Markingy pro P-40E Warhawk 1/48
COL A
Lt Harold J. Martin, 7th FS, 49th FG, Horn Island, Australia, jaro 1942
S tímto letounem dosáhl 14. března 1942 Lt. Martin svého jediného sestřelu. Došlo k tomu 14. března 1942 kdy zaútočil společně s dalšími členy 7th FS na formaci osmi Betty od 4. Kókútai. Martin letěl jako člen B Flightu, vedeného 2Lt Billem Reddingtonem. Při zahájení útoku amerických stíhačů na japonské bombardéry se oddělil od svého Flightu, přiblížil se k trojici bombardérů na levé straně formace a dle hlášení nejprve spustil palbu na celou sekci, aby se poté zaměřil na hnědo zelenou Betty letící zcela vlevo. Vyprázdnil do ní veškerou munici, odpoutal se doleva a s vyprázdněnými zásobníky se rozhodl vrátit na základnu na ostrově Horn, kterou po dopadu bomb z japonských Betty ještě postřelovala doprovodná Zera. Souboje s nimi se Martin dokázal vyhnout a bezpečně přistál na poškozeném letišti. Zde byl při raportu důrazně pokárán velitelem perutě za opuštění formace a zahájení boje na vlastní pěst. Navzdory nárokům amerických pilotů nebyl podle japonských hlášení žádný z útočících bombardérů sestřelen, došlo pouze k poškození několika z nich. Warhawk pojmenovaný Minnesota Gopher nesl na směrovce malůvku kuřete v letecké kukle, což byl nejspíše emblém jednoho z flightů 7th FS. Letoun sloužil u perutě do 13. června 1942, kdy havaroval při přistání a musel být odeslán k servisní jednotce na generální opravu po které byl předán do stavu RAAF.
COL B
Lt. John E Petach Jr, 75th FS, 23rd FG, 14th AF, Hengyang, Čína, červenec 1942
Syn slovenských rodičů (pravděpodobně Pitákových) se narodil 15. července 1918 v Pennsylvánii. Po studiích chemie na univerzitě v New Yorku vstoupil v roce 1939 do US Navy, kde absolvoval pilotní výcvik v Pensacole. Svou službu zahájil na letadlové lodi USS Ranger (CV-4) u VS 42, vyzbrojené letouny SB2U Vindicator. K 1st American Volunteer Group, bojující v Číně proti Japoncům, se připojil 10. srpna 1941 a byl zařazen ke druhé squadroně „Panda Bears“ jako velitel Flightu (roje). Zpočátku létal nejčastěji s P-40B P-8127 nesoucím číslo 47, později používal P-40E s číslem 106. V rámci nasazení u AVG se podílel na sestřelení sedmi japonských letadel, což při započítání podílů znamenalo celkové skóre 3,93 přiznaných sestřelů. V únoru 1942 se oženil se zdravotní sestrou E. J. Foster, která u AVG působila. V červenci 1942 byla AVG zrušena a přetvořena na regulérní 23. stíhací skupinu, 14. letecké armády USAAF. Většina příslušníků původní AVG se vrátila do USA, John Petach zůstal u 23. stíhací skupiny jako instruktor, přesto se 6. července zúčastnil prvního vzdušného boje 23rd FG, při kterém sestřelil jednu nepřátelskou stíhačku jistě a další pravděpodobně. Dne 10. července 1942 vzlétl k bojovému letu s úkolem zaútočit na cíl nedaleko Nančangu. Během střemhlavého útoku byl zasažen protiletadlovou palbou a zahynul.
COL C
41-36243, 1/Lt. John Landers, 9th FS, 49th FG, Port Moresby, New Guinea, 1942
Na Warhawk pojmenovaný Texas Longhorn je k dispozici sada fotografií z nasazení na Nové Guinei. Ani na jediném snímku však není vidět taktické číslo na kýlovce či britské evidenční číslo. Podle autora publikace o 49th FG Protect and Avenge nebyl tento letoun nikdy použit k bojové misi. V lednu 1943 byl Longhorn v rámci 49th FG přesunut od 9th FS k 8th FS u které sloužil až do 2. března 1943, kdy s ním vzlétl Lt. Cyrus Lynd z Port Moresby a smrtelně havaroval severovýchodně od Kokody. Vrak letounu byl po válce nalezen a kromě částí přídě se jménem stroje se na zbytcích ocasních ploch dochovalo i č. 81 a seriál ET889. Tyto indicie podporují předpoklad, že v době služby u 9th FS, ve druhé polovině roku 1942 používal Longhorna jako osobní stroj John Landers. Ten před ozdobenou přídí stíhačky pózoval pro fotografa, i když dle jednoho z názorů pouze pro propagační účely. Před přesunem na Novou Guineu byl Landersovi přidělen Warhawk s č. 81 pojmenovaný Skeeter, se kterým létal až do září 1942. Později úspěšně bojoval v Evropě a své Mustangy pojmenovával Big Beautiful Doll. Podle některých pramenů letoun nesl v určitou dobu číslo 82.
COL D
AK653, F/O Neville Duke, No. 112 Squadron (RAF), El Adem, Libya, leden 1942
Pozdější slavný testovací pilot Neville Frederick Duke létal u No. 112 Sqn v průběhu roku 1942 s jedenácti různými Kittyhawky Mk. I a Mk.IA. Tento stroj používal v lednu 1942, nebyl však jeho osobním strojem. Letoun byl těžce poškozen 15. února 1942 při souboji nedaleko Gazaly. V jeho kokpitu seděl Sgt. Donald Neil McQueen, který vyvázl ze střetu s Ofw. Otto Schulzem se zraněním. Ještě předtím se Schulzovi podařilo sestřelit čtyři jiné Kittyhawky od No. 94. Squadron vč. velitele Ernesta Masona, čímž zvýšil své konto na 44 sestřelů. Letoun byl opraven a pokračoval v bojové činnosti. Duke jej již nepoužíval (létal tou dobou s AK707, GA-Y a AK900, GA-A), létali s ním ale například Sgt. Simonsen nebo Sgt. Drew, který s ním 12. 14 dubna 1942 sestřelil dvě Macchi MC 200. Na letounu je na snímku patrná oprava hřbetu trupu za kabinou, provedená světlejší barvou, než Middle Stone. Oprava zatřela horní část trupové kokardy na levoboku. Patrné je rovněž poškození nátěru vrtulového kuželu až na kovový podklad.