Markingy pro Bf 109F-4 1/48
COL 1
Bf 109F-4, W.Nr. 7183, Hptm. Hans Hahn, III./JG 2, St. Pol, Francie, říjen 1941
Hans „Assi“ Hahn, stíhací eso a nositel Rytířského kříže s dubovou ratolestí, velel od prosince 1939 jednotce 4./JG 2 a od 29. října 1940 vedl III./JG 2. Celkem 50 symbolů sestřelů na směrovce se váže právě k „Assiho“ působení na západní frontě. Padesátého vítězství dosáhl dne 13. října 1941 poblíž Boulogne-sur-Mer sestřelem jednoho Spitfira. Počínaje 1. listopadem 1942 převzal velení II./JG 54 a tuto Gruppe vedl až do 21. února 1943, kdy byl sestřelen a padl do sovětského zajetí. Z něj byl propuštěn až v roce 1950 (napsal o svých zážitcích ve vězení knihu Zajatcem v Rusku). Do svého sestřelení dosáhl celkem 108 vítězství, 66 z nich na západní frontě. Hlava kohouta na jeho stroji je označením letadel štábu III. Gruppe JG 2 a je odvozena od Hahnova příjmení (der Hahn znamená v němčině kohout).
COL 2
Bf 109F-4, W.Nr. 7243, Oblt. Otto Kath, Stab/JG 54, Staraja Russa, Sovětský svaz, začátek prosince 1941
Otto Kath působil od března 1941 do září 1943 jako Geschwaderadjutant známého stíhacího esa a velitele JG 54 Hannese Trautlofta, který si jej přivedl ze svého dřívějšího působení u I./JG 20. Kath dosáhl celkem šesti vítězství. Zobrazený stroj měl s výjimkou rámování kabiny přestříkánu původní kamufláž RLM 74/75/76 na horních plochách smytelnou bílou barvou. Šlo o dočasný nátěr pro zimní období. Neobvyklé označení příslušnosti ke štábu Geschwader je provedeno zeleně, což byla barva určená pro označování štábních strojů. Zelené srdce symbolizovalo příslušnost k JG 54 Grünherz. Spodní plochy křídla, směrovka a trup nesou žluté prvky označující stroje z východní fronty.
COL 3
Bf 109F-4, Uffz. Hans Döbrich, 6./JG 5, Petsamo, Finsko, září 1942
Hans Döbrich, držitel Rytířského kříže s 65 sestřely na kontě, používal tento stroj v bojích proti pilotům Sovětského svazu. Během své kariéry byl třikrát sestřelen, přičemž po posledním sestřelení dne 16. července 1943 byla jeho zranění natolik závažná, že se k operačnímu létání již nevrátil. Jednotka II./JG 5 obdržela v druhé polovině roku Friedrichy původně určené na bojiště v severní Africe, čemuž odpovídala i kamufláž tvořená na vrchních plochách barvou RLM 79 a na spodních RLM 78. Toto zbarvení bylo v polních leteckých opravnách v Pori na horních a bočních plochách doplněno o pole barev RLM 74/70 (někdy jsou uváděny barvy RLM 75/71). Takto upravená kamufláž měla v podmínkách severní Evropy pomoci skrýt letouny před případnými pozorovateli. Žlutý marking na křídle a zadní části trupu je označením strojů operujících na východní frontě. Zelený čtyřlístek na přídi letounu měla jako svůj znak 6. Staffel JG 5.
COL 4
Bf 109F-4/trop, W.Nr. 8693, Lt. Hans-Joachim Marseille, 3./JG 27, severní Afrika, únor 1942
Hans-Joachim Marseille, nositel Rytířského kříže s dubovou ratolestí, meči a brilianty, patří k nejznámějším německým stíhacím esům. Dosáhl celkem 158 sestřelů, přičemž všech vítězství dosáhl v bojích proti západním spojencům. Dařilo se mu rychle navyšovat skóre díky řadě vícenásobných vítězství v jednom dni, čehož využila německá propaganda a zajistila mu značnou popularitu. Rychle se zvyšující skóre však utnula nehoda 30. září 1942, při které Marseille zahynul. Kamufláž jeho stroje byla tvořena jednolitým nátěrem RLM 79 Sandgelb na horních a RLM 78 Himmelblau na spodních plochách. Směrové kormidlo, nesoucí 50 Abschussmarken, tedy proužků symbolizujících jednotlivé sestřely, bylo pravděpodobně v základové červenohnědé barvě. Svého 49. a 50. sestřelu dosáhl Marseille 21. února 1942, kdy se jeho obětí staly dva Kittyhawky. Bílé koncové oblouky křídla a bílý pruh před ocasními plochami označovaly stroje Luftwaffe nasazené ve Středomoří.
COL 5
Bf 109F-4, W.Nr. 13325, Oblt. Viktor Bauer, 9./JG 3, Ščigry, Sovětský svaz, červen 1942
Tento letoun používal Viktor Bauer, držitel Rytířského kříže s dubovou ratolestí, eso se 106 sestřely, získanými převážně v bojích proti sovětským letcům. Bauer s ním létal v létě 1942 při postupu německé Skupiny armád A ke Stalingradu. Jednotka byla vyzbrojena stroji původně určenými k bojům v jižní Africe, proto letadla nesla kamufláž tvořenou barvami RLM 78/79, která byla po odeslání letounů doplněna na horních a bočních plochách o segmenty tvořené pravděpodobně barvami RLM 74/70 (někdy je uváděna i možnost RLM 75/71). Původně pískově žluté stroje tak byly v prostředí východní fronty lépe maskovány. Žluté doplňky na křídle, zádi trupu a na krytu motoru nosily letouny působící na východní frontě. Příď nese znak III. Gruppe JG 3, u níž stroj pravděpodobně sloužil předtím, než jej začal používat Staffelkapitän Bauer. Ženské jméno Ellen, napsané pod kabinou, patřilo Bauerově manželce. Bauer dosáhl svého 106. a posledního vítězství 9. srpna 1942 severovýchodně od Stalingradu. Den nato byl jeho stroj ve vzduchu zasažen a zraněný Bauer musel nouzově přistát. Po vyléčení působil na velitelských postech u doplňovacích jednotek.
COL 6
Bf 109F-4/B, W.Nr. 7629, Oblt. Frank Liesendahl, 10. (Jabo)/JG 2, Francie, červen 1942
Koncem roku 1941 uvažovala Luftwaffe o obnovení bombardování Velké Británie a příbřežní lodní dopravy. Bylo stanoveno, že z každé stíhací jednotky bojující proti Velké Británii bude vyčleněna jedna Staffel, určená k provádění útoků typu „udeř a uteč“. V rámci JG 2 působila v této roli 10.(Jabo) Staffel. Pod velením Oblt. Franka Liesendahla potopila během čtyř měsíců 20 lodí s celkovým výtlakem 630 000 BRT. Liesendahl zahynul 17. července 1942 v Fw 190A-3 při útoku na nákladní lodě u Brixhamu. Posmrtně byl povýšen do hodnosti Hauptmann a obdržel Rytířský kříž. Liesendahlův stroj nesl standardní kamufláž denních stíhačů Luftwaffe tvořenou barvami RLM 74/75/76. Liška která překusuje loď, byla znakem 10.(Jabo) Staffel. Na směrovém kormidle měl Liesendahl vyznačena potopená či poškozená plavidla.