Markingy pro Spitfire Mk.XVI High Back 1/48
TB752, S/Ldr Henry Zary, No. 403 Squadron, B.114 Diepholz, Německo, duben–květen 1945
Spitfire sériového čísla TB752 byl vyroben společností Vickers-Armstrong v továrně Castle Bromwich s eliptickými konci křídla a 21. února 1945 byl předán No. 33 Maintenance Unit RAF Lyneham. První bojovou jednotkou, u které TB752 sloužil, byla v březnu 1945 No. 66 Squadron, kde obdržel trupový kód LZ-F. Dne 25. března 1945 u něj došlo při nouzovém přistání k poškození křídla a vrtule, což bylo opraveno u No. 409 RSU. Dne 19. dubna 1945 byl opravený TB752, tentokrát již se zkrácenými konci křídla, přelétnut k nové operační bojové jednotce, No. 403 Squadron. Zde obdržel kódy KH-Z a stal se oblíbeným letounem velitele No. 403 Squadron S/Ldr Henry Zaryho. Hned při svém prvním letu s TB752 sestřelil Zary 21. dubna jeden Bf 109, čímž dosáhl pěti potvrzených vítězství a stal se tak esem. Dne 25. dubna zničil při ostřelování německých letišť s TB752 jeden proudový Me 262 a jeden Ju 88. V posledních dnech války dosáhli v kokpitu TB752 pozoruhodných úspěchů i další piloti No. 403 Squadron. Například 25. dubna sestřelil P/O D. Leslie jeden Fw 189, 1. května zase sestřelil F/O R. Young Fw 190 a 3. května poslal F/O Fred Town k zemi He 111. Krátce po válce získal vrtulový kužel TB752 červeno-bílo-modrý nátěr a kódová písmena KH-Z dostala černé obrysy. V roce 1955 byl TB752 přemístěn do Manstonu, kde stál mnoho let na podstavci u vstupní brány letiště. V roce 1978 nabídla pobočka Medway Royal Aeronautical Society jeho renovaci a 7. července byl TB752 převezen na letiště Rochester. Dne 15. září 1979 se po úspěšné renovaci TB752 vrátil do Manstonu ve zbarvení, jaké nosil u No. 403 Squadron.
SM403, F/O Gordon M. Hill, No. 416 Squadron, B.56 Evere, Belgie, prosinec 1944
V polovině prosince 1944 byla No. 416 Squadron přezbrojena z „devítek“ na zcela nové Spitfiry Mk.XVIE. Jedním z prvních nově dodaných Spitfirů byl i stroj sériového čísla SM403 se zkráceným rozpětím křídel, který následně obdržel kódová písmena DN-S. Když si SM403 vzal F/O Gordon Hill na letový test, aby zjistil, jak nový Spitfire funguje, utkvěl mu po přistání název „Sweet Sixteen“ a nechal jej pozemním personálem namalovat na kryt nádrže svého nového Spitfiru. Dle jeho osobních vzpomínek byla „Sweet Sixteen“ jeho nejoblíbenějším Spitfirem který kdy létal. Hillovou první bojovou misí s novou SM403 byla hlídka dvanácti „šestnáctek“ na Štědrý den 1944 nad oblastí Malmedy-Houffalize. Do 31. prosince 1944 provedla No. 416 Squadron 73 bojových letů na hlídkách a sweepech a nárokovala si sestřel Fw 190. Do konce druhé světové války pak se svými „šestnáctkami“ provedla No. 416 Squadron v rámci No. 127 Wing 2 040 bojových letů a k celkovému válečnému skóre 75 potvrzených sestřelů přidala i množství zničené nepřátelské pozemní techniky.
TB349, F/Lt Malcolm J. Gordon, No. 421 Squadron, B.90 Petit Brogel, Belgie, únor–duben 1945
Malcolm „Mac“ Gordon byl vemi hrdý na svůj Spitfire který na levé straně krytu motoru nosil dlouhý nesrozumitelný nápis „Chinawattakamapoosekinapee“. Příběh tohoto zvláštního nápisu se odehrál jednoho večera nad pár pivy, kdy se Mac s Bill Marshallem rozhodli vymyslet pro Macův Spitfire jméno. Zatímco se noc táhla a spotřeba piva se zvyšovala, jméno bylo stále delší a delší. Červený indiánský znak na levé straně krytu motoru znázorňuje logo společnosti McColl Frontenac Oil Company, která sponzorovala No. 421 Squadron. „Mac“ Gordon dosáhl během válečné kariéry v kokpitu Spitfirů u No. 403 a No. 421 Squadron celkem pěti sestřelů a obdržel vyznamenání DFC.
RR227, S/Ldr Otto Smik, No. 127 Squadron, B.60 Grimbergen, Belgie, listopad 1944
Když byla počátkem listopadu 1944 No. 127 Squadron přezbrojena na Spitfiry Mk.XVI, stal se 13. listopadu jejím novým velitelem Otto Smik DFC. Měl tu čest se tak stát jedním ze tří Čechoslováků, kteří veleli britské squadroně. Bohužel Smikovo velení nemělo dlouhého trvání. Dne 28. listopadu 1944 byl při útoku na nádraží ve Zwolle Smik sestřelen protiletadlovým dělostřelectvem a při pokusu o nouzové přistání se svým těžko ovladatelným strojem havaroval a nepřežil. Smik si za svůj osobní Spitfire u No. 127 Squadron vybral stroj sériového čísla RR227. Podoba jeho letounu není bohužel fotograficky zdokumentována. Dřívější prameny uvádí že trupové označení mohlo znít 9N-B či 9N-R, ale nové výzkumy potvrzují, že trupová písmena B i R nosily v té době Spitfiry jiného sériového čísla. Mezi první nově dodané Spitfiry k No. 127 Squadron po Smikově havárii náleží stroj který obdržel písmeno N. Je tak velmi pravděpodobné, že i u No. 127 Squadron si Smik vzal své oblíbené písmeno N jak tomu bylo za jeho působení v řadách československých No. 310 a No. 312 Squadron. Smik si také na své letouny maloval v různé podobě symboly sestřelů, zcela vyloučena nemůže být vlajka velitele Squadrony a ani přítomnost československé kokardy. S/Ldr Otto Smik byl nejúspěšnějším československým pilotem bojujících na letounech Spitfire, v jejich kokpitech dosáhl jedenácti potvrzených sestřelů nepřátelských letounů a zneškodnil tři letounové střely V-1.
F/Lt Gordon M. Braidwood, No. 322 Squadron, B.106 Twente, Nizozemsko, duben 1945
No. 322 Squadron vznikla ve Woodvale v červnu 1943 přečíslováním No. 167 squadron, která měla ve svém personálním stavu vysoký podíl nizozemských pilotů. V prosinci 1943 se přesunula na jih do Hawkinge se svým Spitfiry Mk.V. V březnu se přestěhovala do Acklingtonu, kde byla přezbrojena na zcela nové a výkonné Spitfiry Mk.XIV s motory Griffon. V rámci Wingu z West Mailingu byla na začátku června nasazena během ofenzivy letounových střel V-1 proti jižní Anglii a do konce srpna se pilotům No. 322 Squadron podařilo zničit 108½ střel V-1. Když v srpnu hrozba skončila, byla jednotka přezbrojena na Spitfiry LF Mk.IX. V listopadu následovalo přezbrojení na Spitfiry Mk.XVIE a na začátku roku 1945 se jednotka přesunula do Belgie, aby se připojila k norskému No. 132 Wing. Zde v rámci 2nd TAF prováděla až do konce války převážně podpůrné útoky na německou pozemní a leteckou techniku. Jedním z nejúspěšnějších pilotů při útocích na pozemní cíle byl britský velitel A Flight F/Lt G. M. Braidwood, který si připsal pět zničených a sedm poškozených letounů při ostřelování německých letišť.
TB520, W/Cdr Donald G. Andrews, Coltishall Wing, Velká Británie, březen 1945
Australan „Don“ Andrews rodák z Queenslandu, vstoupil do RAAF v listopadu 1940. Absolvoval výcvik v Kanadě a odplul do Velké Británie. V listopadu 1941 byl přidělen k No. 615 (County of Surrey) Squadron a o šest týdnů později k No. 245 (Northern Rhodesia) Squadron, u které zůstal až do července 1942, kdy nastoupil k No. 175 Squadron jako velitel letky. Následně byl převelen k No. 453 (RAAF) Squadron kde nejprve velel letce a v září převzal celou Squadronu a obdržel DFC. V čele No. 453 (RAAF) Squadron zůstal až do konce svého turnusu v květnu roku 1944. Po odpočinku převzal v únoru 1945 Coltishall Wing jako nadpočetný, dohlížející na dvě australské perutě Spitfire (No. 451 a No. 453 Squadron). V dubnu mu byla svěřena funkce velitele Biggin Hill wingu. V červnu z křídla odešel, v září byl repatriován a službu v RAF ukončil v dubnu 1946. Za svou válečnou kariéru dosáhl jednoho potvrzeného sestřelu, jeden pravděpodobný a tři nepřátelské letouny poškodil. Všechny jeho osobní letouny zdobila na přídi kresba postavičky „Gremlin“ která drží ceduli s nápisem „You Have Been Warned“.