnice vládnou technologie, které posouvají dosaženou kvalitu na nikdy dříve viděnou úroveň, tak v obchodě vládne internet a moderní distribuční technologie, umožňující udržovat taktéž do nedávna netušenou šíři sortimentu a rychlost dodání. A právě internet a komunikační možnosti, které nabízí, mění i způsob domlouvání obchodů na úrovni B2B. Právě covidová epidemie pak názorně ukázala, že při využití současných komunikačních možností se dokážeme celkem dobře obejít i bez drahých veletrhů. Řekněte sami, proč by se měl někdo plácat v zimě přes půl světa, zaplatit majlant za letenky, předražené hotely a neméně předražené výstavní stánky, pak tvrdnout pět dní na výstavě, na které by na vyřízení všech schůzek bohatě stačily dva dny, když si můžete klidně všechno domluvit od počítače v kanceláři nebo třeba doma v kuchyni? Obávám se, že toto bude síla, která bude víc a víc tlačit slavné veletrhy z centra obchodování na jeho okraj. My sice nakonec příští rok do Norimberku opět pojedeme, ale upřímně řečeno, přinejmenším stejný podíl, jako výstava sama, má na tom rozhodnutí kvalita nové ázerbajdžánské restaurace, otevřené v areálu našeho norimberského hotelu místo původní německé restaurace. I to ukazuje na změny, jejichž jsme přímými účastníky. A to všichni, my výrobci, obchodníci, i vy modeláři.

  Abych vám tady nevykládal jen abstraktní moudrosti, dám vám dva příklady současného pokroku. Minulý týden nám dorazila nová 3D tiskárna. Pořídili jsme ji na vyzkoušení, chceme přesně vědět, co od ní máme čekat, protože na tomto typu tiskárny chceme postavit rozšíření naší flotily tiskáren. Cílem je navýšení kapacity 3D tisku a zvýšení kvality tisku, především eliminace rastru, který dosud na některých dílech zůstává a je cílem oprávněné kritiky ze strany zákazníků. Parametry a první testy ukazují, že to bude dobrý stroj, který nás výrazně posune v řešení obou těchto požadavků. Jde o nový typ tiskárny, který dorazil do Evropy na konci ledna, a my jsme patrně první, kdo ho v ČR má. Při přebírání stroje nás v průběhu zaškolení dodavatel upozornil, že současný vývoj těchto tiskáren je tak rychlý, že je mnohdy nový typ nahrazující ten předchozí, uveden na trh v řádu nižších jednotek měsíců a někdy i týdnů. A že to způsobuje problémy s dostupností náhradních dílů, především displejů. Usoudili jsme z toho, že nás čekají zajímavé časy.

  Druhý příklad je z obchodu. Hned první den v Norimberku se za mnou stavil jeden z našich vážených obchodních partnerů a vyčinil mi, že mu vyřizujeme objednávky pomalu, že zákazníci potřebují rychlejší služby a že se sakra musíme víc snažit. Moc jsem nevzdoroval, ale večer jsem si udělal statistiku našich dodávek. Zjistil jsem, že 51 % ze 42 objednávek v loňském roce jsme jim odeslali do dvou dnů, a celkem 86 % objednávek jsme odeslali do čtyř dnů. Řekl bych, že ještě před covidem by to byl skvělý výsledek, ale dnes ne. Dnes už to nestačí.

  Ještě vám povím jeden příběh z letošního Norimberku. Ukázalo se, že ten tajemný projekt firmy IBG s osmi vrtulemi a devíti křídly a bůhvíčím ještě je řada Spitfirů Mk.I až Mk.VI v měřítku 1/72, a že my jsme bohužel poslední rok pracovali na téměř identickém projektu. Takže máme také devět křídel a osm vrtulí a bůhvíco ještě, a že pokud formy dokončíme podle plánu, tak budeme mít Spitfira Mk.I 1/72 na trhu víceméně ve stejném čase, jako IBG. Což je to nejhloupější vydávací schéma, které můžete vymyslet. Nebo lépe řečeno, které vás může potkat. V tomto případě, protože takhle jsme si to ani my, ani oni samozřejmě nepředstavovali, není to o tom, že bychom spolu chtěli bojovat prostřednictvím Spitfirů. My nejsme s IBG konkurenti, jsme přátelé, spolupracujeme spolu, my jsme jejich dodavatelé a oni naši zákazníci. Nepotřebujeme si škodit. A proto, jelikož oni mají už rozpracované formy na Spitfiry Mk.I a my teprve dokončujeme konstrukci, která půjde tento měsíc teprve k technologům, jsme se rozhodli, že naši řadu dvaasedmdesátinových Spitfirů Mk.I až Mk.V nezačneme jedničkou, ale pětkou. Myslím si, že je to nejlepší řešení této prekérní situace pro všechny zúčastněné. Pro výrobce, obchodníky i zákazníky.

  Tak teď něco o únorových novinkách. Tento měsíc tady máme také jedno specifikum. Tím je P-40E v řadě Royal Class. Jak jistě víte, tuto stavebnici jsme prodávali v listopadu v předprodeji, pro obchodníky jsme vyrobili také přesné množství na základě jejich předobjednávek. Na základě těchto předobjednávek jsme vyrobili 4000 kusů stavebnic, ty jsme během ledna vyexpedovali jak internetovým předplatitelům a obchodníkům, a tak, i když jde o únorovou novinku, nemáme už ve skladu skoro nic. Takže, přátelé, pokud jste si Royal Class P-40E ještě nekoupili a moc ho chcete, tak musíte hledat u obchodníků. My je opravdu už nemáme.

  To ale neznamená, že bychom žádného Warhawka v sortimentu neměli. Právě teď pracujeme na kompletaci nástupce Royal Classu, na stavebnici řady Limited Pacific Star, věnované Warhawkům, sloužícím na pacifickém válčišti. Ve stavebnici budou P-40E a Kittyhawky Mk.I z Aleut, z Austrálie, Nové Guineje, Číny a tak. Detaily této stavebnice najdete mezi březnovými novinkami, představenými v tomto čísle Infa. Bude se vám líbit, uvidíte!

  V lednu jsme vydali první číslo internetového časopisu Eduard Modeller´s Den, česky Eduardovo modelářské doupě. Familiárně mu říkáme EMD, to je u nás taková tradice, že ty dlouhé názvy překlápíme do zkratek. Jak je mezi modeláři zvykem, hned nám za to někdo vyčinil na Facebooku, ale tak nějak nechápu proč. Zkratky používá kde kdo, proč bychom my měli být výjimkou? Tak jako tak, časopis najdete ZDE. Podle očekávání si ho zatím zaplatilo a stáhlo podstatně méně čtenářů než nulté číslo, které bylo zdarma. Nerozhodilo nás to, čekali jsme to a pokračujeme v přípravě druhého čísla, které vyjde…to bych taky rád věděl, kdy. Asi 21. února, ale to ještě musí potvrdit pan šéfredaktor.

  Buď kit! 

  Vladimír Šulc

  
  

• P-40E WARHAWK

  „ROSE MARIE“, letoun č. 29 od 16th FS/51st FG, pilotoval 1/Lt. Robert H. Mooney v Číně během druhé poloviny roku 1942. Mooney zahynul v akci při letu s jiným P-40E poblíž Yunnanyi v provincii Yunnan 26. prosince 1942. (foto: NARA)

  
  

  Příběh Curtissu H-87 v rámci jednotek USAAF  

  Text: Carl Molesworth

  
  

  Řada letounů Curtiss P-40 vynikala mezi americkými stíhacími typy tím, že se udržela v prvoliniové službě od léta 1941, tedy ještě před vstupem USA do druhé světové války, až do konce konfliktu o čtyři roky později. Takovému výkonu se vyrovnal pouze námořní F4F Wildcat společnosti Grumman.

   

  Společnost Curtiss-Wright Corp., která vznikla spojením společností průkopníků letectví Glenna Curtisse a bratří Wrightů, byla v roce 1939 největším výrobcem letadel ve Spojených státech. Její produkce zahrnovala nejen širokou škálu civilních a vojenských letadel, ale také motory Wright, které je poháněly.

   

  Návrh a vývoj

  Ze všech letadel vyráběných společností Curtiss nebyla žádná známější než řada stíhacích letounů Curtiss Hawk. Od prvního modelu PW-8 z roku 1924 až po Hawk III, jehož výroba byla ukončena v roce 1938, vyrobil Curtiss jen pro americkou armádu více než 700 dvouplošníků Hawk v 16 různých verzích. Stálý přísun objednávek od americké armády a námořnictva a také od exportních zákazníků byl významným faktorem, díky němuž se Curtiss dokázal finančně udržet nad vodou během hubených let velké hospodářské krize a zároveň držet krok s technickým pokrokem tohoto období.

  Modernější jednoplošník Hawk se objevil v roce 1935. V reakci na soutěž, vyhlášenou letectvem na podzim roku 1934, která zahájila moderní éru jednomístných stíhacích letounů, připravil Curtiss model Hawk 75, který dostal armádní označení P-36. Šéfkonstruktér Donovan Reese Berlin drak letounu 75 prodloužil, aby do něj bylo možno instalovat výkonné motory, které ovšem v té době ještě nebyly vyvinuty. Zároveň navrhnul dostatečné rozpětí a plochu křídla, aby byly zajištěny dobré letové vlastnosti ve výškách nad 25 000 stop (7600 m).  

  Ačkoli P-36 vykazoval vynikající letové vlastnosti, jeho maximální rychlost sotva překračovala 300 mil za hodinu (482 km/h). Armáda ještě považovala tuto rychlost v roce 1937 za přijatelnou, ale v následujícím roce už P-36 zaostával nejméně o 50 mph (80 km/h) za nejnovějšími evropskými stíhačkami, zejména britským Spitfirem I a německým Bf 109E. Curtiss se proto rozhodl využít pro Hawk 75 nový, kapalinou chlazený dvanáctiválec Allison V-1710, čímž vznikl Hawk 81, který americká armáda označila jako P-40. Přestože letoun nabízel jen mírné zlepšení výkonů oproti P-36, armáda uzavřela 26. dubna 1939 se společností Curtiss rekordní kontrakt na 524 letounů P-40 za téměř 13 milionů dolarů. Zároveň se Curtiss opět dočkal i zahraničních zákazníků. Jako první si exportní verzi P-40, kterou Curtiss označil jako Tomahawk, objednala Francie a brzy ji následovala Velká Británie.

  Curtiss postavil 525 Hawků 81 ve třech verzích označených jako P-40, P-40B a P-40C pro americkou armádu. Pouze několik z nich se na počátku války zúčastnilo bojů na Havaji, Filipínách a Islandu. Exportních Tomahawků bylo postaveno více než dvakrát tolik. Těchto 1181 letounů bojovalo v rámci letectev zemí Commonwealthu v severní Africe, u americké dobrovolnické skupiny čínského letectva v Barmě a Číně; a u sovětského letectva na východní frontě.

  57th Pursuit Group USAAC létala na letounech P-40E v USA před svým vysláním do severní Afriky v létě 1942. Capt. Phil Cochran, velící důstojník 65th FS „Fighting Cocks“, létal v tomto období na letounu č. 50 z letecké základny Windsor Locks v Connecticutu. (sbírka autora)

  
  

  Nebylo pochyb, že Hawk 81 představoval pro Curtiss komerční úspěch, pro její konstruktéry však představoval výzvu, protože zatím z něj nebyli schopni vytěžit dostatečné výkony takové, kterými by se vyrovnal nejlepším evropským konstrukcím. Výkon motoru Allison V-1710-33 s jednostupňovým přeplňováním činil 1090 hp, což nestačilo k tomu, aby letoun dosáhl očekávané maximální rychlosti a dostupu. Bylo zřejmé, že by USA mohly už brzy potřebovat stíhačky s vyšším výkonem, než jaký mohl poskytnout stávající motor V-1710 řady C, a tak se konstruktéři společnosti Allison pustili do řešení tohoto problému.

  Řešení bohužel nebylo možno najít v pouhém dílčím vylepšení motoru. Motor V-1710 řady C přenášel výkon na vrtuli prostřednictvím vnitřní čelní redukční převodovky, která však byla schopna přenášet výkony do 1100 hp a motor už tuto hranici překračoval.

  Nový Allison a všechny následující motory řady F byly proto vybaveny vnější redukční převodovkou, která byla dostatečně zesílena, aby mohla u motoru V-1710-39 (F3R) přenášet výkony nad 1150 hp. Redukční poměr 2:1 zůstal zachován, ale nový motor byl o 10,16 palce kratší než předchozí verze a také došlo k posunutí hnací hřídele vzhůru, aby bylo možno převodovku namontovat mezi válce v přední části motoru.

  Přepracování motoru V-1710 mělo pro Curtissův H-81 zásadní důsledky, protože nový motor svou celkovou délkou a zvýšenou polohou osy tahu neodpovídal obrysům přídě letounu. Protože se pouhé přepracování motorového lože a kapotáže motoru nejevilo jako dostatečně efektivní řešení, využili konstruktéři Curtissu této příležitosti a navrhli zcela nový trup. Tato změna byla považována za dostatečnou k tomu, aby dal Curtiss novému modelu označení Hawk 87. Americká armáda mu nadále říkala P-40 a označila jej jako model D, zatímco Královské letectvo mu dalo nové jméno Kittyhawk.

  Col. Robert L. Scott byl prvním velícím důstojníkem 23rd FG. Během války dosáhl 13 sestřelů, čímž se stal jedním z pěti nejúspěšnějších pilotů na P-40 v řadách USAAF. Na snímku ukazuje příslušník pozemního personálu na pět symbolů vítězství, čerstvě namalovaných na Scottově druhém P-40E. (foto: NARA)

  
  

  Cesta k lepším Hawkům

  Model Hawk 87 dostal oproti Hawku 81 řadu vylepšení. Trup byl nejen o šest palců (15,2 cm) kratší, ale také o něco nižší. Byly odstraněny trupové kulomety v přídi, chladiče oleje a chladicí kapaliny byly umístěny v objemném „podbradku“ pod motorem. Protože byla vrtule posunuta výše, mohly být podvozkové nohy kratší a přitom byla stále zajištěna dostatečná světlost točící se vrtule oproti zemi při vzletu a přistání.

  Pro zlepšení výhledu pilota byla zvětšena prohlubeň po stranách trupu za hlavou pilota, zvětšen byl i posuvný překryt kabiny, zatímco čelní sklo čelního štítku kabiny bylo pancéřové. Drak letounu byl také zesílen, aby mohl nést pod trupem jednu 500lb (226,7kg) bombu nebo přídavnou nádrž o objemu 52 nebo 75 galonů (197 l nebo 284 l).

  Konstrukce křídla a ocasních ploch se oproti Hawku 81 v zásadě nezměnila. Zbraně nového letounu byly instalovány ve velkých křídelních zbraňových šachtách a střílely mimo okruh vrtule, přičemž se linie jejich střely sbíhaly ve vzdálenosti asi 300 metrů před přídí.

  Hawk 87 byl oproti Hawku 81 lepším bojovým letounem, ale ne o mnoho. Změny ve výzbroji z něj sice udělaly univerzálnější stroj, ale výkony zůstaly poměrně nevýrazné. V důsledku všech změn vzrostla bojová celková hmotnost P-40D na 8809 liber (3995 kg), nový motor V-1710-39 však poskytoval jen o 60 koní více než jeho předchůdce. Přestože byl P-40D o něco štíhlejší než P-40C, mohl se pochlubit maximální rychlostí jen o 5 mph (8 km/h) vyšší, a to 350 mph (563 km/h). Nový motor navíc zůstal u jednostupňového přeplňování, a tak se příliš nezměnila ani výška maximální výkonnosti letounu, která činila 15 000 ft (4572 m).

  Americká armáda objednala u firmy Curtiss 23 letounů P-40D v roce 1940 a nové stroje převzala v polovině července 1941. Velká Británie mezitím převzala francouzskou objednávku s úpravami podle specifikací RAF. Tyto letouny, označené jako Kittyhawk I, začaly sjíždět z montážních linek v srpnu 1941. Prvních 20 letounů mělo výzbroj čtyř kulometů jako P-40D, ale zbytek Kittyhawků I z objednávky 560 letounů byl již vybaven šesti kulomety, stejně jako 820 kusů P-40E americké armády, které byly vyráběny souběžně. Dodávky obou letounů pokračovaly až do konce roku, kdy Spojené státy vstoupily do války. Velmi podobná verze, P-40E-1/Kittyhawk IA, měla zesílenou konstrukci křídla, aby mohla nést více bomb v podvěsu. Curtiss jich postavil 1500 a asi třetina z nich byla dodána spojencům v rámci programu Lend Lease.

  Kapitán Bill Hennon, veterán jávské kampaně, létal na P-40E č. 36 u 7. FS/49th FG během obrany Darwinu a severní Austrálie v roce 1942. (foto: NARA)

  
  

  Provozní historie

  Curtiss vyrobil pro americkou armádu prvních 22 Hawků 87 (P-40D) v červenci 1941. Dodávky 820 P-40E, což byl v podstatě stejný letoun jako P-40D, jen s výzbrojí šesti kulometů, začaly následující měsíc a pokračovaly až do května 1942.

  Prakticky všechny modely Hawk 87 následovaly P-40D a začaly působit v rámci výcviku stíhacích pilotů po celých Spojených státech. Zpočátku byly přidělovány k prvoliniovým bojovým jednotkám připravujícím se na službu v zámoří a zároveň zajišťovaly protivzdušnou obranu oblastí, jako byla pobřežní města považovaná za zranitelná vůči útokům z moře, nebo průmyslová centra na Středozápadě. Jak válka postupovala a v polovině roku 1943 byli k dispozici bojoví veteráni, kteří mohli poskytovat operační výcvik novým pilotům, plnily P-40E službu u výcvikových jednotek.

  Svůj bojový debut si P-40E odbyl nad Luzonem na Filipínských ostrovech 8. prosince 1941 (pacifického času) v den vstupu Spojených států do druhé světové války. Nebylo přitom vinou pilotů nebo P-40E 24. stíhací skupiny, že byl tento bojový křest vším jiným, jen ne působivým debutem.

  Zpráva o útoku na Pearl Harbor dorazila na velitelství generála Douglase MacArthura v Manile krátce poté, co japonské bomby přestaly dopadat na americké loďstvo na Havaji. Na Filipínských ostrovech bylo 03:55 místního času dne 8. prosince 1941 a během několika hodin se měl začít odehrávat ještě větší japonský triumf, než jakým bylo zničení americké flotily v Pearl Harboru.

  Na papíře vypadal počet stíhačů nasazených na Luzonu velením dálněvýchodních leteckých sil počátkem prosince 1941 jako dostatečný. Z přibližně stovky P-40 ve čtyřech letkách bylo 75 procent nových P-40E, zatímco 20th Pursuit Squadron létala na P-40B a 34th Pursuit Squadron měla ještě zastaralejší stroje Seversky P-35A. Tyto letky tvořily 24th Pursuit Group, ale jednotka nebyla na válku zdaleka připravena. Zastaralé P-35A sloužily už téměř dva roky a byly opotřebované. P-40B na Clark Field, dodané v létě 1941, byly v dobrém stavu, ale z jejich zbraní se na Luzonu nikdy nestřílelo kvůli nedostatku munice pro cvičné střelby. P-40E byly zcela nové a potýkaly se s několika počátečními problémy, včetně požárů motorů.

  Stejně tak bylo důležité, že mnozí z pilotů byli čerstvě po letecké škole a své P-40 dostatečně dobře neznali. Mezitím 300 mil severně od Manily shromáždilo Japonsko na ostrově Formosa téměř 200 námořních stíhacích A6M Zero, 200 námořních bombardérů a asi 150 armádních letadel. Mnozí z mužů, kteří na těchto letounech létali, byli veteráni z bojů v Číně.

  Napětí na Dálném východě narůstalo již několik týdnů před zprávou o útoku na Pearl Harbor. Přestože byly letecké jednotky americké armády na Filipínách před útokem dostatečně varovány, byly 8. prosince téměř zničeny. Hrstce pilotů P-40 se během dne podařilo zasáhnout nepřátelské letouny a prakticky každý z nich zažil nepříjemný šok, když na vlastní kůži pocítil stoupavost a obratnost dosud neznámých stíhaček A6M Zero. Pět pilotů P-40 dosáhlo celkem devíti vítězství (plus jeden na P-35A), ale několik jich bylo sestřeleno a téměř všechny utrpěly bojové poškození palbou pilotů Zer. Většina amerických letadel byla zničena na zemi.

  Po dosažení dvou sestřelů při obraně Filipín a třech dalších nad Jávou zničil Capt. George „King“ Kiser během své služby u 8th FS/49th FG další čtyři japonské letouny nad australským Darwinem. Všechna svá vítězství získal na letounech P-40E. (foto: NARA)

  
  

  Filipíny a Jáva

  Curtissy P-40E pokračovaly v bojích na Filipínách ve stále se snižujících počtech po dobu čtyř mučivých měsíců. První americké armádní stíhací eso druhé světové války, poručík Boyd „Buzz“ Wagner ze 17th PS, dosáhl 16. prosince 1941 svého pátého vítězství v P-40E. K 37. a poslednímu potvrzenému vítězství pilota P-40 na Filipínách došlo 12. dubna, kdy poručík John Brownewell ze 17th PS sestřelil japonský plovákový letoun poblíž Del Monte na ostrově Mindanao. Tažení skončilo 6. května 1942, kdy se vyhladovělé americké jednotky v ostrovní pevnosti Corregidor vzdaly. Mezitím se letouny P-40E intenzivně zapojily také do obrany Jávy, šestitýdenní kampaně, která pro Spojené státy a jejich spojence opět skončila špatně. Dne 25. ledna 1942 dorazilo 13 letounů P-40E z nové dočasné 17th PS (Provisional) do Soerabaja na Jávě, aby zajistily leteckou obranu proti očekávané japonské invazi na tento ostrov bohatý na ropu. 1/Lt George E. Kiser, jeden z několika veteránů z počátečních bojů nad Luzonem, kteří létali v řadách 17th PS během celé kampaně na Jávě, napsal tuto zprávu: „Brzy po příletu do Soerabaja jsme se přesunuli do Blimbingu na nově vybudované (a dobře maskované) letiště. ... Z Blimbing Field jsme odlétali mnoho misí. Ve skutečnosti nás tam během krátkého pobytu hodně nalétalo asi 150 hodin. Po celou dobu jsme čelili přesile v poměru nejméně 10:1, ale přesto se nám podařilo dosáhnout více než 65 sestřelů (V současnosti uznávaný celkový počet je 49; pozn. aut.) při ztrátě pouhých devíti zabitých nebo nezvěstných pilotů. ... Dne 1. března 1942 se Japonci vylodili na Jávě v plné síle a po útoku na tuto obrovskou flotilu pouhými deseti P-40 bylo rozhodnuto, že situace je beznadějná, a tak se celá peruť spolu s 19th BG stáhla do Austrálie.“

  Na začátku operační činnosti vedl 343rd FG Lt. Col. John Stephen Chennault, syn legendárního velitele „Létajících tygrů“ Col. Claire Lee Chennaulta. „Aleutští tygři“ si osvojili tygří motiv a přídě svých letounů ozdobili stylizovanými tygřími hlavami. 
  (foto: NARA)

  
  

  Darwin

  Austrálie zažila 19. února 1942 svůj vlastní Pearl Harbor, když japonská letadla operující jak z pozemních základen, tak letadlových lodí, napadla severní přístavní město Darwin a zasáhla jej dvěma ničivými nálety. Konvoj lodí s nákladem vybavení a vojáků směřujících na obranu ostrova Timor byl přistižen v přístavu a z větší části byl zničen. Bombardována byla také přístavní zařízení, nedaleké letiště a dokonce i nemocnice, což si vyžádalo velké ztráty na životech.

  V Darwinu se v té době nacházelo deset letounů P-40E právě zformované 33rd PS (Provisional), které měly konvoj doprovázet při cestě na posílení 17th PS (Provisional) na Jávě. Devět z těchto letounů však bylo během dne zničeno ve vzduchu i na zemi. Pouze jeden americký pilot byl schopen nárokovat sestřel.

  První útok na Darwin, následovaný 3. března náletem na přístav Broome na západním pobřeží a pádem Jávy o tři dny později, vyvolal v celé Austrálii vlnu paniky. Operační výcvik nezkušených pilotů 49th Pursuit Group USAAF, z nichž mnozí byli čerstvými absolventy letecké školy, byl přerušen, aby mohli být nasazeni k zajištění protivzdušné obrany. Skupina dorazila lodí 28. ledna 1942 a okamžitě začala sestavovat stovku letounů P-40E, zatímco její piloti dokončovali svůj výcvik. Naštěstí byl k dispozici kádr dvanácti pilotů, kteří se právě vrátili z Jávy, aby poskytli zkušené velitele rojů pro tři letky 49th PG. Byl mezi nimi i George Kiser.

  Japonské letecké útoky na severní Austrálii pokračovaly sporadicky po celé jaro a léto 1942. Poslední nálet na Darwin, kterému se 49th PG (v květnu přeznačená na 49th Fighter Group) postavila, se uskutečnil 23. srpna. V tomto boji si esa George Kiser a Jim Morehead připsala svá poslední vítězství před ukončením svého působení v Tichomoří. Celkem 15 sestřelů vyneslo tohoto dne 49th FG během obrany Darwinu konečnou bilanci 78 potvrzených vítězství, osmi pravděpodobných sestřelů a čtyř poškozených nepřátelských letounů.

   

  Nová Guinea a Aleutské ostrovy

  V září, kdy byly stíhací perutě RAAF připraveny převzít úkoly protivzdušné obrany v Darwinu, začala 49th FG psát další kapitolu své pozoruhodné historie. Boj o Port Moresby se blížil ke svému vyvrcholení a 7th FS dostala rozkaz bojovat po boku No. 75 a No. 76 Squadron RAAF na Nové Guineji.

  Pod velením veterána z Jávy kapitána Billa Hennona dorazila 7th FS 14. září na letiště 14 mil od Port Moresby a okamžitě začala létat na stíhací-bombardovací mise na podporu australských jednotek bojujících podél Kokoda Trail. Tyto mise, které zahrnovaly nálety, střemhlavé bombardování a doprovody bombardérů, byly velmi účinné a pomohly Australanům zastavit postup nepřítele.

  Nejdéle sloužily P-40E daleko na severu na Aleutských ostrovech, kde P-40 létaly v bojích od útoku na Dutch Harbor v červnu 1942 až do dobytí Kisky v srpnu 1943. Poté tři perutě P-40, včetně 344th FS s P-40E, pokračovaly v zajišťování protivzdušné obrany bombardovacích základen na Aleutech až do konce války.

  P-40E č. 127 byl jedním z 33 těchto letounů dodaných na jaře 1942 do Číny jako náhrada za Tomahawky ztracené v boji u 1st American Volunteer Group. Letoun má na zádi modrý pás jako označení 2nd PS. (sbírka autora)

  
  

  Čína

  Dne 22. března 1942 přistály v čínském Kunmingu po dlouhém přeletu z Afriky první letouny P-40E, které se měly zúčastnit bojů v oblasti Čína-Barma-Indie (CBI). Pozemní personál 1st American Volunteer Group (AVG), která od prosince předchozího roku bojovala proti Japoncům v Barmě a Číně s letouny Hawk 81, se pustil do práce na P-40E, nahradil jejich označení USAAF čínskými slunečními kruhovými znaky, namaloval charakteristický vzor žraločí tlamy AVG na jejich přídě a opravil různé drobné problémy. Nakonec měla AVG obdržet 30 letounů P-40E.

  První bojové nasazení P-40E AVG přišlo 8. dubna 1942, kdy tři z nich v čínském Loiwingu vyrazily po boku Tomahawků, aby zachytily japonský nálet na své letiště. Velitel flightu Robert L. Little z 1st PS, letící na jednom z P-40E, si mezi 12 vítězstvími, která ten den piloti AVG získali, připsal i sestřelení Ki-43 Oscar, což byl první nárok AVG na vítězství dosažené na P-40E.

  Během posledních tří měsíců existence jednotky se P-40E od AVG intenzivně zapojily do bojů. Jejich nejvýznamnějšími akcemi byla série náletů na japonské armádní jednotky v soutěsce Salween na čínsko-barmské hranici v květnu 1942, kdy piloti AVG využili s ničivým účinkem své P-40E pro střemhlavé bombardování k zastavení postupu nepřítele. Bob Little bohužel při jedné z těchto misí zahynul.

  Když byla AVG 4. července 1942 rozpuštěna, její letouny P-40E a Tomahawky byly předány 23rd FG USAAF, která byla téhož dne aktivována v Kunmingu, aby pokračovala v bojích v Číně pod velením legendárního velitele Claire Lee Chennaulta. Mezitím dorazila do Indie druhá skupina USAAF na P-40, 51st FG, která zaujala pozice v Ásámu. Tyto dvě skupiny, létající ze svých základen na obou koncích letecké trasy z Indie do Číny, měly mít na starosti ochranu dopravních letadel prolétajících „The Hump“ před japonskými stíhači. V létě 1943 byla většina letounů P-40E u obou těchto stíhacích skupin nahrazena novějšími modely P-40.

  Piloti 72nd PS/15th PG pózují na Havaji počátkem roku 1942 s letounem „Squirt“, který pojmenoval velitel squadrony Jim Beckwith po své ratolesti. V roce 1945 Beckwith, v té době již plukovník, velel 15th FG, která létala dálkové mise nad Tokio. (foto: NARA)

• Nahrazení GM-1 systémem MW 50

  Bf 109 G-10 W.Nr 490 617 "Blaue 2", Uffz. Gerhard Reiher, 8./JG 3, Alperstedt, 1944.
  Za kruhovou anténou na hřbetu je vidět trojúhelníková popiska u místa plnění MW 50. [Martin Reiher]

  
  

  u letounů Bf 109G a K

  Text: Pavel Raška

  
  

  Toto technické pojednání navazuje na článek Zařízení GM-1 v Messerschmittech Bf 109 z Infa 11/2024.

  Již před druhou světovou válkou Dr. Otto Lutz (1906-1974) přišel na myšlenku vstřikovat do motoru za účelem zvýšení výkonu oxid dusný. K tématu později vydal (až v roce 1942) vědeckou práci "Über Leistungssteigerung von Flugmotoren durch Zugabe von Sauerstoffträgern", tedy zhruba česky řečeno "O zvýšení výkonu leteckých motorů díky přídavku sloučenin kyslíku."

  
  

  Těsně před druhou světovou válkou začali nezávisle na něm experimentovat inženýři z firmy BMW Dietrich Singelmann (1903-1989) a Helmut von Zborowski (1905-1969, rodák z Terezína) se vstřikováním směsi vody a metanolu. Přišli na to, že když smíchají vodu s metanolem a přidají kapku antikorozní přísady, získají bezproblémovou kapalinu, kterou lze na rozdíl od oxidu dusného skladovat na polním letišti v obyčejných kanystrech. Sice není radno ji pít, ale zato běžně nehoří ani nevybuchuje a vůbec se chová způsobně. Poměr vody a metanolu 1:1 se ukázal být nejvýhodnější nejen z hlediska výkonu motoru, ale i proti riziku zamrznutí směsi. Vstřikování vody a metanolu bylo poprvé vyzkoušeno v roce 1939 na motoru Bramo 323-A. Později se oba pánové věnovali vývoji raketových motorů.

  V minulém článku popisovaný systém GM-1 nebyl mezi stíhacími piloty příliš oblíbený, v nižších hladinách se nedal použít, byl jen "mrtvou váhou" a zhoršoval letové vlastnosti. U výškových průzkumných jednotek byla situace lepší. Čtenáři Clostermannova Velkého cirkusu si určitě vybaví souboj Spitfirů s Bf 109 ve stratosféře. Messerschmitt byl vybaven GM-1, ale jeho pilot udělal tu chybu, že se pokusil spasit střemhlavým letem. Ovšem těsně nad hladinou moře se GM-1 použít nedal a průzkumný 109 skončil sestřelen ve vlnách oceánu. Původní tepelně izolované nádrže pro GM-1 vyráběla firma Büssing-NAG zpočátku v relativně malých sériích cca 50 ks měsíčně. Tuto instalaci GM-1 z Bf 109G bylo možné použít pro vstřikování MW 50, potíže nastaly s korozí ventilů. Namontováním jiného typu ventilů mohl být celý systém použit pro jednu nebo druhou látku (GM-1 i MW 50).

  Trosky Bf 109G-10 WNr. 151556 od JG 300 a Bf 109G-14AS WNr. 784998 od IV/JG 53 po nouzových přistáních na začátku roku 1945. U obou letounů jsou vidět otevřené plnící otvory nádrže MW 50 na hřbetu.

  
  

  Z vývojových experimentů vykrystalizovala druhá, zjednodušená verze systému MW 50. Ta už s oxidem dusným nepočítala a odpadla tak nutnost tepelné izolace nádrže. Navíc byly vyřazeny tlakové láhve na vzduch z křídel, které byly nahrazeny tlakovým vzduchem vedeným od kompresoru. Došlo tak k další úspoře hmotnosti. Vstřikovací tryska byla vyměněna za jiný typ, protože tlak z kompresoru byl nižší. Tento zjednodušený typ MW 50 byl zřejmě standardní výbavou Messerschmittů 109 verzí G-14 a G-10. Charakteristickou úpravou konstrukce viditelnou i pro modeláře je hranatý "kastlík" za hlavou pilota, kryjící baterii. U pozdější vývojové varianty 109 verze K došlo k rekonstrukci vnitřního vybavení a byť MW 50 byl standardem, onen "kastlík" zpoza hlavy pilota zmizel, neboť baterie byla přesunuta na jiné místo v trupu. Nádrž MW 50 bylo u verze K možné využít i jako přídavnou nádrž na palivo, na palubní desce byl přepínač MW 50/Kraftstoff a podle jeho nastavení se přepnul příslušný ventil buď na vstřikování směsi do kompresoru nebo na přečerpávání obsahu do hlavní palivové nádrže. Samozřejmě bylo důležité dát si pozor na polohu přepínače v závislosti na obsahu nádrže. Zde je nutné odbočit a věnovat se palivové soustavě Messerschmittů. Letouny byly vybaveny palivovou nádrží ve tvaru L o obsahu 400 litrů umístěnou pod a za sedačkou pilota. Verze Bf 109 E měla nádrž plechovou, pro verzi F byla vyvinuta nová speciální pogumovaná samosvorná nádrž SB Sackbehälter. Tento SB byl i s motory DB 601N vyvinut pro palivo C2, ovšem v běžném provozu byl používán benzín C3, což způsobilo nečekané problémy s motory DB 601N. Nakonec se po delší době zjistilo, že v pogumované nádrži SB dochází k chemické reakci benzínu C3 s materiálem nádrže, což použitý benzín znehodnocovalo. Proto musela být nádrž SB upravena tak, aby k reakci nedocházelo. Část Messerschmittů verze F byla ve výrobě ještě vybavena starší plechovou nádrží. Přídavné třistalitrové podvěšené nádrže nebyly vybaveny palivovým čerpadlem, do nádrže se vháněl tlakový vzduch od kompresoru a palivo bylo takto přečerpáno do hlavní nádrže. Byla-li nádrž pro MW 50 naplněna palivem, ventil byl přestaven na přečerpání jejího obsahu do hlavní palivové nádrže a přečerpání se dělo opět tlakovým vzduchem. Messerschmitt s podvěšenou nádrží a MW 50 naplněnou palivem tak mohl svůj dolet zdvojnásobit. U československých Avií S-199 byla nádrž MW 50 používána výhradně jako palivová. 

  Schéma palivové soustavy Bf 109K z dobového manuálu s označenou nádrží na směs MW 50.

  Výstupek na dvířkách do úložného a bateriového prostoru, umožňující posunutí baterie, která tak uvolnila prostor nádrži pro MW 50 v trupu za kokpitem. Bf 109G-14, Oblt. Rolf Schlegel 10./Jagdgeschwader 4, březen 1945. [Archiv JG 4 - Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím 11. 9. 1944 v Kovářské]

  
  

   Poznámky a upřesnění k minulému článku (Info 11/2024):

  - Kódové slovo MONA, použité pro úplně první verzi GM-1, odkazuje podle Baumgartla na slavný da Vinciho obraz Mona Lisa. Modelka se nadýchala oxidu dusného a odtud pramení její záhadný úsměv aneb další historická hádanka je rozluštěna.

  - Měl jsem výhrady ke kruhové nádrži GM-1 pro verzi F-4/Z. Baumgartl uvádí, že skutečně existovala z tenkého plechu vyrobená nádrž GM-1 omotaná pianovým drátem, ovšem zpochybňuje, že by se dostala do sériových strojů. Pamětníci si určitě vybaví za socialismu oblíbené skleněné sifonové lahve s kovovým pletivem plněné bombičkami s CO2 - princip je stejný, nádoba dobře odolává vnitřnímu tlaku.

  
  

  Malý česko-německý slovníček

  Sonderstoff = Speciální látka (zde ve významu buď GM-1 nebo MW 50) 

  Kraftstoff = Palivo

  Sauerstoff = Kyslík 

  Behälter = Nádrž 

  Leistung = Výkon

• Letecká vojna na Ukrajine

  Fotografia nešťastného Embraeru 190AR s registráciou 4K-AZ65, ktorú v roku 2016 urobil Mehmet Mustafa Celik.

  
  

  Ruská raketa zostrelila civilné lietadlo. Opäť...

  Text: Miro Barič

  
  

  V bojoch nad Ukrajinou dochádza nezriedka k streľbe do vlastných radov. Ruská protivzdušná obrana už zničila celý rad ruských lietadiel a vrtuľníkov. K zásahom vlastných strojov došlo aj na ukrajinskej strane. V Rusku bolo zasiahnutých aj niekoľko civilných strojov, no bez fatálnych následkov. Až doteraz.

   

  Z Baku v Azerbajdžane vzlietol v stredu 25. 12. ráno let 8243 spoločnosti Azerbaijan Airlines. Embraer 190AR s registráciou 4K-AZ65 mal na palube 62 pasažierov a 5 členov posádky. Smeroval do Grozného v Čečensku na juhu Ruska. Po 40 minútach letu však prestal fungovať GPS i ďalšie navigačné systémy. Je pravdepodobné, že stroj sa stal obeťou elektronického rušenia signálu GPS, čo medzinárodné organizácie pre telekomunikácie i civilné letectvo zakazujú.

  Rušenie Rusi zapli pravdepodobne preto, lebo nad Čečenskom sa pohybovali ukrajinské drony. Posádka letu 8243 požiadala o navedenie prostredníctvom rádiového vysielača. V Groznom však bola silná hmla a po troch okruhoch sa piloti rozhodli pre návrat do Baku. Pri odlete z Grozného však stroj zasiahla raketa z ruského protivzdušného systému Pancir-S1. Vybuchla pri ľavej zadnej časti lietadla a črepiny poškodili najmä jeho chvostové plochy.

  V dôsledku poškodenia Embraeru zlyhal hydraulický systém a jeho ovládanie sa stalo extrémne náročné. Ruskí letoví dispečeri mu pre zlé počasie nedovolili pristáť na letisku Mineraľnyje Vody ani v Machačkale. Namiesto toho zmrzačený stroj (za stáleho rušenia signálu GPS) poslali cez Kaspické more do Aktau v Kazachstane. Dostupné údaje ukazujú, že lietadlo extrémnym spôsobom menilo výšku i smer letu. Napriek tomu ho piloti hodinu a 14 minút od zásahu rakety udržali vo vzduchu.

  Pri pokuse o pristátie v Aktau však stroj narazil do zeme tri kilometre od letiska. Havária je zachytená na videu. Je na ňom vidno, že lietadlo s vysunutým podvozkom klesá s výrazným náklonom na pravú stranu. Pilotom sa už klesanie ani náklon nepodarilo vyrovnať. Embraer narazil do zeme najprv pravým krídlom a potom aj trupom. Ten sa rozlomil a stroj vybuchol. Predná časť zhorela úplne, no zadná časť trupu ostala síce prevrátená, no relatívne vcelku. Vďaka tomu zo 67 osôb na palube 29 prežilo, hoci so zraneniami. O život prišlo 38 ľudí vrátane oboch pilotov a jednej letušky. Týmto trom posmrtne udelili titul Národný hrdina Azerbajdžanu. Stevard Zulfikar Asadov a letuška Ajdan Rahimli, ktorí so zraneniami prežili, boli vyznamenaní Radom odvahy prvého stupňa.

   Zadná časť azerbajdžanského Embraeru bola prešpikovaná črepinami.

  Fotografie trosiek zverejnili kazašské záchranné zložky.

  
  

  Hrdinovia z letu 8243

  Pristavme sa na chvíľu pri spomínaných hrdinoch, ktorí do poslednej chvíle bojovali o záchranu stroja a cestujúcich. Kapitánom bol 62-ročný Igor Kšnjakin, ktorý mal obrovské skúsenosti. Kariéru pilota začal v roku 1982 ako 20-ročný na dvojplošníku An-2. Postupne lietal ako druhý pilot alebo kapitán na strojoch Jak-40, Tu-134, An-140 a ATR-42/72. V roku 2013 sa stal kapitánom na lietadlách Embraer 170/190 v rámci spoločnosti Azerbaijan Airlines. Na konte mal 15 000 letových hodín, z toho 11 200 v pozícii kapitána. Ostali po ňom dve dcéry.

  Kšnjakinovi na sedadle druhého pilota pomáhal 32-ročný Aleksandr Kaljaninov. V roku 2021 úspešne ukončil štúdium na Národnej leteckej univerzite v ukrajinskom Kyjeve. Tretím členom posádky, ktorý prišiel o život, bola 33-ročná letuška Hokuma Alijeva. Tá sa popri práci venovala štúdiu práva, bola v poslednom ročníku doktorandského štúdia. Po jeho dokončení plánovala zmeniť kariéru a stať sa právničkou. To sa jej, žiaľ, nesplnilo. V posledných okamihoch života sa snažila upokojovať pasažierov. Všetkých troch pochovali spoločne v Baku na cintoríne Druhá alej cti, ktorý je určený pre významné osobnosti a hrdinov Azerbajdžanu.

  Rusko sa k zostreleniu lietadla nepriznalo ani po mesiaci. Na začiatku dokonca všetko popieralo a ruské propagandistické kanály vypustili viacero rôznych verzií toho, čo sa mohlo stať. Napríklad diery po črepinách, ktoré boli viditeľné na zachovanej zadnej časti lietadla, údajne spôsobil štrk po dopade stroja na zem.

  Azerbajdžanský prezident Ilham Alijev už pár dní po katastrofe vyhlásil, že podľa predbežných výsledkov vyšetrovania za ňu môže ruská protivzdušná obrana. Uviedol, že zostrel bol neúmyselný, no obvinil Moskvu z pokusu o jeho ututlanie. Alijev dodal, že očakáva priznanie viny, potrestanie zodpovedných osôb a odškodnenie pre rodiny obetí. Nič z toho sa nestalo ani mesiac po tragédii. Predstavitelia Azerbajdžanu tiež uviedli, že to, že ruské úrady nepovolili poškodenému lietadlu pristáť na žiadnom letisku v Rusku a nasmerovali ho do Aktau, mohlo byť pokusom o zahladenie stôp. Jednoducho dúfali, že stroj sa zrúti do Kaspického mora...

   Troch mŕtvych členov posádky pochovali ako hrdinov – zľava sú rakvy Aleksandra Kaljaninova, Igora Kšnjakina a Hokumy Alijevy. Fotografiu z poslednej rozlúčky zverejnila kancelária prezidenta Azerbajdžanu.

  
  

  Oživené spomienky na MH17

  Zostrelenie azerbajdžanského civilného lietadla oživilo spomienky na katastrofu z 27. júla 2014. Vtedy sa pri Hrabove v Doneckej oblasti zrútil let MH17 spoločnosti Malaysia Airlines. Boeing 777 s registráciou 9M-MRD smeroval z Amsterdamu do Kuala Lumpur. Tam však nikdy nedoletel. Rusko totiž na východe Ukrajiny vyprovokovalo povstanie a na jeho podporu tam presúvalo aj ťažkú techniku. Súčasťou tejto podpory bol aj protivzdušný systém Buk z 53. protilietadlovej raketovej brigády so sídlom v Kursku. Ten v tichosti presunuli na východ Ukrajiny na územie pod ruskou kontrolou. V domnení, že strieľa na ukrajinské vojenské lietadlo, vypustila jeho posádka raketu na civilný let MH17. Boeing 777 letel vo výške 33 000 stôp (10 060 m) rýchlosťou 915 km/h, keď tesne nad jeho kokpitom vybuchla hlavica radarom navádzanej rakety. Črepiny zabili ľudí v kokpite a roztrhali trup, ktorý sa začal lámať tesne za kokpitom. Lietadlo začalo prudko klesať a aerodynamické sily spôsobili, že sa rozlámalo úplne celé ešte pred dopadom. Pád na zem trval minútu a pol a trosky pokryli plochu 50 štvorcových kilometrov. O život prišlo všetkých 298 ľudí na palube – 15 členov posádky a 283 cestujúcich. Z nich dve tretiny tvorili občania Holandska. 80 z obetí boli deti mladšie ako 18 rokov.

  Keď si Rusi uvedomili, čo urobili, Buk v tichosti stiahli naspäť za ruské hranice a vypustili celý rad rôznych verzií o tom, čo sa malo stať. Okamžité vypúšťanie protichodných verzií je typickou metódou ruskej propagandy s cieľom rozriediť a spochybniť pravdu. V prípade MH17 bola jedna verzia absurdnejšia ako druhá. Civilný Boeing malo napríklad zostreliť ukrajinské bitevné lietadlo Su-25. Asi v tomto magazíne netreba nikomu zdôrazňovať, že Su-25 na to schopnosti nemá – ani rýchlosť, ani dostup, ani dostatočnú výzbroj. Potom vyrukovali aj so „zaručene pravou“ satelitnou snímkou, ktorá mala zachytávať ukrajinský Su-27 ako z bezprostrednej blízkosti vypúšťa na let MH17 raketu. Išlo pritom len o nekvalitný podvrh. Úplne šialená bola teória, že všetko bolo narafičené a v Boeingu boli staré telá ľudí, ktorí zomreli už dávnejšie.

  Viaceré západné vyšetrovacie tímy však na základe dôkazov určili, že stroj zasiahla raketa zo systému Buk, že bola vystrelená z územia, ktoré ovládali Rusi a identifikovali aj ruskú jednotku, ktorej patril a ktorú sme spomínali vyššie. S ich závermi sa stotožnil aj holandský súd, ktorý v novembri 2022 odsúdil za zostrelenie MH17 troch mužov na doživotie – Igora Girkina, Sergeja Dubinského a Leonida Charčenka. Všetci boli odsúdení v neprítomnosti a Rusko svoju zodpovednosť odmieta. Len jeden z týchto troch páchateľov teraz sedí v ruskom väzení – nie však za smrť 298 nevinných ľudí, ale za extrémizmus. Igor Girkin si totiž dovolil urážať Putina, ktorý podľa neho vedie vojnu na Ukrajine slabo a nekompetentne. Girkin, známy aj ako Strelkov, bol v roku 2014 ruským agentom, ktorý so svojím oddielom prišiel podnietiť povstanie na východe Ukrajiny. V minulosti sa chvastal tým, že bez neho by žiadna vojna na Donbase nebola, pretože miestnym sa do nej veľmi nechcelo. Toľko na margo toho, či išlo už vtedy o ruskú agresiu alebo „občiansku vojnu“.

  Snímka z roku 2014. Ruskí bojovníci si vtedy robili fotky pri vraku zostreleného letu MH17.

  
  

  Ukrajinské straty

  V sledovanom období od 1. 12. do 31. 12. samozrejme neustále prebiehali aj operácie vojenských lietadiel, vrtuľníkov a bezpilotných prostriedkov. V tejto súvislosti dochádzalo aj k ich stratám. Zostrelenie civilného lietadla je však natoľko výnimočným skutkom, že sme mu venovali väčšinu aktuálneho pokračovania seriálu.

  K jedinej potvrdenej strate techniky na ukrajinskej strane došlo v sobotu 14. 12. v Chersonskej oblasti. Ruský protivzdušný systém S-400 tam zasiahol Su-25 z 299. brigády taktického letectva. Jeho pilot, kapitán Vladyslav Solop, zahynul.

  O život prišiel aj kapitán Mykola Karpov, pozemný letecký technik zo 40. brigády taktického letectva. Stalo sa tak v utorok 31. 12., kedy došlo k ruskému raketovému útoku na leteckú základňu Vasylkiv v Kyjevskej oblasti. Aké škody boli na základni spôsobené, nie je zatiaľ známe. Karpova posmrtne povýšili na majora.

   

  Ruské straty

  K prvej potvrdenej strate na ruskej strane v sledovanom období došlo tiež v sobotu 14. 12, na základni Krymsk v Krasnodarskom kraji. Ukrajinská vojenská rozviedka tam zapálila a poškodila Su-27P s trupovým číslom „červená 16“ a označením RF-92406, ktorý patril 3. zmiešanému leteckému pluku. Poškodenie ďalšieho lietadla, tentoraz vojenského nákladného stroja An-72 na letisku pri Moskve, ohlásila ukrajinská vojenská rozviedka v piatok 20. 12.

  V stredu 18. 12. bol vlastnou paľbou zasiahnutý a zostrelený vrtuľník Kamov Ka-52. Obaja ruskí letci pri tom zahynuli. Veliteľom vrtuľníka bol nadporučík Daniil Čepurnov. V jeho nekrológu uviedli iba toľko, že padol počas plnenia bojovej úlohy v zóne špeciálnej vojenskej operácie.

  Ilustračná snímka helikoptéry Ka-52, ktorú zverejnilo ruského ministerstvo obrany. Od začiatku vojny prišlo Rusko už o najmenej 63 helikoptér tohto typu. Jednu stratilo aj v decembri 2024, ktorá sleduje aktuálne pokračovanie tohto seriálu.

  Ukrajinská vojenská rozviedka zapálila 14. 12. Su-27P na základni Krymsk.

  Rusko o pár dní zverejnilo záber toho istého stroja. Fotografia je z takého uhla, aby nebolo vidieť prípadné poškodenie zadnej časti, kde horelo.

  Na sociálnych sieťach sa objavili zábery ruského Su-25SM3, ktorý sa počas letu zrazil s prieskumným dronom Zala.

  Ruský vrtuľník Mi-24 zapadol do bahna, zrejme na predsunutej základni. Fotka sa objavila v sledovanom období, ale podrobnosti nie sú známe.

  
  

  Námorné drony vracajú úder

  Najhorší deň pre ruské letectvo prišiel v samom závere mesiaca. V utorok 31. 12. operovali v Čiernom mori ukrajinské námorné drony Magura V5. Rusko proti nim už dlhšie nasadzuje vrtuľníky a lietadlá, Ukrajinci preto na svoje bezposádkové člny montujú protilietadlové zbrane. Tvrdia, že niekoľko helikoptér už v minulosti zasiahli, tie však boli iba poškodené a zostrel potvrdený nebol. Až doteraz. Pri polostrove Tarchankut na západe Krymu zasiahli ukrajinské drony raketami R-73 dve helikoptéry Mi-8. Podľa ukrajinskej strany sa jedna zrútila a druhá odletela poškodená smerom k brehu. Ruská strana neskôr potvrdila, že aj druhý vrtuľník sa zrútil. V každom bolo osem ľudí a nikto z nich neprežil. Znamená to, že helikoptéry mali okrem bežnej trojčlennej posádky na palube aj ďalších päť vojakov – strelcov z guľometov a operátorov elektronických systémov.

  V priebehu decembra sa objavilo aj video, na ktorom ukrajinské námorné drony strieľajú na helikoptéry (a dokonca aj na stíhačku Suchoj) z guľometov. Najmenej jeden vrtuľník bol streľbou vážne poškodený, no potvrdený zostrel prišiel až neskôr a pri použití rakiet R-73.

  Rovnako sa v sledovanom období objavili aj zábery incidentu, pri ktorom sa ruský Su-25SM3 počas letu zrazil s prieskumným dronom Zala. Stroj s trupovým číslom „červená 07“ a s označením RF-94678 mal vážne poškodenú prednú časť trupu a rozbité bočné čelné sklo kokpitu. Napriek tomu s ním pilot dokázal pristáť na základni. Zrážka sa mala odohrať niekde v Doneckej oblasti, no nie je známe kedy presne k nej došlo.

   Záber z videa, na ktorom ukrajinský námorný dron Sea Baby ostreľuje guľometom ruský vrtuľník Mi-8.

  Ukrajinský námorný dron si guľometom trúfol aj na stíhačku.

  Zábery z ďalšieho videa, ktoré zachytáva zostrel ruského vrtuľníka Mi-8 raketou R-73 z námorného dronu Magura V5.

  
  

  Útočili aj na Vianoce

  Prakticky každú noc pokračovali ruské vzdušné útoky na ukrajinské mestá. Spomenieme len niekoľko z nich. V noci zo štvrtka 12. 12. na piatok 13. 12. smeroval veľký útok na ukrajinskú energetickú infraštruktúru. Napadnuté boli štyri oblasti vrátane Kyjeva a v dvoch došlo k výpadkom elektrickej energie, čo nie je v zime ničím iným ako terorizovaním civilného obyvateľstva. Rusi vypustili spolu 192 kamikadze dronov a 94 rakiet a striel s plochou dráhou letu. Ukrajinci zostrelili 80 dronov a ďalších 105 vyradili pomocou systémov elektronického boja. Zničených bolo aj 81 striel s plochou dráhou letu, z toho 11 zostrelili ukrajinské stíhačky. Osobitne sa pritom vyznamenal jeden pilot, ktorý ich zničil šesť. Dve zasiahol raketami AMRAAM s dlhým doletom a ďalšie dve pridal raketami Sidewinder s kratším dosahom. Keď mu došli rakety, posledné dve strely zničil palubným kanónom zblízka. Tu sa ukazuje výhoda F-16 oproti starším stíhačkám sovietskej výroby, ktoré ukrajinské letectvo používalo doteraz. Vďaka pokročilým senzorom a elektronickým systémom má pilot F-16 lepší prehľad o situácii a dokáže rýchlejšie a efektívnejšie vyhľadávať, identifikovať a zameriavať jednotlivé ciele aj v prostredí s ich hustým výskytom.

  Ďalší veľký útok podnikli Rusi cynicky priamo na Vianoce v noci z utorka 24. 12. na stredu 25. 12. Väčšina Ukrajincov teraz oslavuje Vianoce vtedy, keď aj západný svet a nie podľa pravoslávneho kalendára. Na Ukrajinu Rusi priamo na sviatky vyslali 106 kamikadze dronov a 78 rakiet a striel s plochou dráhou letu. Ukrajinská obrana zneškodnila 59 striel a 54 dronov. Ďalších 52 dronov vyradili systémy elektronického boja. Napriek tomuto úsiliu takmer 20 striel obranou preniklo. Len Charkov hlásil 11 výbuchov. V jednej zo zasiahnutých elektrární zomrel civilný technik a pol milióna ľudí ostalo na Vianoce bez vykurovania.

  Desivým útokom čelí denne mesto Cherson ležiace priamo na frontovej línii. Ruskí operátori dronov tam podnikajú ľudské safari – útočia dronmi na jednotlivých obyvateľov, civilné autá či mestskú hromadnú dopravu – a ešte sa tým chvália. Z tejto beštiálnej rutiny sa ešte viac vymyká útok leteckými bombami, pri ktorom tesne pred Vianocami Rusi zasiahli onkologickú kliniku – a tiež sa tým pochválili.

   Následky masívneho ruského útoku na ukrajinské mestá počas Vianoc.

  Zneškodňovanie ruských projektilov, ktoré minuli ciele.

  
  

  Ukrajinská stopa v Sýrii?

  Na záver v krátkosti spomenieme udalosť, ktorá s vojnou na Ukrajine súvisí len vzdialene. V Sýrii sa po 13 rokoch skončila krvavá občianska vojna. Pritom ešte v polovici novembra tomu nič nenasvedčovalo. Povstaleckej koalícii CMO však stačilo 12 dní ofenzívy a v noci zo soboty 7. 12. na nedeľu 8. 12. obsadila aj hlavné mesto Damask. Stalo sa tak prakticky bez boja. Sýrska vládna armáda skolabovala spolu s režimom, ktorý mala chrániť.

  A prečo to spomíname v súvislosti s Ukrajinou? Režim Baššára Asada podporovalo okrem Iránu práve Rusko, ktoré do Sýrie vyslalo vojakov i letectvo. Po začatí vojny na Ukrajine však muselo svoj kontingent oslabiť. A hovorí sa, že práve Ukrajinci pomohli povstalcom z CMO, keď im mali poskytnúť FPV drony aj s malým počtom operátorov (hovorí sa o dvoch desiatkach). Tieto drony na začiatku ofenzívy zasiahli a vyradili kľúčové osoby a ciele sýrskej vládnej armády. A je to práve Rusko, kam sýrsky diktátor Asad utiekol a kde získal azyl aj so svojou rodinou. 

  Ukrajinskí pyrotechnici ulovili jeden ruský dron aj na strome.

  Ukrajinská 40. brigáda taktického letectva zverejnila sériu fotografií stíhačiek MiG-29.

  
  

• Esau

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Kat. č. 70164

  
  

  Heinz „Esau“ Ewald je jedním ze známých es JG 52, stíhací eskadry, která od června 1941 až do konce války bojovala na východní frontě. Pocházel ze Zoppot (Sopoty) u dnešního Gdaňsku. V prosinci 1941 nastoupil k Fliegerausbildungsregiment 23 v Kaufbeurenu, poté prošel pilotním a stíhacím výcvikem. Pak následoval pokračovací výcvik u operačně výcvikové JG 106 v Lachen-Speyersdorf a nakonec jej instruktoři připravovali na boj na východní frontě u Ergänzungs-Jagdgruppe Ost v La Rochelle ve Francii.

  Jako jednadvacetiletý poddůstojník byl na podzim roku 1943 přidělen k II./JG 52, jíž v té době velel Hptm. Gerhard Barkhorn. Jeho jednotka se na konci srpna 1943 stáhla z Anapy na Kubáni a během září a října operovala z několika letišť na Ukrajině. Na počátku listopadu se přesunula na základnu Bagerowo na Krymu. Zhruba v té době byl k II./JG 52 přidělen Heinz Ewald a byl zařazen k 6. Staffel. Jejím velitelem byl Lt. Helmut Lipfert, jenž měl v té době na kontě více než 40 vítězství.

  Jako úplný nováček dosáhl Ewald svého prvního vítězství již při svém čtvrtém bojovém letu. Došlo k tomu při „volném lovu“ 12. listopadu 1943 nad Kerčským průlivem. Ewald letěl jako wingman Fw. Ellendta z 5. Staffel. Asi po dvaceti minutách letu pod nízko ležící souvislou vrstvou oblačnosti dostala německá dvojice hlášení, že jižně od nich letí sovětské letouny. Zamířili tedy do určené oblasti co nejvyšší rychlostí ve výšce asi 100 metrů nad hladinou moře.

  Znenadání se tisíc metrů před nimi z mraků vynořily čtyři sovětské Jaky a Ellendt na ně hned upozornil. Vše se odehrálo ve zlomcích sekund, formace letěly přímo proti sobě a Ewald instinktivně vystřelil na jeden z nepřátelských letounů. Ellendt okamžitě hlásil ve vysílačce, že došlo k sestřelu, a zmatený Ewald se ptal, kdo sestřelil koho. S překvapením se dozvěděl, že nepřítele zasáhl Ewald a zasažený letoun se ve vývrtce zřítil na pobřeží a vybuchl.

  Po přistání dostal Heinz Ewald nejen hodně gratulací, ale musel si také vyslechnout, že kdo střílí na nepřítele při letu čumák proti čumáku, ten dlouho žít nebude. V příštích týdnech komentáře tohoto typu slyšel mnohokrát, protože měl při bojových letech v mnoha případech štěstí a dosáhl rychle několika vítězství. V němčině jsou některá rčení o velké dávce štěstí spojena se slovy Schwein (prase) nebo Sau (svině), a tak dostal Heinz Ewald přezdívku Esau. Vymysleli ji jeho kolegové z 6. Staffel a jako jejich mluvčí ji Ewaldovi oznámil Ofw. Kuhn. Ten Ewalda současně ujistil, že podle pověry této jednotky Ewald žít dlouho nebude, protože ten, kdo jako nováček brzy dosahuje leteckých vítězství, bude také brzy mrtev. A Kuhn neopomněl přátelsky dodat, ať Ewald napíše rodičům dopis na rozloučenou.

  Jako kandidátovi na brzkou smrt Ewaldovi schovával zvlášť dobré porce jídla Obergefreiter Prümmer, hlavní kuchař II./JG 52. Po pár týdnech „Esau“ zjistil, že často sám od sebe myslí na to, že určitě brzy padne v boji. Tak daleko došly poznámky jeho kolegů, které byly asi ve skutečnosti míněny dobře a měly Ewalda trochu krotit, aby v boji tolik neriskoval. Sýčkování pilotů z 6. Staffel nakonec skončilo, protože si Heinze Ewalda jako svého wingmana vybral velitel II./JG 52 Hptm. Gerhard Barkhorn a Ewald s novým šéfem absolvoval více než sto bojových letů.

  „Esau“ Ewald během bojů na Krymu od konce roku 1943 do jara 1944 docílil 17 vzdušných vítězství. Letecký publicista Ivan Lavriněnko se tomuto období bojů věnuje v publikaci, která je zaměřena hlavně na analýzu leteckých bojů Gerharda Barkhorna, Otto Fönnekolda a Helmuta Lipferta z II./JG 52. Lavriněnko v závěrečné analýze uvádí, že Ewald z výše uvedených 17 uznaných leteckých vítězství ve skutečnosti zničil přinejmenším tři nebo čtyři nepřátelské stroje, nanejvýš mu však padlo za oběť devět letounů. V řadě případů bylo totiž pro zničení určitého sovětského stroje na straně Luftwaffe více kandidátů. K tomu během intenzivních leteckých bojů docházelo běžně ve všech letectvech.

  Box art Antonise Karydise zobrazuje jedno ze dvou Ewaldových vítězství, jichž dosáhl 4. února 1945 nad Maďarskem v boji proti stíhačům z 848. IAPu. Oba sovětští letci jsou dodnes nezvěstní. Podrobnosti k tomuto a dalším Ewaldovým bojům najdete v knize Daniela a Gabora Horvatha, která se věnuje analýze leteckých vítězství es Luftwaffe při bojích nad Maďarskem na přelomu let 1944 a 1945. 

  Heinze Ewalda během války štěstí neopustilo. Boj s americkými stíhači 24. června 1944 nad Rumunskem přežil, poté, co byl sestřelen a utrpěl zranění, se mu podařilo seskočit s padákem. Na počátku března 1945 jej omylem sestřelila protiletadlová jednotka SS a o měsíc později se dostal zpět ke své jednotce po nouzovém přistání v oblasti fronty. „Esau“ Ewald měl skutečně „štěstí jako prase“. Popis těchto incidentů najdete v článku o „Heino“ Sachsenbergovi v magazínu INFO z listopadu 2010 https://info.eduard.com/cz/11-2010/page-16 a v článku Konec války u Dunaje v magazínu INFO z února 2024. https://info.eduard.com/cz/02-2024/konec-valky-u-dunaje

• Zvyk je železná košile

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Kat. č. 84205

  
  

  Mnoho pilotů Luftwaffe bylo na stroje Bf 109 E zvyklých již z doby války ve Španělsku a se stroji doslova srostli. Proto přechod na Bf 109 verzí F-1 a F-2 se slabší výzbrojí oproti verzi E-7 řada z nich nesla nelibě. Zvyk je zkrátka železná košile. Ještě složitější byl přechod na zcela nový typ stíhacího letounu s výrazně odlišnými letovými vlastnostmi a hvězdicovým motorem namísto řadového, Focke-Wulf Fw 190.

  Když se rozhodovalo o tom, která stíhací jednotka začne jako první používat nové Focke-Wulfy Fw 190 A-1, padla volba na II./JG 26 „Schlageter“, jež byla vyzbrojena stroji Bf 109 E. Přibližně na počátku srpna 1941 se na pařížskou základnu Le Bourget z německého Rechlinu přesunula Erprobungsstaffel 190 (Zkušební peruť 190) vedená Oblt. Otto Behrensem. Jeho Staffel úspěšně dokončila operační testy a nyní měla své poznatky předat II./JG 26 Hptm. Waltera Adolpha. Nebýt Behrensových zkušeností a zápalu, celý projekt by byl se vší pravděpodobností zrušen, protože jej neustále provázely problémy (hlavně s pohonnou jednotkou BMW 801 C-1), které by slabší povahy odradily.

  Přestože se část příslušníků II./JG 26 přeškolovala na Focke-Wulfy v Paříži, zbytek jednotky setrvával v Belgii na základně Moorsele a i nadále se podílel na bojové činnosti. Tento postup se stal pravidlem i u dalších jednotek, které přecházely na Fw 190 A. Prvním úspěšným nasazením prošly Focke-Wulfy již 14. srpna 1941.

  Jako druhá v pořadí začala na Fw 190 A-1 přezbrojovat III./JG 26 v listopadu 1941. Potíže s pohonnými jednotkami stále trvaly. Mechanici museli v polních podmínkách dělat úpravy výfukových potrubí a některé náhradní díly jednotka sháněla vlastními silami po celém Německu. Sám za sebe hovoří fakt, že od firmy BMW dostal Oblt. Borris, velitel 8./JG 26, zlaté hodinky za to, že motor jeho Fw 190 překonal provozní dobu 100 hodin. Na počátku roku 1942 jsou u III./JG 26 zdokumentovány první Fw 190 A-2 s vylepšenou pohonnou jednotkou BMW 801 C-2. První stroj této verze byl u II./JG 26 zaznamenán již v prosinci 1941, v tomtéž měsíci převzala I./JG 26 první letouny verze A-1.

  Geschwaderstab JG 26 si v průběhu roku 1941 pod velením Adolfa Gallanda ponechal Messerschmitty Bf 109 F-4. Tuto verzi Bf 109 si mezitím řada letců oblíbila. Poté, co velení JG 26 převzal Maj. Gerhard Schöpfel, začal jeho štáb v lednu 1942 přezbrojovat na Fw 190 A-2 a v dubnu začal používat verzi A-3. Staffel stíhacích bombardérů 10./JG 26 přešla z Bf 109 F-4/B na již prověřené Fw 190 A-2 a A-3 až v červnu a červenci 1942. Verze A-3 byla vybavena pohonnou jednotkou BMW 801 D-2, která byla již relativně bezproblémová.

  Jagdgeschwader 2 „Richthofen“ Focke-Wulfy obdržela výrazně později, než jejich kolegové z JG 26. Messerschmitt Bf 109 F-2 a F-4 používal Stab JG2 až do července 1942 a dokonce disponoval i jedním letounem verze E-7. Jeden Fw 190 A-3 si štáb eskadry pod velením Obstlt. Walter Oesau převzal v květnu a další stroje verzí A-2 a A-3 následovaly v dalších měsících.

  Jako první Gruppe v rámci JG 2, která začala na Fw 190 přezbrojovat, byla na řadě II./JG 2. Stroje verzí A-2 si převzala v březnu 1942. Jeden z jejích pilotů vzpomínal, že jen velmi malý počet letounů byl vybaven čtyřmi kanony v křídle. Důvodem byly údajně nedostatečné výrobní kapacity kanonů. A stroje se čtyřmi hlavněmi v křídle si obvykle nechávali pro sebe velitelé jednotlivých částí jednotky. Messerschmitty Bf 109 F-2, F-4 a dokonce jeden E-4 odevzdávala II./JG 2 postupně do května.

  Další v pořadí byla III./JG 2, jíž velel Hptm. Hans „Assi“ Hahn. Stroje Bf 109 verzí F-2 a F-4 jeho jednotka postupně odstavovala do července 1942 a od května přebírala letouny Fw 190 A-2 a A-3. Jeho zbrusu nový stroj je zobrazen na boxartu Piotra Forkasiewicze a více podrobností se k tomuto letci dozvíte v historickém textu v návodu stavebnice. Jako poslední začala na Fw 190 přezbrojovat I./JG 2 během června a července 1942. Totéž platilo i pro Staffel stíhacích bombardérů 10./JG 2.

  Focke-Wulf Fw 190 byl ideálním strojem pro boje ve střední a nízké letové hladině, v nichž měl nad nepřátelskými letouny výhodu silné výzbroje a schopnosti úniku ve strmém klesání. Potřeby nasazení stíhacích jednotek Luftwaffe se však postupně měnily, především po příchodu amerických jednotek do Velké Británie. Proto se část z výše jmenovaných Jagdgeschwader během roku 1943 znovu přezbrojila na letouny Bf 109, které byly vhodnější pro boje ve vysoké letové hladině. Na jaře II./JG 2 převzala stroje verzí G-3, G-4 a G-6. Během podzimu III./JG 26 přešla na letouny verzí G-3, G-5 a G-6. 

• Markingy pro P-40E Warhawk 1/48

  41-5726, Capt. Philip G. Cochran, 65th PS, 57th PG, USA, jaro 1942

  Philip Gerald Cochran se narodil 29. ledna 1910 v Erie, Pensylvánie, a zemřel 26. srpna 1979. Do řad USAAC vstoupil v roce 1935 a postupně se vypracoval v jednoho z nejlepších pilotů P-40. Už jako Major velel 33rd FG v Severní Africe, později se už v hodnosti Lieutenant Colonel stal velitelem 1st Air Commando Group v Indii. Jednotka prováděla široké spektrum misí od stíhacího doprovodu transportních a bombardovacích letounů až po zásobovací lety, včetně velmi odvážných misí při zásobování britských Long Range Penetration Groups, působících v hloubi nepřátelského území. Pro svou agresivitu a ochotu riskovat při zásobovacích misích si Cochran vydobyl uznání vojáků. Sám za války dosáhl dvou sestřelů, po ní odešel do výslužby, vrátil se do Erie v Pensylvánii a připojil se k bratrově firmě Lyons Transportation Lines, kde se stal předsedou představenstva. Zemřel na infarkt během honu na lišku v roce 1979. Jeho P-40E z jara 1942 nesl standardní zbarvení Olive Drab a Neutral Grey, doplněné o žlutou dekoraci přídě a znak squadrony (obojí nesly i další letouny jednotky). Na přídi byl po obou stranách také nápis Shillalah. 

   

  41-36402, Lt. Dallas A. Clinger, 16th FS, 23rd FG, Kweilin, leden 1943

  Dallas Adellon Clinger se narodil 2. června 1916 v Saint Anthony, Idaho. Po ukončení výcviku v létě 1941 byl převelen k 16th FS. Prvního vítězství ve vzdušném boji dosáhl 31. července 1942, kdy sestřelil A6M. Následoval sestřel stejného typu 12. listopadu téhož roku a své skóre u 16th FS uzavřel 26. prosince 1942, opět sestřelem Zera. Během války si připsal ještě další dva potvrzené sestřely. Po válce zůstal Clinger ve službě a do zálohy odešel v roce 1953 v hodnosti majora. Zemřel 16. prosince 1988 (72 let). Tento P-40E měl být původně součástí dodávky pro RAF a proto byl zbarven americkými barvami Du Pont, podobnými britským odstínům Dark Earth (No. 71-035), Dark Green (No. 71-013) a Sky (No. 71-021). Kamufláž byla opravena na bocích trupu a na ocasních plochách jinou, tmavší zelenou barvou, pravděpodobně Olive Drab. Osobní symbol pilota – močící kovboj – byl namalován na obou stranách směrovky. Podobnou kresbu pak nesl i další Clingerův P-40. Není zcela jisté, zda byl na tomto stroji nápis „Holdin’ my Own“ na obou stranách směrového kormidla, zdokumentován je jen na pravé straně a existují fotografie levé strany bez nápisu. Ten ale mohl být doplněn později. Stroje 16th FS měly disky kol vyzdobeny modrým polem s bílými hvězdami a červeným kruhem uprostřed. Červený kruh ale není z fotografie tohoto stroje jasně patrný.

   

  Col. Robert L. Scott, CO of 23rd FG, 14th AF, Barma, 1942

  Robert Lee Scott se narodil 12. dubna 1908 ve Waynesboro, Georgia, a v roce 1932 završil studia na West Pointu. Létal s poštou, ale také velel stíhací squadroně v Panamě nebo působil jako instruktor v Texasu a Kalifornii. V době vstupu USA do války byl již považován na stíhače za příliš starého (33 let), a tak se přeškolil na B-17, aby se připojil k Task Force Aquilla, což byl plán na bombardování Japonska. Přelétl s jednou B-17 do Indie, ale tam zjistil, že je plán zrušen. Stal se Operačním důstojníkem uskupení ABC Ferry Command, kde létal s transportními letouny, ale podařilo se mu provést i několik letů na P-40 s Chennaultovými AVG. Poté se mu podařilo „zabavit“ pro sebe jeden P-40E a pojmenoval jej Exterminator. Nejedná se ale o zobrazený letoun, ten byl jeho druhým a již oficiálně přiděleným, protože se Scott mezitím stal velitelem 23rd FG. Někdy se u něj kreslí sériové číslo 11456, tedy 41-1456, nicméně takový P-40 neexistoval a u Scottova P-40 se uvádí proto, že se o něm sám zmínil ve svých pamětech. Zřejmě se ale spletl, každopádně toto číslo vztahoval ke svému prvnímu P-40E. Během letu, při kterém dosáhl čtvrtého a pátého sestřelu, byl Exterminator silně poškozen a už nikdy nevzlétl. Symboly pěti sestřelů tedy nesl až Scottův druhý P-40E, opět neznámého sériového čísla (které bylo pravděpodobně dle tamních zvyklostí zatřeno). Celkem dosáhl Scott za války 13 sestřelů. Zemřel 26. února 2006 ve věku 98 let.

   

  41-5647, 1Lt. John Landers, 9th FS, 49th FG, Darwin, Austrálie, 1942

  John Dave Landers patří ke stíhacím pilotům, kteří zaznamenali během druhé světové války úspěchy na dvou odlišných válčištích. Prvních šesti sestřelů dosáhl v Pacifiku, zbytek do celkového skóre 14,5 sestřelu přidal v Evropě. Narodil se 23. srpna 1920 v Oklahomě, v osmnácti letech se přestěhoval do Texasu. V dubnu 1941 vstoupil do programu armádních leteckých kadetů, 12. prosince byl vyřazen v hodnosti First Lieutenant a již v lednu 1942 byl odvelen do Austrálie. K 9th FS/49th FG se připojil poté, co do Darwinu dopravil 3. dubna jeden P-40E. Hned následující den si připsal dva sestřely, následně přidal další dvě vítězství 14. června a 30. července. Poté odstartoval 26. prosince ke svému poslednímu bojovému letu v Pacifiku. Toho dne nejprve dosáhl dalších dvou vítězství, poté byl sám nad Novou Guineou sestřelen a několik dní bloudil v džungli, než se s pomocí domorodců dostal zpět. V únoru 1943 se vrátil do USA a na vlastní žádost byl odeslán ke své druhé operační túře, tentokrát v Evropě (kde poté absolvoval i třetí túru). Z jeho působení v Pacifiku jsou známy dva osobní Warhawky. První z nich, pojmenovaný Skeeter (41-5647), je zde vyobrazen. Na levé straně trupu za kabinou nesl kresbu dravce ve žlutém poli, coby znak příslušnosti k flightu Andyho Reynoldse, který touto kresbou opatřil svůj letoun jako první. Na přídi nesl Skeeter jednoduchou kresbičku komára držícího v ruce samopal.

   

  41-5509, 1Lt. Joseph J. Kruzel, 17th PS (Provisional), 4th CG, Jáva, únor 1942

  Joseph John Kruzel se narodil 17. února 1918 v Pennsylvánii. V květnu 1940 zamířil k letectvu v rámci programu leteckých kadetů a v prosinci toho roku byl přidělen k 2nd Observation Squadron na Filipínách. Poté byl v září 1941 převelen k 17th PS, která přezbrojila na Warhawky. Po japonském útoku na Pearl Harbor a invazi na Filipíny se 17th PS přesunula do Austrálie a následně se Kruzel zúčastnil bojů v Holandské východní Indii. Svého prvního sestřelu dosáhl 17. února 1942, když sestřelil Ki-27 nad Palembangem. Následovaly sestřely dvou A6M ve dnech 19. a 20. února. V březnu se pak připojil k 9th FS v Austrálii, kde s ním létal jako jeho číslo George Preddy. U jednotky působil až do svého návratu domů v prosinci 1942. V listopadu 1943 se s 361st FG přesunul do Anglie na základnu Bottisham, kde skupina obdržela P-47D. V Evropě dosáhl Kruzel dalších tří sestřelů plus jednoho sdíleného. Jeho celkové skóre tak čítalo 6,5 sestřelu a jedno poškození. Do USA se vrátil v lednu 1945. Zastával řadu významných funkcí a dosáhl hodnosti Major General. Do výslužby odešel 1. srpna 1970 a zemřel 10. července 2002 ve věku 84 let. Jeho P-40 z období, kdy ještě působil u 17th PS, je zajímavý kresbou draka chrlícího oheň, nakreslené na obou stranách přídě. Podobná kresba pak zdobila i jiný P-40E, který Kruzel používal v Austrálii. Ten měl ovšem zbarvení britskými kamuflážními barvami a Kruzelův Flight podle něj získal název „Dragon Flight“.           

   

  41-36171, 2Lt. Clyde H. Barnett Jr, 8th FS, 49th FG, Kila Kila, Nová Guinea, 1942

  Clyde Haygood Barnett Jr se narodil 23. června 1916 ve West Palm Beach na Floridě. Celkem dosáhl čtyř sestřelů, dvou z nich při obraně Darwinu. Během svého působení u 49th FG pořídil řadu fotografií, z nichž mnohé jsou dnes velmi známé. Jako správný patriot pojmenoval své P-40 West Palm Beach Playboy. Toto je druhý letoun toho jména, zajímavostí je kresba scenérie West Palm Beach na levé straně trupu, stejně jako rozpustilá kresba kačera Donalda u výsostného znaku na levé straně trupu. I když byl tento P-40E v britských barvách, spodní plochy měl přestříkány barvou Neutral Grey. Pravděpodobně při tomto přebarvení vznikly také nestandardní bílé lemy kolem nápisu US Army a výsostného znaku. Clyde H. Barnett zemřel 24. dubna 2002 ve věku 85 let. 

   

  11th FS, 343rd FG, Atoll Kiska, Aleutian Islands, jaro 1943

  Aleutští tygři představují jedny z nejatraktivněji zbarvených P-40 vůbec, a to díky stylizované hlavě tygra, která zdobila příď většiny letounů tohoto typu. K založení 343rd FG došlo 3. září 1942 na aljašské základně Elmendorf Field. Na začátku sestávala skupina z 11th FS a 18th FS, obě vyzbrojené P-40, a 54th FS, která používala P-38 a působila z Adaku. Piloti 11th FS se prakticky okamžitě po přesunu na Umnak Island na Aleutských ostrovech pustili do operační činnosti, protože již před zformováním 343rd FG měla jednotka operační status. V říjnu 1942 se ke skupině připojila ještě 344th FS, rovněž s P-40. Skupina poskytovala leteckou obranu Aleutských ostrovů, doprovod bombardérům a sama také bombardovala či ostřelovala japonské cíle na ostrově Kiska. Svou poslední bojovou misi absolvovali její piloti v říjnu 1943, následně již prováděli až do konce války hlídkové a průzkumné lety, s výjimkou výškových letů na začátku roku 1945, při kterých piloti zasahovali proti japonským balonům, nesoucím nálože. K tomu již používaly všechny jednotky P-38, ale P-40 setrvaly ve službě společně s nimi. Tygří hlavy byly reminiscencí na AVG, které velel Claire Chennault, zatímco 343rd FG vedl zpočátku jako velitel jeho syn Lt Col John S. Chennault. Zobrazený letoun nesl vedle tygří hlavy také identifikační znaky v podobě bílých pruhů na směrovce a pásu kolem trupu. Jako jeden z nemnoha aleutských P-40 nesl také jméno, v tomto případě Flossie. Výsostné znaky měly červený lem.       

   

  A29-113, S/Ldr. Richard Cresswell, No. 77 Squadron (RAAF), Austrálie, 1942

  Richard Cresswell se narodil 27. července 1920 ve Franklinu v australské Tasmánii a předtím než vstoupil v červnu 1938 do řad RAAF se vyučil elektrikářem. Svou kariéru zahájil u No. 1 Flying Training School jako letecký kadet v červenci 1938 a následujících 12 měsíců se učil létat. Ze školy byl vyřazen jako Pilot Officer a umístěn k No. 3 Army Cooperation Squadron. Poté působil jako instruktor a po japonském bombardování Darwinu 19. února 1942 byl přidělen k americké 9th FS jako Liasion Officer. Když RAAF vytvořila tři nové squadrony (No. 75; 76 a 77) vyzbrojené Kittyhawky, byl Creswell coby čerstvý Squadron Leader jmenován 20. dubna velitelem No. 77 Sqn. Ve věku 21 let byl mladší než většina jeho podřízených. V brzkém ránu 23. listopadu zaznamenal svůj první sestřel a jednalo se zároveň o první sestřel australské jednotky nad australským územím a také první noční sestřel nad Austrálií. No. 77 Sqn. vedl Creswell do srpna 1943, poté byl velitelem No. 81 Wing na Nové Guinei od května 1944 do března 1945 a zároveň vedl podruhé No. 77 Sqn. mezi zářím a prosincem 1944. V září 1950 pak převzal velení této jednotky potřetí, tentokrát v Koreji, kde také dohlížel na přezbrojení z P-51D na Glostery Meteor. Jeho P-40E z období, kdy poprvé vedl No. 77 Sqn., je zajímavý výraznými kresbami vlajek po obou stranách přídě. Na levé straně vlály vlajky RAAF, RAF, Union Jack a americká vlajka. Na pravé straně pak vlajka Squadron Leadera.     

   

  AL194 (1087), WO2 S. R. J. McLeod, No. 111(F) Squadron (RCAF), Kodiak Island, Aljaška, duben 1943

  No. 111 Squadron byla zformována v roce 1932 jako Coastal Artillery Cooperation Squadron. S vypuknutím druhé světové války v září 1939 byla přeznačena z No. 111 (CAC) Sqn. na No. 111 (F) Sqn., což znamenalo změnu na stíhací. V lednu 1941 byla jednotka zrušena a následně došlo ke zformování nové squadrony stejného označení. Dne 3. listopadu 1941 obdržela jednotka své první P-40E. Ty byly následně rozebrány a dopraveny na Vancouver Island. V březnu 1942 dostala jednotka od náčelníka původních obyvatel hromový totem, který se stal jejím znakem. Jednotka tak dostala neoficiální název Thunderbird Squadron. Vzhledem k obavám z japonského útoku na americkou základnu Dutch Harbor na ostrově Unalaska (ke kterému došlo 3. června) bylo vybudováno letiště na Umnaku. Odtud se No. 111 (F) Sqn. přesunula v červnu 1942 na základnu Elmendorf na Anchorange, kde zůstala do 30. října toho roku. Zároveň byl v červnu vytvořen X Wing z této jednotky a No. 8 (BR) Sqn létající s Bristoly Bolingbroke. V říjnu 1942 byla No. 111 (F) Sqn. přesunuta na Kodiak Island, kde zůstala až do srpna téhož roku. Zobrazený letoun byl poškozen při přistání na břicho kvůli závadě na podvozku. Na přídi nesl znak jednotky, hromový totem, který bývá často kreslen pouze v bílé barvě. Je však pravděpodobné, že byl vybarven podle znaku jednotky. Kokarda na trupu měla zatřený žlutý lem, kokardy na horní straně křídla měly zase nestandardně malý červený střed a silnější modrý lem.

   

  ET790, Sqn. Ldr. Billy Drake, No. 112 Squadron (RAF), LG91, Egypt, červenc 1942

  Billy Drake se narodil 20. prosince 1917 a zařadil se k nejúspěšnějším britským stíhačům díky 20 jistým a šesti pravděpodobným sestřelům. Kromě toho dalších devět nepřátelských letounů poškodil. Bojoval postupně ve Francii, Anglii, v Africe i na Maltě. Stal se nejúspěšnějším britským pilotem na P-40 (13 sestřelů) a druhým v rámci Commonwealthu po Clivu Caldwellovi (20 sestřelů). Do Afriky byl odvelen v prosinci 1941 s úkolem zformovat No. 128 Squadron, vyzbrojenou Hurricany. Na konci května 1942 vystřídal ve funkci velitele No. 112 Sqn. právě Cliva Caldwella. V listopadu 1943 se vrátil do Velké Británie a létal s Typhoony. Po válce se stal zástupcem velitele základny Biggin Hill. Zemřel v srpnu 2011 ve věku 94 let. Jeho P-40E nesl typický znak No. 112 Sqn, tedy žraločí tlamu na přídi. Jako osobní označení zvolil Drake namísto kódového písmena otazník a pod kabinou nesl jeho stroj na levé straně jméno Christine.

   

  ET953, Sqn. Ldr. Robert H. M. Gibbes, No. 3 Squadron (RAAF), LG91, Egypt, srpen-září 1942

  Robert Henry Maxwell Gibbes se narodil 6. května 1916 a do řad RAAF vstoupil v únoru 1940. Po završení výcviku byl 28. června 1940 zařazen do služby a přidělen k No. 23 Sqn., létající s dvoumístnými CAC Wirraway a s Lockheedy Hudson. V dubnu 1941 byl převelen k No. 450 Sqn. na Středním východě, ale již měsíc nato se přesunul k No. 3 Sqn. O další měsíc později jednotka přezbrojila z Hurricanů na Tomahawky a zahájila operace v Sýrii a Libanonu. Gibbesovi byl 13. června přiznán jeden pravděpodobný sestřel Ju 88 nedaleko Bejrůtu a 11. července dosáhl svého prvního potvrzeného sestřelu. Obětí mu byla vichystická D.520. V září byla No. 3 Sqn. přesunuta do Afriky. Gibbes sestřelil 25. listopadu dva Fiaty G.50 a tři další plus jeden Bf 109 poškodil. Celkem si připsal za války 12 sestřelů potvrzených, pět pravděpodobných a k tomu 16 poškození. Poté působil v Darwinu ve velení No. 80 Wing jako Caldwellův zástupce. Po válce vybudoval síť hotelů a kávových plantáží a létal až do věku 85 let, zemřel v dubnu 2007 (90 let) na infarkt. Jeho P-40E nesla na přídi kresbu Jezevčíka, symbolizujícího Němce, některého kope klokan do zadnice. Kresba je na tomto letounu fotograficky doložena jak v nevybarveném, tak vybarveném provedení, přičemž se tyto kresby liší. Je možné, že byla provedena opakovaně po výměně kapotáže přídě.                    

   

  Maj. Petr A. Pokryšev, 154. IAP, Plekanovo, SSSR, září 1942

  Petr Afanasjevič Pokryšev se narodil 24. srpna 1914 v městečku Hola Prystaň na Ukrajině. Před válkou pracoval v loděnicích a po absolvování obchodní školy v roce 1932 pracoval jako mechanik. V roce 1934 dokončil pilotní výcvik v aeroklubu a vstoupil do armády. O rok později ukončil studium na Oděské vojenské letecké škole a následně byl zařazen k 13. samostatné stíhací letce. V roce 1938 byl převelen k 38. stíhacímu leteckému pluku (IAP) jako velitel roje. Během Zimní války létal u 7. IAP na I-16 a byly mu přiznány dva sestřely. Sám byl 20. prosince 1939 sestřelen. V lednu 1941 se přesunul ke 158. IAP jako velitel letky. V říjnu 1942 byl převelen k 154. IAP jako zástupce velitele pluku. Jeho první obětí po přeškolení na P-40 se stal Bf 109. Ve stejném dni, kdy mu byl udělen podruhé titul Hrdina Sovětského svazu, tedy 24. srpna 1943, těžce havaroval při tréninkovém letu. Celkem dosáhl 18 (některé prameny uvádějí 22) samostatných a šesti sdílených sestřelů. Po válce působil na vojenské akademii v Moninu a vystřídal několik velitelských a štábních pozic až po funkci náčelníka štábu letectva. Létal na MiG-15 a MiG-17. Zemřel 22. srpna 1967, když se během dovolené utopil.

• Markingy pro Bf 109G-10WNF/Diana 1/72

  WNr. 610487, Lt. Heinz Ewald, II. /JG 52, Veszprém, Maďarsko, únor 1945

  Heinz Ewald se narodil 1. září 1922 v Sopotech u svobodného města Gdaňsk. Dne 1. prosince 1941 se dobrovolně přihlásil do vojenské služby a po základním výcviku u Fl.Ausb.Rgt. 23 absolvoval pilotní výcvik. Na podzim 1943 byl přidělen k 6./ JG 52 na východní frontě. Často létal jako wingman Gerharda Barkhorna. Dne 12. listopadu 1943 dosáhl svého prvního sestřelu. Dne 24. června 1944 utrpěl vážné zranění poté, co sestřelil bombardér B-24 u Ploješti a následně byl sám sestřelen doprovodnými stíhači. Po uzdravení se vrátil v říjnu 1944 k II./JG 52, která byla v té době v Maďarsku. Svůj 50. sestřel zaznamenal 2. ledna 1945 a během následujícího dne dosáhl pěti sestřelů. V posledních měsících bojů byl zapojen do obrany Vídně. Svého 84. a zároveň i posledního vítězství dosáhl 16. dubna 1945. O čtyři dny později byl vyznamenán Rytířským křížem. Během své kariéry byl několikrát sestřelen a měl pověst pilota, jehož se drží štěstěna. 

   

  WNr. 612769, 101. vadászezred, Neubiberg, Německo, květen 1945

  Na konci března 1945 se zbytky maďarských leteckých jednotek soustředily na letišti Tulln v Rakousku, odkud prováděly bojové lety do oblasti Vídně a Brna. Po přiblížení fronty k Tullnu se 5. dubna přesunuly na letiště Raffelding, odkud pokračovaly v letecké podpoře pozemních sil v okolí Vídně. Na konci války se maďarští letci stejně jako jejich němečtí kolegové raději nechali zajmout americkou armádou a proto piloti 101. vadászezred se zbylými stroji ulétli do bavorského Neubibergu. Stroje z továrny Diana byly kamuflovány stejnými barvami jako stroje z výroby ve Vídeňském Novém městě. Z fotografií stroje červená 12 je patrné, že maďarské výsostné označení bylo nastříkáno přímo na kamufláž, německé označení nebylo aplikováno vůbec. Část spodních ploch křídla zůstala v původní barvě kovu.

   

  WNr. 611975, Stab II/JG 52, Neubiberg, Německo, květen 1945

  Označení identifikuje tento letoun jako stroj wingmana velitele II./JG 52, Maj. Wilhelma Batze. V únoru 1943 byl Batz přidělen ke štábu II./JG 52 na východní frontě. Prvního vítězství dosáhl 11. března a v květnu byl jmenován velitelem 5./JG 52. V březnu 1944 docílil stého vítězství a v dubnu se stal velitelem III./JG 52. Na počátku února 1945 převzal Batz vedení II./JG 52, která v té době bojovala v Maďarsku. Své 237. a zároveň poslední vítězství, zaznamenal 16. dubna 1945. O pět dnů později obdržel Meče k Rytířskému kříži s dubovou ratolestí. Batz se svou jednotkou přelétl 8. května 1945 do zajetí z rakouského Zeltwegu do Bad Aiblingu v Bavorsku, v závěrečné části trasy německé stíhače doprovázela formace Thunderboltů. Po válce vstoupil do Bundesluftwaffe a postupně velel Flugzeugführerschule S a Lufttransportgeschwader 63. Konec druhé světové války zastihl tento konkrétní stroj na letišti Neubiberg u Mnichova. Do zajetí s ním přelétl Uffz. Anton Kellmayer (3 vítězství) z 7./JG 52.

   

  WNr. 611xx2, Jasta 5 der ROA, Německý Brod, Protektorát Čechy a Morava, květen 1945

  Jasta 5 Ruské osvobozenecké armády (ROA) byla na základnu v Německém Brodu (v současnosti Havlíčkův Brod) umístěna na začátku března 1945. Spolu s Nachtschlachtstaffel 8 der ROA, vyzbrojenou střemhlavými bombardéry Ju 87D-5, se Jasta 5 účastnila ústupových bojů německých jednotek během bitvy o Brno v dubnu 1945. Velitelem jednotky byl Major Semjon Trofimovič Byčkov, bývalý sovětský letec. Na letounech Hurricane, Jak-7 a La-5 dosáhl 15 vítězství, absolvoval 230 bojových letů a obdržel prestižní vyznamenání Hrdina sovětského svazu. V době služby u 482. IAP byl 10. prosince 1943 sestřelen flakem a padl do zajetí. S Luftwaffe začal nejdříve spolupracovat při přelétávání letounů, později se zapojil do protipartyzánských leteckých operací v Pobaltí a nakonec se stal velitelem stíhací jednotky Jasta 5 „Oberst Kazakov“. Na konci války se vzdal Američanům, ale později byl vydán Sovětům a 4. listopadu 1946 byl popraven. Stroj v typické kamufláži strojů pocházejících z výroby v továrně WNF nesl na kýlovce označení letounů ROA v podobě svatoondřejského kříže.

   

  II./JG 52, Ainring, Německo, květen 1945

  Tato stodevítka byla na konci prosince 1944 dodána k I./JG 53. Tam obdržela spolu se žlutým pruhem znak jednotky na přídi, pikové eso. Na trupu přibylo štábní označení a směrovka byla natřena žlutou barvou, přičemž na levé straně kýlovky zůstala z výrobního čísla první číslice 6 a na pravé straně poslední číslice 8. Pravděpodobně v dubnu 1945, po rozpuštění I./JG 53, letoun převzala II./JG 52. Zde bylo označení předchozího uživatele přetřeno kamuflážní barvou. Těžištěm činnosti této jednotky v roce 1945 byl boj proti silám Rudé armády na území Maďarska a Rakouska. V dubnu 1945 se II./JG 52 krátce operovala z území Protektorátu Čechy a Morava, kde prováděla lety na podporu německých jednotek proti sovětské ofenzivě v bojích o Brno. Fotografie zachytila stroj označený žlutá 6 dne 8. května 1945 na letišti Ainring v Bavorsku.

   

  Avia S-99.21, Letecká hlídka SNB/BL, Praha-Ruzyně, 1947-1950

  Tento stroj byl posledním kusem, sestaveným na jaře roku 1947 v továrně Avia v Čakovicích. Po zalétání a kontrolních letech byl předán v polovině července 1947 na ruzyňské letiště, kde s jedenapůlroční přestávkou kvůli opravě po havárii sloužil do léta 1950 u tamější letecké hlídky SNB.  Od poloviny prosince 1947 nesly název letecké hlídky Bezpečnostního letectva ministerstva vnitra. Zbarven byl na horních a bočních plochách ocelově šedou barvou, spodní plochy byly nastříkány tmavší šedou barvou. Stroje hlídek SNB/BL měly motorové kryty, náběžné hrany křídla a výšková kormidla včetně stabilizátorů natřeny šarlatovou barvou. Evidenční označení na bocích trupu a na horní a dolní ploše křídla bylo provedeno stejnou barvou s bílým lemem. Výsostné označení mělo tvar sférického trojúhelníku, které nosily stroje Leteckých hlídek. U této Avie byly bez bílého lemu.

• Markingy pro Fw 190A-3 1/48

  WNr. 223, Hptm. Hans Hahn, III./JG 2, Beaumont le Roger, Francie, červen 1942

  Hans „Assi“ Hahn, stíhací eso a nositel Rytířského kříže s dubovou ratolestí, velel od prosince 1939 jednotce 4./JG 2 a od 29. října 1940 vedl III./JG 2. Celkem 61 symbolů sestřelů na směrovce se váže právě k Assiho působení na západní frontě. Při britském náletu na elektrárnu v Caen 6. května 1942 dosáhl Hahn během operace Circus 159 sestřelením dvou Spitfirů svého 60. a 61. vítězství. Jeho jednotka byla během května přezbrojena z typu Bf 109F na Fw 190A. Pravděpodobně se zobrazeným strojem dosáhl Hahn 6. června 1942 dalších tří vítězství nad Spitfiry. Počínaje 1. listopadem 1942 převzal velení II./JG 54  a tuto Gruppe vedl až do 21. února 1943, kdy byl sestřelen a padl do sovětského zajetí. Z něj byl propuštěn až v roce 1949 (napsal o svých zážitcích ve vězení knihu Zajatcem v Rusku). Do svého sestřelení dosáhl celkem 108 vítězství, 66 z nich na západní frontě. Hlava kohouta na jeho stroji byla označením letadel štábu III. Gruppe JG 2 a byla odvozena od Hahnova příjmení (der Hahn znamená v němčině kohout). Hans Hahn zemřel v roce 1982 a jeho žena se později provdala za nočního stíhacího letce Wolfganga Falcka.

   

  WNr. 216, Oblt. Karl Borris, 8./JG 26, Wevelghem, Belgie, červenec 1942

  Karl Borris byl jediným předválečným pilotem, který s JG 26 létal až do konce války. Narodil se 3. března 1916 v Heinsdorfu. Do Luftwaffe vstoupil v listopadu 1935 a prodělal velitelský výcvik u LKS 1 Dresden. Před válkou sloužil u I./JG 130 v Jesau a od září 1939 až do konce roku byl přidělen k JFS 1 ve Schleissheimu. V prosinci 1939 byl převelen k II./JG 26. V jejích řadách se účastnil francouzského tažení, ale 13. května 1940 byl v souboji s letouny RAF sestřelen. K jednotce se mu nicméně podařilo vrátit o čtyři dny později. Prvního vítězství dosáhl 1. června 1940 a do konce války jich získal dalších 42. V září 1940 se ujal pozice technického důstojníka II./JG 26 a podílel se na operačních testech Fw 190A. V listopadu 1941 byl jmenován Staffelkapitänem 8./JG 26 a od června 1943 až do konce války velel I./JG 26. Rytířský kříž obdržel 25. listopadu 1944 po dosažení 41. vítězství. Zemřel 18. srpna 1981 v Bornumu. Borrisův stroj s kamufláží RLM 74, 75 a 76 a žlutými prvky rychlé identifikace pro západní bojiště má na směrovce vyznačeno 20 vítězství.

   

  Oblt. Wolfgang Kosse, 1./JG 5, Herdla, Norsko, říjen 1942

  Wolfgang Kosse se narodil 27. září 1918 v Berlíně. V květnu 1940 zařazen k 6./JG 26 a v srpnu byl jmenován velitelem 5./JG 26. V řadách JG 26 zaznamenal celkem 11 vítězství, včetně Spitfiru z Tangmere Wingu, jehož pilotem mohl být Douglas Bader. Od května 1942 byl Kosse velitelem 1./JG 5 v Norsku, která procházela přezbrojením z typu Bf 109 na Fw 190A. Na konci roku 1943 byl kvůli letecké nekázni a poškození letounu zbaven velení a byl degradován z hodnosti Hauptmann na hodnost Flieger. Na počátku roku 1944 se dobrovolně přihlásil ke Sturmstaffel 1, jež optimalizovala taktiku boje zblízka se čtyřmotorovými bombardéry. V červnu 1944 se stal v hodnosti Oberleutnant velitelem 5./JG 5, jež bojovala na invazní frontě ve Francii a v obraně Říše. V srpnu byl zařazen k IV.(Sturm)/JG 3 s těžce pancéřovanými Fw 190A. Byl zařazen k její 14. Staffel, jež vznikla ze Sturmstaffel 1. V říjnu byl jmenován velitelem 13.(Sturm)/JG 3 a opět dosáhl hodnosti Hauptmann. Kosse zahynul 24. prosince 1944 v souboji se stíhači RAF u Liège v Belgii. Některé zdroje uvádí, že měl na kontě 28 vítězství. Jeho osobní letoun s kamufláží RLM 74, 75 a 76 a žlutými prvky rychlé identifikace pro západní bojiště má na přídi emblém opice, která sedí na cirkulárce a v ruce drží cylindr s britskou vlajkou.

   

  WNr. 2259, Oblt. Günther Josten, 1./JG 51, Ljubaň, Sovětský svaz, podzim 1942

  Osmnáctiletý Günther Josten vstoupil do řad Luftwaffe v lednu 1940 a od listopadu 1941 prodělal stíhací výcvik u JGr. Drontheim v Norsku. Na konci srpna 1942 byl převelen k 3./JG 51 na východní frontě a svého prvního vítězství docílil 23. února 1943. O rok později obdržel Rytířský kříž, po dosažení 84. vítězství. Velitelem 3./JG 51 se stal 18. července 1944 a o dva dny později docílil svého 100. vítězství. Po dosažení 161. sestřelu z celkových 178 obdržel 28. března 1945 Dubovou ratolest k rytířskému kříži. V posledních dvou týdnech války byl velitelem IV./JG 51. Do Bundesluftwaffe vstoupil 4. dubna 1956 a v roce 1962 byl jmenován velitelem JG 71. Do výslužby odešel 31. března 1981 v hodnosti Oberst jako zástupce velitele 4. Luftwaffendivision. Zemřel 7. července 2004. Jeho bratr Reinhard v řadách I./JG 51 padl 21. dubna 1942. Stroj G. Jostena obdržel u jednotky nestandardní kamufláž tvořenou dvěma odstíny tmavě zelené barvy, doplněnou o žluté konce dolní poloviny křídla, pruh na trupu téže barvy, což bylo označení strojů z východní fronty. Na motorovém krytu nese znak JG 51, pod čelním štítkem zase znak I./JG 51. 

• Tail End Charlie

  Norimberský veletrh hraček 2025

  Text: Jakub Nademlejnský

  
  

  Jelikož jsem věděl, že v tomto čísle Infa budu psát Tail End Charlie já, domluvil jsem se s kolegy, že ho napíšu na úplně poslední chvíli, v neděli ráno, hned po sobotním půlnočním návratu z Norimberku, jelikož to čtenáře jistě bude zajímat. Pocity Vám tedy píšu pěkně za tepla. A jelikož jsme během cesty domů byli velmi pozitivně naladěni, rozhodl jsem se Tail End Charlie rozdělit na dvě části, pozitivní a negativní, přičemž tou pozitivní chci rozhodně začít a rozhodně ve mně převahuje.

  Naše účast v Norimberku rozhodně splnila svůj účel. Na našem stánku se sice nekonalo tolik schůzek jako například v předcovidových dobách, zástupců firem z oboru totiž rozhodně nedorazilo tolik, kolik jezdilo dříve. Nicméně schůzky byly intenzivní, mohli jsme si dovolit je vést dlouho a věcně, prohlubovat vztahy, být při nich v klidu, nespěchat kvůli dalším jednáním nebo proto, že před stánkem už čeká účastník další schůzky. Celé to tedy proběhlo ve velmi pohodové atmosféře. Návštěvníci k nám chodili s úsměvy, během veletrhu jsme například návštěvníkům navařili asi 50 kelímků kávy. Naše káva prý byla nejlepší široko daleko, dělal ji osobně pan Šulc a byl na ni nejspíš náležitě hrdý. Počet stánků firem z našem oboru se prakticky nezměnil, své stánky měly v hale 7 kromě nás ještě Special Hobby, Tamiya, Airfix na stánku Hornby, Academy, Miniart, Trumpeter/HobbyBoss, Clearprop společně s výrobcem doplňků Reskit, Italeri, Heller společně s distribuční firmou Glow2B, obchodní firma Modellbau König, firma Hobby-Pro, která distribuuje Zvezdu s Dragonen po Evropě, distributor a výrobce profilů Albion Alloys a Revell v hale 12.2. Nutno dodat, že z haly 7 do haly 12.2 je to pěkná procházka, ale za vidění stánku Revellu jistě stojí. Revell a Tamiya mají z naší branže největší stánky, na obou je například možnost zajezdit si s RC autíčky. Revell velmi extenzivně rozšiřuje svoje portfolio, a kromě plastikových modelů poměrně nově nabízí i různé modely z překližky nebo papíru.

  Norimberský veletrh využívaly firmy dříve hojně pro konání tiskových konferencí, kterou Eduard do minulého roku pořádal také. Minulý rok to byla jen skromná konference, která se konala přímo v našem nevelikém stánku. Pro nezájem ze strany médií nebo veřejnosti se ale už letos žádná konference nekonala. A skoro nikdo se po ní ani neptal. Kdo měl zájem, tomu jsme naše plány do budoucna zkrátka představili individuálně. Sice to pro nás bylo pracnější, ale rozhodně nás to neobtěžovalo, bylo zajímavé sledovat jednotlivé reakce. Každý se mohl doptat na individuální dotazy, skoro každého jsme potěšili nebo překvapili a já z toho měl příjemný pocit. Veletrh také býval firmami využívaný pro odpálení dlouho očekávaných bomb ve formě absolutních novinek. Myslím, že veletrh ztrácí i tuto funkci a firmy k tomuto účelu raději využívají sociální sítě nebo jiné online kanály. Žijeme zkrátka v době internetové a jezdit na veletrhy nejspíš není pro novináře nebo i modeláře tolik in. Pár ojedinělých případů se však stejně našlo. Tamiya ohlásila nový tank Hotchkiss H-39 v měřítku 1/35, IBG dokončilo svoji kampaň s odhalováním nových řad modelů a dovezlo první výlisky řady Spitfirů Mk.I-V v měřítku 1/72, ukázalo také rendery Mc.200,202 a 205 a Hs 129 v měřítku 1/72.

  Tak a teď ta negativa. Jelikož stále ubývá ostatních firem z příbuzných oborů, opět jsme se stěhovali. Tentokrát z haly 7A do haly 7, která navíc nebyla zcela plná. Tento fakt nahrává tomu, že na veletrh celkově jezdí míň a míň lidí a firem, což celý veletrh oslabuje z hlediska hledání nových kontaktů. Možná i z toho důvodu již od doby po covidu nejezdí na veletrh většina našich distributorů z USA, nedorazil ani náš distributor z Japonska nebo většina výrobců z Asie. Čím dál tím méně přijíždí také zástupci z řad médií. Letos mohla navštěvovat veletrh veřejnost po celou dobu konání, nicméně minimálně v naší hale se to na zvýšeném počtu návštěvníků nijak neprojevilo. Uličky bývaly spíše poloprázdné, žádné tlačenice se nekonaly. Další kaňkou na kráse je catering, jehož kvalita je rok od roku horší. Veletrh nám bohužel také naservíroval hořkou tečku na závěr v podobě nemožnosti dojet naším autem do areálu pro věci z našeho stánku při balení, takže jsme museli celý areál objíždět s malým pojízdným vozíkem po chodníku. Stejný nápad bohužel měla většina firem, takže jsme se museli s vozíkem vyhýbat různým dobrodruhům s paleťáky nebo narychlo vyrobenými improvizovanými vozíčky.

  Jak jsem ale avizoval na úvod, jsem přesvědčen, že veletrh má pro naši firmu pořád význam. Jeho důležitost sice klesá, ale stále se nám vyplatí se ho zúčastnit. Vídat se s obchodními partnery naživo bereme jako důležitou a posilující součást obchodních vztahů. Na závěr bych chtěl poděkovat každému, kdo se na našem stánku zastavil. Tak zase za rok!