Jak jsem poznal Enstrom…
V lednu 2017 jsem nastoupil na pozici ředitele Centra leteckého výcviku Pardubice státního podniku LOM PRAHA. Když mě tehdy ředitel LOMu na tuto práci lákal, hlavním důvodem byla možnost, že po osmi letech u letecké záchranky budu létat opět Mi-24, na kterých se v LOMu prováděly generální opravy a po nich je bylo třeba vždy zalétat. S touto prací jsem již v minulosti měl zkušenost a těšil jsem se na ni.
ENSTROM
Jak jsem poznal Enstrom…Jak jsem poznal Enstrom…
Jaroslav Špaček
Foto: Petr Kolmann
V lednu 2017 jsem nastoupil na pozici ředite-
le Centra leteckého výcviku Pardubice státní-
ho podniku LOM PRAHA. Když mě tehdy ředitel
LOMu na tuto práci lákal, hlavním důvodem
byla možnost, že po osmi letech u letecké zá-
chranky budu létat opět Mi-24, na kterých se
v LOMu prováděly generální opravy a po nich je
bylo třeba vždy zalétat. S touto prací jsem již
v minulosti měl zkušenost a těšil jsem se na ni.
Druhým lákadlem, které při pohovoru za-
znělo, bylo že: „Místo „Mi-dvojek“ dostaneš
nové vrtulníky“. Nastoupil jsem tedy, začal se
seznamovat s prostředím a spoustou úkolů
které před CLV tehdy (a dnes tomu není jinak)
stály. A pak jsem se zhruba v březnu zeptal:
„Ty, Romane, a jaké tedy budou ty nové vrtul-
níky?“
. Odpovědí mi bylo:
„Ty je ještě nemáš
vybrané?!“
Začal jsem tedy po večerech psát specifi-
kace, ty jsme pak s kolegy-vrtulníkáři doladili
a následně bylo vyhlášeno výběrové řízení
na lehký, cvičný, jednomotorový vrtulník s
turbohřídelovým motorem, „glass-kokpitem“
a vybavením pro výcvik podvěsů a létání s
NVG. Do soutěže se nakonec přihlásily se svý-
mi produkty čtyři firmy. Pokud půjdu od nej-
dražšího, byl to Airbus H-125, Agusta (Swidnik)
SW-4, Bell 505 a Enstrom 480B
-
G. H-125 byl
opravdu nesmyslně drahý, přitom na základní
výcvik svou agilností ne úplně vhodný. Před
SW-4 nás varovali samotní Poláci z akademie
v Deblinu a Bell 505 nebyl schopen v termínu
dodat certifikaci pro NVG. A tak nám ten En-
strom tak nějak zbyl… Nikomu se moc nelíbil,
ničím nijak neoslňoval, ale všechny podmínky
soutěže splnil, a navíc byl nejlevnější. Pode-
psal se tedy kontrakt na pronájem čtyř vrtul-
níků ve vojenské kamufláži se žlutými doplňky
a se zástavbou třetí – vojenské radiostanice.
Autorem kamufláže odpovídající zhruba čes-
kým vojenským vrtulníkům (má o jednu šedou
– tu spodní, méně) je známý letecký publicista
Petr Kolmann, který ostatně později navrhl
i kamufláže na L-39NG a Z-143/242.
Ještě před příchodem „našich“ Enstromů
jsme byli spolu s dalšími dvěma instruktory
CLV, majícími civilní licence, přeškoleni na vr-
tulníku OK
-
ENS s analogovou přístrojovou des-
kou a OK
-
ENG s glass cockpitem G1000 hra-
decké společnosti DSA. Přeškolil mě kanadský
instruktor Charles Powis, přezkoušení, včetně
instruktorského, mi pak provedl Dan Tuček.
Z létání s Charlesem snad jen jedna perlička
– když mi určil místo na přistání do terénu upro-
střed lesa na plochu, za kterou by se nemusel
stydět zkušený pilot záchranky, opáčil jsem,
že to je ale jednomotorový vrtulník… Odpovědí
mi bylo
„But it has good engine, you must belie-
ve it!“
A mě se lítání s tím prckem začalo líbit!
Dne 1. června 2018 jsem s dalším instruk-
torem Enstromu – Američanem Majkem, pře-
létl první stroj ještě s americkou imatrikulací
N829JK z Hradce Králové do Pardubic, aby-
chom jej spolu následující víkend mohli před-
vést na Aviatické pouti. Protože byly oba první
vrtulníky stále americkým majetkem, nemohl
jsem s ním letět sám. V průběhu letu jsme si na
moji žádost zkusili nějaké manévry.
Dne 20. června jsme stroje s již vojenský-
mi značkami 0474 a 0473 přelétli z Hradce do
Pardubic. Po průletu nad VPD 27 jsem zavisel
nad pojížděčkou Bravo, abych s vrtulníkem
pomalu prolétl pod vodní slavobránou ze dvou
požárních stříkaček. V okamžiku, kdy jsem
viděl, že hasiči začali stříkat, jsem vrtulník
potlačil, abych prolétl vodní tříští. Byl celkem
šok, když mě shora praštila rána Thorovým
kladivem (fakt byla tak silná!), vrtulník se ší-
INFO Eduard28
Říjen 2025