Markingy pro A6M5 Zero Type 52a 1/48
COL A
c/n 4685, poručík Shinya Ozaki, Kōkūtai 343, Agana, Guam, červen 1944
Tento letoun, vyrobený firmou Mitsubishi, byl nalezen v březnu 1962 v močálu na ostrově Guam a v současné době je vystaven na letišti Hamamatsu v Japonsku. Jeho pilotem byl poručík Ozaki z Kōkūtai 343, který se s ním v oblasti Marian zapojil do bitvy ve Filipínském moři 19. června 1944. Ozaki se svým wingmanem zaútočili na hydroplán SOC z USS Montpelier, jehož osádka zachránila dva sestřelené letce u pobřeží Guamu. Přetížený hydroplán nemohl vzlétnout a tak pojížděl na hladině. Chránili jej Lt. Henry C. Clem s Hellcatem z VF-10 a LtCdr. Harmer s Corsairem z VF(N)-101. Clem v souboji s Ozakim přešel do pádu, Ozaki jej zasáhl, Clem se zřítil do moře a zahynul. Harmer se pokusil Ozakiho pronásledovat a z velké vzdálenosti na něj vystřelil. Ozakiho se mu podařilo smrtelně zranit a japonský pilot po přistání do močálu zemřel.
COL B
Kōkūtai 653, Hikōtai 166, základna Ōita, Japonsko, září 1944
Letoun vyrobený u firmy Mitsubishi byl přidělen ke Kōkūtai 653, jež byla založena v únoru 1944. Dělení barevných polí na trupu je charakteristické pro stroje tohoto výrobce. Na palubách letadlových lodí Chitose, Chiyoda a Zuihō se Kōkūtai 653 zúčastnila v červnu 1944 bitvy ve Filipínském moři. Většinu její výzbroje tvořily A6M2 Model 21 v roli stíhacích bombardérů. Z devíti velitelů palubních perutí bitvu přežil jen jeden. Poté byla Kōkūtai 653 reorganizována do struktury čtyř Hikōtai. Stíhací letouny A6M5 byly pod vedením por. Kenji Nakagawy soustředěny v Hikōtai 164 a 165, každá měla 48 letounů. Hikōtai 166 se 48 stíhacími bombardéry A6M vedl por. Tetsuo Endō a bombardéry byly zařazeny u Hikōtai 263. Na podzim 1944 byla Kōkūtai 653 nasazena z pozemních základen při obraně Taiwanu a utrpěla 50% ztráty. Část letounů Hikōtai 166 byla v říjnu 1944 nasazena z letadlových lodí během bitvy u mysu Engano během obrany Filipín. Kōkūtai byla rozpuštěna 15. listopadu 1944.
COL C
Kōkūtai 221, Hikōtai 407, Filipíny, únor 1945
Tento letoun, vyrobený u firmy Mitsubishi, byl ukořistěn během bojů o Filipíny. Náleží k Hikōtai 407, jež byla v té době součástí Kōkūtai 221. Stroj nese stopy provozního opotřebení a kryt ostruhového kola je vyměněn ze stroje z výroby firmy Nakajima. Písmeno D na ocasních plochách letoun identifikuje jako součást Hikōtai 407. V lednu 1944 byla Kōkūtai 221 založena na základně Kasanbara v prefektuře Kagoshima. Dostala bojové jméno Arashi (bouře). V červenci byla reorganizována na jednotku se čtyřmi stíhacími hikōtai. Jednou z nich byla nově zformovaná Hikōtai 407 na základně Kagoshima, jíž velel por. Yoshihige Hayashi. Měl k dispozici 48 stíhacích letounů a Hikōtai 407 byla pod jeho velením nasazena do obrany Filipín od konce října do prosince 1944. Po návratu do Japonska byla Hikōtai 407 zařazena do elitní Kōkūtai 343 (II) se stíhacími letouny Shiden-kai.
COL D
nám. praporčík Sada-aki Akamatsu, Kōkūtai 302, Atsugi, Japonsko, únor 1945
Sada-aki Akamatsu patří mezi nejznámější japonské stíhací piloty. Narodil se v roce 1910, v roce 1928 dobrovolně vstoupil do císařského námořnictva a v březnu 1932 dokončil pilotní výcvik. Postupně sloužil na palubách letadlových lodí Akagi, Ryūjō a Kaga, rovněž prošel službou u Yokosuka a Ōmura Kōkūtai. V prosinci 1937 byl Akamatsu zařazen k 13. Kōkūtai v Číně a dosáhl na tomto bojišti celkem 11 vítězství. V dubnu 1941 byl převelen k 3. Kōkūtai a od prosince 1941 se zapojil do bojů o Filipíny a Nizozemskou východní Indii. V červenci 1943 byl zařazen k Kōkūtai 331 a v prosinci se účastnil náletu na Kalkatu. V roce 1945 se úspěšně podílel v rámci Kōkūtai 302 v její 1. Hikōtai na obraně japonských ostrovů. Se zobrazeným letounem, jenž byl vyroben u firmy Nakajima, dosáhl 16. a 17. února během střetů s letci US Navy čtyř potvrzených a dvou nepotvrzených sestřelů Hellcatů. Tyto úspěchy byly vyznačeny na trupu letounu symboly ve tvaru květů sakur. Akamatsu byl znám svou odvahou ale i projevy neposlušnosti a neúcty vůči nadřízeným. Absolvoval přes 6000 letových hodin a dosáhl přibližně 27 vítězství.
COL E
vrch. poddůstojník Takanobu Obata, Tsukuba Kōkūtai, Japonsko, únor 1945
V listopadu 1944 vyčlenila výcviková jednotka Tsukuba Kōkūtai zkušené instruktory a vytvořila z nich stíhací peruť s letouny Zero a Shiden. Do střetů s letouny B-29 a americkými palubními letouny se dostala již v lednu a únoru 1945. Letci z Tsukuba Kōkūtai se střetli s letouny US Navy během náletů na Kantō 16. a 17. února. Při ztrátě čtrnácti vlastních strojů nárokovali japonští letci během dvou dnů jedenáct sestřelených amerických letounů. Během obdobného střetnutí 25. února ztratila v souboji s letci US Navy Tsukuba Kōkūtai osm letounů a ohlásila pět vítězství. Po boji jí zbylo jen devět provozuschopných stíhacích letounů. Zobrazený letoun s označením Tsu-51 pilotoval zkušený veterán vrch. podd. Obata. Během 16. února 1945 s tímto strojem podnikl dva ze čtyř bojových letů, které v průběhu dne absolvoval proti letounům US Navy. Při posledním bojovém letu s tímto strojem sestřelil tři stíhací letouny F6F Hellcat. Na konci března dostala Tsukuba Kōkūtai rozkaz zformovat vlastní jednotky Kamikaze, které byly nasazeny během operace Kikusui při obraně Okinawy.