U pobřeží Guamu
Bitva ve Filipínském moři, k níž došlo 19. a 20. června 1944 během vylodění na Saipanu v Marianách, byla největším střetnutím letadlových lodí v historii. Na japonské straně se jich účastnilo devět a na americké patnáct. Zásadní reorganizací prošlo palubní letectvo, které bylo na letadlových lodích rozděleno do tří Kōkūtai. Bombardéry, stíhačky a průzkumné letouny na lodích Taihō, Shōkaku a Zuikaku spadaly pod Kōkūtai 601.
#82216BOXART STORY
Bitva ve Filipínském moři, k níž došlo 19. a 20.
června 1944 během vylodění na Saipanu v Maria-
nách, byla největším střetnutím letadlových lodí
v historii. Na japonské straně se jich účastnilo
devět a na americké patnáct.
Zásadní reorganizací prošlo palubní letectvo,
které bylo na letadlových lodích rozděleno do
tří Kōkūtai. Bombardéry, stíhačky a průzkum-
né letouny na lodích Taihō, Shōkaku a Zuikaku
spadaly pod Kōkūtai 601. Z palub Jun´yō, Hiyō
a Ryūjō operovala Kōkūtai 652 a letci Kōkūtai
653 byli přiděleni na letadlové lodi Chiyoda,
Chitose a Zuihō. Mezi nové stroje palubních jed-
notek patřily stíhací bombardéry. Jejich úkolem
bylo napadat doprovodná plavidla letadlových
lodí, poškodit je nebo potopit a vázat na sebe
část obranné palby. Pro tento účel mělo sedm
z výše uvedených plavidel samostatné perutě
stíhacích bombardérů A6M2 Model 21.
V této oblasti mělo na ostrovech základny ně-
kolik nově zorganizovaných námořních stíhacích
jednotek. Některé již měly být vyzbrojeny novými
stíhačkami „George“ a „Jack“, ale všechny nako-
nec používaly A6M Zero, především Model 52 a 21.
Před bojem o Mariany byly v oblasti dislokovány
Kōkūtai 261 na Saipanu a Meleyonu, Kōkūtai 263
a 265 na Guamu, Kōkūtai 343 na Tinianu, Kōkūtai
202 na Moenu a Truku a Kōkūtai 253 na Etenu.
Japonci však v této bitvě přišli o více než 600
letadel a tři letadlové lodi. Naplno se zde pro-
jevily nedostatečné zkušenosti nově vycvičených
letců. Svůj díl na porážce měl i fakt, že oproti
střetnutím z roku 1942 byla řada japonských ve-
lících důstojníků lodí v porovnání s předchůdci
o deset služebních let mladší. Velká část z nich
přitom vůbec neměla zkušenosti z letecké služby.
Ačkoli údery amerických letadel na letadlové
lodě způsobily menší škody na nepřátelských
válečných plavidlech než v předchozích bitvách,
americké ponorky to vynahradily potopením
dvou ze tří japonských letadlových lodí, takže
Zuikaku zůstala jedinou funkční velkou letadlo-
vou lodí Císařského námořnictva.
Na americké straně měly na japonskou poráž-
ku zásadní vliv systém radarů a řízení leteckých
operací, stíhací krytí a efektivní protiletadlová
palba. Japonská strana část těchto prvků obra-
ny předvídala a dokonce přinejmenším v jednom
případě japonská osádka úspěšně použila alu-
miniové fólie na zmatení amerických radarových
operátorů.
Američané během dvoudenní bitvy přišli
o 130 letounů a 76 pilotů nebo členů osádek.
V řadě případů se podařilo zachránit sestřelené
letce v blízkosti základny nebo plavidel nepřítele.
To byla podpora, kterou Japonci pro své osádky
neměli k dispozici.
Námětem pro boxart Piotra Forkasiewicze je
právě jedna ze záchranných akcí. Dvouplošník
SOC z lehkého křižníku USS Montpelier během
19. června vyzvedl z hladiny moře dva letce jen
několik mil od západního pobřeží Guamu.
Letoun byl přetížený a pojížděl na hladině.
Všiml si ho noční stíhač Lt. Russell L. Reisener
z VF(N)-76 z USS Hornet. Denní mise pro něj byla
neobvyklým úkolem a zpozoroval nejen americ-
ký dvouplošní, ale i japonské letouny, které se
v okolí letiště chystaly na přistání.
Ochranu hydroplánu převzaly dvě dvojice
nočních stíhacích letců z USS Enterprise. Jed-
nu dvojici tvořily Corsairy a v druhé letěli LtCdr.
Richard E. Harmer v Corsairu a Lt. Henry C. Clem
z VF-10 v Hellcatu. Právě tato smíšená dvojice
v 16.00 lokalizovala letoun SOC, právě ve chvíli,
kdy jeho osádka volala zoufale o pomoc, protože
na ni útočilo Zero.
Clem na Zero neprodleně zaútočil, přešel do
stoupání, ale když ve stoupání zpomalil, tak se
mu japonský pilot dostal do zad a smrtelně jej
zasáhl. Hellcat se zřítil do vody a japonského
letce začal pronásledovat Harmer. Nepodařilo
se mu jej dohonit, ale alespoň se pokusil z velké
vzdálenosti na nepřítele vystřelit. Z japonského
letounu vyrazil kouř, ale nezpomalil a zklamaný
Harmer pronásledování přerušil a nenárokoval
vítězství.
Oním zkušeným japonským letcem byl por.
Shinya Ozaki, velitel stíhací jednotky Kōkūtai
343, Harmerova palba zasáhla nejen jeho letoun,
ale navíc jej smrtelně zranila. Ozaki krátce po
nouzovém přistání zemřel. Více se o tomto letci
dozvíte v textové části stavebnice.
Japonské velení po této porážce intenzivně
hledalo řešení, jak pomocí letounů překonat pro-
pracovanou obranu amerických operačních sva-
zů, které díky kombinaci radarů, krytí stíhacími
letouny a silné protiletadlové obraně byly těžko
napadnutelné. Zrodila se taktika letců Kamikaze.
Obsazení Saipanu americkými silami rovněž
vytvořilo podmínky pro vybudování letecké zá-
kladny strategických bombardérů B-29, v jejichž
doletu se díky novému letišti nacházelo Japon-
sko.
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
U pobřeží Guamu
INFO Eduard58
Říjen 2025